Častokrát se nechávám unášet ve svých myšlenkách… většinou při nich také usnu…

Unavený po dlouhém dni, ulehám na postel. Spokojen s tím, že brzy konečně nechám svému tělu spočinout. Závěsy zakrývají okno… je tu tma. Zavřu oči a pomalu usínám. Najednou mě ostře udeří hlasitá hudba. „Co to sakra?!“ Prudce se postavím na nohy. „Tak tohle ne! Toto nehodlám trpět!“ mluvím si sám k sobě. Bez váhání se přiblížím k věšáku na dveřích a sundám z nich dlouhý šedý župan. Okamžitě si jej obleču a schovám své tělo v jeho teple. S letmo vyčnívajícím pyžamem otevřu dveře a kráčím k těm vchodovým. Seberu klíče a schovám je do pravé náprsní kapsy.

„Schody? Výtah?“ Hádám se sám se sebou. Jsem moc líny, takže schody nepřipadají v úvahu! Rozhodne mozek, jenže tělo to vidí jinak. Přinucen vyběhnu jedno patro a netrpělivé klepu na dveře, za kterýma se ozývá ona zlá hudba. „Už ztichni!“ zařvu nahlas ve špatnou chvíli. Za dveřmi právě všechno utichlo. Nedivím se tedy, že se do pár vteřin rozevřou. „Prosím?“ zeptá se mě muž většího vzrůstu. Můj pohled ihned spočine na jeho vypracované hrudi, po které stékají kapičky potu. O…on… „Wau!“ vyjde z mých úst nečekaně. Lehce se přiblíží a nadzvedne obočí. Koukám na něj beze slov. Stojí-tu-přede-mnou-v trenkách? Nevěřím. Zamrkám několikrát po sobě, abych se probudil. Nic.

„Co jste potřeboval?“ zeptá se.

„Je noční klid – no a já-“zmlknu.

„Je sedm hodin.“

Cože? „Sedm?“ vyjeknu. Jen přikývne. Sleduju ho, sjíždím pohledem. Poté se zadívám na jeho ústa. Pohybují se… něco říká?? Najednou se otevřou dveře vedlejšího bytu. První jsem slyšel pouze hlas. „Uklidněte se!“ Postarší paní s velkou zástěrou a malými culíky, kterýma se snaží omladit svůj vzhled.

„Já – my-“ něčí ruka mi zacpe ústa. Rychle mě stáhne dozadu a zatáhne tak do bytu č. 300.

„Nic neříkej.“ Změní se jeho chování. Silně mě zatlačí na dveře, které se zabouchnou paní přímo před nosem. Jen pár centimetrů a praštily by ji… Jaká škoda. Začaly se mi třást nohy, srdce několikrát poskočilo.

„Co po mě chceš?“ zeptám se, abych rozehnal ticho. Mlčí. Sakra, sakra, sakra!

„Dvě věci.“ „Ano?“ „Za prvé… jak, co po tobě chci? Ty jsi přišel s nějakým problémem. A za druhé… co děláš?“

„Co?“

„Tvůj ksicht vypadal jak plesnivý citrón.“

„Jo… - Nechceš si přes sebe něco hodit?“ zeptám se.

„Nebude to potřeba.“ prohlásí škádlivě. Vykulím na něj oči.

„Jak to?“ Co se bude dít? Že by? Je tak sexy, proč ne? Sakra, nemysli na to!

„Vzal jsem tě tu jenom kvůli té bábě odvedle, pořád si na něco stěžuje. Takže řekni, co potřebuješ a můžeš jít.“

„Cože? Ne!“ vykřiknu. Trapný závan se prodírá celou místností. Sleduje mě tázavým pohledem. „To… ehm… nic. Jdeme vyrušit – eh – vyřešit důvod proč tu jsem?“ Muž mě stále pozoruje. Pot, ještě nedávno stékající po jeho kůži, již zmizel. Alespoň jsem se trochu zklidnil, ale stále nejsem ve své kůži.

Z ničeho nic narazí jeho ruka na část dveří, vedle mé hlavy. Poskočím. „Nedáš si tedy kávu?“ otáže se. „V klidu to probereme.“ Přikývnu. Rukou, která se dotýkala dveří, si zajede do rozčepýřených hnědých vlasů. Otočí se. „Tak jen dále.“ Rozejde se. Zavřu oči a s hlubokým nádechem a výdechem vykročím. Ještě se k nim otočím. Cože?! Zarazím se, když si všimnu malé mrtvé mouchy. Tohle není normální! Vzdychnu… poté se za ním rozejdu.

Úzká chodba mě dovede do velké místnosti plné posilovacích strojů. Tak proto byl tak zpocený? Napadne mě zklamaně. Na běžeckém pásu si všimnu modrého ručníku. Neváhám a přiblížím se k němu. Chytnu ho do dlaní a přitáhnu. Lehce tak nasaji vůni jeho těla. „Nejsem úchyl.“ řeknu sám sobě a ihned ho vracím na místo.

„Jsi.“ odpoví mi jeho hlas. Trhnutím se narovnám „Co to tu děláš?“ zeptá se zaraženě.

„Nic, nic, nic“ Snažím se zamaskovat svůj čin. Jsem idiot!

V ruce drží tác se dvěma hrnky, ze kterých se ještě kouří. Pokročí ke stolku a položí jej na něj. „Promiň, ale bydlím tu sotva tři dny, ještě tu nemám všechno. Až na své drahoušky.“ řekne a ukáže na posilovací stroje. Jak to, že jsem si ničeho nevšimnul? Potopen ve svých myšlenkách se snažím vnutit si jediné. Vnímej realitu! Sednu si na zem naproti němu. „Takeri.“ Natáhne se přes stolík.

„Saoru.“ Zopakuju jeho čin. Usměje se na mě. Cítím, jak mé tváře začínají rudnou. Co teď?

„Jejda! Jsem ti ani nic nenabídl! Počkej chvíli.“

„To – “ chci zaprotestovat, jenže už stihl zmizet.

„Měl jsi pravdu. Bylo mi blbé tu být jen v trenkách.“ Uslyším za sebou hlas. „Proto mi to tak dlouho trvalo.“

„To je v pořádku.“ Otočím se za sebe… za hlasem. Obličejem narazím do jeho levého stehna. Instinkt mi říká ať se posunu, ale neučiním tak. Ignoruje to. Nakloní se přese mě. Sevřu jeho nohy do objetí v naději. Když tu se najednou narovná.

„Dej si.“ poví. Zarazím se, pustím jeho nohy a otočím zpět ke stolu, na kterém se nyní nachází talíř s chlebíčky. Najednou mě objal. Nechápavě k němu otočím hlavu.

„Proč to?“ vyjde z mých úst.

„Je to jako rande.“ Usměje se.

„Cože?“ tělem proudí adrenalin.

„Nechceš někam zajít?“

„Ale vždyť – “ ztrácím slova. Vzrušení postupuje celým tělem. Situace nabrala úplně jiný směr. Pustí mě. Chytne za ruce a vytáhne na nohy.

„Utíkej se převléct.“ Řekne a plácne mě po zadku.

***

Otevřu oči. „Zlato! Honem! Dneska nás čeká úřednice! Neříkej mi, že jsi zapomněl!“

„Nene…“ odporuji rozespale. Zase jsem usnul? Uvažuji, sbírajíc se z postele. Usměje se.

„Nezlobím se.“

„Já si to ani nemyslel.“ Přistoupí ke mně a obejme. Lehce přiloží svá ústa na má. Oplatím mu objetí a poté sjedu rukama na jeho vypracovaný zadek. Najednou polibek přeruší a odtáhne se.

„Převleč se, spěcháme.“ Dopoví a odejde do vedlejšího pokoje. Usednu zpět na postel. Už jsme spolu dlouho, začnu opět přemýšlet.

 „Už jsi?“

„Copak masturbuju?“

„Ne, to už bys tu byl.“ Ukončí rozhovor. Vydechnu a postavím se. Několika krátkými kroky se přesunu ke skříni a vytáhnu oblek, do kterého se následně ztěžka nasoukám. Přesunu se ke dveřím, jež se otevřou v momentě, kdy sahám po klice. „Hotovo?“

„Ano!“ radostně skočím Takerimu kolem krku.

„Takže můžeme jít?“ teď již veseleji se otáže. Úsměv se mu táhne od ucha k uchu. Pustím sevření a proklouznu kolem něj míříc ke vchodovým dveřím.

„Kde jsi tak dlouho?“ otáži se s hranou netrpělivostí. „Už tu nějaký ten čas stepuju!“

„Nemáš spěchat.“

„Hahaha vtipné.“ Usměji se na něj. Čekám, až si obuje boty. Spokojeně jej chytnu za ruku a vykročím s ním v závěsu z bytu č. 300. Z bytu, ve kterém vše začalo…

***

Po návštěvě úřední pracovnice, jsme si spolu zašli na dobrý oběd a poté ještě skvělejší procházku po Zoo. Teď jsem zamykal vchodové dveře. Příjemný den, řekl jsem si v duchu a usmál se. „Jsi v pořádku?“ zeptá se mě z ničeho nic. Přitakám. „Zdáš se mi dneska nějaký jiný.“

„To bude asi tou masturbací, co se nepovedla.“ Pokusím se rozveselit jeho vážný pohled. Pročistit atmosféru, která najednou zpustla. Vrhne se na mě a natlačí mě na vchodové dveře. Jenom v okamžiku mi problikne vzpomínka na první den… na naše první setkání. Do dlaní sevře můj obličej a přiblíží se k němu. Očekávám dotek jeho rtů na mých, ale místo toho se zastaví.

„Musím na tebe začít dávat pozor.“

„Proč?“ Nechápu. Palcem přejede po mém horním rtu.

„Jsi špinavý.“ Usměje se. Zčervenám.

„Gatě dolů!“ řekne rázně.

„Cože?“

„Podívej se na sebe… tohle má být můj manžel?“ prohlásí sarkasticky. Rukou ukáže na velký hnědý flek táhnoucí se přes bok stehna. „Ty jsi kakal? Kdybys řekl, že potřebuješ, mohl jsi jít.“

„Já se neposral!“ vyjedu po něm a vystřídám s ním pozici tak, že ho chytnu za paži a vší silou s ladnou otočkou, přitlačím na dveře. „Chceš gatě dolů?“

„Tvoje.“ Dodal.

„Kdys to stihl?“ zeptá se mě ve chvíli, kdy odepnu kožený pásek.

„Já nevím.“ Najednou se odpoutal od stěny a rozešel se do koupelny. Již s rozepnutými gatěmi jej následuji. Nevšímám si, že mi nohavice sklouzla za patu a elegantně se zasekla tak, že okamžitě padám. Ruce předpažím, abych neutrpěl žádnou újmu. Dopad to ztišilo, ale než jsem se stihl zvednout Takeri už stál opřený o futra.

„Proč tu ležíš, jak žížala ve vodě? – Nemehlo.“ Dodá. Jak leží žížala ve vodě? Pomalu se přesunu na kolena a pomocí rukou se postavím na nohy.

„Chtěl jsem jen vědět, jestli je ta zem silnější než já.“ Urovnávám si oblek.

„A zem je silnější, viď?“ stále se smál. Potáhnu gatě nahoru a rozejdu se do ložnice. Netrvá dlouho a opět sjedou dolů.

„Tohle ne!“ Prudce je stáhnu a nechám ležet na zemi. S nasupeným výrazem zabouchnu dveře do ložnice. Usednu na postel. Za chvíli přijde. Uběhla nějaká ta minuta a on pořád nic. Zhrouceně se držím za nohy… ještě čekám. Mám za ním jít? Ne nepůjdu! Skočím k polštáři a až po krk se zakryji bílou péřovou přikrývkou.

Usnul jsem… čas okolo mě plyne, nevnímám okolí. Líně otevřu oči, když chvíli na to zaslechnu hlasitou rockovou hudbu. Podívám se ke dveřím. Jsou lehce pootevřené, a tak do místnosti propouštějí alespoň trochu světla. Vstanu a pomalými kroky se přesunu k oněm dveřím. Lehce zatáhnu za kliku a z protější zdi mě zasáhne nápis: PŘEVLEČ SE  Poslechnu jej, i když bych byl raději, kdybych mohl zajít první ztišit tu hudbu… Rozsvítím a loudavým krokem se přesunu ke skříni. Otevřu ji…

„AAA!“ zakřičím, když na mě něco dopadne… naštěstí jen nějaký pytel látky. Hudba najednou změní melodii… je klidná.

Odhodím pytel na zem s pocitem, že si u mě zase jen něco schovává. Podívám se tedy zvesela do skříně… do PRÁZDNÉ skříně. Trochu znervózním. Co si to vymyslel? Napadá mě. S pochopením situace vezmu pytel a rozdělám jej. Hrábnu dovnitř rukou a vytáhnu… kostým princezny! Dělá si srandu? Jestli si myslí, že si to obleču, tak to je na omylu.

V růžových šatičkách, které obepínají mé tělo, se posunu ke dveřím. Cítím, jak jsem zrudl. Nakonec jsem zase podlehl… Nápis zmizel. To je tak trapné! Proč mě to vždycky ovládne? Přemýšlím. Světla zhasla. Podél stěny se táhne řada svíček s jasně hořícím plaménkem. Následuji je až do obývacího pokoje, kde si všimnu, že na posilovacích strojích jsou zavěšené různě barevné světýlka. Co to je? Klidná melodická hudba mě ale uklidňuje.

„Vítám tě na bále.“ Objeví se za mnou Takeri. Cuknu.

„Cože?“ Rukama se snažím zakrýt co nejvíce ze šatů.

„Smím prosit?“ zeptá se, ignorujíc mou otázku. Je oblečen do nádherného kostýmu prince. Pod tímto pohledem roztávám…

„Ale-“ nevím co dělat. Chytne mě za ruku a táhne doprostřed místnosti. Začala hrát naše společná písnička. Usměje se. Opatrně položil ruku na můj pas a v druhé sevře mou dlaň. „Neumím tančit.“ Zaprotestuji.

„Následuj mě.“ Zavře oči… odpočítává si kroky. Najednou pohne nohou doleva. Následuju jej. Musím uznat, že je to krásné.

„Proč jsem za princeznu?“ zeptám se. Snažím se to zahrát do skleslého výrazu.

„Protože ti to sluší mnohem více než mě.“

„Chceš, abych šel na operaci?“ přikrčím obočí. Stále tančíme, nezastavil se.

„Ne! Řeknu ti to takhle… Miluji tě jako muže, ale miloval bych tě i jako ženu!“ řekne rozhodnut bez váhání.

„Já tebe taky!“ pronesu a políbím ho. Naše kroky se zastaví. Nevnímám svůj kostým, jsem naprosto ponořen do toho jeho. Hází na mě krásný odlesk. Je škoda ho z něj sundat... Rukou mu zajedu do vlasů. Pohrávám si s nimi. Cítím, jak se jeho ruce posouvají k mému obličeji, který opatrovnicky chytne. Prohloubí náš polibek. Jeho noha se dere přes vrstvu šatu mezi ty mé. Povede se mu to a několikrát se otře o můj penis.

Blaho se dere z mého hrdla několika lehkými vzdechy. Se zavřenýma očima se nechávám unášet na vlně rozkoše a touhy, kterou dokáže způsobit. Přestane. Když otevřu oči, usmívá se na mě. Zrudnu ještě více. Chytne mě za ruku a táhne do ložnice, k posteli. Neprotestuji.

Zastaví se u postele a políbí tak hluboce, že mě donutí se posadit. Nakloní se ke mně a pokračuje v elegantní hře jazyků. Ruce neváhají. Sjíždím mu po hrudi. Nejraději bych to z něj všechno strhnul a vrhnul se na něj!

Zip na boku mých šatu se rozepne… ne Takeri ho rozepne a spokojeně stáhne šaty k pasu. Rukou zajede pod šaty, podél suknice a přes trenky si začne pohrávat s mým přirozením, které už na něj čeká v pozoru. Několikrát zhluboka vydechnu. Pokoj uvnitř mě vymizel. Sténání se šíří po celé místnosti. Popadne šaty, mě donutí nadzvednout se, a strhává je ze mě. Zajede pod trenky a začne si hrát se špičkou mého penisu.

„To-to“ nedokážu nic vyslovit.

„Jste rozkošná, princezno.“ Nad jeho slovy se lehce urazím, ale ne na dlouho. Silně sevře můj penis. Něžnými polibky vytváří vlhkou cestičku po mém krku až k hrudníku a zase zpátky. Začnu mu rozepínat kostým. Nakonec mi pomůže a zahodí jej do rohu místnosti. Zatlačí mi na hrudník a donutí lehnout si. Vlhkými a vášnivými polibky doputuje k mému podbřišku. Vycházím mu vstříc. Díky doteku jeho jemných rtů se mé tělo dokonale nažhavilo. Stékají po mě kapky potu, cítím se jako v jednom ohni… jednom ohni rozkoše.

Nakloní se ke mně tak, aby mi viděl do očí. Usměje se a políbí. Když opustí má ústa, opět směřuje dolů. Dech se mi zrychluje, přestávám se ovládat. Honem, přidej! Několikrát obkrouží mou bradavku. Dráždí ji… Vnímám jenom tohle. Jednou rukou chytne můj penis a druhou stále dráždí bradavky. Po těle nám stékají krůpěje potu. Vzrušení mnou proudí… teplota se neustále zvyšuje. Najednou rána na vchodové dveře. „Nechte toho!“ Naše milá paní sousedka, která mě nemá ráda od prvního okamžiku…

Polekám se a lehce poskočím. Takeri mě ostře políbí a tak na chvíli umlčí mé sténání, dále totiž pokračuje ve své práci. Druhou rukou, která ovládala můj hrudník, sjede na záda. Zapojí nehty a začne lehce drásat. Po chvíli zajede dolů. Nadzvedávám se. Jeho ruka skončí na mých půlkách. Užívám si to. Najednou popadne trenky a jedním pohybem je ze mě strhává. Obdaří mě hlubokým pohledem do očí. Pošle mi vzdušnou hubičku a poté jazykem vytvoří vlhkou stopu až k mému přirození. Vezme jej do úst a začne laskat. Dlaní sjede opět k mému pozadí a několikrát silně sevře. Poté jakoby lehce roztáhl mé půlky a opatrně zasune jeden prst dovnitř. Pomalu krouží.

„Ach!“ vychází sténání z mých úst. Nedokáži mu zabránit. Nyní existuju jenom já a on! Prsty sevřu prostěradlo a nadzvednu hlavu. Prožívám každý okamžik, kterého je mi dostáváno. Přichází druhý prst… přidává na intenzitě. Svírám své tělo v neustálých proudech vášně. Chci tě! Chci v sobě cítit tvůj úd! Pomalu ze mě vyndá své prsty a drsně mě políbí. Poslepu sundává spodní díl kostýmu i se spodním prádlem. Neváhá. Dívá se na mě a prsty pravé ruky lehce nasliní. Poté je přiblíží ke svému penisu a několikrát po něm přejede. Se zavřenýma očima, s hlavou nakloněnou ke stropu si to užívá. Tento čin mě ovládl… vzrušení přeteklo onu velkou hráz… Chytne mě za boky a přisune blíže. Nadzvednu své pozadí, aby měl snazší přístup. První zasune jen špičku… poté nastává obrovský tlak… dostall ho do mě až po kořen.

„Aaah!“ vyjde z mých úst. Zůstane stát. Pevně sevře mé boky. Pomalu začne svůj penis uvnitř mě posouvat sem a tam. Bití mého srdce se neustále zrychluje… Ztratili jsme nad sebou veškerou kontrolu. Zrychluje tempo přírazů. Hlasité vzdechy se šíří celou místností a nejenom ni. Blíží se to, cítím to. Už to dlouho nevydržím. Podívám se na jeho tvář… nejsem sám. Chytá můj penis. Tempo se ještě více zrychlí.

„Já už-“ řeknu mezi nádechy. Hluboce vydechnu a jeho ruku obdaří mé sperma. Tělem se roznese uvolnění. Ucítím ještě tři silné nárazy a poté mě zaplní jeho orgasmus. Vydechne. Po chvíli ze mě  vytáhne svůj penis a já ihned cítím, jak části spermatu začnou vytékat. I přesto jsem jako v sedmém nebi. Posunu se blíže k polštáři. Takeri ulehne hned vedle mě. Schoulím se mu na hruď a spokojeně zavřu oči.

„Miluji tě, Saoru.“

„Já tebe, Takeri.“

Chytne přikrývku a přehodí ji přes nás. Položí ruku na má záda a lehce začne hladit. Unavené tělo by spalo, ale mozek si přeje povídat si s ním. Cítí to stejně. Najednou oba dva vyslovíme…

„Nezajdeme zítra někam?“ Začneme se smát. Zabořím svou hlavu více do jeho hrudi a poté jej políbím na jeho vypracované břicho…