„Přišli výsledky z laborky,“ hodí Kein Jackovi na stůl složku a usadí se u svého stolu.

Jack si ji vezme a začte se do ní.

„Tohle nám nic moc neřekne. Jediná užitečná informace je, že se pod nehty jedné z obětí skutečně nacházeli kousky kůže pocházející z kožené bundy. Ale jak to mohl patolog vědět? Vždyť ty částečky byly hrozně malé,“ pohlédne Jack na Keina.

„Beny dělá patologa už přes třicet let. Má praxi a zkušenosti. A pak, nedivil bych se, kdyby je pod mikroskopem prozkoumal ještě dřív než je odeslal do laborky,“ pokrčí Kein rameny.

Jack jen zabručí, odhodí složku s výsledky a zamyšleně se zahledí do stropu.

„Pročetl sis všechny výpovědi?“ zeptá se ho Kein.

„Pročetl a nic jsem nenašel,“ odpoví Jack.

„Nic? Víš, četl jsem tu výpověď toho Victora Reina. A víš, co mě při ní napadlo? Že měl motiv, čas a příležitost. Dal bych ruku do vohně za to, že to udělal von,“ ušklíbne se Kein.

Jack se napřímí a plamenným pohledem se na Keina podívá.

„To si nemyslím. Glock je příliš těžký a on je tak drobný, že by ho zcela jistě neudržel,“ odsekne.

„To si jen myslíš. Víš, já pocházím z New Yorku a dělal jsem tam u policie. A víš co? Viděl jsem pětiletého kluka, jak zvedl Glock a zastřelil s ním svou mladší sestru. Prý ho štvalo, jak pořád plakala. Ten kluk byl syn obchodníka se zbraněmi. Legálními, samozřejmě a tu zbraň vzal z obchodu, když se jeho otec nedíval. A když to dokázal pětiletý kluk, tak myslíš, že šestnáctiletý puberťák by to nedokázal?“ pozvedne Kein obočí.

„Já pochybuju, že by to udělal,“ nesouhlasí nadále Jack.

„A myslí si to tvůj mozek nebo tvůj pták?“ ušklíbne se Kein.

„Moji orientaci do toho netahej. Pokud to udělal, tak mu osobně nasadím želízka a s radostí za ním zabouchnu dveře od vězeňské cely, ať je sebekrásnější. Ale on to určitě neudělal,“ zamračí se Jack.

„Jak myslíš, mladej. Každopádně bychom se na něj měli zaměřit,“ pokrčí rameny Kein.

„A co kdybychom se zaměřili na Sarah Ramer? Mám takový dojem, že s tím má něco společného,“ poznamená zamračeně Jack.

„Mladej, až budeš u kriminálky tak dlouho jako já, tak zjistíš, že to nejjednodušší vysvětlení je většinou to nejsprávnější. A tady je nejjednodušší vysvětlení, že to udělal ten kluk, aby se zbavil svých násilníků. Jako člověk mu to nemám za zlé a chápu. Jako policista říkám, že to co udělal, je špatné a neměl brát spravedlnost do svejch rukou,“ řekne Kein.

Jack zakroutí hlavou, vstane ze židle a dá se na odchod.

„Mýlíš se,“ poznamená, když prochází kolem Keinova stolu a vyjde z budovy.

Zhluboka se nadechne čerstvého vzduchu a vzhlédne k obloze. Začíná se stmívat. Zhluboka se nadechne a vykročí. Nepřemýšlí, jen nechá své nohy, aby ho nesli, kam jen chtějí.

„Hezký večer, že detektive?“ ozve se za ním, když prochází kolem menšího parčíku.

Jack se otočí a usměje se, když spatří Victora.

„Ano, hezký večer. Ale co tu vůbec děláš?“ povytáhne obočí.

„Přivydělávám si v jedné cukrárně lomeno kavárně kousek odsud. Před chvilkou jsem skončil a teď se vracím domů,“ odpoví Victor klidně.

„Pak co kdybych vás doprovodil?“ usměje se Jack.

„Pokud chcete,“ pokrčí Victor lhostejně rameny a rozejde se.

Jack s ním srovná krok a jdou bok po boku.

„Vím, co si o mě myslíte, detektive,“ promluví Victor po chvíli ticha.

„Skutečně? A co si podle tebe myslím?“ pohlédne na něj Jack.

Victor mu ale pohled neopětuje. Stále hledí před sebe.

„Nevěříte, že jsem vrah. Ale zároveň je tu někdo, kdo ve vás vzbuzuje pochyby. A vsadím se, že ten někdo je ten váš starší kolega, který si o mě myslí, že jsem to udělal a teď chce proti mně hledat důkazy,“ odpoví Victor.

Jack se šokovaně zastaví a nevěřícně na Victora hledí. I Victor se zastaví, otočí se čelem k Jackovi a klidně na něj hledí.

„Jak to víš?“ zeptá se tiše.

„Mám dar, detektive. Umím číst v lidech a odhadnout co si myslí. Prý jsem tohle nadání zdědil po své matce, která ho zdědila po své matce a ta zase po své matce a tak dál a tak dál,“ nakloní Victor hlavu na stranu a čeká, co na to Jack.

„To je šílené. Ale pokud opravdu umíš v lidech tak dobře číst, tak s nimi určitě umíš i dobře manipulovat,“ přimhouří Jack oči.

„To umím,“ přikývne Victor.

„A to se mi k tomu jen tak přiznáš? Víš, jak moc bych to teď mohl využít proti tobě?“ nemůže Jack uvěřit, že mu to Victor tak lehce přiznal a ani se nepokoušel zapírat.

„Vím. Ale vy to neuděláte, detektive. Takový nejste. Vy nechcete viníka za každou cenu. Vy chcete pravdu,“ poznamená Victor.

„Pak mi odpověz na jednu otázku. Když umíš číst v lidech a manipulovat s nimi, proč jsi nezabránil těm pěti, aby ti neudělali, to co ti udělali?“ zamračí se Jack.

„Zkoušel jsem to. Věděl jsem, že se jim líbím a že si mě vyhlédli a zkoušel jsem se jim vyhýbat. Vyhýbal jsem se jim, odmítal jejich pozvání, až do té chvíle, kdy si na mě počkali ve školní knihovně a odvlekli mě domů k jednomu z nich, kde mě poprvé znásilnili. Bránil jsem se, ale vidíte, jak vypadám a viděl jste je, i když jen jako mrtvá těla. Neměl jsem moc šancí se jim ubránit a pak, když pořídili ty fotky, tak jsem se už nebránil a pokaždé jim vyhověl, aby je nerozeslali. Vím, že mí rodiče by se naštvali a vše by nahlásili na policii a pak se mi snažili být oporou, ale pocitu studu a hanby jsem nezabránil. Styděl jsem se, že mě tak snadno přemohli, za to co mi udělali a nechtěl jsem, aby ty fotky ještě někdo viděl,“ vzhlédne Victor k objevujícím se hvězdám a snaží se zahnat slzy.

„To chápu. Víš, známe většinu obětí, ale moc by nám pomohlo, kdybychom ty fotky našli. Pokud bychom pak prokázali, že se pachatel pouze bránil či to udělal jako reakci na jejich činy, pak by dostal menší trest,“ řekne tiše Jack.

„Pak hledejte tam, kde hledali i jiní a neviděli,“ pohlédne na něj Victor.

„Co kdybys mi dal přímou odpověď,“ navrhne Jack.

„Přeci vám to nemůžu udělat tak snadné,“ věnuje Victor Jackovi drobný úsměv.

„Můžeš být každým dnem zatčen a odsouzen jako vrah, zatímco ty mi dáváš hádanky a hraješ si,“ zamračí se Jack.

„Nemáte proti mně důkazy, kdyby ano, už byste mě zatkli. A žádné nenajdete. Nejsem vrah, detektive,“ přiblíží se Victor k Jackovi a poslední větu mu zašeptá do ucha.

Jack se zachvěje a po páteři mu přeběhne vlnka vzrušení.

„Víš to, že? I tohle jsi dokázal odhadnout,“ zavrčí.

„Co? Že jste gay? Máte pravdu, detektive. Odhadl jsem to. Stejně jako to, že se vám líbím a že vás přitahuji. Chtěl byste mě ve své posteli. Chtěl byste, abych ukojil váš chtíč a vaši touhu. Ale tohle vám nedovolím, detektive. Pět mužů mě již takto využilo. Brali si mé tělo bez ohledu na mou bolest. To již znovu zažít nechci. Teď chci muže, který mě zahrne láskou,“ odstoupí Victor, naposledy na Jacka pohlédne, otočí se a zmizí ve tmě.

Jack pouze strnule za Victorem hledí. Neví, co si o něm má myslet. Ten kluk ho mate. Navíc přesnost s jakou ho dokázal odhadnout, a nejen jeho, ho děsí. Victor je tajemný a vzbuzuje v něm protichůdné pocity. Je možné, že ho manipuluje? Že těch pět ve skutečnosti zabil a teď s ním manipuluje, aby se z toho vyvlékl? Ne, tomu nevěří. Zatřese hlavou a obrátí kroky ke svému domovu. Je zmatený a potřebuje se pořádně prospat, aby byl zase schopný jasně myslet.

***

„Tohle je hrozné. Nemáme nic. Sebemenší stopu,“ zazoufá si Jack a vloží si obličej do dlaní.

„Vlastně máme technici nám poslali zprávu ohledně té zbraně,“ usměje se Kein.

„A?“ pozvedne Jack obličej.

„Ta zbraň nemá seriové číslo. Takže byla nelegální,“ usměje se Kein.

„Pak jsme stále tam kde jsme byli,“ poznamená Jack.

„Omyl. Nelegální zbraně tady v okolí prodává jen jeden člověk. Pokud ho sem dostaneme, tak z něj jen musíme vypáčit, komu ji prodal a to...“ usmívá se Kein.

„A to bude náš vrah,“ pochopí Jack.

„Přesně,“ přikývne Kein.

„Tak na co čekáme?“ zeptá se Jack a vyskočí ze židle.

Kein se jen zasměje a následuje svého mladšího kolegu.

***

„Tak kde se nachází?“ zeptá se netrpělivě Jack, když už městečko i jeho okolí projeli už několikrát a po tom, koho hledají není ani stopy.

„Jen vydrž. Však my ho najdeme,“ uklidňuje ho Kein.

Jack jen zabručí a vyhlédne z okénka. Nemůže přestat myslet na Victora. I přesto, co se o něm předchozí den dozvěděl, tak nepochybuje, že Victor je nevinný.

„Támhle je,“ oznámí po delší době Kein, když uvidí u jednoho podchodu zaparkovanou oprýskanou světle modrou dodávku.

Zastaví auto a oba z něj vystoupí. Zamíří k vychrtlému muži v odraných černých kalhotách s ošoupanými teniskami a ve špinavé otrhané mikině, jejíž kapuci má přes hlavu.

„Do prdele!“ zakleje muž, když je spatří, odhodí cigaretu a dá se na útěk.

Jack se za ním rozběhne a po chvilce ho dohoní. Skočí po něm a povalí ho na zem.

„Pusť mě, ty sráči! Já nic neudělal!“ zmítá sebou muž.

„Opravdu? Tak proč jsi utíkal?“ zavrčí Jack, vstane a vytáhne muže na nohy.

Následně ho odtáhne k jeho a Keinovu autu a hodí s ním na kapotu.

„Nazdárek Dave!“ přejde k němu Kein.

„Hele, nevím co chcete, ale já nic neudělal. Ani nic nevím. Nic jsem neviděl a neslyšel. Nemáte důvod mě držet,“ křičí muž.

„A já si myslím, že ano. Ostatně, pokud tu tvoji dodávku otevřu, tak v ní určitě najdu zbraně, drogy a možná i pančovanej alkohol. Takže pokud nechceš, abychom tu tvojí dodávku otevírali a ty šel následně do báně, tak s námi teď budeš spolupracovat, je to jasné?“ zapálí si Kein klidně cigaretu.

„Fajn. Co chcete?“ zavrčí po chvíli přemýšlení muž.

„Výborně. Pusť ho, Jacku. Tady Dave bude spolupracovat,“ řekne Kein.

Jack muže pustí a ten se postaví.

„Podívej se na tuto fotku,“ ukáže mu Kein fotografii Glocku.

„Pěkná pistolka a co já s tím?“ odfrkne si muž.

„Komus ji prodal, ty šmejde? Ta zbraň nemá seriové číslo a tudíž nebyla zakoupena a držena legálně. A tady v okolí nelegálky prodáváš jen ty,“ chytí ho Kein pod krkem.

„Nevím, kdo to byl,“ zachroptí muž.

„Jak nevíš?“ pustí ho Kein.

„Měl na sobě tmavou mikinu a přes hlavu měl kapuci a na očích sluneční brejle. Tak nevím, kdo to je,“ pokrčí muž rameny.

„Fajn. A jak vypadal? Alespoň přibližně. Neměl na sobě nějaké zvláštní znamení?“ zeptá se ho Kein.

„Byl vysoký a dost při těle. A vzpomínám si, že na levé ruce mu chyběl malíček. Víc nevím,“ zavzpomíná muž.

Jackovi se po téhle informaci uleví. Victor je venku ze hry, protože tento popis na něj vůbec nesedí.

„Díky! Tak už půjdeme,“ poplácá ho Kein pochvalně po tváři.

On i Jack nasednou do auta a rozjedou se pryč.

„To ho necháme jen tak jít. I když víme, že prodává nelegální zbraně a drogy?“ svraští Jack obočí.

„Nenecháme. Máme ho v merku už dlouho a řekněme, že ještě dnes protidrogové získá anonymní typ,“ usměje se prohnaně Kein.

Jack jeho úsměv napodobí.