Jack stojí před místem činu a zamyšleně se rozhlíží. Přehlédli zde snad vyšetřovatelé nebo technici něco? Ale co?

„Hledáte tu něco mladíku?“ ozve se za ním.

Jack se otočí a za ním uvidí stát starou nahrbenou ženu se šedivými vlasy, která si ho podezřívavě prohlíží.

„Důkazy,“ povzdechne si Jack.

„Důkazy? Vy jste policista?“ zamrká překvapeně stařenka.

„Omlouvám se, zapomněl jsem se představit! Jsem detektiv Jack Newman,“ otočí se k ní Jack a jemně se pousměje.

„Ách ták. Omlouvám se, nevěděla jsem!“ omluví se stařenka a otočí se k odchodu, přičemž ze země sebere plnou a na pohled těžkou tašku.

„Počkejte! Pomůžu vám,“ nabídne se Jack a vezme stařence tašku z rukou.

Poté jí nabídne rámě, které stařenka s úsměvem přijme a zavěsí se do něj. Oba vykročí a Jack se nechá vést ke stařenčině domovu.

„Jaké důkazy jste tam hledal?“ zeptá se stařenka kousek před svým domem.

„Ani nevím. Jakkékoliv. Ty, které ostatní přehlédli a které by nám pomohly najít vraha,“ odpoví Jack.

„Kéž byste ho našli. Představa, že je tu vrah, je děsivá,“ otřese se stařenka.

Jack přikývne a ani si nevšimne, že se stařenka zarazila při pohledu na auto, které parkuje před jejím domem a o které se opírá mladý muž. Když je spatří, odrazí se od auta a se zamračeným výrazem jde k nim.

„Ahoj babi!“ pozdraví stařenku a krátce ji obejme.

„Petříku! Co ty tady?“ rozzáří se stařence oči a na tváři se jí objeví široký úsměv.

„Zastesklo se mi po tobě a protože mám v práci volno, tak jsem si řekl, že se za tebou zastavím. Ale řekni mi, kdo je tohle?“ zahledí se zamračeně na Jacka.

„Och. To je jeden ze zdejších detektivů. Byl se podívat na místo činu a pak mi nabídl pomoc s nákupem. Je to moc hodný a milý mladík,“ odpoví stařenka a s úsměvem se na Jacka podívá.

Jack jí úsměv opětuje. I Peter se usměje a s vlídnějším pohledem se otočí k Jackovi.

„Děkuji, že jste mé babičce pomohl. Mimochodem jsem Peter Rowlen,“ natáhne k Jackovi ruku.

„Jack Newman,“ představí se i Jack a poté co se ho stařenka pustí, potřese Peterovi rukou.

„Já to vezmu. Ještě jednou děkuji za pomoc!“ vezme Peter tašku.

I stařenka poděkuje a nabídne Jackovi, zda by si u ní nechtěl dát šálek čaje, což Jack zdvořile odmítne.

„Počkejte ještě!“ zavolá za nimi, když jsou skoro u dveří a jeho trkne jistý nápad.

Oba se otočí a tázavě na Jacka hledí.

„Měl bych jednu otázku. Bydlíte kousek od místa činu, tak se chci zeptat, zda jste si něčeho nevšimli?“ vychrlí ze sebe Jack.

„Bohužel ne. Jen jsem ten večer odtud viděla někoho utíkat. Myslím, že šlo o muže, který byl trochu při těle, ale jistě to nevím. Byla tma a ten člověk měl tmavé oblečení. Navíc mé oči už neslouží tak jako kdysi. Ale tohle jsem říkala už tomu druhému detektivovi,“ zakroutí stařenka hlavou.

„Aha. No já jenom, jestli jste si na něco nevzpomněla,“ řekne Jack.

„Je mi líto,“ v hlase stařenky je slyšet, že je jí skutečně líto, že nemůže pomoci.

„Jestli utíkal odsud, tak může být na záznamu z kamer,“ vloží se do toho Peter.

„Kamer?“ to Jacka zaujme.

„No, ano. Tady Petřík mi tady naistaloval kolem domu několik kamer kvůli mé bezpečnosti. Je možné, že na jejich záznamu možná ten vrah bude. Ale i to jsem říkala tomu druhému detektivovi. A ten ty záznamy odmítl,“ řekne stařenka.

Jack se zarazí. Lidi žijící v blízkosti místa činu vyslýchal Kein. Ale proč by odmítal záznamy z kamer, na kterých by mohl být zachycen vrah?

„Mohli byste mi záznam z toho večera dát?“ zeptá se.

„To není problém!“ pokrčí rameny Peter a pohlédne na svou babičku, která přikývne.

Jack poděkuje, společně se stařenkou a jejím vnukem vejde do domu, odkud se po hodině vynoří s DVDéčkem se záznamem vraha v kapse. Pár věcí mu ale není jasné. Koženou bundu, kterou měl vrah na sobě vypátrali a patřila panu Ramerovi. A pak, kdo vzal jeho pistoli? Pokud to nebyla jeho žena ani dcera, pak to musel být někdo zvenčí. Ale proč by Ramerovi nenahlásili vloupání? Vypadá to, že si bude muset znovu promluvit s panem Ramerem.

***

„Dobrý den, pane Ramere!“ posadí se Jack ve vyslýchací místnosti naproti panu Ramerovi.

„Dobrý den!“ odpoví pan Ramer a nervózně na Jacka hledí.

„Chovají se k vám dobře?“ zeptá se Jack.

„To ano. Na chování ať vězňů nebo bachařů si nemůžu stěžovat. Jsou docela slušní,“ pousměje se pan Ramer.

„To jsem rád. Pane Ramere, mám na vás pár otázek,“ řekne Jack.

Pan Ramer přikývne. S tím počítal.

„Pane Ramere, co jste dělal potom, co jste si koupil ten Glock?“ zeptá se Jack.

„Šel jsem domů. Tam jsem seděl na gauči, tu pistoli v rukou a hleděl na ni. Pak jsem si ji schoval do šuplíku k prádlu,“ pokrčí pan Ramer rameny.

„A potom? Co jste dělal potom?“ zamračí se Jack.

„Šel jsem do baru, kde jsem se opil,“ odpoví pan Ramer.

„Nestalo se v tom baru něco? Neřekl jste o té zbrani někomu? Nebo nepůjčil jste někomu klíče od domu?“ vyptává se dál Jack.

„Pamatuju si, že jsem s někým mluvil. Ale nepamatuju si s kým ani to o čem jsme mluvili. A klíče jsem nikomu nepůjčoval. Jen si pamatuju, že jsem druhý den nemohl najít svoji bundu. Tu koženou, na kterou mi manželka tak dlouho šetřila. A v té jsem měl klíče. Ráno jsem šel do práce bez ní. Manželka a Sarah chodili až po mě, tak jsem si nedělal starosti. Ale když jsme se odpoledne vrátili, tak bylo odemčeno. Divili jsme se tomu, ale mysleli jsme si, že manželka jen zapomněla zamknout. A tehdy jsem zjistil, že se mi ztratila ta zbraň. Navíc, manželka našla tu bundu i s klíčema v komoře a ta bunda byla poničená. Byly na ní škrábance,“ vypoví pan Ramer, co si pamatuje.

„Jak se jmenoval ten bar?“ zeptá se Jack po chvíli.

Pan Ramer zkrabatí čelo zamyšlením, ale po chvíli si vzpomene na název a řekne ho Jackovi. Ten poděkuje a vyběhne z místnosti. Vyjde z budovy, nasedne do auta a vydá se do onoho baru.

„Máme ještě zavřeno,“ oznámí dívka, která doplňuje za barem lahve s alkoholem, když Jack vejde dovnitř.

„Já vím. Ale jsem z kriminální detektiv a mám pár otázek,“ řekne Jack.

Dívka se na něj vykuleně otočí.

„J-já zavolám šéfa,“ vykoktá ze sebe a z kapsy vytáhne mobil.

Vytočí číslo a přiloží telefon k uchu.

„Šéfe, asi máme problém. Je tu kriminální detektiv a prý má pár otázek,“ řekne a chvilku poslouchá.

Jack se zatím rozhlíží po baru a všimne si několika bezpečnostních kamer. Výborně, ty se mu budou hodit.

„Šéf hned přijde a přivede s sebou i ostatní barmany,“ otočí se k němu zpět dívka.

Jack přikývne a usadí se u baru. Dívka se začne znovu věnovat své práci a při tom po očku nervózně sleduje Jacka. Po chvíli, která se jí zdá nekonečná, se otevřou dveře a do baru vejde několik lidí. Jeden z nich, vyzáblý holohlavý muž kolem čtyřicítky, okamžitě zamíří k Jackovi.

„Jsem Marcus Mallow, majitel tohoto podniku,“ podá Jackovi ruku.

Jack vstane a ruku stiskne.

„Jack Newman, kriminální detektiv,“ představí se.

„Co potřebujete detektive? Já i mí zaměstnanci vám pomůžeme jak budeme moci,“ řekne Marcus.

„Výborně. Nejdříve si, prosím, všichni prohlédněte tuto fotografii. Poznává někdo z vás toho muže?“ vytáhne Jack fotografii pana Ramera a všem ji ukáže.

„Já ano,“ přihlásí se statný černoch.

„Jméno?“ zeptá se Jack.

„Mike Russel“ odpoví černoch.

„Dobře. Vzpomínáte si na večer 25. září?“ zeptá se Jack.

„Jo, to tady ten chlapík byl. Pamatuju si, že docela dost pil. Když už byl dost pod parou, tak si k němu přisedl jiný chlapík a dal se s ním do řeči. Pak spolu odešli. Víc nevím,“ řekne Mike.

„Děkuji! Díval jsem se, že tu máte kamery,“ poděkuje Jack Mikeovi a otočí se k Marcovi.

„Ano, mám. Dám vám záznam z toho večera,“ přikývne Marcus a odvádí Jacka do své kanceláře.

Tam pustí počítač, najde záznam z večera 25. září a vypálí ho na DVD.

„Děkuji za spolupráci!“ vezme si Jack DVD.

„Nemáte zač detektive!“ usměje se na něj Marcus.

Jack se rozloučí a vyjde z klubu. Vydá se na stanici, kde zamíří na technické.

„Nazdar. Vezu ti nějaké kamerové záznamy,“ podá Jack DVD jednomu z techniků.

„Další? Vždyť to nejsou ani tři hodiny, cos mi sem dovezl jedny a teď mi vezeš další?“ podiví se technik, ale DVD si převezme.

„Nojo, jak dlouho ti bude trvat dát to do kupy?“ zeptá se Jack.

„To záleží na mnoha faktorech. Kvalitě obrazu, vzdálenosti, typu nahrávky a dalších,“ odpoví technik a vloží DVD do počítače.

Okamžitě se dá do práce. Pročišťuje a zahušťuje obraz. Jack se zatím rozhlíží a zkoumá všechno, co tu je.

„Mám to,“ oznámí mu technik po asi půl hodině.

„Bezva. Pustíš mi to?“ přejde k němu Jack a nahne se mu přes rameno.

„Jasně,“ spustí technik záznam.

„Zastav to!“ řekne po chvíli Jack.

Technik poslechne a Jack zírá na obraz baru, kde jasně rozeznává pana Ramera a vedle něj dalšího muže.

„Můžeš to zaostřit na tohoto muže?“ ukáže Jack na dotyčného.

Technik přikývne a zaostří obraz.

„Ale to je přece...“ vydechne nevěřícně.

I Jack na muže zírá s šokem v očích. To přece nemůže být možné! Anebo je to jen náhoda?

„Kde máš ten druhý záznam?“ vypraví ze sebe přiškrceně.

„Tady,“ vezme technik druhé DVD a obratně je v přehrávači vymění.

Oba se soustředí na záznam z domu stařenky z večera vraždy a po chvíli si všimnou postavy utíkající z místa činu. Technik záznam vrátí, zpomalí a zaostří a oba nevěřícně zírají do jim velmi známé tváře.

„Tohle musím ukázat kapitánovi,“ dostane ze sebe.

Technik přikývne a předá mu obě DVD, Jack poděkuje a tryskem se vydá ke kanceláři kapitána. Bez zaklepání vtrhne dovnitř.

„Tohle musíte vidět, kapitáne!“ vyhrkne dřív než stačí kapitán něco říct a podá mu obě DVDéčka.