Chtěl jsem mu říct, že nemám rád hřbitovy ve dne, natož v noci, ale jeho prsty mi zrovna masírovaly prostatu a roztahovaly můj úzký anál. Chytil jsem se pevně rezavých tyček a neudržel své hlasité zasténání. Stejně jako já vyluzovaly naříkavé táhlé zvuky, jak jsem se do nich celou váhou opíral a ohýbal je v polorozpadlé betonové zídce. Ucítil jsem, jak se mi kolenem napasoval mezi stehna a roztáhl mi nohy od sebe. Stáhly se mi nedočkavostí půlky k sobě.

„Seijuu,“ cedil jsem jeho jméno a uvěznil jsem ty dotěrné prsty uvnitř sebe. Jazykem jsem marně honil sliny, vytékající mi ledabyle z úst, abych se před svým novým přítelem neztrapnil. Jedním jediným trhnutím jsem skopl svou botasku z pravé nohy a ta odlítla někam do tmy. Zabořil jsem své chodidlo do vlhké trávy od večerní rosy a znovu zasténal, když mi Seijuuho zuby rozdrtily pod naléhavým polibkem první obratel na odhaleném krku. Moje tričko viselo nabodnuté na jedné z tyček rozbitého plotu starého hřbitova, takže jsem byl téměř nahý.

Seijuuho vlhké prsty mi přejížděly mezi hýžděmi, přes hráz a pohrávaly si s váčkem obsahující dvě scvrknuté koule. Natlačil do mě pouze palec a pokračoval v bolestivém ohryzávání mé páteře. Přivřel jsem oči, protože napínat je do tmy bylo stejně k ničemu.

„Takeshi,“ vydechl mi vzrušeně mezi lopatkami a hrábl mi rukou do vlasů. Chytil je pevně těsně nad uchem a zvrátil mi hlavu na stranu, abych mohl zřetelně slyšet, jak je jeho dech překotný. Vlhký jazyk lemoval ušní boltec a s tlumeným vzdechem mi s ním zajel dovnitř.

Pustil jsem se tyček a protáhl si svou erekci, která mi netrpělivě zacukala v sevřené dlani.

„Seijuu …tohle bych dlouho…,“ zaprotestoval jsem a vymanil se z jeho objetí. „Chci to…“ klekl jsem mu k nohám a jen přes rozepnutý zip jsem mu táhl upnuté rifle z boků.

Moje ruce byly ještě stále zaháknuté za okraj kalhot i spodek, když jsem si jeho velkej klacek bral do úst. Horký a vlhký. Jeho řídké sperma ulpělé kolem žaludu jsem rozmělnil slinami a zchladil ho několika hlubokými tahy. Vnořil mi obě ruce do vlasů a mírným tahem mi bránil ve větší hloubce, aby se mi ihned nevystříkal do krku. Zanechal jsem mu na hebké pokožce dostatečnou vrstvu svých slin, když mě prudce od sebe odtrhl a zaklekl si za mě. Uvěznil mě mezi svými stehny a naléhavým přitlačením mezi lopatky mě donutil prohnout se a zapřít se do země svými holými lokty.

Dlouhý nájezd mě i jemu skoro podlomil získanou stabilitu. Zatnul jsem prsty do země, abych to ustál a Seijuu sevřel moji vystouplou pánevní kost, abych mu nepodjel. Oba jsme hlasitě rozdýchávali první nápor vzrušení. Zavadil jsem pohledem o pouzdro na kytaru. Teda myslím, že v tom bude kytara. Potkal jsem Seijuuho před půl hodinou ve městě. Přistěhovali jsme se sem před měsícem a on mě zaujal hned první den ve škole. Civěl jsem na něj, jak si to rázuje ve svých kožených těžkých gládách a kabátu ke kotníkům na protějším chodníku. Černé husté vlasy by mu mohla závidět kdejaká holka. Měl je rozpuštěné na ramena a vítr si pohrával s jednotlivými prameny, rozmetající mu kolem vážného obličeje. V ruce držel za madlo skořepinu pouzdra, a když mě uviděl, přešel na druhou stranu přes silnici ke mně.

„Ahoj Seijuu, jdeš z nějaké zkoušky nebo…,“ kývl jsem směrem k jeho boku a zamaskoval za úsměv své rozpaky.

„Zvu tě na rande,“ řekl místo toho a než jsem stačil vstřebat jeho slova, chytil mě pod krkem za tričko a přitáhl si mě k sobě.

Jeho jméno jsem vydechl tlumeně a se zavřenýma očima. Zakousl se mi do spodního rtu, drsně ho povytáhl a vnikl jazykem do utvořené štěrbiny mezi mými zuby. Začal jsem lapat z nedostatku vzduchu po dechu a kolena mi silně znecitlivěla. Kdyby mě nedržel pevně za oblečení, svezl bych se mu vyčerpaně k nohám.

Rande na hřbitově. Těsně před půlnocí, s děsivě vyhlížejícími náhrobky a bílou mlhou táhnoucí se přes žulové desky. Bylo mi jedno, jestli mě někdo uslyší, doprovázel jsem každý jeho hluboký nájezd hlasitým výkřikem. Pod návalem vzrušení jsem napínal oči do tmy a několikrát zamrkal. Plameny svíček na hrobech se slabě mihotaly a vytvářely kolem sebe strašidelné stíny. Napřed jsem myslel, že se mi to jen zdá, když se jeden stín pohnul a vzal na sebe podobu člověka. Jsou to jen větve stromů, sklánějící se nad hroby. Seijuuho penis do mě pronikal s větší intenzitou a já cítil, jak se na mě ještě víc natlačil. Pomalu mi podjížděli ruce, klesl jsem tak nízko, že mě stébla trávy lechtala na holém hrudníku a dráždila ještě víc ztuhlé bradavky. Když se náhle otevřelo víko kytarového pouzdra, které jsem měl před sebou, vyděsilo mě to. Seijuu mě tvrdě chytil za rameno, nahnul se přese mě a něco z pouzdra vytáhl. Stáhl si mě do klína a nosem se otřel v mých zpocených vlasech. Chytil mě za zápěstí, obejmul mi mou erekci a několika tahy mě přinutil málem vyvrcholit.

„Pokračuj… vysedávej… děláš to moc… dobře,“ zasténal mi do ucha a kůže jeho černého kabátu se mi otřela o paži.

Nevěřícně jsem se díval na jeho ruku, kterou přede mnou natáhl s neidentifikovatelnou věcí.

„Ještě … chvilku… Takeshi,“ znovu mi vzrušeně zasténal do vlasů a objal moje prsty, aby mi pomohl ve vzrušujících tazích. Zapřel jsem se o stehno a obtiskl mu do modrého denimu svou špinavou dlaň od hlíny.

Snažil jsem se pod návalem vzrušení ovládat svůj zrak, donutil oči otevřené a napínat je do tmy, kde se hmotnily stíny a divně znějící zvuky narušovaly mé sténání. Přeskakoval jsem pohledem na náhrobky a na jeho ruku, která se vedle mé paže jen neznatelně pohybovala, sledovala stíny špičatým ostřím dřevěného kolíku, zasazeného do lehké sportovní kuše.

Seijuu zesílil stisk na mém penisu a pohnul několikrát prudce svou pánví. Svými pohyby roztíral dávky svého spermatu v mém konečníku a vychutnával si svou tvrdost do posledního okamžiku. Propustil jsem svoje napětí s překvapeným výkřikem v okamžiku, kdy Seijuu zmáčkl spoušť a podivná střela opustila ještě podivnější zbraň. Ostrý svist i můj orgasmem zastřený hlas, proťal ticho na hřbitově.

„Byl jsi… dobrej…,“ zafuněl mi do ucha Seijuu a rozetřel mi moje uvolnění do kůže na břichu a do stehen. Byl jsem uvězněn v jeho objetí, když se znovu natáhl k pouzdru, které očividně nesloužilo k bezpečnému přenosu hudebního nástroje. Vypadalo přesně jako to El Mariachiho.

Chytil mou ruku a přitiskl ji na dřevěné rameno kuše.

„Je to jednoduché… lehké…,“ šeptal mi do ucha Seijuu a já nechápavě pozoroval, jak se drobné kladky na koncích ramene pohybují, když natahoval tětivu. Do druhé ruky mi vložil ostrý kolík a zasunul ho do pouzdra. „Potřebuji… abys mě kryl…“ a s těmi slovy mě nadzvedl, vyklouzl ze mě a nechal mi mezi hýžděmi vlhké chuchvalce. „Já jsem na boj zblízka,“ usmál se, když si stoupl a zatáhl si poklopec. Roztáhl od sebe klopy těžkého kabátu, kde měl po stranách v poutcích zastrkané úzké kolíky.

„Seijuu … nechápu…,“ vyhrkl jsem a úzkostí se mi stáhlo hrdlo. Doznívající orgasmus mi ještě zvonil v uších, ale i přesto jsem začal vnímat děsivé zvuky vycházející ze tmy.

„Miř přesně… věřím ti,“ nahnul se nade mne a v krátkém hlubokém polibku se mi pokusil předat odvahu. Stiskl na boku kuše tlačítko a červený paprsek zaměřovače protnul tmu.

Vynořilo se to přede mnou nenadále, ve zbytcích ošacení a s tváří zkroucenou do děsivého úšklebku. Bez kůže, s odhalenými zažloutlými lícními kostmi a vykotlanými zuby. Chraptivý výkřik se mi vydral z hrdla a rychle jsem se vysoukal na nohy. Couval jsem před tím zjevně už dlouho neživým tvorem a srdce bijící mi v krku mi bránilo pořádně se nadechnout. Zmáčkl jsem spoušť bezmyšlenkovitě a jen podvědomě sledoval, jak se krátký dřevěný kolík vnořil někde v místech, kde byl zbytek hrudního koše. Moje vědomí nestačilo zpracovat myšlenku pátého přikázání a lehký závan vzduchu mi vmetl do zpocené tváře a pootevřených úst částečky popela.

Stál jsem uprostřed černých náhrobků jako anděl, s bílou kůží a v ponožkách a plameny svíčky se odrážely v krůpějích potu. Svíral jsem pevně tu zkázonosnou zbraň a tělem mi projel zvláštní pocit… uspokojení.

„Kurva… do prdele! Co to je?!“ vykřikl jsem a podíval se na Seijuuho, který držel v obou rukách dřevěné kolíky a vyčkával na příchod dalších zoombie.

Ten se jen na mě usmál, olízl si mlsně rty a řekl:

„Vítej v Sannydalle, Takeshi…“