V nádechu růžové barvy, mám proplouvat životem.

Pomáhat všem nebohým obětem.

Bojovat za ně, pro ně, v průběhu let

Ztratit tu barvu, krve na ret.

Já poslouchal všechny máminy řeči,

Já miloval všechnu starostnou péči.

Však dokáži vzdorovat, tomu co nemám rád,

Však dokáži vzdorovat, i když se nemůžu prát.

Nechodit za ženami, to já ti splním

Ale tajně od mužů zadek, já vyplním.

V tajemství ztraceném, zahrabaném pod zemí,

Budeš ho hledat dál, ale už se to nezmění.

Já nemůžu dělat, co si život přeje,

Já nemůžu žít jak se má,

Vím, že mě to u srdce hřeje,

Když dělám, to co chci já.

Totiž dokáži vzdorovat tomu, co nemám rád,

já dokáži milovat a štěstí si přát.

Na vážkách, když chci ukořistit stejné pohlaví,

Protože všichni okolo mě jsou zvědaví.

Jen on neví, že ho tajně pozoruji,

Jeho tělo, svaly, vlasy, oči,

Nikdy ničeho nelituji,

Je to mé rozhodnutí.

Stavím se k němu, slovy doléhám,

Na nevyřčenou lásku já spoléhám.

Schován za přátelstvím neduhu,

Doufám, že vedle něj další okamžik pobudu.

Ukořistím jeho osobnost,

Vždyť je tam jasná ta podobnost.

Nemůžu dělat, co nemám rád,

Musím bojovat pro to, co mu chci dát.

Ať nejenom jemu, ale i mámě bych dokázal,

Že mě ani osud života nesvázal.

Okamžik blíží se, všechno se rozevře,

Snad máma na mě nezanevře.

Nedokázal jsem udělat, co si přála,

Nedokázal jsem přijmout lásku, kterou mi dala.

A tak teď přicházím, ruku v ruce,

Nerozptýlen teplotou slunce.

Vystrašeně kouká, a nevěří, že nežiju, jak mám,

Vyčítá, že stejně zůstanu sám.

Kroutím hlavou, hádám se,

Milovaná osoba se vytratila.

Jednou snad zas ukáže se,

Teď já si budu plnit sen.

Já dokáži vzdorovat, tomu co nemám rád,

Dokáži vzdorovat, i když se nemůžu prát.

V nemoci i ve zdraví, budeme při sobě stát,

O starostech nechám si pouze zdát.

Protože je tu, osoba, o kterou jsem usiloval,

Kvůli které jsem snad i posiloval.

Do které jsem se zamiloval,

Když v prvním pohybu zavrávoral.

Máma přišla na obřad, na závěr.

Zahnala celé seskupení svíravých pověr

Věděl jsem, že to pochopí,

Že na mou stranu přistoupí.

Natáhla ruku ku pozdravu,

Objal jsem ji a sklopil hlavu.

„Chtěla jsem, ať žiješ jak se má,

Chyba byla u mě, když jsem to nechápala.

To co děláš je správné, a já už to vím,

Doufám, že snad už budeš spokojen se vším.

Já budu při tobě stát, v nejtěžších chvílích a navždy,

Už nikdy nebudí vnucovat ti mé pravdy.

Teď započni nový život s ním.

Je to on, já to vím.“

Objal jsem svého manžela,

Odtáhl ho v ústraní,

Naskočil jsem na něj zvesela,

Nyní se mi neubrání.

Měl jsem radost a začal život žít

Nečekal na svatební noc, navždy já ho budu mít.

Děkuji, žes tu pro mě,

Jako každý sám sobě.

A jen díky tomu, že nedokázal jsem dělat, co neměl jsem rád,

A jen díky tomu, že nedokázal jsem se prát,

A jen díky tomu, že mohl jsem milovat

A jen díky tomu, že mohl jsem veršovat.