„Ty máš pořádně tuhý kořínek,“ zaskřehotala Irba. „Musím přiznat, že jsem moc nedoufala, že se z toho vyhrabeš. Ale Katla odvedla moc dobrou práci, měl by jsi jí poděkovat.“

„Jsem vděčný vám všem, ani nedokážu říci jak moc,“ zarděl se Arris. Seděl na posteli, mezi kožešinami a pokorně klopil zrak. Stařena mávla rukou.

„No jo, nemusíš být tak uťápnutý. Řekla bych, že příčinou toho, že si nic nepamatuješ, bude ta rána na hlavě. Musela to být asi pořádná šlupka. Ale jestli si na něco vzpomeneš časem, to je otázka. A teď, chlapče,“ obrátila se na Therona. „Nalij mi tu mojí dobrou, ať se zahřeju!“

Theron se pousmál a nalil do dřevěného kalíšku bylinnou pálenku. Jeho sestra mezitím naplnila misku hustou polévkou a donesla ji mladíkovi. Ten poděkoval a pustil se do jídla tak urputně, že ho stařena musela okřiknout.

„Zpomal, chlapče. Nejedl jsi pár dní, jestli to do sebe takhle naházíš, za chvilku to zase rychle půjde ven!“

Arris přikývl a začal jíst pomaleji. Pak se i ostatní pustili do jídla.

Když pak dojedli, Irba se zvedla, poděkovala za oběd, prohlásila, že už jí chlapec nebude potřebovat a odporoučela se. Chvilku na to Theron vyhrabal z dřevěné truhly lněnou tuniku a jednoduché kalhoty. Podal je Arrisovi, ten je s vděkem přijal a oblékl je. Oblečení mu bylo sice větší, ale byl rád, že už nemusí být nahý. Už jen proto, že musel vstát, aby se vymočil, protože jeho močový měchýř hrozil prasknutím. Kalhoty si zavázal šňůrou, aby mu nepadaly a pokusil se vstát. Avšak, jen co přenesl váhu na oslabené nohy, rázem se mu podlomily a on padl na zem.

„Pomalu. Jsi ještě hodně slabý,“ řekl Theron, když mu pomáhal vstát. Arris mu omotal paži kolem ramen. „Omlouvám se. Jen...chvilku,“ mladík okamžik počkal a když i byl jistý, že už chůzi zvládne sám, pustil se a odpotácel se ven. Zašel za roh srubu, opřel se rukou o zeď a pak se dlouze vymočil.

Když se s námahou vrátil dovnitř, Katla seděla a zašívala roztrhané bratrovo oblečení a Theron přikládal do ohniště. Chlapec se k nim přišoural a padl na kolena. Lovec si myslel, že znovu upadl, ale záhy pochopil, že se klaní.

„Chci vám moc poděkovat, že jste mne zachránili. Budu vám dlužný do konce života,“ prohlásil s rukama na zemi a pohledem upřeným do hliněné podlahy. Theron i Katla překvapeně zamrkali. Muž se s polínkem v ruce napřímil a chtěl něco říci, ale než to stihl, chlapec pokračoval.

„Hned jak to půjde, odejdu. Jestli je ale způsob jak bych mohl vaši laskavost splatit, udělám pro to všechno.“

Theron k němu přišel a pomohl mu vstát. „Nech toho, prosím. My nejsme šlechta, aby se nám klaněl. Posaď se.“ Sedli si na lavici u ohně. Arris natáhl ruce aby si je ohřál. Pořád ještě mu nebylo úplně nejlíp a začínal se cítit zase unavený.

„A kam by jsi chodil?“ Theron se zeptal a mladík zavrtěl hlavou. „Nevím,“ zašeptal a sledoval plameny, jak olizují dřevo. „Ale musím odtud pryč.“

„Proč si to myslíš?“

„Víte, já...Tuhle jsem vás zaslechl, jak se kvůli mně hádáte. Neslyšel jsem všechno, pak jsem usnul. Ale přemýšlel jsem pak o tom, co jsem slyšel a tvoje sestra má pravdu,“ Chlapec se podíval provinile na Katlu. Ta neřekla nic, jen zvedla oči od šití a pak je zase sklopila. „Nevíte kdo jsem. Nevím to ani já a netuším, proč jsem se dostal do takové situace. Ale vím, že by to pro vás mohlo být nebezpečné. Zachránili jste mi život, víc po vás nemůžu chtít.“

Theron se nadechl, že mu začne oponovat, ale, k jeho překvapení, jej sestra předběhla.

„Asi jsi opravdu neslyšel všechno. My už jsme to s Theronem probrali,“ řekla jakoby nic, aniž by se na Arrise podívala. „Shodli jsme se na tom, že by jsi měl zůstat. Stejně,“ napnula nit a překousla ji. Pak vstala, přistoupila k mladíkovi a přehodila mu přes záda zašitý koženkový plášť.

„Nemáš kam jít. A u nás ti bude dobře. Theron stejně pořád nadává, že by potřeboval pomoct, tak máš příležitost mu to oplatit,“ usmála se a její bratr přikývl. Arris uchopil plášť a vděčně se do něj zabalil.

„Víte to jistě?“ Zeptal se, skoro dojatý. A když oba přikývli, znovu jim poděkoval. Chvilku pak seděli a odpočívali u ohně, když si nakonec Theron všiml unavených a skelných očí. Sáhl Arrisovi na čelo a zjistil, že má zase horečku.

„Musíš si jít lehnout. Zase celý hoříš.“ Vstal a pomohl chlapci na nohy.

„Vyspím se na zemi, už jsem vám zabíral postel dost dlouho,“ vyslovil malátně mladík. Už byl opět jako omámený, sotva při vědomí, takže ani nepostřehl, když ho lovec se sestrou ignorovali a uložili na plošinu. Usnul pár vteřin po tom, co si lehl.

 

 

Uběhly asi tři týdny a Arris se už plně zotavil. Jen co byl schopný, začal pomáhat Theronovi s úlovky. Lovec jej začal učit, jak stahovat kůži, jak ji zpracovat, aby ji mohli ve vesnici prodat, jak maso bourat, jak jej nechat uzrát a další věci. Arris byl velice učenlivý a když nepomáhal Theronovi, zaúkolovala jej Katla s domácími pracemi. Chlapec pracoval velmi tvrdě a snažil se tak odvděčit svým zachráncům. Ale, práce s Theronem ho bavila, byl rád, že se učí nové věci a nevadilo mu, že každý den uléhá vyčerpaný na lavici u ohně. Dokonce pochytil i některé znalosti ohledně léčitelství a bylinkářství, které mu Katla prozradila.

Oba sourozenci na něj byli milí, hlavně pak Theron, i když toho moc nenamluvil. Ostatně, to Arris také ne. Lovec chlapci vždy řekl jen to nutné a víc nebylo potřeba. Mladík si pak jen užíval jejich vzájemnou přítomnost, měl pocit, že mu rozumí i když zrovna nic neříká a cítil, že muž to má zrovna tak. Bylo jim spolu prostě dobře.

Za pár týdnů se ale věci změnily.

 

 

 

Ležel na břiše, na hedvábném polštáři a přemáhal ho spánek. Byl naprosto vyčerpaný, zpocený a pálila ho zápěstí, která měl doposud omotaná provazy. S úlevou si pomyslel, že je konec, že už ho snad nechají alespoň odpočinout, trochu vydechnout. Pak ho ale čísi ruce prudce chytily za vlasy a on musel nadzvednout hlavu. Ucítil, jak mu kdosi dýchá na zátylek.

„Snad už nemáš dost? Teprve se rozehřívám,“ uslyšel ledový hlas a pak odporné uchechtnutí. Stále měl zavřené oči, když se muž držící ho za vlasy otočil a promluvil do místnosti.

„Pánové, tohle je moje nejoblíbenější kurva. Rád bych vám ji, v rámci zachování dobrých vztahů, nabídnul. Prosím, poslužte si,“ zahalekal muž žoviálním hlasem, jako kdyby nabízel nejlepší kouek masa k jídlu. Uslyšel smích několika dalších hlasů. Držel víčka pevně semknutá, když ucítil na nahém těle dlaně několika dalších osob. Nejdříve ho jen hladily a osahávaly, zkoumaly jeho tělo. Měl pocit, jako kdyby na něj sahaly tisíce rukou.

„Chcete?“ ozval se původní hlas.

„Proč ne, líbí se mi, když vypadají úplně bezmocní,“ zasmál se zase jiný muž a přidali se k němu další. Najednou ho začaly omotávat hrubými provazy a nakonec jej těsně svázali. Ruce měl teď svázané za zády a stehna a holeně připoutané k sobě. Byl teď naprosto bezbranný a mohli si s ním dělal co chtěli. Což se také stalo.

Začali jej plácat po hýždích, břiše i fackovat. Pak jeden z mužů přiklekl k jeho obličeji a celý svůj ztopořený úd mu vrazil do úst, zatímco ostatní dlaně mu začaly dráždit konečník a zasouvat do něj prsty. Netrvalo dlouho a zatímco se dávil jedním údem v puse, do jeho útrob se tvrdě a bolestivě zasunul další penis. Chtěl křičet bolestí a znechucením, ale ústa měl ucpaná a tak zaklonil hlavu a vytlačil tu páchnoucí odpornost z krku.

„NE! Prosím, už ne, nechte mě! Bolí to!!! PROSÍM!“ Nad jeho obličejem se sklonila postava. Chytila ho za ramena a začala jím třást, když najednou všechno kolem potemnělo. Do očí se mu vedraly slzy a on na vteřinu přestal vnímat okolí.

„Arrisi! Arrisi, no tak!“ Chlapec začal házet rukama a nohama ve snaze odstrčit dalšího násilníka. Stále prosil, aby jej nechali na pokoji, až nakonec otevřel oči. Spatřil Theronovu znepokojenou tvář a zmatený se rozhlédl kolem. Konečně rozpoznal lovcův srub a pak se opět podíval na muže, který jej stále držel za ramena. Snažil se popadnout dech. Cítil jak ho v očích pálí slzy a úlevně si oddychl, když mu došlo, že je v bezpečí.

„Jsi v pořádku? Zase jsi křičel ze spaní.“ Theron povolil sevření a klekl si vedle lavice. Ustaraně se díval na chlapce a ten po chvilce, ale stále ještě roztřesený, přikývl.

Katla, kterou křik také probudil, teď seděla na plošině a sledovala je. Arrisovi noční můry byly stále častější, tento týden jí o bratra vzbudil už po třetí. Když se to stalo poprvé, málem vyskočila z kůže, jak se lekla, když srubem začaly rezonovat zoufalé výkřiky. Teď už ale byla spíše rozmrzelá z toho, že se zase nevyspí. Na rozdíl od jejího bratra se totiž druhý den vždycky nevyspale potácela a byla unavená. A přestože věděla, že mladík za to nemůže, začínala být po každém takovém probuzení více a více nahněvaná.

Theron na ni mávl, že může zase spát a ona sebou nasupeně praštila do kožešin a po pár okamžicích znovu usnula. Lovce spánek netrápil. Nikdy nebyl veliký spáč a navíc si za ta léta navykl ponocovat, když při lovu šoulal, nebo lovil na čekanou, na jednoduchých posedech, které i za léta v lese sám vybudoval. Věděl, že Katla už je podrážděná, ale bylo mu to jedno. Hlavně proto, že si uvědomoval, že Arrisovi noční můry zřejmě nejsou jen výplody fantazie, ale pramení z nějakých ošklivých zážitků, které zažil, než ztratil paměť. Mladíkovo podvědomí prostě pracovalo, aniž by on sám chtěl a Theronovi bylo chlapce líto. Co se odehrávalo v těch snech, nebo snad v úlomcích paměti, si podle Arrisova zděšení nechtěl ani domýšlet.

„Chceš si o tom promluvit?“ Zeptal se, když se mladík konečně úplně uklidnil a provinile teď zíral do země. Utřel si zpocené čelo a Theron si všiml, že i když se mu dech zklidnil, jeho ruce se stále třesou.

„Ne, nechci,“ odpověděl mu konečně. „Omlouvám se. Je mi líto, že jsem vás zase vzbudil,“ klopil zrak a bylo mu trapně.

„To nic. Nemůžeš za to,“ utěšoval ho Theron.

„Měl bych si najít jiné místo na spaní. Možná v kůlně…“

Theron se pousmál. „Aby jsi zase promrzl na kost? A nebo v bourárně, jestli si libuješ v polehování mezi kusy masa? Nebuď blázen.“ Rýpl si, ve snaze chlapce trochu rozveselit. Tentokrát se však nesetkal s úspěchem a mladík stále provinile zíral na hliněnou podlahu. Když Theron zpozoroval, že Arrie ze špatné nálady jen tak nedostane, zvážněl. „Možná by ti pomohlo, kdyby sis o tom s někým promluvil. Nemyslím zrovna sebe. Ale, ač to tak nevypadá, tak třeba Irba umí kolikrát vyléčit i duši. Nebo se to aspoň říká.“ Pozoroval mladíka sesypaného na lavici a když nic neodpověděl, pokračoval. „Víš...Já nevím, co tě ve spánku tak děsí. Ale, nenapadlo tě, že to možná nejsou jen sny, ale třeba nějaké útržky vzpomínek?“

Arris se na něj upřel modravé oči, nehnul však ani brvou.

Napadlo. Napadlo mě to a proto je to tisíckrát horší. Protože, kdyby to byla pravda, musel bych se asi zabít…Prohnalo se hlavou Arrisovi a jen tak tak při té myšlence zadržel slzy. Schoulil se pak na lavici ještě víc, až mu dlouhé havraní vlasy spadaly do tváře.

„Měli bychom jít spát,“ zašeptal nakonec. Theron se na něj ještě pár vteřin ustaraně díval. Pak se konečně zvedl, přihodil do vyhasínajícího ohniště pár polínek a nakonec ulehl vedle Katly. I když přemýšlel o Arrisově trápení a říkal si, že dnes už asi nezabere, po pár minutách ho spánek stejně přemohl.

Zato mladík, ležící na lavici, dlouho zíral do plamenů. Nemohl usnout. Bál se usnout. A nejen proto, že by zase mohl probudit Katlu a Therona. Ale hlavně nechtěl znovu prožívat tu noční můru. Jeho sny totiž byli pořád stejné, lišily se jen několika detaily.

Vždy měl hlavní slovo jeden jediný hlas. Ten hlas, který vedl ostatní, přikazoval, naváděl, určoval a nabízel. A pak většinou hlasy mužů, od mladých a energických až po stařecky chraplavých. Někdy dokonce nucený smích několika dívek. Nikdy ale neviděl konkrétní obličej, jako kdyby osoby, které jej vždy obklopovaly neměly tvář.

Skončil však vždy stejně. Neschopný se bránit, omezený v pohybu, zneužíván a znásilňován. Jenže bolest, fyzická i psychická, nebyla jen sen, pokaždé to opravdu cítil. Cítil, to ponížení, tu bezmoc i pocit, že se buď udáví, nebo ho rozervou vejpůl, někdy obojí dohromady.

Zabořil obličej do přikrývky a přes veškeré přemáhání, se rozbrečel. Snažil v sobě ty pocity zadržet, ale nešlo to. Oči ho pálily a celý se pláčem chvěl, než se konečně unavil natolik, že usnul.

 

 

Spal krátce a opuchlé oči rozevřel, když kolem sebe zaznamenal pohyb. Spatřil Katlu, jak krájí chléb ke snídani a Therona, sedícího vedle, pokuřujícího dýmku. Posadil se a promnul si oči.

„Omlouvám se, zaspal jsem. Měli jste mě vzbudit,“ řekl mezi zívnutími. „To nic,“ odpověděl mu Theron. Všichni se usadili ke stolu a pustili se do jídla.

„Přemýšlela jsem,“ začala Katla a posolila si krajíc chleba. „Odstěhuju se k Irbě. Bude to pro všechny lepší.“ Oba muži se na ni překvapeně podívali.

„Ale proč?“ Zeptal se Theron. Z jeho hlasu bylo poznat, že nechápe její návrh a nesouhlasí s tím. Ona se jakoby nic zakousla do krajíce a odpověděla mu, až když sousto polkla.

„Bude to po všech stránkách lepší. Ona mě bude učit a já jí budu pomáhat s chodem domácnosti. Už na to nestačí a několikrát mi to už nabídla.“

„Proč jsi mi to neřekla?“ Zachmuřil se její bratr. Arris, který seděl mezi nimi otáčel hlavou z jednoho na druhého, ale neopovažoval se do téhle záležitosti zasahovat. Přimáčknul se ke stěně a snažil se předstírat, že tam není.

„Zatím k tomu nebyl důvod. Teď mi to ale přijde jako docela dobrý nápad a stejně bych jí časem kývla. Nemusíš z toho dělat vědu, vždyť budu pořád ve vesnici, pár kroků odtud. A neboj se, bráško, jestli máš obavy, že budeš hlady a nikdo ti nevypere, nemusíš mít strach. Občas se zastavím a něco vám uklohním.“

Theron se trochu urazil. „Víš moc dobře, že o to nejde. Postaral jsem se o nás, když jsi byla prtě a naši zemřeli, postarám se o sebe i teď. Ale co tak najednou, u všech bohů?“

Katla dojedla a začala sklízet po snídani. „No, musíš uznat, že tady začíná být těsno. A taky bych se po delší době zase ráda vyspala,“ podívala se při tom na Arrise a ten provinile sklopil zrak.

„Omlouvám se,“ špitl. Smířlivě se usmála. „Nemyslím to zle. Ale je to pro mě alespoň něco jako znamení. A jak už jsem říkala, byla by to stejně jen otázka času.“

Theron chvíli mlčel. „No, bránit ti v tom nemůžu, jsi dospělá.“ Řekl nakonec a ona se na něj usmála.

 

 

Arris se s Theronem po snídani vypravovali do práce, měli v plánu vydělávat kůži a Katla si balila věci. Moc toho nebylo, uzlík s pár kusů oblečení, několik málo cenností po matce, jeden pár jednoduchých bot a dva kusy oblíbeného nádobí, bez kterého, jak nekompromisně prohlásila, se prostě nemůže obejít.

Když se za ní zabouchly dveře, Arris okamžik váhal a pak se za ní rozběhl. Dohnal ji pár kroků od srubu a chytil ji za ruku.

„Katlo, já...nerad bych, abys odcházela kvůli mne, kvůli tomu, že snad překážím. To bych opravdu nerad. Stačí slovo a já hned odejdu,“ řekl jí hlasem plným obav. Otočila se k němu, založila ruce na prsou a pozvedla levé obočí.

„Víš co, Arrisi?“ Začala a mladík počítal s tím, že se do něj pustí, protože vypadala nasupeně.

„Myslím, že bys měl být méně uťápnutý! Jsi jako štěně, co čeká každou chvilkou výprask. A moc se za všechno omlouváš,“ strčila jej do ramene. „Buď trochu chlap, u všech bohů!“ Pak se usmála.

„A neboj se, však jsem říkala, že je to stejně jen otázka času. Teď už musím jít, Irba na mě čeká,“ Otočila se a odkráčela po pěšině.

Arris se pousmál. Pak se také vrátil do srubu. „Děje se něco?“ Zeptal se Theron, kterého překvapilo, že mladík odběhl. Arris s nepatrným úsměvem zavrtěl hlavou a pak se oba vydali do práce.

 

 

Theron byl mile překvapený, když zjistil, jak se Arris rychle učí všem dovednostem a jak pracovitý je. Taky byl rád, že mu někdo pomáhá. Katla mu sice sem tam vypomohla, ale měla svou práci a tak musel občas lov vynechat, protože kořist nestíhal zpracovávat a prodávat. Teď se ale čas zpracovávání dostal téměř na polovinu, takže si lovec pomocné ruce pochvaloval.

Dali si právě přestávku na oběd, když se Theron přistihl, že se dívá na Arrise. Sledoval ty modré oči s neuvěřitelně dlouhými a hustými řasami, které by mu kdejaká mrkací panna mohla závidět. Havraní vlasy měl teď spletené do copu, aby mu nepřekážely při práci, a odhalil tak lícní kosti a jemné, téměř dívčí rysy. Therona trochu vyděsilo, když si uvědomil, že je krásný, neboť doposud o žádném muži takto nepřemýšlel.

„Děje se něco?“ Optal se Arris, když si všiml, že jej lovec pozoruje. Ten si uvědomil, jak hloupě asi civí a zavrtěl hlavou.

„Ne, promiň. To nic,“ zamumlal Theron a znovu se pustil do jídla. Najednou ucítil na ruce hřejivý dotek.

„Zlobíš se na mne kvůli Katle?“ Měl dlaň položenou na jeho. Naposledy, když se ho Theron dotkl, byl ledový, ale teď jeho ruka vydávala příjemné teplo.

„Cože? Ne, u všech bohů, kdepak,“ odpověděl mu Theron. „Bylo to její rozhodnutí, nemusíš mít strach. Kdyby s tebou měla moje setra problém, dala by to najevo mnohem nepříjemnějším způsobem, to se neboj. A já jsem rád, že tu jsi...Tedy, chci říct, že jsem rád, že mám konečně někoho, kdo mi v práci pomůže.“

Arris roztáhl ústa v naprosto odzbrojujícím úsměvu a Theron mu jej mírně oplatil. Oba se pak znovu pustili do jídla. Když dojedli, vydali se znovu do práce. Když lovec zavíral dveře od srubu a díval se na postavu kráčející před ním, ucítil mravenčení v břiše. Byl to pocit, který dosud nezažil, pocit, který byl pro něj matoucí ale příjemný zároveň. Po Arrisově boku jej, dosud oblíbená, práce bavila ještě mnohem více.