Krátce po snídani mně přišel navštívit doktor. Mohl mít už kolem padesátky, ale všude kolem sebe vyzařoval veselou dětskou auru. Pohled na něj mi okamžitě vykouzlil úsměv na tváři. Přistoupil k mému lůžku a zkontroloval mi mojí hlavu.

Něco si zapsal do svých lejster a poté mě ještě jednou přejel pohledem. Otočil se ke mně zády. Chvíli tam tak jen stál. Potom se na mě opět podíval. Pokývl hlavou nahoru a dolů. Zřejmě zkoušel, jestli slyším... Toto jde na mě tak vidět? Vytáhl z kapsy svého bílého pláště malý bloček, něco na něj načmáral a podal mi ho.

,, Máte nějaké otázky? ‘‘ Jistě, že mám! Nechápu, jak se na něco takového vůbec může ptát… Vzal jsem si od něj tužku, kterou mi podával a začal jsem psát.

Po chvíli jsem mu ho opět vrátil. Přečetl si to a začal mi odepisovat. Poté mi ho zase podal.

,, Pane Hatsu-san, začnu tedy od začátku, měl jste vážnou autonehodu, při které jste utrpěl otřesem mozku a zřejmě i přišel o sluch, je ovšem možné, že jste o něj přišel pouze dočasně. Také bych Vám měl sdělit jednu velice smutnou zprávu.‘‘ Ztuhnul jsem. Co se mohlo stát?

,, Dělali jsme vše, co bylo v naších silách, abychom ji zachránili. Ale bylo už příliš pozdě, přišla o mnoho krve. Pane, Vaše matka to bohužel nezvládla.‘‘

*ŠOK*

Moje matka… to snad ne!! To nemůže být pravda!! To musí být zlý sen!! Probuďte mě!! PROSÍM!!

Začal jsem brečet, jak snad ještě nikdy předtím… To.. to ne! Proč zrovna ona?! Proč jsem to nemohl být já?!

V záchvatu jsem roztrhal ten kus papíru, který mi tak neuvěřitelně ublížil. Všude se válely jeho útržky a já stále více a více brečel. Ucítil jsem něčí ruku, jak mě hladí po zádech, koutkem oka jsem zahlédl bílý plášť. Zřejmě se mě snaží nějak utišit. Moc mi to ale nepomáhalo. Začala mě ještě více bolet hlava, až jsem si myslel, že mi každou chvílí pukne. Po pár minutách jsem z toho byl už natolik vyčerpaný, že jsem usnul.

Probudil jsem se, až když slunce zapadalo. Ještě pořád mi trošku třeštila hlava… Když jsem se rozhlížel po místnosti, útržky byly už uklizené a na stolečku u okna byla krásná, nová kytice. Moment! Kytice?! Ta tu předtím přeci nebyla! Nebo ano? Ne, určitě ne! Kdo mi jí sem mohl dát? Má matka… má matka asi ne. Při vzpomínce na ní se mi začaly po tváři kutálet slzy. Nešly zastavit, tak jsem jim nechal volný průchod a kráčel k oknu, abych si tu kytici lépe prohlédnul. Třeba u ní bude i nějaký vzkaz.

Ne, žádný tam nebyl. Že by za mnou přišla přítelkyně? Když o tom tak přemýšlím, jen stěží si vybavuji, jak vlastně vypadá… Asi byl ten otřes mozku silnější, než jsem se domníval… Pamatuji si, že měla moc krásný úsměv, také její postava byla překrásná. Každý chlap se za ní otáčel. Ale to je tak vše, na co si teď vzpomenu. Trošku smutné… ani si nepamatuji její jméno…

Konečky prstů jsem se zlehka dotknul okvětního lístku. Růže…  mé oblíbené… pomyslel jsem si a trošku se mi rozhořely tváře. Pak mi problesklo hlavou. Co když to byla ta stejná osoba, která u mě byla i tehdy? Ach bože! Proč se tu neukáže, když jsem zrovna vzhůru? Takhle nikdy nepřijdu na to, kdo to je…!!

Ještě než jsem se vydal zpátky do postele, jsem k ní přičichnul. Mmm… tak sladká vůně… Najednou jsem si na něco vzpomněl.

* Zrovna jsem přišel z práce domů. Byl jsem utahaný, tak jsem si chtěl jít rovnou lehnout do postele. Když jsem však vešel do svého pokoje, všude kolem byly lístky rudých růži a zapálené svíčky. Byl jsem překvapený a hledal pohledem viníka. Stál ve vedlejších dveřích opřený o futra.

Měl nádherně vypracované tělo. Pohled na něj mi okamžitě rozbušil srdce. Celý jsem se rozechvěl. Chtěl jsem ho povalit na zem a celého si ho vychutnat. Hezky kousek po kousku... Byl však rychlejší. Chytil mě za jednu ruku a táhl k posteli. Povalil mě na ní a sklonil se nade mne. Nejprve začal s něžnými polibky na pravé líčko, poté na levé, na čelo, na špičku nosu a završil to tím nejněžnějším polibkem na rty. Chutnaly sladce, jako med. *

Pootevřel jsem oči. Asi jsem usnul… Když jsem je otevřel pořádně, někdo mě skutečně líbal. Byl to nějaký muž. Poznal jsem to podle vůně kolínské. Chtěl jsem se podívat na jeho tvář, abych zjistil kdo to je. Normálně bych začal panikařit, ale abych řekl pravdu, celkem se mi to líbí…

Nejprve jsem ho jemně pohladil po temeni hlavy. Měl krátké a hebké vlasy. Začal jsem rukou pomalu sjíždět dolů, kolem pravého ucha, směrem k jeho hladce oholené bradě. Lehce jsem mu na ní zatlačil prsty, abych ho od sebe odtáhl a koukl se na jeho tvář. Dopadaly na ní poslední paprsky zapadajícího slunce a já díky nim mohl rozpoznat, komu patří. Než jsem se nadál, chytil mojí ruku, kterou jsem ho odtahoval a přitisknul mi jí za mou hlavu. S druhou udělal to samé. Začal jsem sebou škubat, ale nebylo mi to nic platné, jelikož na mě seděl. Opět mě začal vášnivě líbat. Chvíli jsem odporoval, ale nakonec jsem se mu poddal.

Naše hra jazyky byla vášnivá a skvěle synchronizovaná. Nemohl jsem se toho nabažit. Po chvíli se odtrhl od mých rtů a začal mě líbat na krku. Cítil jsem se jako v ráji… Když zjistil, že jsem se již naprosto uvolnil, pustil moje ruce a začal mi odepínat košili. Hezky jeden knoflíček za druhým… až po ten poslední…

Začal mou odhalenou hruď obklopovat polibky. Poté jazykem obkroužil mojí pravou bradavku a jemně ji zkousnul. Rukou jsem si musel zakrýt pusu, abych co nejvíce ztlumil své vzdychy… Sice je nemohu slyšet, ale jsem si na 100 % jistý, že je vydávám… Prsty mi začal dráždit i druhou bradavku. To už jsem se do té ruky musel zakousnout. Něco tak skvělého jsem už dlouho nezažil… Jeho volná ruka začala hladit můj podbřišek a pomalounku sjížděla níže… Cítil jsem, jak mi pod jeho dotykem ztvrdnul.

Ještě chvilku mi ho hladil, než zajel pod tepláky. Pevně mi ho stisknul, a zatím co mi stále dráždil bradavky, začal rukou pohybovat, nejprve pomalu, nahoru a dolů… Každou chvílí přidával na rychlosti… Přestal mi rukou dráždit bradavku a odstranil mi ruku, do které jsem se zahryznul. Usmál se na mě a začal dychtivě líbat. Objal jsem ho kolem krku, aby se nemohl odtáhnout.

Už jsem to nemohl déle vydržet a vyvrcholil jsem v návalu orgasmu. Vyčerpáním jsem ho pustil a snažil se uklidnit svoje splašené srdce. Moje sperma měl po celé ruce. Koutkem oka jsem zahlédl, jak se usmál a celou ruku si olízl. Vytřeštil jsem oči. Proč to udělal? Je to nechutný… vážně...

Chtěl jsem se ho zeptat, co to mělo všechno znamenat. Ale pak mi došlo, že bych ho vlastně stejně neslyšel a neměl jsem tu po ruce žádný papír ani tužku…

Zvednul se a odešel pryč. Nechal mě tu na zemi pohozeného jako bych byl jen nějaký kus hadru. Sprostě mě využil…

Postavil jsem se a odkráčel do sprchy. Pustil jsem na sebe proud studené vody a doufal, že mě to probudí a vše ze mě smyje. Prosím, že to byl jen sen…

Bohužel, byla to krutá realita. Proč? Proč zrovna on? I když je pravda…, že už na první pohled mi byl nesympatický…

Kdyby mi ten papír ukázal teď, už bych mu na jeho otázku odpověděl ‘Ano‘ .. nebo spíše odkýval. Teď už vím přesně kdo jsi! Jsi sobecký a namyšlený frajírek, co si myslí, že může vše, když má tak božské tělo!