To, že jsem to řekl alespoň Milošovi, mi hodně pomohlo. Spadla ze mě obrovská tíha. Přesto jsme se dohodli, že to zůstane jen mezi námi a nikdo jiný se to nedozví. A já věděl, že Miloš umí držet tajemství. Naše kamarádství se vrátilo do starých kolejí. Chvilku to sice ještě bylo divné a trapné, ale ani jsem to nevnímal. Přišel jsem si tak trochu osvobozenej, alespoň na chvíli. Nastoupil jsem na novou školu. Tentokrát potravinářské učiliště. Bylo ve stejném městě, a tak jsem stále jezdil s Milošem busem domů, to mi vyhovovalo. Probrali jsme za tu dobu novinky, naše školy a podobně. Možná bylo lepší si od sebe odpočinout a chodit na jiné školy, přišel takový čas, kdy to bylo nutné, zvlášť pro mě. Takříkajíc se rozejít a najít zase přátelství. Trochu se vzpamatovat, oklepat se, naučit se žít sám, a zvyknout si, že Miloše nemám vždycky po boku. Na nové škole se mi dařilo. Známky se zlepšily, naučil jsem se víc a celé to bylo…docela super. Ten poslední rok a půl jsem si užil. A jakmile jsem dostal výučák a dovršil osmnáctku, otevřel se pro mě novej svět. Nebezpečnej svět. Ty poslední prázdniny pro mě byly dost zlomové. Skončila mi pojistka a já najednou přišel k velkým penězům. Ale nechtěl jsem je jen tak rozházet a našel si brigádu v Německu. Jelikož jsem se narodil v Německu, otec byl němec, němčinu jsem se učil už od základky, domluvil jsem se bez problémů. Máma nic nenamítala. Trochu se bála, ale pustila mě. Ale já jí lhal. Řekl jsem jí, že jedu pracovat k Mnichovu, ale popravdě…. Bál jsem se, že by nesouhlasila s tím, co jsem chtěl udělat.

Našel jsem to jen náhodou, když jsme na škole dostaly možnost, jet na dvouměsíční praxi do Německa. Já tenkrát nemohl, nebyly peníze. V soupisu spřátelených hotelů byl totiž i on… Penzion Rosensteine. Od té doby mi to leželo v hlavě, než jsem se definitivně rozhodl. Máma jako mladá holka taky odjela k příbuzným do Mnichova a pracovala v Německu. Byla to pro ni skvělá zkušenost. Do stejného penzionu Rosensteine se dostala náhodou, jako pomocná síla do kuchyně. A zamilovala se do jednoho bavora. Problém byl v tom, že onen bavor byl i majitel penzionu, a navíc byl dávno ženat. Zjevně mu to ale nevadilo v tom, nabouchat do mámy mě a beztrestně si užívat. Jakmile prý zjistil, že je máma těhotná, odeslal jí šupem zpátky domů. Už tenkrát měl nějaké malé děti a nemanželské se mu nehodilo do krámu. A i když se mě máma jako nechtěné přítěže sotva po dvacetinách mohla zbavit, neudělala to a vybrala si tu obtížnější cestu svobodné matky. Za to jsem jí vždycky obdivoval.

Ne, nedělal jsem si iluze o tom, že by penzion ještě vedl onen bouchač a můj biologickej otec. Nikdy jsem ho neviděl, nikdy o mě neprojevil zájem, znal jsem jen jeho jméno, které mi máma jednou řekla a jméno tohohle penzionu. Ale já byl prostě zvědavej. Napsal jsem tam od Miloše email a odpověď byla kladná. A tak jsem jel brigádničit a poznávat nepoznané.

Penzion to byl krásnej, dobovej, bavorskej, na konci Neubergu., nešel přehlédnout. Když jsem dorazil, uvítala mě paní majitelka, byla moc milá a skvěle se nám kecalo. Představila mi i svou dceru a já si až potom uvědomil celou tu skutečnost. Právě jsem líčil svou dlouho cestu své nevlastní sestře, která byla o pár let starší než já. Dokonce jsem byl představen i jemu. Mé příjmení mu nic neřeklo. Nejspíš zapomněl, bylo to už 18 let. I tak mě to dost zabolelo. Ale opět jsem mlčel a nijak ho s pravdou nekonfrontoval. Neměl jsem důvod. K čemu by mi to bylo. Zapojil jsem se jako číšník a příležitostná myčka na nádobí, příležitostný pomocný opravář a vlastně holka pro všechno. Bylo to krásné místo. Oblíbil si mě i jejich lovecký ohař, rychle jsem se stal členem rodinky. Nebyl jsem tam proto, abych jim řekl, kdo jsem. Nic jsem od nich neočekával ani nechtěl. Jen…jsem chtěl vědět…jaký je člověk můj otec. Poznat ho, aniž by to věděl. Zjistit jak vypadá, jestli jsem mu podobnej, jestli máme nějaké stejné vlastnosti, zvyky. Vlastně jestli máme cokoliv společného. Ale zjistil jsem, že nemáme. Byl to nesympatickej páprda v letech. Zarytej myslivec a rybář. Nebyli jsme si podobní ani trochu a to mě docela i uklidnilo. Za ty dva měsíce se mnou prohodil sotva pár vět, protože penzionu velela jeho žena.

Ale popravdě, za ty měsíce jsem víc pozornosti věnoval poznávání Ericha. Byla to láska na první pohled. Každá by si z něj kecla na zadek, já tomu aspoň věřil. Nepatřil k té rozvětvené rodince, byl zaměstnanec jako já, taky číšník. Skvěle jsme si rozuměli, dokonce mě sem tam pozval na pivko. A překvapivě jednou i na pohár. Byl sice o trochu starší než já, ale co za blbosti uměl vymýšlet, jak malé děcko. V tom číšnickém mu to navíc nehorázně slušelo. A ten sexy zadek. Kolik nocí jsem nad ním vzdychal a představoval jsem si nemravnosti, když jsem v noci honil? Hodně nocí… První kluk, po kterým jsem fakt dost fyzicky toužil a říkal si, jaký by to bylo…kdyby to bylo. Nevím, jestli jsem měl napsané na čele, že jsem z něj hotovej, ale on se ptát nemusel. Možná proto, že jsem na něj zíral, jak na zjevení boží. Jednou večer, když jsme zavírali venkovní zahrádku, si mě dobíral. Celý ten večer byl takový nějaký divný. Házeli jsme židle nahoru a hádali se, kdo vytře, než se ke mně natočil a prostě mi vnutil pořádnej Němčourák. Vyděsilo mě to, netušil jsem co dělat. Bylo to poprvý. Moje první pusa a já jí nedokázal ani pořádně opětovat. Ale bylo to moc hezký. Jakmile jsem nic nenamítal, nejspíš si jen potvrdil mou orientaci a hned toho začal využívat. Nikdy o sobě neřekl, že je gay, ale mě nadával do teploušků a podobně. Nebral jsem to jako urážky, i když to bylo těžké snášet, prostě jsem to bral sportovně. Po pár dnech se slavily narozeniny paní majitelky a všichni se dost opili. Já měl k chlastu vždycky blízko, ale tentokrát jsem odmítal moc pít. Nebylo mi to nic platné, stejně mě pořádně opili a já se sotva vyplazil do pokoje. Bydleli jsme všichni zaměstnanci v jednom starém křídle penzionu, které se nepoužívalo. Dveře se zamykat nedaly. Sotva jsem byl schopnej se svlíknout a padnout do postele a už jsem podřimoval.

Všechno se houpalo, bylo mi ale fajn. Brblal jsem nespokojeně Česky nadávky, než jsem si všimnul společnosti. A pak už to šlo rychle. Z té noci si toho moc nepamatuju. Erich asi mířil k sobě do pokoje. Jestli si spletl dveře úmyslně nebo náhodou, kdo ví, ale drze se mi nakvartýroval do pokoje. Dolezl opile k mojí posteli a svalil se na mě. Snažil se mě líbat, ale z počátku jsem ani nechtěl, než se moje tělo nechalo překecat. Vybavuju si jen takové debilní detaily, jako jak mě jeho rozepnutý pásek dřel do stehna. Jak mi šeptal něco o tom, že to bude hezký a nevzal si ani kondom. Nebránil jsem se. Vzrušenej jsem byl dost rychle a málem jsem se udělal jen z jeho snahy mi stáhnout spoďáry a on se smál, jak nadržená kurvička jsem. Pamatuju si, jak jsem se mu snažil vysvětlit, že jsem to ještě nikdy nedělal, ale moje německá slovní zásoba se ztenčila v tu chvíli na minimum. Jestli to pochopil, netuším. Ale servítky si rozhodně nebral. Vzpomínám si na ten pocit, kdy jsem si říkal, že jsem si sex představoval jinak. Naivní romantik si představoval něco víc, než pleskání jeho varlat o můj zadek. Promilovanou noc? Nějaké mazlení, líbání…hej předehru? Ne, fakt ne? Udělal jsem se během pár prvních minut, kdy ho do mě doslova narval a zbytek už jsem spíš přetrpěl. Dokonce jsem byl rád, když byl konečně taky hotový. Chvíli mi funěl za krk a pak se odvalil, zapnul kalhoty a myslím, že hned potom odešel. Ještě porazil dokonce židli, jak se nemohl trefit do chodby. Zůstal jsem ležet na posteli, zíral stropním oknem ven a tu chvíli si pamatuju naprosto jasně. Říkal jsem si: „a to je jako všechno?“

Kurva že to bolelo, sotva jsem se ráno postavil. Ale nejspíš jsem si to užil a Erich asi taky, podle stop na prostěradle, co jsem našel ráno. Byl to ale divnej pocit. Pamatuju si, jak se mi převrátil žaludek a sotva jsem se doplazil na záchod. Naštěstí jsem měl směnu až večer a do té doby vystřízlivěl. Happy End se ale nekonal. Erich se o té noci nezmínil nikdy. Už se ani o nic nepokoušel, takže jsem netušil, zda se mi to jenom nakonec nezdálo. Nedokázal jsem ale mlčet dlouho. Ze začátku mi to bylo děsně trapný, tak jsem s ním ani nemluvil a vyhýbal se mu, co to šlo, než mě jednou dost naštval a shodil před šéfkou. Myslím, že jsem mu nadal do buzen a to byl hned oheň na střeše, když se směsicí bavorské němčiny dušoval, že má holku a tenkrát byl opilej a nic si nepamatoval. To se to někomu hodilo do krámu. Dokonce mi vyhrožoval, ať držím hubu nebo si mě podá, či tak nějak podobně. A já teda hubu držel. Ani na jméno jsem mu nemohl přijít. Ty poslední týdny s ním spolupracovat nebylo zrovna jednoduchý, ale přežil jsem a byl zase o něco chytřejší a dospělejší. Jeden sex neznamená lásku. Zalíbení neznamená vztah. Cenná lekce do budoucna.

Po dvou měsících jsem odjížděl s kapsou naplněnou eury, poznal jsem otce, poznal jsem sex i polibky, poznal jsem homosexuálního homofoba a byť jsem si ještě dlouho připadal zneužitej, hodil jsem to za hlavu. Poprvé to přece nemohlo být nikdy dokonalý. Ale po druhý už bude. Můj poznávací zájezd skončil. Když jsem se vrátil domů, řekl jsem mámě pravdu. O tom kde jsem byl a jak jsem poznal otce. Strašně se na mě zlobila a na dlouho naše vztahy dost ochladly. Trvalo to několik týdnů, než dokázala pochopit, proč jsem to udělal. Nastal konec prázdnin. Čekal mě pracák, a nástup do dospěláckého života. Ten víkend jsem trávil u Miloše, dovezl jsem spoustu dobrot. Tuny Milka čokolády a Haribo medvídků a různých chipsů. Chtěli jsme si udělat pohodovej večer u filmu, ale jeho rodiče měli výročí a vypadli slavit. Milošovi na krku zůstal jeden malej skřet. Milánek… Sežral snad dvě tabulky čokolády a dostal průjem. Přál jsem mu to. Byl děsně otravnej, a nechtěl jít spát. Neustále nám vyprávěl, jak jde v září poprvé do školy, neustále něco požadoval a dožadoval se pozornosti. On začal svůj život studenta a já ho právě končil. Jaký paradox do budoucna.