(Život je jako domeček z karet, snažíme se, ale stačí sebemenší záchvěv a domeček spadne. Pak se vše změní, a to od úplného základu… co z toho vyplývá? Nikdy… nebudeme stejní… )

„Jsi tak roztomilý.“ Zašeptal mi do ucha.

„Ne-agh-toho!“ Rukou si začal pohrávat s mým penisem. Začal pomalu a poté přidával. Nakonec se zastavil u špičky. Pohrával si s ní, věděl přesně co a jak udělat... Nedokázal jsem nic. Snažil jsem se akorát udržet své sténání na uzdě…

Blaho, které jsem dnes pociťoval, nebylo normální. Tak brzo… cítil jsem konec… Najednou přestal. Chvíli jsem zůstal se zavřenýma očima, ale nedalo mi to, a otevřel je… Co to??

Byla tam…KAMERA.

„Do prdele! Hachiro-san!“ vykřiknu.

„Ano?“ Stál nade mnou v předklonu. Sledoval mě vzrušeným pohledem. Pravý ukazováček obdaroval malou dávkou slin, když po něm přejel jazykem.

Zvedl jsem nohu a odkopnul ho.

„Kazi-chan?“ zarazil se.

„Co to znamená?!“ zařvu na něj a ukážu na zeď před sebou.

„To je kamera…“ řekne s klidem… jak jenom mohl? Jak to, že jsem si jí před tím nevšimnul

 „To ty?“ ptám se, zatímco své ruce dostanu trhavými pohyby ze sevření “pout“.

„Ne.“ V očích se mu leskne lítost.  „tvůj otec…“ Vytřeštím na něj oči.

„Cože? – Ty jsi o tom věděl a… přistoupil si na to? Proč?“ Neodpověděl mi. Prudce jsem vstal a zamířil ke kameře s jasným úmyslem.

„Ne, prosím.“ Otočím se k němu. Po tváři mu stékaly slzy. Natáhnul ke mně ruku. Nevěděl jsem, co teď. Byla to divná situace.

Tehdy se ve mně něco zlomilo…

Přiblížil jsem svůj obličej ke kameře a usmál se. „Víš, jak nenápadné to bylo, otče?“ Hachiro-san mlčí. „Chtěl si mě vidět, svíjícího se v rozkoši? Proč? – Tak víš co? Něco ti ukáži…“ Prudce jsem se otočil na svého dosavadního přítele.

„Proč si mu na to kývnul?“ řeknu hlasitě. Zakývá rameny. „Nechceš mi to říct? Stydíš se?“ Přešel jsem k němu. Mezitím, co jsem si povídal s kamerou, usedl na postel. Sklopil tvář do dlaní.

Vzal jsem ji a lehce nadzvednul. „Dívej se na mě, když s tebou mluvím!“ Z jeho očí se začala drát silná dávka slz. „Teď si budeš hrát na ubožáčka? – Pozdě, se mnou to nic nedělá.“ Zatlačím na něj a donutím ho lehnout. Nebránil se, ještě nevěděl, co mám v úmyslu. Kleknu na něj a zabráním sebemenšímu pohybu. Rozhodl jsem se použít sílu…

Popadnu své tričko, které jsem předtím odhodil na postel, a zavážu mu oči. Lepší bude, když to neuvidí...

Rukama začnu objíždět každou část těla, každý sval… Něco mi v tom ale brání… oblečení. Popadnu košili a silným tahem roztrhnu… knoflíky začaly dopadat na zem. Tichou místností se ozývaly jejich dopady. Skloním svou tvář k jeho hrudi a začnu obdarovávat smyslnými polibky. Z jeho úst začíná vycházet sténání. Snaží se mu zabránit. Jak vtipné… připomíná mi mě.

„Proč to děláš?“ zeptá se.

„Jako by ti to vadilo…“

„Agh…nnnh- já nechci být dole!“ Jak vtipně se začíná bránit.

Jeho ruce se mě pokusí udeřit. Chytnul jsem je a stáhl dolů. Mezitím tvoříc jazykem cestičku kolem jeho bradavek. Cítil jsem, jak začal rychle a mělce dýchat. Prsty pravé ruky sjíždím po jeho odhalené hrudi. Pomalými doteky ji šimrám a ona mi nedobrovolně vychází vstříc.

„Nech-“

„Nemůžu…“ Sjel jsem až dolů k jeho kalhotám. Lehce jsem zavadil o knoflík a odepnul. Potlačím jezdce na zipu dolů… Přestal se bránit, nechával se unášet.

Chytnul jsem jeho penis do ruky a stiskl. „Aaaaaagh!“ Z jeho úst vyšel stén... červenal se. Začal jsem pohybovat rukou nahoru a dolů, ale po chvíli přestal, abych mohl jeho kalhoty i se spodním prádlem stáhnout pryč. Ani si toho nevšimnul. S tímhle já chodím?

Políbím jeho otevřená ústa a zaměstnám ho pohráváním si s jazyky. Opatrně a bez povšimnutí jsem z něho sesedl a ulehl vedle něj. Pravou dlaní si začnu pohrávat s jeho varlaty… opět jenom na chvíli. Když je opustím, přiblížím se prsty k jeho zadku. Silně zabořím nehty do jeho levé půlky.

„Kazemaru!“ vykřikl.

„Jak si mi to řekl?“ překvapil mě. Není na co čekat… ukazováčkem zajedu dovnitř. Nečekám, jdu rovnou na věc. Pohybuju sem a tam, nejprve pomalu, potom rychleji.

Žádné polibky… žádné rozmazlování!

Netrvá dlouho a přidám druhý prst. Nějak rychle si zvykal. Krouživými pohyby ho přivádím k šílenství. Užívám si jeho toužebného výrazu, sám však chci jediné… dostat se dovnitř.

Neutekla ani minuta a byl uvnitř třetí prst… Vytáhnul jsem je ven a chytnul ho tak, abych si ho lehce otočil.

Bylo tak vtipné sledovat ho. Nevěděl, kde se ho budu dotýkat, co udělám. Se zavázaným očima musel pouze doufat… Stáhnul jsem si spodní díl pyžama a pomalu vsunul dovnitř svůj ztopořený úd. Nečekal jsem. Prudkými pohyby začnu přirážet. Našel jsem jeho… místo. Po tváří se mi kutálely kapičky potu…

Bylo to tak rychlé… Držel jsem v sevření jeho boky a nehty bořil stále hlouběji. Přirážel jsem ho k sobě, neřešil, jak se cítí on. Víc! Chci víc! Penis se začal plnit spermatem… bylo jasné, co přijde. Všechno jsem to vystříknul do něj a to po posledním silném přírazu. Chvíli jsem počkal, než jsem ho vysunul ven. Hachiro-san zatím povolil ruce a obličejem dopadnul na peřinu.

Rozvázal jsem mu oči a nechal ho tak. Schoulil se do klubíčka a čuměl do zdi.

„Proč?“ zeptal se mě.

„Důvod? S otcem jste se domluvili na tomhle! Co jste si představovali?“ až teď se přiblížím ke kameře a vypnu ji.

Byl potichu… Neví, co mi na tohle říci?

„Končím…. Končím s tebou!“ vykřiknu po něm.

„Kazi-chan… já tě miluju!“ prohlásil. Otočil jsem se a míříc k sobě do pokoje, vykročil.

Nacpal jsem do batohu vše potřebné a převlékl se. Celou dobu se mi v hlavě promítal Hachiro-san a otec… Co si o sobě myslí proboha?

Nepsal jsem dopis na rozloučenou… šel jsem za otcem. Musel jsem jít k němu do pokoje. Spal. Prudce otevřu dveře a začnu.

„Co to mělo znamenat?!“

„Cože?“ promluví rozespale.

„Ty a Hachiro-san…“

„Počkat, jak si přišel na to, že my dva…-“ zarazil jsem se. Co to do prdele? Vytřeštím na něho oči. Je jen ospalý, neví, co říká. Snažil jsem se utěšit.

Postavil se a udělal ke mně dva kroky.

„Ty jsi nemluvil o tom?“

„Já mluvil o té kameře!“

„Aha.“ Povzdechnul si. Co to s ním je, sakra? Počkat, znamená to, že on a Hachiro-san… Ach můj Bože!

„Už mě nic nezajímá!“ zařvu na něj, když se rozběhnu z pokoje pryč.

Do očí se mi začnou hrnout slzy… Jak dlouho to trvá? Proč nás chtěl natočit? Proč zrovna já?

***

Otevřu dveře od mého bývalého domu…

(Je to měsíc, co jsem byl s otcem a svým, teď už bývalým, přítelem na výletě…  Utekl jsem odtamtud a začal jsem bydlet u tety. Když jsem jí řekl, co se stalo, svolila. Otec se po mě nesháněl… jak milé… ale jsem rád. Změnil jsem se… od základu.)

Měli by si zamykat, pokud nechtějí, aby je vykradli.

Vrátil jsem se kvůli jedné jediné věci… chci zjistit, jak to bylo doopravdy…

Zastavil jsem se u zrcadla vedle vchodových dveří, když tu jsem uslyšel hlas… byl mi moc dobře známý, ale otec to nebyl.

„Kdo je tam?“ Hachiro-san se vůbec nezměnil.

„Ty si mě nepamatuješ?“ otočil jsem se k němu a pohodil vlasy.

„Kazi-chan?“ Přikývnu.

„Co se s tebou stalo?“

„Rozhodl jsem se změnit image.“ řekl jsem s naprostým klidem.

„Kdo je tam?“ ozval se další hlas. Tentokrát to byl on. Přiblížil se zezadu k Hachiro-san a objal ho.

„To je Kazi-chan.“ Pustil ho. Trochu jsem znervózněl.

„Co tu děláš? A-a jak to vypadáš?“ zeptal se mě otec.

(Když jsem řekl, že jsem se změnil od základu… opravdu se tak stalo… Obarvil jsem si vlasy. Hnědou vyměnil za krásnou havraně černou… Nechal si propíchnout ucho a teď lidi kolem sebe oslňuji krásným leskem, hodí se to, lépe upoutám pozornost lidí, hlavně těch, které chci.. Jo a málem bych zapomněl- sehnal jsem si čočky. Nikdy jsem svou barvu očí neměl rád… chtěl jsem je už dlouho, ale kvůli Hachiro-san jsem to nechal tak. Takže teď už mi nic nebránilo. Miluju svou novou barvu… jasně zelenou…)

„Nebojte, dlouho vás nezdržím. – Vlastně chci co nejrychleji vypadnout.“ Sledoval jsem je. Tak moc se mi hnusili.

„Kazi-chan...“ Začal Hachiro-san.

„Neříkej mi tak, už ne! Nesnáším to!“ Zarazil se. „Jsem Shunsaki!“

„Kazemaru?“ tentokrát se ozval otec.

„Přišel jsem tu jenom kvůli jedné věci!“ prudce se na něj otočím. Přestávám se držet. Nervy, buďte na uzdě! Prosím! Cítím vnitřní pláč, ale na venek nedám nic znát. Zůstávám stále chladný.

„Pojď se posadit.“ řekl mi a zamířil do obývacího pokoje. Rozhlédl jsem se. Nic moc se tu nezměnilo, jen mé fotky byly vyměněny za Hachiro-san. Nějak jsem to očekával.

„Co přesně chceš vědět?“ zeptal se mě.

„Kdy? Kdy jste se dali dohromady?“

„Po tvém odchodu…“

„Myslím předtím! Spali jste spolu!“ můj rozhovor s otcem přerušil Hachiro-san.

„Jak si to zjistil?“

„To je jedno. Řekněte mi kdy a… proč?“ otočil jsem se na bývalého přítele „nebyl jsem ti dost dobrý?“

„Takhle to-“ začal Hachiro-san, ale otec, měl asi něco důležitějšího.

„Ojel jsem ho.“ Hachiro-san sklopil rudý obličej a pak promluvil.

„Když jsme spolu začali chodit… pamatuješ si? Byli jsme domluveni, že se stavím… přišel jsem dříve, chtěl jsem tě překvapit, ale nebyl si doma… tvůj otec toho využil. Byl tak úžasný… já nevím, co se stalo, nevím jakto, ale zamiloval jsem se do něj.“ Byl stále červený.

„To si se mnou chodil a nechal mě v tom, že mě miluješ? Řekl si mi to dokonce i tehdy! Chvíli předtím, než jsem vás opustil! Děláš si ze mě prdel?!“ Styděl se.

„Celý náš vztah byla jedna lež?“ zeptám se tišeji.  Přikývnul. Vydrž to… Ještě nevíš, o co jim šlo s tou kamerou! Ne… nejde to! Prudce jsem vstal a zamířil ke vchodovým dveřím.

Někdo mě chytl za rukáv. Byl to můj otec.

„Počkej.“

„Co chceš?“

„Promiň.“

„Za co se omlouváš? Vlastně jsem teď šťastnější… nech mě být!“ vytrhnul jsem se mu.

„Kazi-chan!“ ozval se Hachiro-san. Běžel ke mně. Skočil a sevřel mě v objetí.

„Promiň.“ řekl.

„Pust mě! Už tě nechci nikdy vidět!“ Odstrčil jsem ho a vykročil ven. Než jsem za sebou zabouchl dveře, uslyším Hachiro-san.

„Tohle není konec!“

Ignoroval jsem ho. Dveře už stejně byly zavřené…

Zhluboka se nadechnu. Až teď můžu začít od začátku…

***

Prudce se posadím… „Byl to jenom sen.“ řekl jsem si pro sebe. „Sen podle skutečných událostí… měl mi něco naznačit?“ Vstal jsem z postele a šel do koupelny. Potřeboval jsem si opláchnout obličej…

Začátek?