Slastně vykřiknu a vyvrcholím, současně s tím v sobě ucítím semeno mého milence. ,,Yuki.'' vydechne Masao a odvalí se ze mě. Ihned si mě ale přitáhne do náruče. ,,Čímpak jsi mě to očaroval?'' zeptá mě jemně a políbí do vlasů. ,,Masao, na tebe jsem žádná kouzla nepoužil. Nás dva, naše duše spojilo kouzlo nejmocnější. Kouzlo, které stvořila sama příroda. To kouzlo nese název láska.'' řeknu a oba se zasmějeme. Masao mě políbí, zvedne se a začne se oblékat. Přetočím se v posteli tak, abych měl dobrý výhled. ,,Musíš jít?'' zeptám se. ,,Ano, musím se vrátit do kovárny. To víš, práce se neudělá sama.'' řekne, sehne se ke mně a znovu mě políbí. Následně odejde. Protáhnu se a po chvilce vstanu. Obléknu se a zamířím do sklepa. Zde otevřu tajný vchod a vejdu do tajné místnosti. Místnost je plná kotlíků, bylinek, flakónků a dalších přísad, které využívám do svých lektvarů. Jsou tu také knihy plné kouzel a zaklínadel. Také tu mám různé kameny, přívěšky, řetízky a další věci, které využívám k výrobě amuletů a talismanů.

Dokončím zaklínání a prohlédnu si své dílo. Právě jsem dokončil ochranný amulet pro Masaa. Je celý ze zlata, ve tvaru slunce a každý paprsek je osázen těmito kameny: citrín, diamant, granát, jantar, křišťál, pyrit, onyx, topaz, tygří oko a doprostřed jsem vsadil rubín. Nakonec jsem ho posvětil ohněm. Když už jsem byl v tom, tak jsem vyrobil ochranný talisman i pro sebe. Obvod stříbrného řetízku jsem pospojoval různými kameny (achá šedý, ametyst, citrín, jantar, jaspis, karneol, lapis lazuli, sodalit, tygří oko a doprostřed zavěsím modrý safír, který nahoře a dole spirálovitě omotám stříbrným drátkem). Vyjdu ze své pracovny a zamířím do lesa, kde svůj talisman posvětím zemí.

,,Vítej doma, můj milý.'' řeknu, když Masao vstoupí do domu. ,,Děkuji! Tady něco krásně voní.'' řekne Masao a políbí mě. Zasměju se. ,,To bude večeře.'' odpovím a vrátím se do kuchyně, aby se mi tam nic nespálilo. ,,A co máme dobrého?'' zeptá se Masao a zezadu mě obejme. ,,Kančí pečínku, chléb, čerstvý a také zamíchanou zeleninu.'' odpovím a otočím hlavu, abych ho políbil. ,,To zní dobře.'' řekne Masao, plácne mě po zadku a začne odnášet jídlo na stůl. Zasedneme k večeři a v tichosti jíme.

,,Dobrota.'' pochválí si Masao a pohladí se po plném břiše. ,,Jsem rád, že ti chutnalo.'' řeknu, vstanu a posadím se mu na klín. Začneme se něžně líbat. ,,Och, málem jsem zapomněl. Něco pro tebe mám.'' řeknu, když se od sebe kvůli nedostatku vzduchu oddělíme. ,,A co?'' zeptá se Masao. Jen se usměju a zaběhnu do ložnice, kde vezmu truhličku s talismanem. Vrátím se k Masaovi a truhličku mu podám. ,,To je nádhera.'' vydechne Masao, jen co ji otevře. ,,Je to ochranný talisman. Ochrání tě před černou magií a vším co by ti mohlo uškodit.'' vysvětlím. ,,To zní hodně dobře.'' řekne Masao a obejme mě. Po chvíli mě pustí a talisman si pověsí kolem krku. ,,Taky jsem si jeden udělal.'' dodám při pohledu na talisman na jeho krku. ,,Opravdu? Ukaž mi ho.'' zaškemrá. Vytáhnu řetízek zpod košile. ,,I tenhle je nádherný. Yuki tys měl být šperkař a ne čaroděj.'' řekne Masao a pohladí mě po tváři. ,,Magie je dar, Masao. Dostal jsem ho do vínku při svém narození. Mým osudem je být čaroděj a skrz magii pomáhat lidem.'' řeknu a schoulím se mu do náruče.

,,Ach Yuki, jsi tak úzký.'' vydechne Masao, zatímco se přirážím na jeho úd. Po chvilce mě sesadí, přetočí na břicho a znovu do mě vnikne. Zasténám potěšením. O chvilku později oba vyvrcholíme a poté usneme ve vzájemném obětí. Ráno se ovšem probudím sám. Nevadí. Vím, že Masao musel do kovárny. Vstanu z postele a začnu poklízet dům. Přemýšlím, co Masaovi dnes udělám k večeři. Včera jsem v lese našel nějaké houby, tak možná smaženici. Najednou se rozrazí dveře a dovnitř vtrhou vojáci s nějakým mužem v čele. ,,To je on. To je ten čaroděj.'' vykřikne muž. Strachy přestanu dýchat. Inkvizitor. Vojáci mě svážou a odvezou do žaláře.

Masao

Večer se vrátím domů. ,,Yuki. Nebudeš věřit co se mi dneska stalo. Přišel ke mně jeden muž a...'' zarazím se, když dojdu do kuchyně, která je ale prázdná. To je divné. Obvykle touto dobou Yuki připravuje večeři. ,,Yuki?'' zavolám. Třeba je v ložnici nebo v koupelně. Obě tyto místnosti projdu ale Yuki nikde. Vrátím se do kuchyně a otevřu dveře vedoucí do sklepa. ,,Yuki.'' zavolám. Nic. Sejdu do sklepa a otevřu tajný vchod do Yukiho pracovny. Třeba Yuki čaruje nebo vaří lektvary a zapomněl na čas. To už se taky párkrát stalo. Ovšem Yuki není ani tady. Kde je? Možná šel do lesa. Vyběhnu z domu a zamířím k lesu. ,,YUKI!'' zakřičím, když dorazím k lesu. Nic, akorát jsem vyplašil několik ptáků. Rozejdu se do lesa. Snad je někde tady.

Prošel jsem celý les a Yukiho jsem nenašel. Bojím se o něj. Co když se mu něco stalo? Yuki je sice čaroděj ale není všemocný. Celou noc přecházím po ložnici a nemohu se uklidnit. Yuki, kde jsi? Ráno místo do kovárny zamířím do hospody. Tam se snad něco dozvím. ,,Co to bude?'' houkne na mě hostinský jen co se posadím. Dnes je tady nějak plno. ,,Pivo.'' řeknu a přemýšlím, jak se nenápadně zeptat na Yukiho. ,,Zdravím kováři.'' přisedne si ke mně jeden muž. Znám ho. Je to jeden z mých pravidelných zákazníků. Často si ode mě nechává kovat koně. ,,Zdravím. Co se děje, že je tu dnes tak plno?'' zeptám se. ,,Vy jste o tom ještě neslyšel?'' zeptá se mě udiveně. ,,O čem?'' odpovím mu otázkou. ,,Takže neslyšel. Včera inkvizitor se svými muži chytili toho čaroděje, co zde rozséval nemoci, zkázu a zlo. A dnes ho upálí. Konečně se toho ďáblova vejlupka zbavíme.'' řekne a napije se piva. ,,Čaroděje?'' zeptám se. Bože, dej ať to není Yukio. ,,Přesně tak.'' přikývne. ,,Měli bychom jít. Za chvíli to začne.'' řekne vzrušeně a zvedá. Jen přikývnu, hodím na stůl pár mincí a společně odejdeme.

Po chvíli dojdeme na náměstí, kde už stojí připravená hranice. Začíná se tu shromažďovat dav. Rozhlížím se okolo. Pořád doufám, že to je někdo jiný a ne Yukio. ,,Už to začíná.'' vykřikne muž vedle mě. Pohlédnu na hranici a málem se mi zastaví srdce. Uprostřed hranice stojí přivázaný Yukio a vojáci hranici zapalují pochodněmi. ,,To ne.''zašeptám vyděšeně. ,,YUKIO!'' vykřiknu a snažím se skrz dav a následně i skrz vojáky dostat k hranici a zachránit Yukia. ,,YUKIO!'' vykřiknu zoufale, když mě vojáci popadnou a drží na místě. Oheň už téměř dosahuje k Yukiovým nohám. ,,Vidíte. Čaroděj tohoto muže uhranul a kouzly se ho snaží přinutit ke své záchraně.'' začne vykřikovat inkvizitor. Dav se začne křižovat a vyděšeně ustupuje. ,,Tak ho omračte.'' vykřikne nějaký muž. Podle hlasu poznám muže, se kterým jsem sem přišel. Následně mě jeden z vojáků omráčí. Poslední co slyším je Yukiův bolestivý křik.

Když se probudím, je už tma. Zvednu se a rozhlédnu. Náměstí? Proč jsem na...? Najednou si na vše vzpomenu. ,,To ne. Yukio.'' šeptnu. Po tvářích mi začnou stékat slzy. Yukio, můj sladký milovaný Yukio je mrtvý. Zabili ho. Upálili. Klesnu na kolena, složím hlavu do dlaní a začnu teď už nepokrytě vzlykat. Proč Yukio? Vždyť on byl tak hodný a laskavý. Nikdy nikomu neublížil, naopak všem pomáhal. Pohlédnu na malou hromádku popela. To je vše co po mém Yukiovi zbylo. Znovu vzlyknu. Najednou v hromádce popela zahlédnu odlesk. Natáhnu se a sevřu lesklý předmět v dlani. To je... to je Yukiův talisman. Najednou se zvedne vítr a hromádka popela se spirálovitě zvedne do vzduchu a pomalu se rozletí ven z města. To je divné. Ale vzhledem k tomu že Yukio byl čaroděj. Následuju hromádku popela, která směřuje k lesu. Nakonec jsem byl doveden na malou mýtinku v lese. Yukiovo oblíbené místo. Říkal, že zde cítí klid a harmonii. Popel se zastaví a vznáší se ve vzduchu. Pochopím. Yukio chce, aby jeho popel byl pohřben zde. Strčím si talisman do kapsy u kalhot, kleknu si na kolena a začnu holýma rukama hloubit jámu, do které se následne Yukiův popel snese. Nahrnu na jámu zpátky hlínu. Dané místo označím dvěma klacíky. Zítra se zastavím u kameníka a objednám krásný náhrobek. Postavím se a zahledím se k nebi. V kapse nahmatám Yukiův talisman. Nechám si ho na památku. Neustále ho budu nosit u sebe. I přesto, že mi tečou z očí slzy, pousměju se. Miluju tě, Yukio! A vím, že se zase jednou setkáme.