Prolétávám nad městem a kontroluji, zda je vše v pořádku. Všude klid, jen občas z nějakého domu cítím nemoc nebo blížící se smrt. Povzdechnu si. Je to smutné ale nemohu s tím nic dělat. Najednou ale z jednoho domu ucítím zlo, silné zlo. To je špatné. Okamžitě k tomu domu slétnu a nahlédnu oknem dovnitř. Obyčejný dětstký pokoj a v něm malý chlapec, klidně oddychující v posteli. Byla by to obvyklá scéna nebýt jednoho detailu. Přímo nad chlapce se totiž sklání sám Ďábel. To snad ne. Hbitě vlezu dovnitř pootevřeným oknem. ,,Okamžitě od toho chlapce odstup.'' řeknu odvážně, ačkoliv jsem dost vystrašený. Ďábel ke mně zamyšleně vzhlédne. ,,A co za to, andílku?'' zeptá se mě po chvilce s úšklebkem. Strnu. Co za to? ,,Nevím.'' pípnu a začnu si hrát se svými dlouhými bílo-stříbrnými vlasy. ,,Hm tak ty nevíš, andílku. Ale já bych věděl.'' řekne Ďábel, prohlédne si mě od hlavy k patě a mlsně si při tom olízne rty. Vstane a přejde ke mně. Když je u mě, nakloní se ke mně tak, že je těsně u mého obličeje a zároveň mě chytí za bradu. ,,Jak si přeješ, andílku, nechám toho spratka na pokoji. Ale něco za něco. Chci za to jistou protislužbu.'' řekne. ,,Protislužbu? Jakou protislužbu?'' zeptám se. ,,Ano protislužbu. Jen pro tvoje zlaté oči to neudělám. A ta protislužba bude sex.'' řekne. Sex? Jak jako sex? To po mě jako chce abych mu našel někoho s kým by mohl...?  ,,To ne. Jsem anděl. Nemohu ti jen tak někoho dohodit.'' odmítnu. Ďábel na mě zůstane nechápavě zírat. ,,Dohodit? Vypadá to, že jsi stejně natvrdlý jako jsi krásný.'' řekne po chvilce. Teď zase zůstanu nechápavě zírat já. ,,Tak fajn. Řeknu ti to tak, abys to pochopil. Nechám toho spratka na pokoji, když mě necháš ošukat tě. Teď už to chápeš?'' řekne a ušklíbne se na mě. Mě? On chce mít sex se mnou? Nervózně polknu a zalétnu pohledem ke spícímu chlapci. Poté pohlédnu na Ďábla. ,,Tak dobře. Ale kde?''zeptám se. ,,Přece u mě.'' zlověstně se ušklíbne. Vzápětí mě popadne a přenese do pekla. Přesněji řečeno do své ložnice v pekle. Hodí mě na postel a ihned mě zalehne. Začínám se bát. Ještě nikdy jsem nic takového nedělal a teď mám o svou nevinnost přijít s Ďáblem. Ale pro toho malého chlapce to udělám. ,,Strach je tak úžasný. Nemyslíš, andílku?'' sykne mi do ucha. Chytí mě za ruce a dá je nahoru. Poté je přicvakne pouty k pelesti postele. Roztřesu se. Jen se uchechtne a nožem začne rozřezávat mé oblečení. Občas prořízne i kůži. ,,Jsi opravdu krásný.'' šeptne mi do ucha, když jsem nahý. Vzápětí se ke mně skloní a olízne vytékající krev vytékající ze řezné rány těsně pod mou klíční kostí. ,,Lahodné. Jsi tak dokonalý, že máš tu nejlepší krev jakou jsem kdy ochutnal.'' řekne. Klekne si a vezme do ruky dvě tenké a velmi ostré jehlice. Nad ohněm je rozpálí do ruda. Hned na to mi jimi probodne bradavky. Vykřiknu bolestí a z očí mi vytrysknou slzy. ,,A to jsme terpve na začátku.'' uchechtne se. Poté vezme svíčku a začne mi na tělo kapat horký vosk. Začne u bradavek, pokračuje přes břicho a skončí v tříslech. Křičím a vzlykám bolestí. Ještě horší to je, když mě polil ledovou vodou a po ztuhnutí začne vosk strhávat. Nejednou s ním strhne i kousek kůže. Jakmile skončí, přetočí mě na břicho. Zaúpím jak mi tím vykloubí zápěstí a také kvůli břichu a hrudníku. Teď už pláču naplno. Znovu mě polije ledovou vodou. Zpod polštáře, na kterém ležím, vytáhne bič s háčky a začne mě bičovat po zádech. S každou ránou mi vytrhne i několik kusů masa. Ze zad a dokonce i ze křídel. Křičím, vzlykám, pláču. Ať už to skončí, prosím, ať už je konec! Po nekonečně dlouhé době vymění bič za rákosku a začne mě jí mrskat po zadku. Když je spokojený, rákosku odhodí, nalehne na mě a vrazí ho do mě. Znovu zakřičím. Nedá mi ani chvilku na zvyknutí a začne okamžitě prudce a rychle přirážet. Cítím jak mě trhá, cítím krev vytékající z mé dírky. Po asi 30 minutách se do mě vystříká. Otřesu se odporem. ,,Jsi opravdu dobrý.'' řekne a prudce se ze mě vysune. Dívám se jak přejde ke skříni, ze které vytáhne neuvěřitelně obrovský vibrátor. Vrátí se ke mně a vrazí mi ho do zadku. ,,Na památku.'' řekne a zachechtá. Rozváže mi pouta. Bohužel nejsem schopný se bolestí hýbat. Chvilkama i ztrácím vědomí. Popadne mě do náruče a nahého mě přenese do lidského světa. Pohodí mě na silnici a s krutým smíchem se vrátí do pekla. Zaúpím bolestí. ,,Proboha, Arieli, co se ti stalo?'' ozve se nade mnou. S obtížemi vzhlédnu. Orien. Další anděl a můj kamarád. ,,Oriene.'' vydechnu tiše. Navíc se nezmůžu. Orien mě opatrně zvedne do náruče a vzlétne. ,,Vydrž. Budeš v pořádku.'' řekne a svůj let zrychlí. Odnáší mě do nebe. Pousměju se. Mířím domů. Teď jsem v bezpečí. Přestanu se přemáhat a upadnu do bezvědomí. Vše bude dobré.