Dnes jsem měl volno, ale máma mi psala smsku, že dorazí, abychom se domluvili na odjezdu za Tamarou. Bude sebou brát i kapelu, protože sestra chce, aby jí tam zpívala. Na ranči někde v horách. Asi to budou mít pěkný. Mají štěstí, že se našli. Pocítil jsem trochu smutek, ale přál jsem jí to. Zasloužila si jenom to nejlepší. Mrkl jsem na čas a řekl si, že upeču mámino oblíbené jídlo, což je pečený králík. Poobědváme spolu. Nerad jsem vařil jen sám pro sebe, takže si to užiju.

       O hodinu déle jsem už špikoval naporcovaného králíka, špenát se zatím začínal vařit. Zbytek špeku jsem hodil do zapékací mísy a prolisoval jsem k němu česnek. Vše jsem podlil kuřecím vývarem, znovu mrkl na čas a začal škrabat brambory, které budou na knedlíky. Všímám si, kdo co rád jí a vím, jaké jídlo daný člověk preferuje. Mámino jsem si zapamatoval hned, když jsme byli před dvěma lety v Německu. Bydleli jsme tam u jejích dobrých známých. A ti vařili dobře. Při jídle jejich králíka na česneku se tvářila, jako sestra při pražení kávy ve své kavárně, kde pracovala. Zmínila se jim tam, že tohle jídlo má ze všech nejraději.

Za další dvě hodiny už byl králík pečený, byt provoněl česnek a máma akorát přišla.

„Hmm, cos to vařil dobrého? Děkuji, ale kabát si zvládnu sundat sama,“ usmála se máma a pověsila si kabát do předsíně. „Dnes už je fakt zima. Ta svatba na podzim v horách bude krásná, ale všichni budeme muset být fakt teple oblečeni.“ Vešla do kuchyně ke stolu, já jí nalil bílé víno. „Myslím, že pokud vyjde počasí, tak nebude ještě taková zima, i v září můžou být teplé dny. Aspoň budou mít krásně barvité fotky krajiny.“

„To vypadá skvěle, to je snad králík? Vždycky žasnu nad tím, jak víš, kdo co rád jí. Jako u Kamila minule s tím pečeným bůčkem. Nebo Luboš, nechápal, jak sis mohl pamatovat, že má nejraději telecí řízek. Děkuji, zlato,“ usmála se na mě a upila vína. Já jen kývnul a šel nandat bramborové knedlíky, k tomu špenát a kus králíka. Usmál jsem se nad máminou chutí, jak se pustila do jídla. Nejspíš bude mluvit až po jídle.

      Oběd uplynul příjemně, po jídle jsme se přesunuli na pohovku a dopíjeli víno. Máma neustále mluvila o svatbě a o přípravách. Sestra už zařídila plno věcí, prý pomohla Danielovo rodina a Renata. Na tu se máma ptala opatrně. Už věděla o našem dětství všechno. O tom, jak jsem ohluchl, o znásilňování sestry tím chlapem, který si hrál na našeho otce.

„Pojedeš na svatbu sám nebo s námi? A …budeš tam sám?“ zeptala se a dělala, že ji to tolik nezajímá, ale já viděl, že naklonila hlavu blíž ke mě. Tvářila se, jako když jí řeknu to největší tajemství světa. Povzdychl jsem si. Proč se pořád někdo zajímá, s kým jsem a nejsem.

„ Chtěl jsem přijet sám, na motorce. Koukal jsem na cestu a bude to něco kolem čtyř hodin jízdy,“ pokrčil jsem rameny. „A mám v plánu se dostavit sám. Záleží snad na tom, aby nevěstě přišel ženich a ženichovi nevěsta. Nezáleží, zda ostatní lidé přijdou v párech.“ Máma vypadala zklamaně. „ No, jak myslíš. A opravdu chceš jet na motorce tak dlouho? A v té zimě? Máme dodávku, vejdeš se v pohodě,“ nadhazovala máma starostlivě. Ale stál jsem si za svým, vůbec mi nevadí ta dálka, ani počasí. Nemrzne a stále bývá teplo. Nemám cestovní motorku, ale je mi to jedno, rád se projedu. Ještě jsme chvíli povídali a domluvili den odjezdu. Bude to za pár dní.

        Když máma odjela, rozhodl jsem se zajít do klubu. Sice bylo teprve odpoledne, ale někdo se tam určitě vyskytne. Oblékl jsem si svoji koženou černou bundu a odešel ven.

        Přišla mi zpráva od Daniela. Občas mi napíše, kde jsou a co dělají. Psal, že doufá, že dorazím brzy, protože to tam mají šílený. Sestra ze svatby začíná blbnout. Zasmál jsem se a odpověděl, že za pár dní si můžem dát whisky u nich na ranči. Strčil jsem telefon do kapsy. Na začátku jsem Daniela úplně nemusel, ale upřímně to nebylo přímo proti němu. Bylo to proto, že na moji sestru někdo sahal. Od doby, kdy jsem viděl, že by dal cokoliv za její záchranu, jsem mu začal věřit. Jeho bratra zavřeli za znásilňování jejich sestry Francescy a k tomu za její únos a zadržování. Ve vězení si stále pobyde. Chvilku se i má sestra ocitla v nebezpečí. A Daniel si pořád vyčítal, že k tomu vůbec došlo. Neodhadli jednoho člena v rodině. Ale kdo jiný by to lépe chápal, než já a sestra? Věděli jsme, že se násilník velmi často objeví v nejbližší rodině. A daný člověk to nemusí vůbec čekat. Francesca se velmi brzy zotavila, jakmile se jejich násilnický bratr Manuele objevil ve vězení. Cítila se dobře i s mojí sestrou. Rozuměly si. Těšil jsem se i na ni, byla mi sympatická tím, jak se poprala se svojí minulostí. Jejich otec, Lorenzo prý celou svatbu sponzoruje sám. Nenechá nikoho jiného přispět. Veronika se prý snažila, ale nepodařilo se jí to. Tak jsem ji uklidňoval, že se nic neděje. Zkrátka chce mít Lorenzo vše pod kontrolou, to mu bylo podobné. Nikde není vidět, ale jakmile se člověk o něco pokusí, ihned o něm Lorenzo ví. A když zjistil, že ho jeho vlastní syn podvedl a ublížil jeho dceři, úplně se vypařil. Tamara mi říkala, že prý ani Daniel o tom nechtěl mluvit. Renata pořád tvrdila, že jako Lorenzo, jako hlavní mafián to měl potom těžký. Vůbec jsem nechápal, proč si pořád stála s tou mafií za svým. To, že měli italské kořeny, ještě nic neznamená. Ty jejich styky a zvláštní věci, které se kolem nich točí také ne. Měl jsem i tu čest hrát s velkým Lorenzem poker. Sám mě pochválil, Daniel říkal, že jsem se otci líbil. Takový kamenný neurčitý výraz neumí prý ani on sám. A kdykoliv budu shánět práci, tak pro mě něco najde. Byla to taková zvláštní nabídka, zatím jsem jí nevyužil. Byla to zajímavá rodina, plná tajemství. Věděl jsem ale, že sestra je šťastná a v bezpečí, že je zamilovaná, tak na dalších věcech nezáleželo. A pak tu byla Danielovo maminka. Elisa. Všichni jí máme moc rádi. Dokonce nám sponzorovala pár let naše dětství. Posílala peníze Kostivalovi, ale on značnou část prochlastal. A to dělala proto, že ji o to poprosil náš dědeček Antonio, který věděl, co jsme zač a odkud jsme. Bylo to složité, než jsme na všechno přišli. Teď už nic z toho nebylo důležité. Chvíli jsme si mysleli s Tamarou, že by mohla být Elisa naší matkou. Vypadalo to, že nás dala k adopci, že nás porodila, ale byl to někdo jiný. Zbavila se nás babička, která vše narafičila tak, abychom nebyli jen tak k nalezení. A když už, tak cesty vedly k rodině Peruzzi. Babička se styděla, že její dcera otěhotněla v šestnácti, a když nás naše matka porodila, zdrogovala ji a nás zkrátka sebrala. Její soused Kostival měl ženu a dítě na cestě, oba zemřeli. Byl zdrcený a babička mu dala peníze a i nás jako mimina s podmínkou, že se musí odstěhovat. Náš přímý dědeček byl informovaný o naší existencí, ale odmítl nás. To jsme mu už odpustili. Zato poprosil svoji zaměstnavatelku o pomoc. A to byla Elisa. Zajímala se o nás, financovala náš život a mé vzdělání znakové řeči a všeho. Pro Antonia a proto, že nás nejspíš litovala. Avšak nikdo nevěděl, co jsme doopravdy zažívali. Veroniky matka je nemocná, a tak jí její dcera zařídila asistentku, která s ní už bydlí a stará se o ni. Nemůže být sama. Ale je pořád zlá. Ta na svatbě nejspíš nebude, i když to byla dědovo první láska. A on ji zradil tím, že odjel do Itálie a nechal jí na vesnici. Danielovu rodinu moc rád uvidím a našeho dědu taky.

        Otevřel jsem dveře od klubu a přivítala mě slečna za pultem recepce. Nebyl to žádný bordel, ale klub na celkem ucházející se úrovni. Slečna zrzka kývla hlavou. Říkal jsem si, zda vůbec někdy promluví. Došel jsem k baru, kde byla opět známá Alex.

„Čau, whisky, prosím,“ objednal jsem si. Ona se usmála a také pozdravila. Tentokrát jsem zůstal na baru. Mrkla na mě. „Tak jak se máš? Vypadáš unaveně,“ řekla mi a nahnula se ke mně přes bar. Rukou se dotkla mé tváře. „Dobrý. Jen mi dej tu whisky prosím,“ řekl jsem jí a vyhnul se její ruce. Trochu se ušklíbla a podala mi skleničku. Nemohla za moji náladu. „Promiň, nejsem moc společenský,“ omluvil jsem se.

„Mohla bych ti s tím dnes pomoci já?“ navrhla a v jejích očích jsem zahlédl vzrušivý záblesk. Díval jsem se do těch očí a vlastně nevěděl, proč nekývnout. „Myslel jsem, že jsi jen na baru,“ nadhodil jsem ještě, aby měla čas cuknout. Ona povytáhla koutek do šibalského úsměvu a jen zavrtěla hlavou. Zvedla svá prsa z barového pultu a zavřela láhev whisky.

„Tak jak, brouku, budeš mě chtít?“

„Ty víš, co já chci?“ ujišťoval jsem se. Aby mi pak nezdrhla, až vytáhnu provaz nebo bičík. Dala si ruce v bok, vypnula hruď. „Jistě. Vždycky chtějí mě, protože já vím, co chtějí oni,“ vysvětlila mi.

„Hm, no jak myslíš, zkusíme to,“ řekl jsem váhavě a dopil svůj drink. Už mě to nebavilo, na výběr měla, víc mě zajímat nemuselo.

„Vím, co máš rád. Uvidíš, že se mnou se nebudeš nudit,“ řekla mi. Tak jsem jí to odsouhlasil. Uvidíme.

„Tak si tu sedni, já připravím pokoj,“ mlaskla na mě svými rty a já si říkal, jestli si opravdu myslí, že mě tohle vzruší. Možná to budou vyhozené prachy, říkal jsem si, když jsem usedal do měkkého křesla. No co, zkusím to s ní. S chlapama mi to poslední dobou stejně moc nešlo. Třeba už se ve mně něco hnulo, jak říkala slečna Starksonová. Třeba už mě tresty přestaly bavit a vzrušovat mě nebudou. Ale normální milování s Alex mě tedy také netáhlo.

      Za bar přišla brunetka s velkým zadečkem v upnutém oblečku. Kolik jich tady asi pracovalo? Brunetu jsem tu ještě neviděl. Ve dveřích se objevila Betty a mávala na mne. Tak jsem tedy šel.

        Před dveřmi jsem se nesnažil přepnout na bezcitnýho chlapa, ale zkrátka jsem ledabyle vzal za kliku a vešel do pokoje. Byl stejně malý, jako jiné, postel s kovovým čelem, vedle křeslo se stolkem, koupelna. Světlo bylo tlumené a pár malých svíček hořelo na stolku. Na posteli seděla Alex, byla oblečena celá v černém latexu, který ale nezakrýval její poprsí, nýbrž ho pozdvihoval. Vlasy měla rozpuštěné a jejich délka končila těsně nad velmi vztyčenými bradavkami. Byla teda rychle připravena.  

„Pojď blíž, svlékni se,“ pobídla mne. Alex si stoupla a pomalu se otáčela, aby ukázala svůj opravdu pěkný, nahý zadeček. Poté se předklonila a já viděl, že má volný vstup nejen do zadečku, ale i do její vagíny. Bříško bylo zakryté. Měla na sobě praktický obleček. Svlékl jsem se tedy do naha, což jsem normálně ve zvyku neměl, ale dnes byla změna. Ihned jsem byl vystaven jejímu hodnocení. Ne mé chloubě se pozastavila nejdéle a myslím, že její doširoka otevřené oči a mírně rozevřené rty mluvily za vše.

„Lehni si,“ řekla mi výrazně. Ocenil jsem její všímavost, protože jistě začala artikulovat více kvůli ztlumenému světlu. Věděla, že můžu hůř odezírat z jejích rtů. Zavrtěl jsem hlavou.

„Já si ale nelehám,“ vysvětlil jsem jí a přiblížil se přímo k ní. Rukou jsem zabořil do jejích blonďatých vlasů a lehce s nimi zatáhl tak, aby se zaklonila. Líbnul jsem ji na krku a cítil, jak polkla. Nikdy jsem jí nebyl lhostejný. Zachtělo se mi postupně zlíbat od krku dolů, pomalu, jazykem jsem obkroužil jednu ztvrdlou bradavku a jemně skousl. Chtěl jsem ji postrčit na postel, ale jemně mne odstrčila. Podíval jsem se jí do tváře. Chtěla mi vzdorovat, ale zároveň měla lačný pohled v očích. Typické. Nevěděla, co chtít dříve.

„Lehni si ty,“ řekl jsem. Ona se otočila a šla ke stolku. Vyndala ze šuplíku černou krabičku a poté šla ke mně. Umí chodit tak, že se jí boky vykrucovaly na obě strany a člověka to nutí dívat se víc. Byla dost svůdná. Zatím to nevypadalo špatně.

„Přinesla jsem hračku. Ráda si s tebou budu hrát,“ navrhla mi rozechvěle a krabičku otevřela. Byly tam elektrické svorky na bradavky. Pozdvihl jsem obočí údivem a vrhl na ni uznalý pohled.

„No, to jsem nečekal. Dobře, uvidíme, co vydržíš,“ řekl jsem potěšeně. Ty prachy nebudou vyhozené. Položil jsem krabičku na postel. „Nejdřív bych chtěl zkusit ještě něco já. V tom kyblíčku je šampaňské?“ zeptal jsem se jí a ona kývla hlavou. „Skvělé,“ přešel jsem přes místnost ke kbelíku a vzal ho blíže k posteli. Ona si opravdu zatím lehla. Já ještě vzal malou hořící svíčku a přešel k ní.

„Co chceš s tou svíčkou dělat?“ zeptala se nechápavě. Já se usmál.

„Můžeš si vyhrnout ten obleček? Rád bych tě víc…nahou.“ Dívala se nedůvěřivě. „Neboj, nehodlám tě nijak týrat. Navíc, to ty jsi přinesla elektriku, já mám jen tradiční věci.“ Kývla a rozepnula si obleček na zádech. Byl na zip, to bylo snadné. Zatím jsem sfoukl plamen svíčky. Natáhla se celá nahá na postel bříškem ke mně. Já namočil prst do horkého vosku a sedl si k ní na postel. Ucítil jsem lehké pálení na prstu. Nejdříve jsem ji jemně hladil svým voskovým ukazováčkem. A pak jsem trochu vosku ulil na její bříško. Cukla se sebou a na boku bříška se jí objevila husí kůže, jak jsem jí přejížděl po těle. Kolem prsou také a bradavky více ztvrdly. Políbil jsem ji kolem voskové skvrny. Následně jsem vždycky trošku vosku ulil na její tělo a líbal všude možně. Na její tříslo, kde vosk stekl trošku na postel. Zlíbal jsem ji to místo kolem skvrny. Znovu jsem namočil prst do teplého vosku, položil svíčku vedle sebe a pohladil jsem její pysky. Ale jenom na povrchu. Byla vlhká. Sklonil jsem se a jazykem dráždivě znovu přejel přes její citlivé místo. Rukama mě sevřela hlavu a zatlačila svoji pánví proti. Přesunul jsem se k bříšku, abych poslední kapky vosku nechal na prsa. Neochotně pustila moji hlavu a hladila mé ramena. Ucítil jsem, jak mi nehty zaryla do ramene. Hlavu zakláněla začínající rozkoší, a když se na mne podívala, v očích měla hlad. Na jednom prsu se jí vytvořila cestička, jak vosk stékal mezi prsy. Líbal jsem ji na bradavce a pak ji lehce skousl. Vydávala zvuky, cítil jsem jemnou vibraci na hrudníku, aniž bych se musel dívat do její tváře. Potom jsem vyndal z kbelíku kostku ledu. Všechny voskové skvrny jsem jemně obkroužil ledovou kostkou. Začala se mírně kroutit. Vzrušovalo ji to. Ledovou kostkou jsem obkroužil bradavku a poté jsem ji olízl. Hrál jsem si s ní celkem dlouho, jemně jsem ji olizoval všechny ledová místečka kolem voskových skvrn, potom jsem prstem sundal zbytek vosku. Nakonec jsem kostkou přejížděl přes naběhlé pysky, a slíbával její vlhkost jazykem. Začala se chvět, sevřela mi hlavu rukama a já ucítil svíravé pohyby její vagíny, když zažívala orgasmus.

„Hmm a teď přejdeme k tvé hračce,“ řekl jsem jí a natáhl se po krabičce se svorkami. Podívala se na mě nedočkavě a pozorovala, jak přístroj zapínám. Vypadalo to jako mp3, malá krabička na baterky s malým displejem. Kabely, který na konci měly takové kolíčky.

„Můžu?“ ptal jsem se Alex a po jejím svolení jsem kolíčky umístil na její bradavky. Nastavil jsem zatím nejmenší stupeň, aby ji to neštípalo na začátku.

„Hmm, krásně to brní…“ zašeptala, lehla si a v její tváři bylo vidět, jak si to vychutnává. Pozoroval jsem ji a najednou pocítil závist. Jak jednoduše se oddá slasti a uspokojení. Jak málo ji k tomu stačilo. Kdybych to cítil jako ona, mohl jsem být s Renatou šťastný. Mohli jsme být spolu. Zamračil jsem se nad svým uvažováním. Jsem tu teď s někým jiným. Nastavil jsem vyšší stupeň. Alex otevřela oči a rozevřela rty. Natáhla se po mě a já jí vyhověl. Políbil jsem ji a nastavil to na trojku, což byl nejvyšší. Začala vydávat zvuk, cítil jsem vibraci, když jsem ji líbal na krk. Vzala můj obličej do rukou a z jejích rtů jsem vyčetl: „Dej jednu svorku i jinam, prosím…“

Vzal jsem jednu svorku a dal ji na jeden vystouplý pysk. Alex sevřela prostěradlo a nejspíš vykřikla. Chvíli se svíjela, držela mne pevně. Navlékl jsem si kondom. Po chvilce jsem ji svorku sundal a tvrdě do ní vnikl. Alex obtočila své krásné nohy kolem mých boků a přitiskla mne k sobě. A potom vzala zbylou svorku z bradavky a chvíli ji přidržela před mým obličejem. Pak se pousmála a rychlým pohybem mi ji zespodu přicvakla na varlata. Dost jsem se sebou cukl, nebylo to vůbec vrnění, ale opravdu štípání.

„Do prdele!“ vykřikl jsem a jen letmo stihl přečíst něco jako – tam ti to dám příště – z jejích rtů. To se mi snad zdálo. Stále jsem se v ní pohyboval a nemohl rozeznat, zda mi elektrika je příjemná nebo ne. Překvapivě jsem zjistil, že ať tak nebo tak, přivádí mě to pomalu k vrcholu. Ještě jsem na ni pohlédl a spatřil i její uspokojivý pohled. Vrcholili jsme společně.

        Když jsme se později oba sešli na baru, já před ním, ona za pípou, stále jsem nemohl uvěřit, že mne dostala do vrcholu ona. A má vlastní bolest. Ona to věděla. Upíjel jsem svou whisky a přemýšlivě se díval do její zlaté barvy. Ťukla mi do ruky, aby upoutala mou pozornost.

„Líbilo se ti to, viď? Tak proč se tváříš tak na hovno?“ zeptala se mě Alex. Měla teď na sobě barový oblek, jak tomu říkám. Vynikala její postava a dlouhé nohy. Byla celá v zeleném, hluboký výstřih na zavazování, slušelo jí to.

„Moc se nestává, že mě uspokojí žena,“ vysvětlil jsem jí rovnou. Pohodila blonďatou hřívou na druhou stranu.

„Hm, myslím, že se v sobě moc rýpeš. To dělají spíš ženy, nech to bejt a prostě si to užívej, no ne? Můžem si to zopakovat. Klidně,“ navrhla mi a zakroutila na mě svým zadečkem. Usmál jsem se na ní a zavrtěl hlavou.

„Odjíždím. A nejspíš se nevrátím. Sestra se vdává v Tatrách a tady žiju jen dočasně.“ Alex se zamračila.

„No a jak dlouho budeš v Tatrách? Můžu si udělat výlet s tebou,“ navrhla mi pomalu. Zarazil jsem se.

„Jako…jako že bys jela se mnou?“ zajímal jsem se. Možná to nebylo tak blbý…všichni po mě chtěli mít na svatbě holku a tak to můžu dočasně zkusit s ní, ne? Je přitažlivější, než nějaký muž. Pořád mám rád ženy.

„Jo. Udělám si volno na několik dní. Týden nebo tak třeba,“ trhla ramenem a vyleštila přitom skleničku. Pak ji uložila do baru. Vzala další na leštění.

„No, asi by to šlo. Ale, nechci vztah, jasný? Nejsme spolu,“ vysvětloval jsem naší situaci.

„Jasně, chápu, jen spolu budeme šukat,“ ušklíbla se a uklidila další sklenku.

„Hele, nenutím tě, to ty jsi to navrhla. Já prostě odjíždím, za pár dní, takže se rozmysli, jak budeš chtít. Musela bys se mnou být na sestry svatbě. Jedu na motorce, ale pokud bys chtěla jet se mnou, nebráním se, pojedeme jinak a motorku si nechám dovézt.“

„Proč, mě motorky nevadí,“ namítla popuzeně.

„Ale mě vadí spolujezdec. Jdu, napiš mi, jak ses rozhodla. Čau,“ rozloučil jsem se a odešel. Asi jsem byl protivný, ale bylo mi to jedno. Nejsem ve své kůži od doby, kdy vím, že strávím vedle Renaty několik dní. Možná to Alex trochu zlepší. Po dnešku to byla celkem jistá věc.

                                                                                                                                                     ****