Robert sledoval, kterak ze sebe Milton bez ostychu sundal jediný kus oblečení, který měl a čekal na něj. Nahý a s přímým pohledem na něj. Jakoby se ho očima ptal, zda lituje svého rozhodnutí. Zahodil všechny obavy. V tomhle zapadákově si nikdo hubu na špacír nepustí. Nikdo ho tady nezná. Nemá, co ztratit. Aspoň v jejich očích ne. Nějaké pomluvy tady nic neznamenají. Přesto cítil horko na místech, kde ho Milton propaloval pohledem, když ze sebe sundal uniformu. Před chvílí se domluvili, jak to bude probíhat. Copak se na tom vůbec dá domluvit? Nemělo by to být přirozené? Neodsuzoval ho, jen ho nechápal. Přihlížel tomu, kterak se sám připravoval. Už jen pohled na to ho vzrušoval a zároveň znechucoval. Tohle by měl dělat nějaký jeho stálý partner, neměl by k tomu sám cítit odpor. Jeho ruku náhle zastavil a vysloužil si zlý pohled šedých očích. Marný boj, když si chtěl uvolnit ruku.

„Udělám to,“ ujistil ho.

Bylo to poprvé, kdy tohle někdo Miltonovi nabídl. Tenhle muž ho přiměl zažít mnoho svých poprvé a neustále ho udivoval. Nespouštěl z něj oči. Až do chvíle, kdy jím prošla náhlá vlna vzrušení. Zkousl si spodní ret a zavřel oči. Co to bylo za pocit? Proč ho to dráždění přivádělo k šílenství? Robert si všiml, kterak drtí mezi prsty prostěradlo a ústa má pevně semknutá. Naučili ho snad jeho zákazníci, že si nesmí během sexu užívat? Bylo mu snad zakázáno z jejich strany sténat a užívat si to, pokud se to dalo užít? Neměl z toho snad nikdy požitek? Za tohle mu ovšem nezaplatí.

Přejel mu pomalu po klíční kosti a ohryzku, než ho za bradu přiměl k sobě otočit. Roztřesený dech muže, který netušil, co za pocit zmítá jeho tělem. Pootevřel oči skryté ve chtíči. Nechápal, jak ho může pouze takovými dotyky přimět šílet.

„Neskrývej svůj hlas,“ poradil mu šeptem. „Chci mít důkaz, že nejsem jediný, kdo si to užívá.“

Pohnul v něm prsty, ale Milton se instinktivně zakousl do zápěstí a dýchal rychleji. Robert se k němu nahnul, pořád ho dráždil a násilím jeho ruku od úst odsunul. Trhaný dech se ještě zrychlil. Věděl, kam má sáhnout, aby ho uspokojil a vzrušil. Jeho milenec ho to kdysi naučil vlastními rukami. Kdysi, když ještě měli oba zájem o trochu zajímavější noci. Zavřel oči. Sám sobě si řekl, aby na něj nemyslel. Není to podvádění, když nemá jistotu, že i on ho nyní nepodvádí.

„Miltone,“ oslovil ho tichým hlasem u ucha, které jemně olízl. Třas projel celým Miltonovým tělem.

„Přestaň,“ zaprosil Milton slabě. Pokud nepřestane, nevydrží to. Zadržel dech, když cítil ruku na svém penisu. Tohle jeho zákazníci přece nedělají. Nestarají se o svou děvku. Nestarají se, zda si to užívá, zda je připravená. „Přestaň,“ zopakoval polohlasem naplněným chtíčem. Jeho tělo ovšem reagovalo opačně. Chtělo víc těchto dotyků. Vlastní hlas nepoznával a mysl měl prázdnou.

Zanedlouho to mučení skutečně skončilo, i ten pocit plnosti ho opustil. Trochu se uvolnil a vydechl. Srdce mu pořád splašeně bušilo od nedostatku kyslíku. Mysl zahalena chtíčem a novými, neznámými pocity. Jak ho mohl přimět takto reagovat? A proč?

„Otoč se na mě,“ slyšel Robertův hlas. Nemohl mu nyní čelit pohledem. Sklopil zrak k polštářům. Vypadal směšně. Chce ho snad ještě nějak jinak ponížit? Cítil ruku ve vlasech. Věděl, že ho přiměje i násilím se na něj otočit. Má snad stejnou úchylku jeho Benedict Parllow? O to větší překvapení bylo, když mu pomalu, nenásilně natočil hlavu jeho směrem. Přivítal ho vřelý úsměv. „Pokud se ti to skutečně nelíbí, můžeme přestat,“ připomněl mu jeho vlastní podmínky. Milton mlčel a pohledem sklouzl k jeho pevnému penisu. Po čtyřech přelezl k němu a celou jeho délku přejel jazykem.

„Nech si ty kecy,“ řekl syčivým hlasem po chvíli, než penis celý pohltil svými ústy. Robert se mírně napnul.

Náhlé teplo a vlhko mu připadalo cizí. Cítil, že mu tepe v ústech. O to větší vzrušení jím prošlo, když k němu Milton vzhlédl.

‚Sakra, může se někdo tvářit takhle, když vás kouří za prachy?‘ pomyslel si. Stiskl mu vlasy mezi prsty. Po chvíli už sám určoval tempo a přirážel do jeho úst, zatímco se Miltonovy rty snad záměrně zúžily.

*

Hnětl jeho hýždě mezi prsty, když k němu Milton vyšpulil zadek, zatímco před ním stál na čtyřech. Roberta Tuckera pohlcoval nezměrný chtíč. Penisem kroužil kolem Miltonova otvoru a dráždil sebe i jeho. Tiché nadávky a syčivé rozkazy, aby si pohnul, ho začaly i vzrušovat. Protože sám už byl na hraně, bez varování do něj pronikl. Rychle a tak hluboko, jak jen to šlo. Cítil, kterak se kolem něj rychle stahuje. Drtil jeho boky mezi prsty. Soustředil se, aby z něj rovnou nevyšukal duši. Jako první se začal hýbat Milton, protože tu náhlou plnost nemohl vydržet. Místností se rozléhaly jeho občasné vzdechy. Když se proti němu pohnul i Robert, musel si zakrýt ústa. Pomalé tempo se během chvíle změnilo na dravé, které Milton tak důvěrně znal. A přitom bylo jiné. Přivíral oči slastí. Jen k němu bezmocně vzhlédl, když mu Robert sebral možnost zakrýt si ústa. Naslouchal svému hlasu, který zněl tak cize.

Ani jeden neměl dost a vyvrcholení v nedohlednu. Robert se nechal uložit na postel a sledoval, kterak se mu Milton vyhoupl do klína. Už zkušenými pohyby a hmaty ho do sebe nasměřoval a znovu pomalu pohlcoval. Nikdy by si nepomyslel, že brát si chlapa sám, může být takto vzrušující. Doposud mu stačilo, aby ho někdo naváděl a bral si ho. Nevadilo mu, když byl v posteli ten submisivní. Ale pohled na Miltonovo tělo, kterak se kroutí v orgasmu, jeho hlas, jak se láme nocí, když zažívá pravou chuť sexu, byl k nezaplacení.

Nedovolil mu, aby se znovu dostal na všechny čtyři. Chtěl mu čelit přímo. A přestože byl Milton proti slovy, věděl, že jeho tělo, které bylo v jednom ohni, nelže. Robert najednou byl k neukojení. Neměl dost. Sledoval ústa zkřivená ve chtíči a rozkoši. Oči zakryté paží a hruď rychle se pohybující ve snaze posbírat dostatek kyslíku, kterého zde pozbývalo. Rozhodl se porušit pravidla. Už stejně zbortil jeho hradby. Ukázal mu, že sex nemusí být jen o penězích. Snížil se k němu a než stihl Milton zareagovat nebo nějak pomyslet na protest, spojil jejich rty v polibek.

Milton náhle ztuhl. Pomalu si odkryl oči, aby se ujistil, že si rty na svých vlastních nevymyslel. Místo Roberta ovšem viděl svého pána Chrise. Jen on ho směl líbat. Nikdo jiný… Jen on směl okusit jeho rty. Chtěl ho odsunout. Jasně mu přece řekl, že má zakázáno ho líbat! Robert jeho ruce hravě uzemnil a stálými pohyby pánve a rty přitisknutými na těch jeho je oba dovedl k dalšímu orgasmu.

Rty, ze kterých předtím vycházel tak vzrušující hlas, se opět semknuly v pevnou linku. Oči, které předtím zářily chtíčem a slastí, opět pochladly. A Robert si uvědomil, že porušil jedno z Miltonových pravidel.

„Vypadni,“ ozval se tolik známý, nenávistný hlas. Robert mlčel. Přijal jeho zlost v tichosti, protože na ni měl právo. Pomalu se od něj odtáhl a sledoval, kterak se Milton nakrčil a snad si přál zmizet. „Vypadni,“ zopakoval znovu tiše. Pokud odsud nezmizí, už se neudrží. Měl důvod, proč sám sebe chránil pravidly. Pravidla, která všichni respektovali, byli především pro Miltona pojistkou, že se víckrát nespálí, že víckrát neztratí, jako předtím ztratil Chrise Browna. „Vypadni,“ ozvalo se nekompromisní zavrčení potřetí.

Robert se neomlouval. Neučinil nic, za co by se měl omlouvat. Ukázal mu světlou stránku sexu. Užili si oba dva. A nebýt jeho snahy okusit rty, které předtím nikdo nelíbal, nic by se nestalo.

Neptal se, kolik mu má dát, ale se sebezapřením na stole nechal tučnou částku.

Hnusil se sám sobě. Právě nyní zaplatil děvce za sex. A přitom to byl on, kdo byl děvka. Beze slova odešel z pokoje a cítil se hůř, než kdy dřív. Jestli takhle trpce chutná nevěra, nechtěl ji už nikdy okusit. Na prahu domu se zastavil. Pokud nyní odejde, nebude o nic lepší, než jiní Miltonovi zákazníci. I když ho vyhazoval on sám, nemohl jen tak odejít. Zhluboka se nadechl nosem a rozhodoval se. Když už se zachoval jako hovado, mohl by to aspoň zkusit trochu napravit. Věděl, jak by Milton reagoval, pokud by se vrátil do jeho ložnice. Dá mu čas, aby se uklidnil. A až bude připravený, promluví si.

*

Stephen Newgate se samolibě usmál, když viděl známou uvítací ceduli k maloměstečku, kde předtím strávil tolik let. Ze své sbírky drahých aut si vybral to nejlevnější, a přesto zde pálil do očí všech, kteří měli tu čest ho vidět přijíždět. Proč být nenápadný, když ho stejně nikdo nepozná? Když byl pouhým sluhou u Chrise, nijak nevynikal. Každý ho přehlížel. Vždycky viděli hlavně Miltona a jiné. Stephen byl jen nějaká podržtaška u dveří, někdo, kdo vám vzal věci a odnesl je do salónku, aby vám je potom zase přinesl. Někdo, jehož tvář jste si nemuseli pamatovat. Nikdo důležitý.

Noc byla ještě mladá, když Stephen vstoupil do místní hospody. Sally poznával. Sice přibrala pár kil, ale ňadra jí stále krásně poskakovala při každém pohybu a zadek nezměrných rozměrů byl také pořád na místě. Usadil se k místních ochlastům, kteří ani nepostřehli, že dovnitř někdo vstoupil. Usmál se na Sally, která ho jako každý jiný pochopitelně nepoznávala, a objednal si pivo. Rozhlédl se po plném hostinci. Zanedlouho spatřil svého bratra a jeho kolegy, jak se smějí a baví se, jeho si nevšímají. Přesně jak plánoval.

Paruku nakonec ani nepotřeboval. Nikdo si nepamatoval nějakého Stephena, slouhu zdejšího majetného občana. Proč by taky měli, když mezi sluhy vynikal především Milton? Však si tu slávu sám pojistil, když neustále lezl do postele s tím vepřem. Dopil své pivo a objednal si hned další. Zkoumavým pohledem se rozhlédl kolem. Prsty ho svědily a při pohledu na Sally se mu kalhoty zdály těsnější.

Dnes večer někoho zabije. Musí. To je to pravé potěšení, na které většina lidí nikdy nepřijde. Ta chvíle, kdy můžete někomu vzít život. Ten chtíč, který cítíte, když někoho škrtíte nebo mu dýku vrážíte do prsou. Jen myšlenka na to přiváděla Stephena k šílenství a k orgasmu. Patou nepokojně klepal o zem. Nemohl se dočkat. Vybíral v té kupě mas svou oběť. Musí přece tohle maloměsto přivítat, jak se sluší a patří, když ho všichni ignorují, jako kdysi. Nikdo se mu ale nezdál dobrý. Po třetím pivu se mu zamlžila mysl.

A taky si k němu přisedla pohledná blondýnka s dekoltem. Vtíravě se k němu lísala a šeptala mu do uší sladká slůvka. Jo, na prachy ženský slyší všechny! A to je náhle všem jedno, že nevypadá k světu, že mu jedno oko utíká na stranu, že jeho dech páchne a zuby se mu křiví od mala. Když zašustí penězi, všechny nadržené feny se k němu seběhnou.

A tahle byla mladá. Pevná ňadra a velký zadek. Možná dokonce i panna! Krček tak akorát ke zlomení. Hmatavé prsty, které chtěly zkoumat tělo mužského. Objednal jí pivo, aby ji dostal do ještě lepší nálady, husičku. Moc toho nakonec nevydržela. Jedna sklenka whisky, jedno pivo a už byla jeho. Poddajná a chtivá. Bylo snadné ji dostat do auta a zviklat, aby se s ním vydala dál za město, aby měli soukromí. Mlela něco o tom, že si není jistá, že ho uspokojí a podobné kecy.

A i kdyby ne, tak co? Mrtvá budeš tak či tak! Závoj plavých vlasů ho lechtal na nohách, když jí hlavu držel u své chlouby a přirážel jí do úst, div ji nezadusil. Jak pištěla a sténala, když se v ní hýbal. Párkrát ji praštil, aby ji umlčel, když skuhrala, že to prej bolí. Snad si nemyslela, že jí dá nějaký požitek? Stejně by mu za normálních okolností nedala! A jak krásně hekala, když ji škrtil na zadním sedadle svého auta. Jak se marně bránila. Ty její vočiska, které jí chtěl vyškrábat, jak na něj koukala. S mrtvou nikdy nespal, ale nemohl přece nechat práci nedokončenou, když se ta husa začala bránit…

Až ji zítra ráno najde majitel pole nahou, plnou modřin a od krve, asi ho nenapadne, že ten pohledný chlapík jako je on by za tím mohl stát. S posledním pohledem na hlavu, která groteskně trčela mezi zelím, se musel Stephen zasmát.

„Ale jo, bylo to super,“ pronesl jejím směrem, než se autem rozjel pryč. Její věci vyhodil cestou ven spolu s důkazy, že spolu někdy něco měli.

*

Milton kolem něj prošel beze slov. Robert Tucker pro něj nejspíš úplně přestal existovat. Neodpovídal mu na jeho otázky, nereagoval na oslovení, nemluvil. Chodil kolem něj a ani pohledem o něj nezavadil.

Brzké ráno nebylo chladné jen vůči nim. Také i pro mrtvou plavovlásku, která ležela mezi hlávkami zelí. A pro farmáře, který šel zkontrolovat, zda mu zvěř zase neohlodává úrodu. Rozhodně nečekal, že mu na zelí bude chodit zdejší mládež. Ale když si uvědomil, že mu osoba neodpoví, a přistoupil blíže, přes celé pole se rozlehl překvapený výkřik. Neváhal. Tohle musel sdělit náčelníkovi.

Vražda na jeho pozemku! V jeho úrodě! On je ale nevinný! Hnal se do města jako splašený. Takovou radost zažil, když na stanici takhle brzy z rána někdo byl. Hned hulákal a máchal rukama, že je nevinný, že ji jen našel. Benedict Parllow se ho snažil uklidnit. Když na stanici dorazil po chvilce i Zack Newgate, už mu byla předána pořádná zpráva.

Takhle brzy po ránu a už se měl někam hnát? „Do prdele s tím vším už,“ zabrblal si pro sebe, když znovu usedl do svého auta a vydal se za chlapem na jeho pozemek. Benedict jen poznamenal, že se ten někdo vyřádil. Zack mlčel. Měl neblahé tušení, že už nyní věděl, kdo za tím stál. Uvolnil si těsný límeček, který ho škrtil. „Tohle je hnus,“ pronesl nad mrtvou dívkou. „Fakt svinstvo.“

Mrtvolné oči dívky na něj hleděly. Nemohla jim oznámit vraha. Nemohla se bránit, když její tělo nyní okukovali dva muži v uniformách.

„Napadá tě někdo?“ zeptal se Benedict, když se pokoušel určit, kdy nejspíš zemřela.

„To je dcera Charlese. To bych poznal i poslepu,“ pokýval Zack hlavou.

„Myslel jsem vraha.“

„Mno, jeden zaručený tady je vždycky.“

Benedict k němu vzhlédl. „Myslíš, že by šel do ženský a když mu nedala prachy, tak že se jí takhle zbavil?“

„Zabil už jednou, proč by nezabil podruhé?“

„Vo ženský on neměl nikdy zájem.“

„Co já vím, třeba mu konečně hráblo a chce nás všechny postupně povraždit.“

„Pro jistotu to tu prohledám. Máme i otisky pneumatik. Můžeme to zkusit-…“

„Proč to zbytečně natahovat? Máme tady jednoho jistého vraha, kterého svěděly prsty a který si moc dovoloval. Tak si takhle ulevil. Jednou vrah, vždycky vrah.“

Benedict nad tím zakroutil hlavou. „Jde mi vo to, že von by do ženský nikdy nešel. I když se před ním Sally nakrucovala, nikdy to s ním nic neudělalo.“

„Třeba byl na šrot.“

„Včera u Sally nebyl, to jsem si jistej.“

„Tos byl na šrot, takže si to nemůžeš pamatovat.“

„Jo, ale jeho bych si pamatoval vurčitě.“

Oba pohlédli na nahou dívku na zemi. „Zakryj ji něčím. Je mi z toho zle.“

Benedict jen mlčky pokýval hlavou.

*

Milton vzhlédl, když slyšel zvuk motoru. V jednom autě se k jeho domu řítili Benedict Parllow a Zack Newgate. Nemusel ani dlouho přemýšlet. Nebyli tady kvůli jejich obvyklému obchodu. Když jedou ti dva v jednom autě a řvou na sebe už z dálky, jejich návštěva smrdí po problémech. Po problémech, o které Milton nestojí. Takže - co to bude tentokrát? Krádež? Rvačka? Ne, tu si odseděl včera. Co mu hodí na krk tentokrát? Když ovšem viděl, že jejich tváře byly přísné a vážné, měl neblahé tušení, že ty tváře viděl jenom jednou. Tehdy, když ho obvinili z vraždy Chrise Browna. Pohledem zabloudil k pušce pověšené na hřebíku na stěně u jeho hlavy. Ozvalo se zabušení na dveře.

„Co se stalo?“ zeptal se Robert, který zde pořád byl a snažil se přimět Miltona, aby na něj zase mluvil. Ten mu ovšem neodpověděl a přešel ke dveřím.

„Zdravíčko, Miltone,“ slyšel Robert náčelníkův hlas a zůstal raději v kuchyni.

„Co se děje, náčelníku?“ zeptal se Milton a opřel se o práh. „Takhle brzy po ránu vás tu často nevidím.“

„Máme na tebe pár otázek,“ pravil Benedict narovinu.

„Co jsem komu měl zase ukrást?“ zeptal se Milton ironickým hlasem.

„Bacha na jazyk,“ pohrozil mu Zack pěstí u nosu. Milton se jen samolibě usmál.

„Vyšetřujeme vraždu. Znáš tuhle dívku?“ zeptal se Benedict a předložil Miltonovi fotku nějaké plavovlásky.

„Ne, nikdy jsem ji neviděl,“ ujistil ho a vrátil mu fotku.

„Podívej se pořádně,“ ujistil ho Benedict. „Třeba ji poznáš.“

Milton pohlédl na druhou fotku a žaludek se mu mírně stáhl.

„No, ne každej by ji poznal po tom, cos ji tak zřídil,“ odfrkl si Zack.

Milton k němu mlčky pohlédl. „To mi chcete přišít na krk další vraždu? Smůla, pánové. Mám dost silné alibi,“ ujistil je oba a vrátil jim fotky.

„Pche, to bych chtěl vidět jaký,“ zasmál se náčelník.

„Celou noc jsem šukal s tvým novým podřízeným. Pochybuji, že bych to mohl být zrovna já, kdo zabil nějakou prodejnou děvku,“ ujistil ho Milton vyrovnaným hlasem s nádechem posměchu.

Robert zůstal v kuchyni a jejich rozhovoru naslouchal. Měl by se ukázat a potvrdit jeho alibi? Nebo by raději měl předstírat, že už je doma? Když už se odhodlal, že Miltona podrží, zastavil se po prvním kroku. Jedna dobře mířená rána do zátylku poslala Miltona k zemi, kde už ho čekal kopanec Zackových bot do břicha.

„Nebudu poslouchat kecy vraha,“ zavrčel Zack zlostně.

„Hej!“ ozval se Robert. Lhostejný pohled Zacka ho ujistil, že ho skutečně slyšel.

„Heleme se. Spí se ti dobře s místní kurvou?“ zeptal se Zack posměšně, zatímco Benedict nasazoval Miltonovi želízka.

„Smím vědět, z čeho je obviněný?“ zeptal se Robert, když šel ke dveřím spěšným krokem.

„Z vraždy,“ zastoupil mu cestu náčelník.

„To pochybuji. Celou noc strávil se mnou.“

„Hm, kolik ti dal, abys takhle tupě kecal?“

„Nic mi nedal. To já zaplatil jemu.“

„Pochybuji, že bys klesl tak hluboko, aby sis ho koupil.“

„A ty neklesáš pokaždé hluboko?“

Náčelník se vřele usmál. „Tuckere. Musíš se naučit, kdy máš držet hubu a krok. Takhle to tady funguje.“

„Takže je ti jedno, že má Milton alibi?“

„K čemu mi jsou alibi, když všechno svědčí proti němu?“

Robert stiskl ruce v pěst a měl blízko k tomu mu jednu vrazit.

„Věř mi. Byl to on. I ta mrtvá holka by ho jistě udala. Pokud ovšem trváš na svých slovech, že jsi s ním šukal celou noc, budiž. Můžeš přijít k výslechu,“ svolil Zack se samolibým úsměvem.

Zlost v Robertovi se hromadila. Kdyby se Zack nestáhl sám, jistě by jeho pěsti neušel. Ale co zmohl? Kde měl skutečný důkaz, že byl s Miltonem celou noc? Co když se vypařil, když usnul? Ne… To by přece neudělal.

Pohlédl k odjíždějícímu autu, kde vzadu na sedadle seděl Milton a nijak se nebránil.

A Robert chápal proč.

Proč by se bránil, když mu stejně nikdo neuvěří?

Pořád ale má svou vlastní verzi pravdy. Milton je nevinný. A tentokrát ho neodsoudí!

Rozběhl se ke svému autu.

*

„Takže si to projděme ještě jednou,“ začal Benedict, když Milton seděl naproti němu s rukami za zády spoutanými želízky a kolem něj nebezpečně blízko kroužil zdejší náčelník. „Tvrdíš, že celou noc jsi strávil doma.“

„Ano,“ trval na svém Milton.

„Sám?“

„Ne.“

„S kým tedy?“

„S Robertem Tuckerem.“

Benedict nepříjemně mlaskl. „Může tvé alibi potvrdit?“

„Ano.“

„Uplatil jsi ho, aby to udělal?“

„Ne.“

„Co jste spolu dělali?“

Milton se ušklíbl pro sebe. „To sám víš ze všech nejlépe,“ ujistil ho.

Schytal ránu do zad od Zacka. „Odpovídej na otázky, když jsi tázán,“ připomněl mu Zack chladně.

„Co jste spolu dělali?“ zeptal se Benedict klidným hlasem znovu.

„To samé, co se mnou dělají všichni v tomhle zapadákově.“

Další rána do zad.

„Co jste spolu dělali?“

„Strkal mi ptáka do prdele a dělal to mnohem lépe, než vy dva dohromady,“ ujistil ho Milton s úsměvem. Zack se tentokrát rozmáchl pěstí a udeřil Miltona do obličeje. A poměrně silně. Spadl totiž ze židle na zem. Zack si jenom promnul klouby, které ho nyní mírně bolely. Asi se rozmáchl příliš, ale to je jedno. Benedict si protřel čelo a povzdychl si. Takhle brzy po ránu opravdu neměl náladu někoho vyslýchat.

„A teď pravdu. Co jsi dělal v noci ze včerejška na dnešek?“ zatřásl s ním Zack.

„Šukal s tvým podřízeným,“ vysmál se mu Milton. Dostal další ránu do obličeje.

Pořád ta stejná otázka, stejná odpověď a stejná reakce.

„Zacku,“ oslovil ho Benedict po chvíli, „uklidni se.“

„Já že se mám uklidnit?“ zasmál se Zack.

„Ano, jednáš přehnaně. Zabiješ ho.“

„Tak město konečně zbavím vraha.“

„Zacku.“

„Stejně to udělal von a vysmívá se nám do ksichtů!“

Benedict sklopil pohled k Miltonově hlavě, na které hověla Zackova noha, a povzdychl si. „Myslím si, že to tentokrát skutečně neudělal. Takhle tvrdohlavý být nemůže.“

„Pochybuješ snad o mých metodách?“

„To jsem nikdy neřekl.“

„Tak drž hubu a sleduj. Však on se ještě rád přizná!“

„Když ho zabiješ, tak asi těžko.“

*

Shodou náhod se na stanici toho rána vytvořilo další pozdvižení. Dostavila se tam totiž Sally, která vypovídala jako očitý svědek, že mrtvá dívka byla s nějakým mužem, ale s cizincem, nějakým zbohatlíkem, který přijel v nějakém novém fáru. Dalším svědkem byla kamarádka zesnulé, která potvrdila cizího muže kolem třicítky a čtyřicítky s krátkými tmavými vlasy. A v neposlední řadě jim Robert připomněl, co jim řekl, když přišli Miltona vyzvednout. Štěstěna Miltonovi přála, protože měli více svědků, než důkazů. A protože ani Milton nepoznával věci, které mu Zack a Benedict podstrkávali s tím, že jsou jistě jeho nebo od mrtvé dívky, nezbývalo jim nic jiného, než ho zprostit obvinění.

Zackovi kypěla krev v žilách, když sledoval, kterak si Milton odchází po svých. Měl mu zpřelámat hnáty.

Obával se nejhoršího.

Jeho vyšinutý bratříček nebude mít po dnešní noci dost a vybere si jinou husičku, která uslyší na prachy. Modlil se, aby měl aspoň trochu mozku a nešel znovu k Sally. Pokud by ho totiž poznala ona nebo kamarádka zesnulé, byl by v prdeli.

„Zacku, děje se něco?“ zeptal se Benedict.

„To nic,“ zavrčel Zack. „Jen mě sere, že se z toho tentokrát vyvlík‘.“

„Třeba to fakt neudělal.“

„Na to mu seru! Má to na ksichtě napsaný a vysmívá se nám!“

Benedict na chvíli zaváhal, než vyřkl svou myšlenku nahlas: „Jak se má bratr?“

Zack mlčel. Potom procedil mezi zuby: „Pořád mu šplouchá na maják.“

„Viděl jsi ho v poslední době?“

„Ne, je doma, daleko odsud.“

Benedict přikývl. „Jakže se jmenuje?“

„Steve,“ zalhal Zack.

„Můžeš ho sem pozvat. Třeba by se mu tenhle bordel líbil.“

„Pochybuji,“ povzdychl si Zack. ‚Hlavně když je to on, kdo tenhle bordel s radostí vytváří a směje se mi do ksichtu, sakra!‘ pomyslel si zlostně.

„Kampak?“ zajímal se Benedict, když viděl jeho náhlý odchod.

„Do obchodu. Mám hlad.“

*

Stephen Newgate spokojeně vydechl. Včera noci si užil, jako už dlouhou dobu ne. Byla to uspokojivá noc. Ale prsty už ho pomalu zase svědily. Možná to byla chyba, nechat ji tam mezi zelími. Třeba by mu potom ještě dala a zvykla by si na to, jak si ji bere. Jo, byla to blbost. Byla kus. Škoda jí. Ale v rybníku je plno ryb. Seděl na schodech před honosným domem, který kdysi vlastnil jeho pán, a nyní ho vlastnil on. Seděl na schodech a popíjel zdejší levné pivo. V domě spalo plno lidí, včetně jeho přátel, kteří si zde pravidelně užívali.

Stephen hleděl na hory před ním a usmíval se. Byl tu krásný výhled. Jistě by se tu i dobře žilo. Jen kdyby místní lidi nebyli tak povrchní.

Utřel si pěnu ze rtů a povzdychl si.

Zpozorněl, když slyšel několik rychle po sobě jdoucích výstřelů ze zbraně. Vstal. Jako instinkt nastražil uši. Po pěti letech se mu srdce rozbušilo z náhlého strachu z neznáma. Který šílenec by tak rychle dokázal střílet? Znal jednoho muže.

Chytil se za ránu na rameni.

Jenom Milton dovedl takhle rychle střílet. Předčil v rychlosti dokonce i Chrise Browna.

Najednou se Stephenova tvář zkřivila ve spokojený úsměv.

Milton tady pořád je. Pořád na něj čeká! To je přece tak skvělá zpráva!

„Měl bych jít Miltona přeci jenom pozdravit,“ pomyslel si nahlas. „Určitě jsem mu chyběl. Co bych mu mohl vzít za dárek? Pár kulek do hlavy? Nebo rychlé zlomení vazu? Nebo snad pořádnou nálož do zadku?“

Rozesmál se vlastnímu nechutnému vtipu a představám.