Sotva jsem dorazil domů i já, lehnul jsem s chřipkou a prodloužil si tak dovolenou. Jako bych to nečekal. Ale ležení doma mě nikdy moc nebavilo. Máma za mnou docházela skoro denně, abych jí neumřel. Při jednom talíři jejího výtečného vývaru jsem se prokecnul, že s někým chodím. Ptala se mě na to pokaždé, co u mě byla, zda mám přítele či něco podobného. Myslím, že se bála, že jsem svůj poslední vztah nepřenesl ještě přes srdce. Měla z toho radost, vyptávala se, kdo to je, co dělá a já pochopil, jak jsem si naběhnul. Musel jsem hodně mlžit, aby nepřišla na to, že je to právě Muňa.  Vypadal jsem prý ale šťastně, takže mi to přála. Byl jsem za to rád. Tahle otevřenost se u nás doma moc nenosila, proto se mi trochu ulevilo. Musel jsem slíbit, že svého přítele brzo přivedu ukázat, což bylo pro mě nemožný. Až tehdy byla spokojená.



Další týdny byly hodně pracovní. S Muňou jsem si sotva napsal pár řádků, prakticky jsme se na skypu nepotkávali. Když jsem přišel z práce, už většinou spal. A o víkendech jsem zase vyspával já. Několikrát mě Muňa překecával na společný víkend a já mu ho slíbil. Ale za celý únor i březen jsem nebyl schopný si udělat volno. A Muňu to pěkně štvalo. Ani jsem se mu nedivil, neustále jsem jeho návštěvu odmítal. A to dokonce, i když jsem měl začátkem dubna konečně volný víkend. Vymluvil jsem se na únavu. Muňa mi jen naštvaně položil telefon.

Nechápal jsem, proč to dělám. Byl jsem snad zbabělec? Ve svém věku už jsem měl mít rozum a nebát se nějakého vztahu. Měl jsem pocit, že jsme si to tehdy na horách ujasnili. Chtěl jsem snad dělat nedostupnou pannu? Vlastně ani nevím. Nečekal jsem však, že i Muňa má jen jednu trpělivost a že mu opravdu na našem setkání hodně záleží. Ukázal se u mých dveří už ve čtvrtek po obědě a já nestačil valit oči. Vzal si sebou i tašku s tvrzením, že zůstane přes víkend. V tu chvíli už jsem ho nemohl odmítnout nebo utéct. Jako kdyby to Muňa dobře věděl. Vrhnul se hned ve dveřích na mé rty, aby se ujistil, že mezi náma je to stále v pohodě. A já mu to potvrzoval s velkou vervou. Nyní už ho horečka nemohla zachránit. Byl jsem nadrženej už jen z toho prvního polibku.

„Počkej…no tak, co škola? Vaši ví, že jsi u mě?“

„Ředitelské volno. Jasně že ví.“

Neměl jsem chuť se dál ptát nebo to pitvat. Samozřejmě jsem mu věřil. Pohostil ho skromným klobásovým obědem, při kterém se mi snažil přivodit infarkt svou hrou s klobásou. Na otázku, kde se tohle naučil, přišla obligátní odpověď.

„Porno.  Chceš, abych ti to taky udělal?“

Neměl jsem sílu odmítnout. Ani jsme ten oběd nedojedli. Byla to otázka opravdu pár minut, než mi ruply nervy, čapl jsem ho za ruku a táhnul do ložnice. Pobaveně se mi smál, ale ten smích ho brzo přešel, když skončil povalený na posteli. Věděl jsem, že teď už to nic nezastaví. Oba jsme to chtěli, i když jsem se musel u Muni několikrát ujišťovat. Sledoval jsem každou jeho reakci, abych věděl, zda se mu to líbí. Dával jsem si hodně záležet, aby jeho „poprvé“ bylo dokonalé, aby si ho co nejvíce užil. Chtěl jsem, aby nikdy nezapomněl.



Celé ty dva dny do víkendu jsme se prakticky váleli v posteli a nic nedělali, kromě hraní her, čumění na filmy a šukání. Přesně o tomhle jsem vždycky snil, jen tak si s někým lenošit v posteli. Přesně to mi u ostatních vztahů chybělo, ta intimita, blízkost. A poznal jsem, že i když měl Muňa vždycky velké řeči, byl docela stydlín, co se sexu týče. Ale mně to nijak nevadilo. Vše jsem ho postupně učil, ukazoval mu taje sexu a mazlení a on byl velmi horlivý žák. V pátek večer se ale už odebral do vany s tím, že další kolo nezvládne. Byl jsem taky totálně mrtvej a toužil jsem jen spát. Ale Muňa si vymyslel nějakou večeři a tak jsem musel posbírat svoje kosti.

Všiml jsem si, že nechal na stole v kuchyni mobil. Normálně na něj hleděl co deset minut, ale za poslední dva dny ho sotva vzal do ruky, to mě překvapovalo. Když jeho mobil začal vibrovat po stole, nevěnoval jsem tomu pozornost. Poprvé, podruhé…. A stále dokola. Když už to bylo snad po páté, začalo mi to lézt na nervy a jeho telefon jsem sebral. Nebyl jsem ten typ, co by příteli prohlížel telefon, jen mě zajímalo, kdo mu pořád tak moc volá.

Překvapivě to byla jeho máma a to mě zarazilo. Paní Milena rozhodně nebyla stíhačka. Jako kdybych něco přeci jen tušil, proto jsem zabrousil i do SMS zpráv a hořce zaplakal. Bylo jich tam snad deset, všechny od Muňovi matky či od Miloše. Všechny za poslední dva dny. Co se to kruci dělo?

Neodolal jsem a jednu otevřel a nestačil jsem valit bulvy.

Paní Milena prosila svého syna, aby se jí ozval, aby se vrátil domů, aby o sobě dal někomu vědět, prosila ho, slibovala…tohle byla SMS od vyděšené matky. Když v další zprávě vyhrožovala i policií, protože Muňa nebyl plnoletej, všechno mi najednou došlo.

Houby ředitelské volno…. Ve čtvrtek ani nešel do školy, sbalil si věci a utekl z domu. Přímo za mnou do Olomouce. Jeho máma neměla tušení, kde je nebo jestli je živej. Nemohl jsem tomu uvěřit. Lhal mi.



Když se telefon rozvibroval znovu, automaticky jsem hovor zvedl, abych paní Milenu uklidnil, že její synátor je v pohodě a že je u mě.  I přes jasný pláč se mě okamžitě dotazovala, proč je u mě, proč utekl do Olomouce a já si najednou uvědomil, že jí na to nemůžu dát odpověď, protože bych prozradil náš vztah. Mlžil jsem tedy, jak to šlo a slíbil, že Muňu posadím na první vlak a odešlu zpátky domů. To však paní Mileně nestačilo. Možná už to tušila nebo se jen bála, že by její synátor nedocestoval a zase někam prchnul? Trvala na tom, že pro něj přijedou i s Milošem, takže mi okamžitě vyschlo v krku a zmohl jsem se jen na nějaký koktavý souhlas. Jak jim tohle vysvětlím?

Docela mě tohle Muňovo chování naštvalo. Choval se jako malé dítě. Vjel do mě vztek, protože jsem měl strach z prozrazení našeho vztahu. Byl jsem zbabělec, nepopírám. Naběhl jsem na Muňu do koupelny a dal mu takové kapky, že to určitě slyšelo celé sídliště. Hodně jsme se pohádali. Já si neviděl do pusy, byl jsem na něj hnusnej a sprostej a Muňa…ten byl ještě horší, když se musel bránit.

Vůbec jsem se nezajímal, proč utekl z domu za mnou, co ho k tomu vedlo. Neptal se na jeho pocity, jen po něm štěkal jak rozzuřený pes. Byl jsem blbec, sobecký idiot, který viděl jen strach z prozrazení našeho vztahu. A málem jsem díky tomu o Muňu přišel.