Nemůžu přestat, točí se mi hlava. Sužují mě otravné pocity lásky. Kdybych tak mohl účinit jeden krok a všechno ukončit. Zabořit se do toho a navždy podříznout tu ošklivost. Láska je zvěrstvo, nutí člověka měnit se. Snad pro ten rychlý pocit nabažení se sexu a pak tečka.Jak snadné... Pokyvuji tomu rozhodnutí. Kdo by nechtěl cítit uspokojení?

Točí se mi v hlavě mnoho slov, kterými bych zdůraznil svou nenávist. Touha rozbít lásku jako kousek obyčejného porcelánu. Mám s tím problém... nedokáži to. Já jej totiž stále vidím před sebou. Usmívá se jakoby nic. Odhalený hrudník se pomalu zvedá, když zhluboka oddechuje. Snaha odstrčit jej je pro mne zbytečná, Nemá to ceno, mám ho až příliš uvnitř sebe, uvnitř svého srdce. Prorostl tkáněmi a ani se mě nezeptal.

Vím, že mi zase ublíží, ale slabá jiskra naděje neustále plápolá. Směřuji kroky k postavě, která se už dávno zjevila z mých představ. Dlaň s nataženými prsty přikládám k prsu. Druhou rukou chytám jeho krk a zmocňuji se nádherných vlhkých rtů. Neodmítá mě, ale ani nepřijímá. Nechává pocity plynout jako řeku. Přiloženou dlaní pohybuji k pasu. Lehce se otřepe. Jakobych cítil odpor, nechuť. Zastavím a se sklopenou hlavou se od něj odsouvám. "Co se stalo?" Vypouštím slova do éteru. Tu mě někdo chytá a objímá. Je to má záchrana? Můžu tomu pocitu, té chvíli, kdy se cítím aplněn, říkat láska? Dá se ještě obnovit, nebo už jsem ji pověsil na oprátku a poslední nádech vyprchal? Vždyť ani nedokáži rozpoznat pravdu... nikdo ji nedokáže najít. Láska je prázdnota. Snad osoba s kterou ji sdílíme nás vyplňuje? Ne! Jen žalostný pocit, jen touha po štěstí, jen to je láska.

Ruce, jenž mě objímají, kloužou pomalu k přirození. Je tu to oč žádám... celou tu dobu. Lehkým a skoro nepocitěným pohybem rozepíná poklopec a kalhoty kloužou k zemi. Mám chuť se otočit, zjistit kdo se za mnou skrývá, ale přece to neukládám za podstatné. Nemusím, jde pouze o sex. Zavírám oči a nechávám se unášet vesmírem. Pomalé tahy nahoru a dolů se postupně zrychlují. Procitám v okamžiku, kdy cítím jak se mému tělu dostává vyvrchol.ení. Někdo se dotýká mého ramena. Další ruka? Nečekám a otáčím se. Pouze jedna osoba. Zaraženě ji probodávám pohledem, je jako zrcadlo. Studené, křehké a jako já. Byl jsem tu celou dobu sám. Ta láska, kterou jsem cítil z venku vycházela z mé duše? Ovládá mne hřejivý pocit. Upadám na zem a se slovy hříchu zapomínám na přítomnost.

Přál bych si procitnout někde úplně jinde, než je zvrásněla slupka země. Vynořit se z toho vězení citů, jenž nám tak neustále lžou.

Probouzí mě bezpečí. Je tu... je opravdový. Sklání se nade mnou s tváří zkrvácenou. Dlaněmi ji sevřu a skrze krev se probíjím k chrámu úst. Zůstane tu pro mne? Bude mě milovat? V těle se vznítila stará láska. Bojoval na straně dobra. Neustále se jako rytíř snažil porazit nepřátelskou armádu a já tomu nevěnoval pozornost.

V horečkovém záchvatu se snažím vynaložit dostatek sil na to, abych jej zachránil, však již je pozdě. Zavírá víčka a odchází na druhý břeh. Přišla si pro něj a zanechla hlubokou ránu i na mé osobnosti, když se rozmáchla svou kosou. Křečovitě svírám jeho tělo, rukou mu projíždím ve vlasech. Přeji si nemožné a tak se vyřknutá slova rozplynou do atmosféry. "Vrať se! Prosím!"