Markem jako by projel elektrický proud. Vášnivě se na Caleba vrhnul, líbal ho s takovým nadšením a vervou. Caleb mu to oplácel stejnou měrou a mezi polibky je, sem tam couvajíc, sem tam jemným naražením do stěny, zavedl do ložnice. Na nic nečekali. A nebylo to jen tím, že oba až moc dlouho neměli sex, ale hlavně tím, jak si uvědomili, že jeden po druhém tolik touží.
Mark byl o trochu dominantnější ale Calebovi to nevadilo, naopak. Nechal se položit na postel, voňavou a čistou, přesně jak Mark čekal a poddal se jeho jemným, přesto důrazným dotekům. Nechával se laskat, obzvlášť se mu líbilo, když ho začal líbat na krk a pohrávat si s ušním lalůčkem. To byla jeho citlivá místa a u těch se také z jeho úst vydraly první vzrušené vzdechy.
I on se snažil Markovi věnovat, hladil jej po zádech, zatímco byl k němu skloněný. Když se Mark rty dotkl obzvláště citlivého místa na krku, trochu zaryl nehty do mužovi opálené kůže. Mark ucítil silnou ekerkci a když se přitiskl ještě více k tělu pod sebou, poznal že i Caleb je vzrušený. Zvedl se tedy na pažích a přemístil se do mladíkova klína. Bez varování pak olízl jeho úd po celé délce a Calem hlasitě zavzdychal.
Mark chytil Caleba pod koleny a nadzvedl jej. Ani nevěděl, kdy přesně se svlékli, možná už cestou do ložnice. Jak zvedl lékařovi nohy, naskytl se mu vyzývavý pohled na jeho pozadí, včetně jeho vstupu dovnitř. To byl jeho prvotní cíl. Sklonil se a začal ten těsný malý otvůrek olizovat a hýčkat. Sál, laskal, občas zajel jazykem dovnitř a poslouchal jak Caleb reaguje, jak slastně sténá. Bylo to pro jeho uši jako rajská hudba, líbil se mu ten pocit, že se kvůli němu Cal svíjí, že mu dělá dobře. Vzrušovalo ho to víc, než cokoliv jiného.
I Caleb si to užíval. Mark věděl naprosto přesně co dělá, věděl kam sáhnout, kde přitlačit, kde být jemnější, jako by ho znal snad celé roky. Ucítil, jak do něj pomalu vklouzl ukazováčkem a ve stejný moment vzal celý jeho penis do úst. Dráždil jej prstem a přitom započal neskutečně dobrý orální koncert s jeho údem, až se Cal začal prohýbat vzrušením. Cítil se neskutečně. A když Mark přidal i druhý prst, měl pocit, že slastí asi vybuchne.
„Tak už pojď…“ zašeptal mezi vzrušenými výdechy a Mark se pousmál. Nenechal se dvakrát pobízet. Opět nadzvedl Calebovi nohy, přisunul se a pomalu, pomaloučku začal pronikat dovnitř. Sledoval ohleduplně, jak mladík pod ním reaguje, taky proto, že měl od přírody celkem naděleno. Cal ale jeho přítomnost v sobě vítal se vzrušenou netrpělivostí a dokonce chytil Markovi paže a přitáhl jej k sobě, takže teď už byl uvnitř nadoraz. Markovi se z úst vydral vzdech, cítil jak ho Calebovo tělo pevně obklopuje a začal se pohybovat, pomalu, opatrně. Jeden příraz, druhý, třetí, pomalý a táhlý a přesto přinášel tolik rozkoše oběma mužům. Když vzrušení začalo narůstat, začal se pohybovat rychleji.
Bylo to úžasné, bylo to nádherné, bylo tak krásné, cítit to spojení, ten pocit, že jsi jsou nejblíže, jak jen lidé můžou být. A Caleb – Mark ho skoro nepoznával. Byl tak náruživý, tolik se snažil. Pohyboval pánví proti němu, vzdychal, sténal a Marko to dohánělo k šílenství. Ucítil, že se blíží vrcholu, přirážel teď co nejrychleji, opírajíc se o paže položil čelo Calebovi na rameno a poslouchal jeho, teď již tlumený křik. Nevšiml si, že se tón i znění Calebova projevu změnilo. Pokládal jej za znamení, že se také blíží k orgasmu a tak ještě více přidal až nastal ten okamžik, kdy snad na moment celý svět zmlkl a cítil jen jak jeho tělo opouští ten tlak ve slastné agónii. Naplnil mladíka a stále se opírajíc o jeho rameno na pár vteřin setrval, než se vydýchal. Pak se usmál a podíval se na Caleba, který stále trhavě oddechoval. Spatřil jeho tvář a celý ztuhl.
„Cale, proboha! Co se stalo? J-já - já ti nějak ublížil? Bolí tě něco?“ Skoro vykřikl strachem. Calova tvář byla celá mokrá od slz, vlastně se tvářil pořád zoufale a pořád plakal. Mark se teď cítil hloupě, že si jeho vzlyky zaměnil s výrazy vzrušení. Měl to poznat dřív, napadlo ho. Teď měl strach, jestli ho snad třeba nějak neporanil. Cal k němu zvedl ruce a chytl jej za paže.
„Promiň,“ zašeptal mezi vzlyky a po tvářích se mu dál kutálely slzy. „Nic mi není, jen prostě...Promiň mi to,“ přepadl ho skoro hysterický pláč. Mark na něj zíral a pak mu to došlo. A přestože věděl, že by nejspíš neměl být naštvaný, byl. Stáhl se a posadil se na okraj postele. Seděl teď ke Calebovi zády a ani se na něj nepodíval, když promluvil.
„Já to nechápu...Pozval jsi mě a chtěl jsi to.“
Caleb se k němu naklonil a pokusil se ho dotknout na ruce, ale Mark ho setřásl. To ho rozplakalo ještě víc.
„Já vím, omlouvám se. Marku, promiň. Myslel jsem, že už jsem připravený. Byl jsi skvělý, já-“
„Ne, Calebe. Byl jsem jen...zkouška. Zkušební objekt, nic víc. Cítím se teď jako pitomec.“ Přerušil Cala chladně. Zvedl se a začal se oblékat. Mrzutě hledal oblečení po podlaze. „Radši půjdu.“ Cal se na posteli prudce posadil.
„Ne, Marku! Tak to není! Prosím, neodcházej! Můžeme si o tom promluvit!“ Zvolal za ním zoufale, ale Mark se ani neotočil. Cítil se teď moc hloupě, zneužitý, než aby se dokázal o tom bavit. Než se stačil Caleb vyhrabat z postele, zbouchl za sebou dveře bytu. Cal na ně zíral a pak se zkroušeně vrhl zpátky na postel. Zchumlal se do peřin a cítil se mizerně.

Dovolená mu skončila za dva dny. Dost se těšil, že bude dělat zase něco smysluplného a ne se jen tak plácat. I když mu bylo jasné, že kdyby najel znovu na ten režim, co měl předtím, netrvalo by to dlouho a opět by se někde skácel. Pro začátek tedy skončil s prací na klinice a ponechal si jen ambulanci a oddělení. Zjišťoval také dopředu, s kým bude mít směnu. S Markem měl sloužit až za dva dny po návratu. Ten se mu od té doby, co zmizel naštvaně z bytu vůbec neozval.
Caleb z toho byl smutnější než původně čekal. Na druhou stranu byla ale také uražený. Nic z toho, z čeho jej Mark osočil nebyla pravda. Nebral to jen jako osobní zkoušku, nevyužíval ho. Opravdu to chtěl, užíval si to, Mark byl v posteli skvělý. Jenže potom se to prostě pokazilo. Začal mít takový divný pocit, jakési výčitky a zničehonic mu připadalo, jako by Petera podváděl, i když věděl, že je to hloupost. To co mu říkal Charles byla pravda, Peter by chtěl, aby byl šťastný, aby nebyl sám. Možná, že toho ten den bylo prostě moc. Nejprve návštěva u jeho rodičů a pak první sex po Peterově smrti.
Každopádně, to jak to nakonec dopadlo mu bylo hodně líto. Chtěl by si o tom s Markem promluvit a doufal, že bude mít možnost.
Stál teď před nemocnicí, nadechl se a vykročil dovnitř. Už se těšil, že bude zase pracovat. Alespoň znovu zaměstná mysl něčím jiným než tím fiaskem u něj doma a myšlenkami na naštvaného Marka.
Vešel do lékařského pokoje aby se převlékl. Uvnitř už seděl Gabe a radostně vstal, když ho uviděl.
„Ahoj! Tak jaká byla dovolená? Cítíš se líp?“ Vrhl na něj otázky a bylo poznat, že ho opravdu rád vidí.
„Ahoj. Ale, jo, dobrý,“ odpověděl Caleb nezáživně. Gabea měl docela rád, ale rozhodně to nebyl člověk, kterému by se svěřoval. Rád zůstane u nezávislé konverzace. Jenže v tom ho Gabe najednou překvapil. Přišel k němu, nervózně pohlédl na podlahu a ostýchavě promluvil.
„Hele, Cale,“ začal opatrně, „Chtěl jsem se ti omluvit. Je mi líto, co se ti stalo. Měl jsem si dávno uvědomit, že je toho na tebe moc. Neměl jsem tě tak využívat, nikdo z nás. Když jsi tam pak sebou sekl, dost mě to vyděsilo.“
Caleb na něj nechápavě hleděl. „No...díky. Ale já moc nevím, o čem to mluvíš,“ řekl.
Na Gabeově tváři se zračilo překvapení. „Mark ti to neřekl? Jednou jsme se chytli, že ti moc nakládáme, když tě necháváme dělat naše papíry a tak. No a mě pak došlo, že je to pravda, i když jsem byl nejdřív naštvanej. No a pak jsi zkolaboval a já se fakt lekl.“
„Mark s tebou o mě mluvil?“ Bylo jediné, co Caleb zachytil a v hloubi duše mu to přišlo krásné.
„No jo, jak říkám, trochu jsme se chytli. On na rovinu řekl, že to, co děláme není dobrý. Měl o tebe starost, viděl dál než my.“
Caleb se musel pousmát. Tohle zjištění mu lichotilo. Gabe pokračoval.
„No...tak jsem ti jen chtěl říct, že se omlouvám. Jsem rád, že jsi v pohodě. A taky…“ Teď přešlápl nervózně z jedné nohy na druhou, „děláme spolu už dlouho. A když se stalo to s Peterem...Nikdy jsem ti neřekl ani ´upřímnou soustrast´. Měl jsem na tu tvojí změnu reagovat dřív. Jsem vůl, viděl jsem, jak seš z toho na dně, ale neudělal jsem nic. Nikdo z nás. A to je strašně blbý a já bych se ti za to rád omluvil.“
Teď už ho Caleb poslouchal pozorně a byl skoro v šoku. Gabe si asi musel píchnout nějaký hormony, že je najednou tak naměkko. Ale jeho slova ho potěšila. Bylo to milé, přestože mu na tom nikdy moc nezáleželo, bylo to fajn, že to říká.
„Poslyš, Gabe, nemusíš to nějak řešit, jo? Je to v pohodě,“ řekl mu s úsměvem Caleb a Gabeovi jako kdyby spadl kámen ze srdce. „Ale je pravda, že musím ubrat, takže papíry už za tebe dělat nebudu.“ Zasmál se ještě.
„No jo, to je jasný,“ rozchechtal se i Gabe a pak nabídl kolegovi kafe, které s radostí přijal. Chvilku ještě klábosili o ničem, než se dali do práce. Caleb se vydal po pokojích, aby se seznámil s případy a pacienty. Aniž si to uvědomoval, nebo se o to nějak snažil, působil teď na své okolí mnohem uvolněněji a vřeleji. Nevědomky se více usmíval a v přístupu k pacientům už nebyl tak odměřený. Nejvíce v šoku byly sestry, když pak nesl nějakou dokumentaci. Přišel k nim, pozdravil, což moc neobvyklé nebylo, ale když se jich zeptal, jak se mají, jedna starší se málem utopila, když ji překvapením zaskočil doušek čaje. Seděla tam také Amber.
„Dobře, doktore Jonesi. Vypadáte odpočatě, užil jste si dovolenou?“ Zeptala se ostýchavě jako první, když ostatní stále překvapeně mlčely. Caleb se pousmál.
„Řekněme, že už to bylo potřeba. Cítím se teď lépe.“ Odpověděl a pak se naklonil k dívce blíže, aby mohl mluvit jen s ní. Jen to udělal, zčervenala. „Děkuji za vaši pomoc Amber. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, jak dobře děláte svou práci.“
Mladá sestřička se držela, ale její tváře už měli o něco tmavší odstín, než její rudé vlasy. Stydlivě se pousmála. „D-děkuji. To je přece samozřejmost.“ Vysoukala ze sebe. Caleb se znovu pousmál a odešel. Zbytek sester se pak chichotalo, aniž by tušily, co jí řekl, ale jí to bylo jedno. Byla ráda, že se doktor Jones cítí lépe a tu pochvalu si bude pamatovat po zbytek života.

Pro Caleba bylo zvláštní, že se po práci začal vracet domů. Ale už ho to tolik neděsilo a když už byl v bytě, nebylo to tak strašné. Časem zjistil, že se opravdu cítí lépe, když se mezi službami vyspí, i když ještě pracoval na ambulanci a domů se nevracel tak často, jako jeho kolegové. Ale vracel se, přestal žít jen v nemocnici. Dokonce začal přicházet na chuť několika koníčkům, hlavně čtení románů. Cítil, že je to lepší a on sám se cítil lépe.
Přesto byl stále osamělý. Hodně přemýšlel o Markovi, se kterým to nebylo vůbec dobré. Když spolu sloužili, byl teď on ten odměřený a nepřístupný. Caleb několikrát navrhl, aby si promluvili, dokonce se opakovaně omluvil, ale Mark byl jako kámen. Caleba to mrzelo a taky byl kvůli tomu naštvaný. Už nevěděl co udělat a na druhou stranu, byl přesvědčený, že by i on se měl snažit. Měl by se pokusit ho pochopit, vždyť on neudělal nic tak strašného. Bylo to pro něj samotného náročné a prostě ho to přemohlo, to se přeci může stát každému.
A to, že ke všemu nechápal sám sebe, proč mu na Markovi a jeho přístupu tak záleží, to byla jen třešnička na dortu. V téhle záležitosti měl v sobě ještě pořád strašný zmatek. O tomhle všem přemýšlel, když seděl u sebe doma na gauči, tupě zíral na ještě tupější pořad v televizi a chroupal slaný popcorn. Když se ani po čase nedopídil žádnému vysvětlení, nebo řešení, vztekle zmáčkl tlačítko pro vypnutí, vyčistil si zuby a šel spát. Druhý den ho čekala ambulance a pak noční na oddělení. S Markem.
Na ambulanci to šlo dobře. Pacientů bylo hodně, ale většinou spíše banality. Den utekl jako voda a teď se chystal na noční směnu. Na pokoji zrovna vařil kávu, když vešel Mark.
„Ahoj. Dělám kafe, chceš taky?“ Snažil se o nenucený tón. Mark něco zabrblal a pak odmítl. Jen se rychle převlékl, přes krk přehodil stetoskop a vyšel ven na chodbu. Caleb se za ním zklamaně díval. Na začátku směny oba obešli svůj počet pacientů, pak se sešli na pokoji. Caleb Markovi nabídl, aby si zdříml, že bude stejně pracovat na počítači, ale ten opět odmítl a rozečetl si na pohovce časopis. Atmosféra v místnosti byla nepříjemná a dusná. Caleb se snažil pracovat, ale nemohl se soustředit, když tu Mark jen tak seděl a trucoval. Pořád se pokoušel udržet, aby nevybuchnul, začínal být taky naštvaný. Nakonec to nevydržel, otočil se na kancelářské židli a řekl si, že tentokrát věnuje kopanec zase on jemu.
„Víš co, Marku? Nemusíš se mnou mluvit, ale teď mě poslouchej,“ začal a muž netečně zvedl zrak od časopisu. Mlčel v očekávání. „To, jak se teď chováš, je hloupé a zákeřné. Já se ti omluvil, několikrát, a myslel jsem to upřímně. Přestože, to, z čeho jsi mě osočil rozhodně nebyla pravda a nemůžu, za to, že mě přemohly emoce.“ Najednou vstal a hlas mu zesílil, jak se rozrušil. „Já to opravdu chtěl! Chtěl jsem to, aby bylo to prostě příliš silné. Víš ty vůbec, že jsi od té doby první, koho jsem si takhle pustil k tělu? A to nemluvím jen o sexu. Přesvědčoval jsi mě, že ti můžu věřit, a při prvním zaváhání mě opustíš! To ti přijde správné!?“ Teď už opravdu křičel. Ve výrazu měl směsici hněvu a zoufalství. Skončil, už neměl, co by řekl.
Mark se zamračil, vztekle odhodil čtení a také vstal, oba si teď vztekle hleděli do očí.
„A ty! Víš zase ty, proč se teď tak chovám? Chceš to fakt vědět? Protože jsem žárlil, jo! Uvědomil jsem si, že žárlím na tvého mrtvého přítele, což je strašně absurdní a já se kvůli tomu cítím jako naprostý a totální idiot! Strašně mě štve, že jsi ve mně vyvolal takovýhle pocity! Celý mě to štve - že se teď cítím takhle mizerně, že jsem na tebe naštvaný, přestože vím, že jsi neudělal nic špatnýho, že...Že jsem se do tebe, sakra, prostě zamiloval!“ Vykřikl a dál hleděl mladíkovi do očí, které teď byli vykulené překvapením. Zírali na sebe tupě dobu, ticho bylo najednou téměř hmatatelné. A jak tam tak stáli, naproti sobě, dívali se jeden na druhého, zjistili oba na vteřinu přesně, že nemají jinou možnost.
Naráz si vpadli do náručí a zahořeli dravým, nenasytným polibkem. Líbali se zuřivě, vášnivě, jako by to snad mělo být naposledy. Pak se začali vzájemně svlékat, stejně nedočkavě a vzrušeně. Mark jen odběhl, aby zamkl dveře, potom se znovu přitiskl k polonahému Calebovi a začal jej hladit po těle. Opět ho donutil ke vzdychání, když se odebral k jeho krku a ušním lalůčkům. Laskal a osazoval jej polibky jemně a zároveň dravě a důrazně. Nakonec na nic nečekal, klekl si před něj, rozepl poklopec a pousmál se, když mladík vykřikl slastí a překvapením zároveň, jak ho vzal celého do úst. Znovu dokazoval, jak skvěle umí pracovat s jazykem, jak ví přesně co dělat a přiváděl tak Caleba do extáze. Ten se musel opřít o rukou o parapet, v návalu příjemných pocitů mu nohy ochabovaly. Zakousl se do kloubu ukazováčku, aby nebyl tolik slyšet a zavřel oči, což připadalo Markovi nesmírně sexy. Kdyby jen věděl, jak neodolatelně u takové maličkosti vypadá…
A Mark pracoval s takovou péčí, precizností a důkladností, že Caleb za několik málo minut zčervenal, trochu se předklonil a s tlumeným výkřikem slastně vyvrcholil Markovi do úst. Aniž by to po něm chtěl, muž se mu jen podíval do očí, usmál se a mladíkovo sperma polk, načež si laškovně olízl rty.
Caleb se zarděl, tváře měl červené. „Promiň. Už je to tak dlouho…“ špitl, když si nechával od Marka zapnout kalhoty. Pak se k němu postavil.
„Neomlouvej se,“ řekl a pak ho romanticky políbil.
Zbytek směny byl klidný a mnohem příjemnější, než Caleb původně předpokládal.