Byla noc. Ovšemže, jak to bývá snad ve všech kriminálkách. Temná ulička si pohrávala se strachem lidí. Ale už to bylo dlouho, co po ní někdo prošel. Právě kvůli jistým nehodám. Ale ten den jsem to cítil. Věděl jsem, že někdo přijde.

Do nosu mi udeřil jakýsi sladký parfém. Otočil jsem se. Do uličky mířil kluk. Ještě mě nemohl vidět, schoval jsem se. Kolem dlaní jsem opatrně obtočil ostnatý drát. Ruce mi držel dostatečně natolik, abych se ihned mohl vrhnout na procházejícího muže. Nahodil jsem jej kolem krku a ruce zatáhl dozadu. Ostnatý drát se dral do masa, útočil na okolí tepny, zatímco jsem jej spokojeně škrtil. Pokoušel se mi zabránit a nehty mi zarýval do paží. Nu bohužel neměl šanci. Lapal po dechu, ale každým pokusem se mu drát nořil hlouběji do kůže.

Koleny jsem zatlačil do jeho podkoleních jamek a rychle uhnul. Podlomily se mu nohy. Strhnul jsem ruce a ostnatý drát zahodil. Sledoval jsem ležící tělo, jeho nádherně vystrašený obličej, krk obalený krví. Třesoucí se ruce, které se snaží zabránit krvácení. „Nechej toho, nic ti nepomůže,“ naklonil jsem se nad něj, ruce opřel vedle hlavy a pomalým pohybem oblízl teplou tekutinu.

Lahodící chuť probouzela nejen moje chuťové pohárky. Strach v jeho očích mě přirozeně vzrušoval. Prsty jsem přejel po jeho těle. Pln překvapení jsem na něco narazil. Byly to pouta. Začínal se vzpírat, a tak jsem neváhal a využil jich. Měl uvězněné ruce a já volný prostor. „Pust mě!“ křičel. V hlase jsem cítil zoufalost, jako by věděl, co přijde potom, jenže on netušil…

Ruce jsem mu zatlačil za hlavu a pevně sevřel ve spoji. Tělo se pode mnou svíjelo. Tak moc jsem ho chtěl! Tolik mě ještě žádné tělo nezasáhlo. Druhou rukou jsem tedy sjel k jeho rozkroku. Přejížděl po látce, škrábal a hladil. Ať chtěl nebo ne, z úst se mu draly vzdechy. Usmíval jsem se. Mezi palec a ukazováček jsem sevřel knoflík od kalhot a s lehkostí jej odepl. Byl vzrušený. Dodávalo mi to jistotu, že neodejde, a tak jsem pustil sevření pout.

Propadal tomu. Posunul jsem se ke spodní části jeho těla. Mezi zuby jsem popadl jezdce na zipu a stáhl dolů. Sledoval to. Vyboulenina schovaná pod jednou vrstvou látky se drala na povrch.

„Kam mířil takový zlobivý kluk, jako ty?“ pousmál jsem se, když mi bylo dovoleno prudkým pohybem stáhnout značkové spodní prádlo. Jeho pozadí neefektivně spadlo na noční studený štěrk. Vypískl, ale rychlým polibkem jsem jej umlčel. Rty držel stlačené u sebe. Nedovolil mi vstoupit a já to prozatím nechal tak. Přesunul jsem tedy svůj obličej k penisu. Několikrát jej oblízl po celé délce, a poté jej celý pohltil. Vzdychal, potichu, tak abych to neslyšel, jenže já o tom věděl… Spoutané ruce se mi zabořily do vlasů. Dávno zapomněl na bolest, kterou mu způsobil ostnatý drát, ale já byl připraven mu ji připomenout.

V dálce se ozval hlas.

„Ani muk,“ rychle jsem reagoval. Přiložil mu dlaň na ústa. Chtěl volat o pomoc. Nemotorně jsem jej zatáhl do stínu. Neustále vzdoroval, když mě kousl do prstu. Sykl jsem. Chystal se vyběhnout, ale nepovedlo se to. Včas jsem jej zachytil. Instinktivně jsem šmátral okolo sebe, ruka nebyla schopná utišit ho natolik, jako látka, kterou jsem nahmátl. Kroky se přibližovaly.

„Halo? Dereku! Nedělej z nás blázny. Měl si tudy jenom projít, byla to sázka. Schovávání a strašení se do toho nepočítá, tak vylez nebo jdeme domu!“ Nadzvedl jsem obočí. Z kusu látky, kterou jsem našel, sálal odér moči. S úšklebkem jsem ji obmotal kolem jeho úst. Snažil se zachránit se, a tak vycházely pouze žalostné vzdychy.

„Pšt Dereku,“ šeptl jsem svůdně. Škubl sebou, ale poslechl. Snad cítil nuž přiložený na rozdrásaném hrdle. Osoba se přiblížila. A trvalo věčnost, než se s nepořízenou zase vytratila. Přehoupl jsem se před vězněného. „Tak Dereku,“ bylo vysloveno toužebně. To jméno dodávalo zpocenému obličeji nádhernou jiskru. Příjemně rezonovalo v uších. Ruce v poutech mu bezmocně ležely v klínu. „Cítíš to?“ přesunul jsem se k jeho obličeji. „Jakou to má chuť?“ otázal jsem se s notnou dávkou zvědavosti. Plakal.

Nuž jsem přiložil k triku. Bez varování jsem přitlačil dostatečně nato, aby látka povolila. Párání oblečení následovala krvavá rána. „Neutečeš mi, nebo si tě najdu,“ vlhce jsem jej políbil na odhalený hrudník, jenž se trhavě nadzvedával. Několikrát jsem fouknul do ran, které jsem s takovou radostí způsobil. Poté jsem odtáhnul jeho ruce a zkontroloval vztyčené přirození. Tolik mě to k němu táhlo, tolik jsem chtěl cítit jeho bolest, zatímco jeho vnitřek vyplní můj úd.

Postavil jsem se. Rozepnul buntek a vytáhl ztopořený penis. Rozvázal látku v jeho ústech a donutil jej pracovat na mém potěšení. Ze začátku jsem mu musel pevně tlačit na spodní čelist, aby ústa nemohl zavřít. Když to po chvíli vzdal a já si mohl užívat. Přirážel jsem co nejhlouběji. Několikrát se zalknul. Zakázal jsem mu dýchat. Z úst vytékaly sliny, jež se nekontrolovatelně tvořily. Zastavil jsem. V prosbě vztáhl své spoutané ruce. Přestával jsem být příčetný. Ruce jsem mu zapřel o ramena a přitlačil ho na stěnu.  Políbil jsem ho. Vsunul jsem mu jazyk do úst, který nedobrovolně přijal. Nehty zasekl do kůže. Vzdychl. Kolenem jsem několikrát schválně zavadil o vzrušení. Dlaní jsem sjel k jeho pozadí a tvrdě zaútočil na dírku. Zacukal sebou.

„Pšt,“ pronesl jsem tiše. Různě jsem otevíral prsty, kroutil s nimi. Stahoval se kolem nich. Vytáhnul jsem je a prudce ho otočil. Věděl jsem, že ještě není plně připravený, právě o to lepší zážitek to byl. Bez delšího otálení jsem do něj vrazil celý penis. Hlouběji! Víc! Neovládal jsem se. V opojení slasti jsem zabořil nůž do jeho levého boku. Jako by se protrhla hráz, začal silně krvácet. Povolil, zkřivil se v bolesti. Já se blížil k vrcholu. Vytáhnul jsem z něj svůj penis, byl lehce pošpiněn krví. Tou úžasnou tekutinou, která mě naplňovala. Prsty jsem po něm několikrát přejel a rozetřel si rudou barvu i na koule. Chvíli jsem sledoval slabého, omdlévajícího Dereka.

„Podívej se na mě,“ přikázal jsem mu. Vyčerpané, zpocené tělo se svalilo k zemi. Rudé oči ke mně vzhlédly. Třásl se. Podřepl jsem k němu a jemně přejel po tváři. „Pošpinil jsi mě.“

„Omlouvám se,“ vysoukal ze sebe složitě. Byl zoufalý.

„To nevadí,“ řekl jsem mu a napřímil se. Rychlým tahem jsem dodělal, co bylo načato. Sperma dopadlo na jeho uplakanou tvář. Přestal prosit o odpuštění. Lehce rozkročen jsem smíchal bílou tekutinu s močí. I to přinášelo neskutečnou slast.

Mlčel, už nemluvil. Zůstalo přede mnou špinavé, smradlavé tělo. S trochou odporu jsem ho postavil na nohy a rozešel se k dřevěnému altánku nedaleko.

Na místě jsem jej poté pověsil za pouta. Nebylo to jednoduché. Dalo mi to práci. Na chvíli jsem si odskočil. Když jsem se vrátil s plným kanystrem, byl jsem překvapen. Všechno zůstalo na svém místě, a tak jsem Dereka zahalil do benzinového obalu stejně jako okolní dřevěné podpěry. Škrtl sirkou a jedním tahem zapálil.

Z určité vzdálenosti jsem sledoval plamen a pomalu přejížděl po erekci. Bylo to ještě více okouzlující, když se ozvaly výkřiky utrpení. Ach, jak rychle jsem tu krásu pokřtil svým spermatem.

Nakonec jsem vytáhl z kapsy ubrousek a utřel si ruce. Se spokojeným výrazem jsem se otočil a vyrazil domů, na zádech mě ještě chvíli hřálo teplo ohně.

A jestli si myslíš, že mě policie chytla, jsi na omylu. Jsem stále na svobodě. A už se na tebe T-Ě-Š-Í-M-!