"Tvá pokožka bude klouzat po té mojí, tvář obdařím polibky."

"Sevřu tvé tělo do pevného objetí a nikdy tě nepustím!"

 Prohlédla si odpověď, která jí přišla a ponořila se hlouběji do měkké sedačky v pizzerii nedaleko domova. Slunce pálilo zemi svými zbytkovými silami. Pomalu přicházela noc. Dívka přemýšlela nad další sms, kterou by mohla odepsat, zatímco mezi prsty posouvala párátko. Dlouhé černé vlasy visely volně spuštěny kolem nemotorně svázaného copu. Bledá kůže doplňovala vzhled Sněhurky.

"Už musím končit, ještě mě čeká cesta domů." Přerušila, pro ní velice, příjemný rozhovor.

"Doprovodím tě!" Pousmála se nad příchozí zprávou. Vytáhla z malé příruční tašky, na níž bděly vzory kruhů, peněženku a odcvakla. Uviděla fotku muže, muže, který ji inspiroval.

Na stůl položila drobné za kávu, popadla mobil a vyrazila domů. Zapadla do sluchátek hudby. Uvědomovala si, že její příběh není neobyčejný, ani si nevyžadovala být jiná, ale už když byla malá, bylo tomu tak. Život jí přišel jako věčnost, něco ji stále chybělo, teprve nedávno pochopila, že jediná chyba je v jejím těle. Že jedinou chybou je slupka ženy.

"Tak to se mám na co těšit!"

"Tak jo, kde budeš čekat?!"

Nikdo o jejím plánu nevěděl….

"Na konci duhy, někdo ti to štěstí přinést musí!"

"Štěstí už je to, že ses mi ozval."

"To mi nedělej, budu se červenat."

Asi před měsícem napsala jednomu klukovi z gay seznamky. Nevypadal nejlépe, ale jí se líbil. Líbil se jí jako kluk klukovi. Přála si ho potkat, tak se do jejich rozhovoru zamilovala, že jednou se tak málem stalo. Jelikož ji nedělalo problém psát v mužském rodě, ani si neuvědomila, že by udělala chybu. Když byli domluveni na místě a času, zrušila to a vymluvila se na problémy doma.

Pomalou chůzi se posouvala vpřed a vyčkávala zda ji přijde zpětná sms. Nic a tak po pár minutách opět napsala.

"Až přijde ta příležitost vidět tě, ihned toho využiju. Tolik bych si přál objímat tvé tělo, držet tě za ruku, probírat s tebou naše životy, krást čas jenom pro nás dva."

Trvalo dlouho než se jí dostalo odpovědi, zatím došla před velký dvoupatrový dům a usedla na trávu před plotem. Obloha se zatáhla. Okolí osvětlovaly pouliční lampy. Vytáhla sluchátka z uší a srolovala do kapsy kalhot. Vibrace telefonu příjemně vzrušila její tělo.

"Tome! Věř mi, budu nejšťastnější! A doma už je to lepší?"

Culila se nad tím vším. Každý nově zamilovaný je tak sladký a udělal by pro toho druhého všechno. Potom se to změní v: Podej mi to pivo! Vstala a zamířila domů. V dlani tiskla mobil. Ihned zamířila do koupelny. Letmý pozdrav a zabouchnutí dveří.

"Doma už dobrý. Myslím, že se budeme moci sejít. Ps: Těším se!"

Počkala na odpověď, i když už byla rozhodnutá. Co tak rychle rozhodnutí zapříčinilo? Láska? Touha? Všechny pocity, které se v ní bily několik let. Po tváři ji přesto stékaly slzy.

"To jsem moc rád! Uvidíme se?! A kdy? Co nejdříve?"

"Již brzy."

Popadla tatínkův elektrický strojek a opatrně jej zabořila do vlasů. Odpadávaly k zemi tak rychle. Na hlavě vytvořila velice krátký účes a spokojeně prsty několikrát projela. Opláchla je proudem studené vody a pár tahy ručníku vysušila. Poté se podívala na telefon. Žádná zpráva. Pokývla rameny a rozešla se za otcem do obýváku.

Vystrašené na ní hleděl. Ptal se, co si to udělala na hlavě. Rázně a s klidem odpověděla…

 "Jsem muž tati, jsem muž."

V tom momentu ticha se opět ozval telefon. "Co že jsi to říkala??" Zvýšil otec hlas. "Nic mi tu nenakecávej! Takové hlouposti tě napadají! Raději běž do pokoje a uč se!" Rázně ukončil rozhovor. Nebral v potaz nic, co by to mohlo znamenat.

S pláčem zabouchla dveře do pokoje a skokem se uložila na postel. Neměla náladu něco dělat. Nakonec se rozhodla otevřít příchozí zprávu. Byla od něj, jako vždycky…

"Tome, miluji tě."

Odpověděla.

"Psalo se mi s tebou moc hezky. A věřím, že se již brzy setkáme. Ps: Já tebe."