„Je to tu hezké,“ prohlásí Viktor, když si prohlédne Jackův byt.

Malá světlá chodbička s botníkem a věšákem, odkud se jde do obývacího pokoje, který je spojený s kuchyní. Stěny jsou krémové, kuchyňský nábytek i nábytek v obýváku ze světlého dřeva. Dokonce i pohovka a křeslo mají světlý potah. U pohovky je menší stolek ve tvaru elipsy ze světlého dřeva.

„Máte rád světlou, co detektive?“ usměje se na něj Viktor.

„Celkem ano. Ale ložnici mám do zelena, se s bílým nábytkem,“ mrkne na něj Jack.

„Mohu si odskočit?“ zeptá se Viktor.

„Jistě. Koupelna je na chodbě,“ přikývne Jack.

Viktor přikývne a vyjde z obýváku. Na chodbě jsou dvoje dveře. Nakoukne do jedněch, což jsou zrovna dveře od ložnice. Prohlédne si ji. Zelené zdi, dvě bílé skříně, menší knihovnička, noční stolek a manželská postel. Viktor dveře zase zavře a otevře druhé, které jsou už od koupelny. Naštěstí je zde nad vanou okno a tak nemusí rozsvěcet. Ne že by tu bylo kdovíco. Jen toaleta, topení ve tvaru příček, na kterém visí ručník, umyvadlo s menším zrcadlem, vana a ještě se sem Jackovi podařilo vecpat menší komodku, ve které jsou nejspíše ručníky a další pomůcky a potřeby do koupelny. Viktor vykoná potřebu, umyje si ruce a vrátí se do obýváku.

„Udělal jsem ti ovocný čaj,“ pokyne Jack, který sedí na pohovce a v ruce drží také hrnek s čajem, hlavou ke stolku.

„Díky!“ usměje se Viktor a posadí se vedle Jacka.

„Víš, kdybys šel radši ven, tak můžeme jít ven,“ řekne Jack.

Viktor se zamračí.

„Proč jste nervózní?“ zeptá se.

„Musí ti to tady připadat malé. A oproti tomu v čem žiješ, to je malé,“ povzdechne si Jack.

„Možná to je malé. Ale zato je to opravdu útulné. Líbí se mi tady,“ řekne Viktor a vezme do rukou hrnek s čajem.

„Fajn. A myslíš, že bys mi mohl tykat?“ pohléde na něj Jack.

„To mohu. Děkuji Jacku!“ usměje se Viktor a natočí se tak, že se ramenem opírá o opěradlo pohovky a má tak skvělý výhled na Jacka.

„Dáš si k večeři špagety s milánskou omáčkou?“ zeptá se Jack po chvíli ticha.

„To není pravý důvod, proč jsi mě k sobě pozval, že?“ zašeptá Viktor.

„Ne, to není. Ten pravý důvod je...“ zmlkne Jack uprostřed věty.

„Tohle, že?“ zašeptá Viktor, odloží hrnek na stůl a přitiskne své rty na Jackovi.

Jack je zprvu překvapený, ale po chvíli se vzpamatuje a porouží se do polibku. Dokonce ho i prohloubí. Poslepu odloží hrnek, následně jednu ruku položí na Viktorovo koleno a druhou vjede do jeho vlasů.

„Pojď,“ zašeptá udýchaně, když přeruší polibek.

Oba vstanou, Jack vezme Viktora za ruku a odvede ho do ložnice. Tam ho povalí na postel a začne ho divoce líbat. Viktor se nijak nebrání, naopak vychází Jackovi vstříc. Dokonce mu stáhne i triko. Přejíždí mu po zádech a trupu. Jack mu naoplátku vjede rukou pod tričko a hladí ho po břiše.

Nakonec ho Viktor odstrčí a sám si tričko stáhne. Pak si k sobě Jacka znovu přitáhne. Jack ho políbí a pak se rty přesune na Viktorovo ploché bříško. Začne ho zasypávat polibky, zatímco Viktora hladí po bocích a postupně se posouvá svými polibky níž. Viktor zavzdychá, když se Jack začne věnovat jeho bradavkám a začne ho vískat ve vlasech.

„Počkej, tohle ne,“ zarazí Jacka, když se mu pokusí zajet pod okraj kalhot a stáhnout mu je.

„Promiň, nechal jsem se unést!“ zašeptá a jemně Viktora políbí.

„V pořádku,“ pohladí ho Viktor po tváři a pak se přetočí na břicho.

Jack se usměje a začne vkládat polibky na Viktorova ramena, šíji a zátylek.

„Co kdybys mi o sobě něco řekl?“ řekne tiše Viktor a hraje si s rohem polštáře.

„Já myslel, že o mě všechno odhadneš,“ usměje se Jack a pokračuje ve své činnosti.

„Tak já ti řeknu své odhady a ty mi je buď potvrdíš nebo vyvrátíš, co ty na to?“ navrhne Viktor.

Jack souhlasně zamručí.

„Tákže. Pocházíš z velkého města, ale toužil jsi po něčem menším a klidnějším, tak ses přestěhoval sem. Máš alespoň jednoho mladšího sourozence. Ovšem nevycházíš s ním. Zato dobře vycházíš s rodiči. Tví rodiče jsou taktéž policisté a odjakživa tě vedli k této profesi. Nechtěl jsi to dělat, ale nakonec ses podvolil a dokonce tě to začalo i bavit. Sem jsi přišel hned po škole a nedávo ti bylo dvacet čtyři let,“ vysloví Viktor své odhady.

„Skoro všechno správně. Pocházím z Las Vegas, to ses trefil. I po mé touze po něčem menším a klidnějším. Las Vegas je fajn, ale život je tam příliš rychlý, uspěchaný a hlučný. A nemám jednoho mladšího sourozence ale dva. Dvě mladší sestry. A ani s jednou nevycházím. A nejenom já, ale ani rodiče. Vlastně se obou mých sester tak nějak zřekli. Jedna dělá striptérku v jednom klubu a druhá uhání jednoho prachatýho chlapa za druhou. Vždycky jsem rád fotografoval a jeden čas jsem uvažoval o tom, že se stanu profesionálním fotografem, ale nakonec jsem se nechal ukecat na policistu. Dokonce jsi i dobře odhadl povolání mých rodičů. Máma dělá na protidrogovém a táta je velitel zásahové jednotky. Dá se říct, že jsou na mě hrdí. Dokonce prohlásili, že jsem jediné dítě, které se jim vyvedlo. Tento byt mi zaplatili oni. Celé roky šetřili, abychom pak já a moje sestry měli od nich něco do začátku, až bychom se osamostatnili. Sestrám ty peníze nedali a přidali je k částce, kterou dali mě. To obě naštvalo. I ten věk jsi trefil,“ usměje se Jack.

„Je mi líto, že jsi se sestrami tak rozhádaný,“ zašeptá Viktor.

„Nemusí být. Nikdy jsme spolu zrovna nevycházeli. Jsem z nás tří nejstarší a ač jsem se o ně vždy staral, tak se ke mně nikdy nechovali jinak než s opovržením. Byl jsem jim dobrý, jen když potřebovaly poslat peníze nebo něco zařídit,“ pokrčí Jack rameny.

„Nechápu takové lidi,“ odfrkne si Viktor.

„Co naděláš? A ty máš nějakého sourozence?“ zeptá se Jack.

„Ano. Starší sestru. A je to ta nejbáječnější starší sestra, jakou jsem si mohl přát. Ne, že bychom se nikdy nepohádali nebo si nevjeli do vlasů, ale to k tomu prostě patří,“ odpoví Viktor s úsměvem, svou sestru má rád a nedal by na ni dopustit.

„To máš štěstí. A kde teď je?“ zeptá se Jack.

„Studuje práva na Hardwardu. Je tam na koleji,“ odpoví Viktor.

„Že zrovna práva,“ podiví se Jack.

„Shlédla se v mámě. Ta je právnička a ségru to odjakživa fascinovalo. Už jako malá si s panenkama hrála na soudy. Často mě do toho zapojovala,“ uchechtne se Viktor.

„A co bys chtěl jednou dělat ty?“ zajímá se Jack.

„Chci studovat psychologii. Myslím, že s mými schopnostmi bych dokázal hodně pomoct,“ přetočí se Viktor na záda.

„To je dobrý plán,“ lehne si Jack vedle něj a stejně jako Viktor hledí do stropu.

„Co tvůj otec?“ nadhodí Jack.

„Žije v Ohiu se svou druhou ženou. Není to zlý člověk, ale máminy a později i naše schopnosti ho děsily tak, že nás opustil, když mi bylo pět. Nechtěl na nás ale úplně zanevřít a často jsme k němu jezdili na víkendy nebo na prázdniny. Ale čím víc se bál našich schopností, tím kratší a řidší ty návštěvy byly až úplně ustaly,“ odpoví Viktor.

„A nemáte z jeho strany další sourozence?“ zeptá se Jack.

„Nemáme. Ne, že by nechtěl, ale krátce po seznámení se svou současnou ženou měl nehodu, po které zůstal neplodný. Jako muž sice může fungovat, ale už žádné ženě nedá dítě. A na tu nehodu se mě neptej, nerad o ní mluvím,“ podívá se Viktor na Jacka.

Jack přikývne a chvíli oba mlčí.

„Co bude s panem Ramerem?“ prolomí po chvíli ticho Viktor.

„Půjde před soud a bude souzen za nelegální koupi zbraně,“ odpoví Jack.

„Jak dlouho?“ zeptá se tiše Viktor.

„Vzhledem k tomu, že nic jiného neprovedl a je to jeho první záznam nedostane víc než dva roky,“ řekne Jack.

„I to je dost. Víte už kdo je vrah?“ otočí Viktor hlavu, aby na Jacka viděl.

„Nevíme to jistě. Ale nejhlavnějšími podezřelými jsou teď jeho manželka a dcera,“ pokrčí Jack rameny.

„Sarah to neudělala. Ty kluky nenáviděla, ale nezabila by. V tomhle je stejná jako její otec,“ řekne Viktor.

„Takže to byla jeho manželka,“ zkonstatuje Jack a pozorně se na Viktora zadívá.

Viktor se odvrátí a znovu se zadívá do stropu.

„Takže to byla ona,“ vyloží si Jack Viktorovo mlčení.

„Zatknete ji?“ zeptá se Viktor.

„Nemáme důkazy a kdybychom ji zatkli jen na základě našich domněnek, tak by nás její právník rozcupoval na kousky. Musela by se přiznat,“ odpoví Jack.

„Jaký by byl její trest?“ zeptá se Viktor.

„V lepším případě doživotí, v horším případě trest smrti,“ povzdechne si Jack.

Viktor na to nic neřekne. Hlavou mu běží, co by se v takovém případě stalo se Sarah. Má sice nějakou vzdálenou tetičku, ale s tou je celá Ramerovic rozhádaná. No, možná by mohl přesvědčit mámu, aby si Sarah vzala do péče alespoň do její plnoletosti. Vždyť Sarah je jeho kamarádka a jeho máma ji má ráda.

„Je mi té dívky líto,“ zašeptá Jack.

Viktor přikývne a posadí se. Natáhne se pro své tričko a oblékne si ho. Jack následuje jeho příkladu a také se oblékne. Oba vstanou z postele a přejdou do obýváku. Viktor se posadí na pohovku a vezme do rukou hrnek s vychladlým čajem a zamyšleně ho upíjí. Jack pustí televizi, aby nebyli v úplném tichu a pustí se v kuchyňské části do vaření večeře.

***

„Kdepak jsi byl tak dlouho, Viky?“ ozve se tichý hlas, sotva za sebou Viktor zavře domovní dveře.

„Venku,“ odpoví Viktor a sundá si bundu, kterou pověsí na věšák a snaží se vyhnout přímému pohledu na svou babičku.

„Venku? Neřekla bych. Byl jsi u toho detektiva, že?“ přejde k němu babička a lehce natočí Viktorovu hlavu tak, aby na ni musel pohlédnout.

„Ano,“ povzdechne si Viktor, před svou babičkou skoro nic neutají.

„No, myslím, že milý pan detektiv umí dobře líbat, že?“ usměje se Margaret a prstem jemně přejede po červeném flíčku na Viktorově krku.

„To umí. Zlobíš se?“ pohlédne na ni Viktor.

„Ne, nezlobím. Nemám proč. Jack je velmi milý mladý muž. Navíc on je ten vzácný typ, který od tebe neuteče. A není to tak, že by to byl osmdesátiletý stařec, je mladý a jste od sebe jen pár let. Navíc on je velmi pohledný,“ mrkne Margaret šibalsky na Viktora.

Viktor se jen usměje.