„Tak co to tu máme?“ vystoupí před místem činu ohraničeného žlutou páskou z auta dva muži a přejdou k policistovi stojícímu u ní.

„Pět mrtvých, pane. Jde o mladé muže, které našli támhleti dva chlapci a ten muž u nich je náhodný cyklista, který jel kolem a ten zavolal policii,“ ukáže policista hlavou k sanitce, kde sedí dva malí chlapci zabaleni do dek, kteří jsou v šoku a u nich cyklista.

„Fajn. Tak pojď mladej. Nejdřív obhlídnem ty mrtvý a pak vyslechnem ty kluky,“ rozkáže starší detektiv a projde pod policejní páskou, kterou mu policista ochotně nadzvedne.

Mladý detektiv si jen povzdechne, posune si sluneční brýle do hustých černých vlasů a následuje svého staršího kolegu.

„Zdravím Beny!“ pozdraví starší detektiv patologa, který je už na místě a provádí prvotní ohledání mrtvých.

„I já tebe, Keine! Ahoj Jacku!“ pozdraví je patolog.

„Ahoj! Tak co ti mrtví?“ zeptá se Jack.

„No, je to celkem zajímavé. Podle oděvu a tašek s ručníky tamhle to vypadá, že si sem přišli zaplavat. A někdo je pak zastřelil. Nebyl to ovšem profesionál. Musel střílet několikrát, než se mu podařilo zasáhnout důležitá místa. Navíc byli zastřeleni zbraní Glock ráže 25. Tu ostatně potápěči našli hozenou v rybníce. Vrah se jí nejspíš chtěl zbavit a ve strachu zřejmě nepřemýšlel nad lepším místem. Podle stupně rozkladu zemřeli včera mezi desátou a jedenáctou hodinou večerní. Víc vám budu moci říct až po pitvě,“ řekne patolog, co zjistil a přikryje mrtvé igelitem.

Oba detektivové přikývnou a zamíří za skupinkou techniků, kteří shromažďují důkazy.

„Našli jste něco?“ zeptá se Jack.

„Nic moc. Zbraň jsme ohledali a nic na ní nenašli. Buď stopy na ní smyla voda anebo měl pachatel rukavice. Každopádně ale nešlo o loupežné přepadení. Všechny věci tu zůstaly, včetně mobilů, tabletů, notebooků, šperků, hotovosti i kreditek. Nejspíš šlo o vyřizování účtů. Také se nám podařilo zjistit jejich identitu. Jsou to studenti Golden High School,“ shrne svá zjištění technik a podá detektivům sáčky s doklady.

„Díky!“ oba detektivové si je prohlédnou a zase je technikovi vrátí.

„Proč by někdo zabíjel studenty prestižní školy?“ zeptá se zamyšleně Jack.

„Kdoví? Někdo jim možná záviděl úspěch. Nebo namíchli nesprávnou osobu. Na nás je, abychom to zjistili. A každopádně, já to tady teď projdu a zkusím zjistit, jestli někdo z okolních domů něco neviděl. Ty běž zatím vyslechnout ty kluky,“ zastrčí si Kein cigaretu mezi rty.

Jack přikývne a nasadí uklidňující výraz, aby malé chlapce a jejich rodiče, kteří před chvilkou dojeli a dožadují se odpovědi na otázky co se stalo, ještě více nevyděsil.

„Dobrý den! Jsem detektiv Newman z oddělení vražd,“ představí se.

„Dobrý! Můžete nám říct, co se tady vlastně stalo a proč tady našeho Nickyho držíte?“ vyjede na něj matka jednoho z chlapců.

„Co se stalo, to bych rád věděl i já. A chlapce tady nedržíme. Jen se jich zeptám na pár otázek a pak mohou jít,“ snaží se ji Jack uklidnit.

Rodiče se na něj chvíli zamračeně dívají, ale nakonec všichni ustoupí. Jack přistoupí k chlapcům a dřepne si před ně.

„Ahoj kluci!“ usměje se na ně.

„Ahoj! Dobrý den!“ pozdraví chlapci a nervózně si Jacka prohlíží.

„Nemusíte se mě bát. Jen se vás na něco zeptám a potom můžete jít domů, ano?“ přejede je Jack klidným pohledem.

„Vy jste opravdový policista?“ vyhrkne jeden z chlapců.

„Ano, jsem. Podívej, to je můj odznak,“ vyndá Jack odznak a podá ho chlapcům, kteří si ho vezmou a zaujatě si ho prohlíží.

„Prozradíte mi, jak se jmenujete?“ položí Jack první otázku.

„Já jsem Nicky Down. Já jsem Peter Liker,“ řeknou chlapci svá jména.

„Dobře. A kolik vám je let?“ zeptá se Jack.

„Deset,“ odpoví Peter.

„To už jste velcí kluci. Řekněte mi, prosím, co se stalo,“ požádá je Jack.

„Byli jsme ve škole. A při cestě domů jsme si řekli, že si zajdeme zaplavat. Ještě je teplo, tak jsme toho chtěli využít. Jenže když jsme chtěli skočit do rybníka, tak jsem si všiml, že támhle u trávy trčí lidská ruka. Myslel jsem, že půjde o panenku nebo nějakou figurínu, tak jsme se chtěli podívat. A místo toho tam byla mrtvola,“ otřese se Nicky.

„Jo, bylo to děsivý,“ přidá se Peter.

„A co se dělo dál?“ zeptá se Jack.

Kluci ale pokrčí rameny. Co se dělo pak si nepamatují, protože šok z nálezu mrtvého těla byl příliš silný.

„To vám můžu říct já,“ přihlásí se cyklista, který doteď stál stranou.

Jack se na něj otočí. Jde o staršího muže, který působí velmi seriózním dojmem.

„A vy jste?“ vstane Jack a zaměří se na muže.

„John Fisher, chirurg ze zdejší nemocnice,“ představí se muž.

„Co se tedy dělo dál?“ zeptá se Jack.

„Jel jsem se projet na kole, abych utužil svou fyzičku, jako každý den, když mám čas. No a když jsem jel kolem rybníka, tak jsem zaslechl křik a pak proti mně vyběhli tito dva chlapci. Nejdřív jsem myslel, že je jeden z nich zraněný, tak jsem zastavil, abych jim kdyžtak pomohl. Ale nic jim nebylo. Díky mým letitým zkušenostem, jsem zjistil, že jediné co jim je, je upadnutí do silného šoku. Trošku jsem je zklidnil a pak z nich dostal, že v rybníce objevili mrtvolu. Usadil jsem támhle pod strom, tak aby na rybník neviděli a šel jsem to prozkoumat. Když jsem si ověřil, že je to skutečně tělo, tak jsem zavolal policii a pro ty chlapce sanitku kvůli šoku. A to je celé,“ vypoví cyklista.

„Dobrá. To mi prozatím stačí. Děkuji za spolupráci! Tady máte moji vizitku. Kdybyste si na něco vzpomněli, tak mi prosím, zavolejte! Můžete jít!“ dá Jack chlapcům i panu Fisherovi svou vizitku, převezme si od chlapců zpět svůj odznak a odkráčí k autu.

„No?“ zeptá se ho přicházející Kein.

„Nic moc. Kluci jen našli mrtvolu a ten cyklista je lékař, který zavolal policii. Co ty?“ zahledí se na něj Jack.

„Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl ani neslyšel. Akorát jedna starší paní v důchodu odsud včera v noci viděla běžet nějakého člověka. Jenže už moc dobře nevidí a ten člověk měl tmavé oblečení, takže nám toho taky moc neřekne,“ povzdechne si Kein.

„Takže jsme uvízli na mrtvém bodě,“ zamračí se Jack.

„Neházej flintu do žita, mladej. Teď pojedem na pitevnu, jestli Beny nezjistil něco, co by nám mohlo pomoct. A zejtra zajedem na tu školu a vyzpovídáme studenty a učitele. Třeba něco zjistíme,“ poplácá ho povzbudivě Kein po rameni.

„Hurá na pitevnu,“ poznamená nenadšeně Jack.

Na patologii byl pouze jako student v rámci přednášek, ale jako detektiv vyšetřující vraždu se tam ještě nedostal a tuší, že to nebude zrovna pěkný pohled. Oba nasednou do auta a jedou na patologii. Cesta netrvá ani hodinu a po celou tu dobu je v autě ticho, protože oba detektivové jsou pohrouženi do svých myšlenek. Před patologií zaparkují, vystoupí z auta a vejdou dovnitř.

„Tak už jsme tady, Beny,“ ohlásí jejich příchod Kein, když se dostanou na pitevnu.

„Máte štěstí. Teď jsem dokončil vyšetření,“ usměje se na ně Beny.

„A co jsi zjistil?“ zeptá se Jack.

„Tři z nich zemřeli poté, co je kulka zasáhla do hlavy a krku. Další pak zemřel po zásahu kulky do srdce. Ti to měli velmi rychlé a bezbolestné. Jejich rány jsou ovšem čisté a nikde na těle nemají krev, takže bezprostředně po zastřelení padli do vody. Ovšem ten poslední měl v plicích vodu. Což znamená, že při pádu do vody ještě žil. Navíc jeho střelná zranění byla spíš lehčí a měl vysokou šanci je přežít,“ řekne Beny.

„Takže se utopil?“ zeptá se Jack.

„Ano, ale ne sám od sebe,“ přikývne Beny.

„Někdo mu pomohl?“ zeptá se Kein.

„Přesně tak. Když se pozorně podíváte, tak uvidíte, že na bočních stranách krku má modřiny ve tvaru prstů,“ přejde Beny k tělu mladíka a ukáže jim modřiny na krku.

„Proč ho utopil, když ostatní zastřelil?“ nechápe Jack.

„Nevím jistě, to ví jen pachatel. Ale mám domněnku,“ řekne Beny.

„Sem s ní. Tvé domněnky jsou většinou správné,“ pobídne ho Kein.

„No, domnívám se, že vrahovi zřejmě došli náboje. A když kluk zjistil, že jeho kamarádi jsou mrtví a on je zraněný, tak se odtamtud snažil dostat a zachránit se. To ostatně dokazuje hlína a tráva na jeho chodidlech. Jenže byl zraněný a tím pádem i oslabený, takže pachatel ho zřejmě dostihl, po krátké potyčce ho přemohl a strčil mu hlavu pod vodu, kde ho držel tak dlouho, dokud se neutopil. Tomu nasvědčuje i poloha těla. Ostatní čtyři plavali ve vodě, ale tenhle byl na břehu a ve vodě měl jen hlavu, krk a část ramen. Bohužel, otisky prstů smyla voda,“ řekne svou domněnku Beny.

„Hm, zajímavé. Myslíš, že se pral?“ nadhodí Kein.

„Zcela určitě. Ale zraněný s takovou ztrátou krve neměl moc šancí. Ale pod jeho nehty jsem našel černé částečky, pravděpodobně z kožené bundy a pár dalších částeček. Už jsem to odeslal do laboratoře, stejně jako vodu z jeho plic, tak budete muset počkat na výsledky,“ odpoví Beny.

„Díky Beny!“ poděkuje Kein a on i Jack odejdou.

„Díky bohu, že už jsme venku,“ vydechne Jack před budovou patologie.

„Není to zrovna příjemné místo, co? Taky to tady nemám rád,“ uchechtne se Kein.

„Alespoň v tom nejsem sám,“ zabručí Jack.

„Jo. Ale když budeme mít štěstí, tak v laborce něco najdou,“ zadoufá Kein.

„Myslíš, že tam bude mít částečky kůže nebo nějakého ochlupení, které by nám napovědělo totožnost pachatele?“ zeptá se Jack.

„Když budeme mít štěstí. Štěstí by bylo i to, kdyby se podařilo zjistit o jaký typ bundy by šlo. Pokud by šlo o značkovou bundu vyrobenou z pravé kůže, tak bychom mohli zjistit, kde v okolí takové bundy prodávají a kdo si ji koupil. Protože takových bund se vyrobí jen několik kusů za rok a jsou pořádně mastný,“ zakývá hlavou Kein a strčí si do úst další cigaretu.

„Snad toho hajzla brzo dostaneme,“ dělá si naděje Jack.

„Snad,“ přikývne Kein, i když on trochu pochybuje, že to půjde nějak rychle.