Naštěstí jsem o dokonalých chlapech nemusel snít dost dlouho. Sotva za dva týdny, co jsem oplakal Dunase přišla máma s novinkou. Stěhujeme se do Olomouce. Koukal jsem na ní, jak na zjevení boží. Měl jsem z toho opravdu velkou radost. I když jsem si hned v zápětí uvědomil, že budu muset opustit Miloše, práci, a všechny kamarády a známé. Zatímco já seděl těch 7 měsíců u PC a hrál RP hry, mámin vztah s jejím novým přítelem se dost prohloubil a domluvili se na společném bydlení. Zdenek byl fajn chlap, měl jsem ho rád už od začátku. Byl přímej, férovej, zábavnej a mámu měl hodně rád. Navíc se nesnažil hrát na mého otce, což bylo jedině dobře. Byl sice rozvedenej, ale se ženou a dětma se prakticky nevídal a zbyl mu velkej byt, kterej obýval sám. Já už byl dospělý, mohl jsem zůstat v Jeseníku, platit si nájem v tom malém panelákovém bytě, nikoho neopouštět, žít jako do teď, ale… nešlo to. Něco uvnitř mě mi říkalo, že je to dobrej nápad, tahle velká změna. Možná mi to pomůže. Navíc jsem už pár let snil o velkoměstě a tohle byla šance. Proto jsem neváhal příliš dlouho. Rozlučka se svobodou, jak tomu Miloš říkal, byla úžasná. Chlastali jsme do rána, opékali buřty u lomu, koupali se v té hnusné nazelenalé vodě. Muňa honil ještěrky a dodřel si koleno, ale nesl to statečně. Nad ránem, kdy se rozednívalo, jsme zalezli do stanů. Vzpomínky na to stanování mi zůstaly v mysli dlouho. A během týdne jsem byl definitivně přesídlenej v Olomouci. Město zázraků, alespoň pro mě.

Začátky byly těžké, práci jsem hledal překvapivě dlouho. Zdendův byt byl sice dost velký, ale prostě…. Tam nebylo zrovna moc soukromí. Ani on, ani máma nevěděli o mé orientaci. Rozhodl jsem se, že to mámě nikdy neřeknu. Nebyla sice nějak homofobní, ale ten pocit, že jí zklamu, jsem nesnesl. Možná to tušila už tenkrát, kdo ví. Občas jsem si ale představoval, jaké by to bylo, domů přivést přítele. Byl to ale jen sen. S nějakým zamilováváním se, jsem skončil. Práci se mi povedlo najít opravdu vtipně, při mé narozeninové oslavě. Bylo mi 23 a Zdenda s pár známými zamluvil jednu restauraci a nějak se zmínil majitelce o mém úžasném nadání a pracovitosti. Byla to bouda a já to nevěděl. Ale nakonec jsem byl rád, protože mě šéfová přijala. Když jsem měl zase příjem, začal jsem prozkoumávat krásy nového města. Zjišťoval kde co je a zajímal se i o noční život. Povedlo se mi najít dokonce pár super hospůdek a nočních klubů ale hlavně, jeden gay bar. Nikdy jsem v žádném nebyl, jen jsem o nich četl a slýchal od jiných kluků z chat místnosti. Nepopírám, lákalo mě se tam podívat. Ale jít tam sám…připadalo mi to trochu divné. Několik pátků jsem odolával, vymlouval se, že jsem utahanej z práce, či cokoliv podobného, než mě musela nevědomky dokopat vlastní máma. „Měl bys chodit trochu ven, mezi lidi, najít si přátele.“ Myslela to dobře, ale nevěděla, co činí. A já byl poslušnej syn a tak jsem si další týden řekl, že nebudu srab a prostě půjdu. Vidět jiné homosexuály na živo měl být zážitek. A taky byl.

Z počátku jsem byl nervní jak sáňky v létě. Hudba byla fajn, ta atmosféra mě naprosto odrovnala. Barman do půli těla…jo, našel jsem si novej domov. Musím uznat, že ten večer jsem se i přes počáteční nervozitu hodně bavil a užíval si, že mě ve městě prakticky nikdo nezná a já neznám je. Osvobozující pocit, který vylučoval nějaké investování citů. Tak to bylo dobře. Tanec, pivo, ruce na mém pozadí a spousta hezkých kluků. Byl to ráj? V tu chvíli jo. Do klubu jsem pak začal chodit pravidelně a po pár týdnech jsem se spřátelil s dalšími stálými návštěvníky a zapadl tak do hodně rozmanité skupinky kluků. Marek, který byl na tom hodně podobně jako já, smolař, který si snažil najít nějakého roztomilého klučíka, byl z nás nejstarší. Pak tam byl David s Adamem, zamilovanej pár, který se musel všude a vždycky ocucávat, osahávat a podobně. Čím více měli diváků, tím zapálenější byli. Hlavně s Davidem jsem si docela rozuměl, jeho přítelíček už tak sympatický nebyl. A nesmím zapomenout ani na Laďu, na toho se ani zapomenout nedá. Laděnka naša. Láďa byl charakter, u kterého člověk jen nevěřícně kroutil hlavou, jak někdo takový může existovat. Nedělal si hlavu s ničím, byl nad věcí, žádné závazky, jen super zábava, super sex, super společnost… Někdy mi připadal, že něco šňupe, protože byl furt vysmátej a pořád při chuti. A takhle nesourodá skupinka jsme byli. Popravdě Laďa nebyl zrovna můj typ. Nechápal jsem jeho povahu. Ale nebál se to na mě vybalit klidně u pivka na baru. Na férovku se zeptal, zda chci píchat. Já byl opilej a řekl něco strašně trapnýho. Bylo to snad při našem třetím oficiálním srazu v klubu. Laďa se jen zazubil, pomačkal mi rozkrok, zhodnotil, že asi bude vybavení ucházející a už mě táhl přes parket kamsi k záchodkům. Sex jsem neměl už přes rok, takže moje obrana sestávající z: „počkej, brzdi“, byla naprosto k ničemu. Laďa však před záchodkama uhnul záhadně ke schodům kamsi dolů a mě zatrnulo. Věděl jsem, co tam dole je. Ale nikdy jsem tam nebyl a ani si nemyslel, že bych se tam kdy podíval. A tak jsem poznal i Dark room.

Poprvé jsem byl vyklepanej. Moc se mi do toho nechtělo. Ale stačilo, aby ten parchant zakleknul a zkuřnul mi ho a už jsem nic nenamítal. V tu chvíli mé svědomí vypnulo a já objevil nového člověka, kterým jsem byl. Vzpomínám si jen na tu hnusnou cihlovou zeď, na kterou jsem Laděnku namačkal a hodlal jsem ho zašoustat mezi cihličky. A myslím, že se mi to úspěšně povedlo. Laďa se netajil tím, že je děvka. Neviděl na tom nic špatného, užívat si s kýmkoliv a kdekoliv. Když to chtěl, něčí penis si vždycky našel. A v tom období byl ten můj většinou nejblíž a nejdostupnější. Ne, nemiloval jsem ho. Necítil jsem k němu nic. Ani bych ho nenazval kamarádem, protože jsem mu prostě nedůvěřoval. Byl to známý na sex. Když jsme měli chuť, měli jsme sex. Většinou každej pátek v klubu. Neznal jsem ani jeho telefonní číslo, ani jeho příjmení, nezajímalo mě, tak jako jeho nezajímalo to mé. Nebyl jsem jedinej, kdo obspodařoval ten „vjez do pískovny“, ale nijak mi to nevadilo. To byla Láďova věc. I tak jsem si ale jeden pátek uvědomil, že jsem se zase dostal do pěkného srabu. Už podruhé po sobě Laďa nedorazil. Ze zvyku jsem byl v pátek nastartovanej a měl jsem chuť. David a Adam se po sobě plazili a já div neohlodával stolek. Najednou jsem si uvědomil, že jsem zase závislej. Ne na lásce k někomu, ale na sexu. A nechtělo se mi tomu věřit. Tentokrát jsem to byl přece já, kdo měl navrch, jak se to mohlo stát? Překvapivě jsem do klubu přišel i tu sobotu a potkal tam Laděnku, jak si táhl do Dark room nějakého borce za opasek kalhot. V tu chvíli jsem myslel, že budu vraždit. Žárlil jsem, že někdo má to, co chci já? Ani nevím, proč jsem šel dolů za nimi a sledoval, jak si to rozdávají. V jednu chvíli se na mě Laďa otočil a usmál se. I když tam byla tma, poznal mě. Celou dobu, co mu ten chlap šukal prdel, se díval na mě. Výsměšně, jako by mi plival do obličeje. Co jsem ale čekal od takového kluka? Věrnost? Ani nevím.

Vzpomínám si, že jsem se otočil na patě a zamířil k baru. A tam jsem pil. Tolik, jako už dlouho ne. Abych utopil tu hořkost. Když si Laďa dostatečně užil, jako by se nic nestalo, připojil se ke mně u baru a chvíli mě se smíchem pozoroval. Byla to lekce? Aby mi ukázal, že pro něj ty dostaveníčka nic neznamenali a má je s každým? Byl jsem každý už od počátku a já to věděl. Tak proč…mi to vadilo? Ten večer jsem mu nadal do děvek a slíbil, že ten jeho anál už v životě nechci vidět. Nechtěl jsem vidět žádnou jeho část. Zamířil jsem domů navátej. A to byla chyba. Za sebou jsem slyšel jen několik hlasů a pak si pamatuju jen dlažbu na zemi. V nemocnici mi řekli, že mě našla paní, která šla ve čtyři ráno na ranní a zavolala sanitku. Měl jsem rozbitou hlavu, peněženka i mobil fuč a důstojnost taky fuč. Ale to nebylo ještě poslední překvapení. Jak mě tak vesele testovali, zjevil se u mé postele takový starší pan doktor s rozpačitým výrazem, a otázal se mě, zda jsem měl nechráněný sex. Musel jsem nad tím hodně přemýšlet. Ne že bych si pamatoval všechny dostaveníčka s Laďou, ale měl jsem za to, že jsme vždycky měli kondom. Ukázalo se, že ta malá děvka mě nakazila nehezkou chorobou, kterou sice vyřešily do pár týdnů prášky, ale pan doktor mi nasadil brouka do hlavy. „Nerad vám to říkám, ale měl byste se nechat testovat na HIV.“