Jako dozorce jsem Muňu ten večer hlídal, aby nevzal kramle a čekal na jeho matku a Miloše. Za celou dobu se na mě Muňa ani nepodíval. Cítil jsem ale tu nenávist, která pramenila z mého nepochopení situace. Cítil jsem, jak v něm bublá vztek a touha se mi pomstít. A Muňa byl zatraceně špatný nepřítel.

„A co si myslíš, že jim asi řeknu, hm? Přemýšlel jsi ty vůbec?“

„Pravdu, ne? Že se mnou chodíš a že jsme si užívali super sex.“

„Sklapni! Proboha jen sklapni! O tomhle budeš mlčet, je ti to jasné? Miloš se to nesmí dozvědět.“

Opravdu jsem byl takovej kretén, že mi víc záleželo na tom, co by tomu řekl Miloš nebo paní Milena. Na Muňu jsem vůbec nehleděl a to byla moje osudová chyba. Čím víc takovému tvrdohlavému tvoru něco zakazujete, tím víc má potřebu vás naštvat tím, že zákaz poruší.

Paní Milena se přihnala do mého bytu jako tajfun a svého syna rychle překontrolovala. Dostal přednášku ještě od ní a myslím, že to pro něj byla poslední kapka. Dozvěděl jsem se tak i důvod jeho útěku, to když prohlásil, že chodí se starším klukem a že za ním chce jezdit. Samozřejmě mu to paní Milena zakázala, nemohla tušit že Muňa mluvil o mě, navíc v 17 letech neměl co cestovat po Moravě kvůli sexu.

„Okamžitě si vem svoje věci, jedeme domů. Jestli myslíš, že ti to jen takhle projde. A ještě si do toho zatahoval Honzu.“

Miloš však byl na rozdíl od své matky vnímavější nebo mě spíše lépe znal. Jakmile se na mě Muňa zahleděl a čekal asi nějaké zastání nebo to, že půjdu konečně s pravdou ven, už nešlo nic utajit. Já jsem ale mlčel. Nezastal jsem se ho, neměl jsem odvahu říct pravdu. Miloš to vše tiše sledoval a došlo mu to hodně rychle, proto svou matku přerušil a uhodil na mě přímo.

„Ne….neříkej mi že to ty…že vy…?“

Nemusel jsem ani zapírat, nebo to potvrdit, odpověď byla naprosto jasná. Stačil jediný pohled na Miloše.

„Ty mi šukáš bráchu? Tak šukáš mi bráchu?!“

„Miloši počkej já…“

„Jo, šuká mě, je fakt dobrej, ještě teď mě bolí prdel, dělali jsme to včera celej den a dneska taky.“



A bylo to tady. Muňova pomsta za mou zbabělost. Vpálil to Milošovi i své matce tak arogantně, že se paní Milena otočila a vrazila mu facku. Myslím, že to bylo úplně poprvé v životě, kdy Muňa dostal. Vypadal hodně překvapeně. Přímo jsem viděl, jak v něm hoří oheň nenávisti. Telenovela hadr. Nevěděl jsem, jak tuhle situaci nějak uklidnit.

„Jak dlouho? Jak dlouho to trvá?“

Nebyl důvod dál Milošovi lhát. Přiznal jsem pravdu, až když jsem k tomu byl opět donucen.

„Od Vánoc.“

„Lhal jsi mi…celou tu dobu jsi neměl koule na to, mi to říct?“

„Tak to není Miloši, jen jsem nechtěl, aby došlo zrovna k tomuhle.“

„To sis měl rozmyslet dřív, než si začal strkat svýho ptáka do mýho brášky.“

„Už nejsem malé dítě.“

„Drž hubu!“

Nikdy dřív jsem neviděl Miloše takhle vytočeného.  Byl tak ochranářský bratr a já, jeho nejlepší kámoš ho zradil. Nedivil jsem se, že ho to hodně naštvalo, ale že by byl agresivní? To bych nikdy nečekal. Ani jsem se nestačil obhájit a dostal jsem od Miloše jednu do zubů, až jsem si sednul na podlahu na prdel. Jít proti stokilovému maníkovi, který zná bojové sporty, by byla sebevražda, navíc jsem se ani prát neuměl. A možná bych schytal další ránu, kdyby mu do cesty neskočil Muňa.

„Ještě jednou sáhneš na mýho kluka, tak tě dokopu, jasný!“

Jako čert s krabičky si na svého většího bratra vyskakoval. A až tehdy mi to došlo. Já ho nehájil, nebránil jsem ho, nechtěl jsem pochopit, proč utekl, ale on se za mě postavil, bránil mě i před vlastní rodinou. Tehdy jsem si opravdu připadal jako největší ubožák pod sluncem.

Jeho kluk….



Naštěstí je paní Milena od sebe dokázala odstrčit, aby se do sebe nepustili a situace se trochu uklidnila.  Vyhnala Miloše ven přeparkovat, aby trochu vychladl a my tři zůstali a užívali jsme si té trapné situace, která nastala. Vysvětlil jsem paní Mileně, že jsem neměl tušení o tom, že Muňa utekl z domu. Jinak bych ho u sebe jen tak nenechal a okamžitě ho odeslal domů.  Moc tomu nepomohl ani fakt, že se u mě zastavila máma, jak to dělávala každý pátek po práci a když pochopila, o co se jedná, bál jsem se, že si užiju taky pořádnou přednášku. Musím ale uznat, že máma to nesla hodně pozitivně. Dokonce mě vykreslila jako jednu z nejlepších partií v Olomouci.

„Nepije, nekouří, pracovitý je, samostatný je…“

Trochu jsem se za takový výčet dobrých vlastností zastyděl. Ale nakonec to paní Milenu uklidnilo a rozhodla se to už dál neřešit. Přeci jen mě znala už od školky. A mámino „Zůstane to v rodině.“ Bylo už na mě moc. Ale myslím, že mi máma v ten zachránila kůži. Sice mi potom trochu vyčinila, protože jsem jí nic neřekl, ale jinak přijala celý fakt klidně. Nejspíš pochopila, že mám mizerný vkus na chlapy a vždy si vyberu špatně.



Muňu si ještě ten podvečer odvezli. Šel docela dobrovolně a demonstrativně se se mnou venku u auta rozloučil pořádným francouzákem. Raději jsem to ale nekomentoval. Tušil jsem, že ze svého útěku nevyvázne tak hladce.  Nakonec dostal měsíční zaracha, zabavili mu oťas a byl nahranej.  Ale zdálo se, že ho to nijak nezdeptalo, když mi už v neděli volal. Myslím, že ho i ta zlost na mě přešla.  Musel ale odpřísáhnout, že už podobné kousky nebude zkoušet, jinak velmi rychle skončíme, i když jsme spolu teprve začali. Přesto jsem se na něj nedokázal dlouho zlobit. Byl jsem moc měkkej. Navíc, vždy, když jsem si vzpomněl na to, jak mě bránil před Milošem, přišlo mi to děsně roztomilé a přesto sexy.