Toshiro… Jeho hebké a hřejivé rty, ve mně probudily city a vzpomínky na něj, které jsem díky autonehodě ztratil. Teď už jsou zpátky… všechny.

Vzpomínám si na naše první setkání. Bylo to jednoho chladného večera před dvěma lety. Zrovna jsem byl na cestě domů, když jsem ho zahlédl sedět v parku na houpačce. Prvně jsem si myslel, že je to nějaké dítě, tak jsem k němu přistoupil blíže, abych mu mohl říct, ať jde domů, že je nebezpečné tu být sám v tuhle dobu.

Měl krátké, kaštanově hnědé vlasy, modré oči a na sobě měl jenom kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Poté, co na mě pohlédl, jsem poznal, že budeme nejspíše stejně staří.

,,Ahoj.‘‘ pozdravil jsem ho s úsměvem na tváři.

,, A-Ahoj.‘‘ odpověděl mi rozklepaným hlasem.

,, Měl bys jít domů. V tuhle dobu se tu potuluje spousta úchyláků.‘‘

,, T-To je v po-hodě. Stejně j-je na ně zi-ma.‘‘

,, No, ale jak tak slyším… tobě taky nebude nejtepleji, viď?‘‘

Neodpověděl. Jen mlčky seděl a koukal na nohu, kterou se lehce odrážel od země. Sundal jsem si tedy bundu a přehodil mu ji přes jeho ramena. Opět ke mně zvedl hlavu s překvapeným výrazem ve tváři.

,, Bu-de ti zima.‘‘ řekl a chtěl mi jí zase vrátit.

,, Nech si jí. Mě je teplo, mám ještě mikinu, neboj.‘‘ Usmál jsem se na něj. ,, A mimochodem, jsem Akio, a ty?‘‘

,, Toshiro.‘‘ odpověděl mi s již klidnějším hlasem.

,, Můžu vědět, co tu děláš?‘‘ zeptal jsem se. Po chvíli mlčení mi odpověděl.

,, Um, rodinné důvody…‘‘ řekl smutným hlasem.

,, Aha, promiň, nech…‘‘ chtěl jsem ještě pokračovat, ale skočil mi do řeči.

,, Zrovna jsme se přistěhovali z vedlejšího města, kvůli máminému novému příteli. Jsem tu sotva pár hodin, ale už to tu nesnáším. Chci zpátky za svými přáteli, na svoji školu…‘‘ zpovídal se mi, ale já mu do toho raději skočil. Nechci, aby začal zvedat hlas, ještě by nás někdo uslyšel… vážně jsem měl z tohohle místa v noci strach. ,, Na jakou školu budeš chodit?‘‘ ,, Na Rinichi, proč?‘‘

,, Taky tam studuju, a třída?‘‘

,, Myslím, že 3-2.‘‘

,, Hm, to je škoda, já jsem ve 3-1.‘‘ řekl jsem zklamaně.

Pak jsme si ještě povídali a smáli se do doby, než jsme uslyšeli divné zvuky ze křoví, které bylo jen pár metrů od nás, a radši jsme odtud rychlým krokem odešli. Došli jsme k nejbližší autobusové zastávce, kde jsme se rozloučili a poté se každý z nás vydal svým směrem domů.

Ráno mě vzbudilo řinčení budíku. Unaveně jsem ho vypnul a neochotně se posadil na okraj postele. Koukl jsem se na kalendář, který byl na stolku mezi budíkem a sklenicí vody. Bylo pondělí. Zamračil jsem se a odešel do koupelny, kde jsem si umyl obličej, vyčistil zuby a lehce pročísl hřebenem své havraní, krátké vlasy. Poté jsem se vrátil zpátky do svého pokoje a převlékl se do školní uniformy. Vzal jsem si do ruky tašku s učením a přišel s ní do kuchyně, kde jsem ji položil na linku. Nikdo doma nebyl, takže jsem si udělal snídani jen pro sebe. Jakmile jsem do sebe naházel míchaná vajíčka, připravil jsem si i svačinu. Dal jsem ji do tašky, kterou jsem si následně hodil přes rameno a šel se obout. Poté jsem za sebou zavřel a zamkl dveře. A otráveně vyrazil do školy. Mohl jsem jít pěšky, jelikož byla škola asi čtvrt hodiny od mého domu.

Přišel jsem akorát na zvonění. Nachystal jsem si věci a poslouchal výklad učitele. Nebo spíše… dělal jsem, že ho poslouchám. Myšlenkami jsem byl u Toshiry.

Po skončení vyučování mě čekal u skříněk s mojí bundou v ruce. ,, Ahoj, zapomněl jsem ti jí vrátit.‘‘ řekl mi a podával mi ji. Všiml jsem si, že se trochu červenal. Nic jsem mu na to neřekl a vzal si ji. Po chvíli ticha jsem přeci jen promluvil. ,, Tak jaký byl první den?‘‘ ,, Nebyl nejhorší.‘‘ ,, To jsem rád.‘‘ řekl jsem mu s úsměvem. Poté jsme se domluvili, že zajdeme o víkendu ven, jelikož přes týden budeme mít oba hodně učení. Rozloučili jsme se a šli domů.

---

Dneska mě nevzbudil žádný otravný zvuk budíku, protože si ho na víkend vždy vypínám. Vzpomněl jsem si, že jsem s Toshirem domluvený, že zajdeme do toho parku, kde jsme se prvně potkali. Umyl jsem se a šel se nasnídat. Máma byla doma, takže jsem měl už snídani nachystanou na stole. Když jsem dojedl, pohlédl jsem na hodiny a zjistil, že jestli si nepospíším, přijdu pozdě.

Rychle jsem vystřelil na chodbu, obul se a zabouchl za sebou dveře. Naštěstí jsem to stihl tak tak. Nerad nechávám lidi čekat. Zase seděl na té houpačce. Neslyšně jsem k němu přišel a polechtal ho na bocích. Vypískl jako holka a já se začal smát. ,, To od tebe nebylo pěkné…‘‘ řekl zamračeně. Nedokázal jsem nic říct, jen jsem se pořád smál. ,, To ti ještě oplatím! Máš se na co těšit!‘‘ vyhrožoval mi a snažil se zachovat vážnou tvář. Nakonec to ale nevydržel a taky se začal smát. Poté, co jsme se oba uklidnili, jsme dělali různé blbosti a bavili se.

---

Už to bylo půl roku, co jsme se znali. Za tu dobu jsem ho seznámil s mými ostatními přáteli. Všichni ho měli rádi, hlavně Shizuka. Obvykle bývá tichá, ale s ním mluvila pořád. Byl jsem rád, ale trošku mi to vadilo. Nevím proč, asi proto, že jsem se cítil odkopnutý. Když jsme byli zase venku, já, Toshiro, Shizuka a ostatní, nenápadně jsem se vytratil. Nikdo si toho nevšiml, jelikož měl Toshiro všechnu jejich pozornost.

Už zapadalo slunce a já se procházel malým lesíkem. Přemýšlel jsem nad tím, jestli tam ještě všichni jsou, nebo už šli domů. A jestli mě někdo postrádal. Ale o tom pochybuju. Z mého přemýšlení mě vytrhl zvuk zlomené větve. Vylekal jsem se a otočil se směrem, odkud to přišlo. Nic ani nikoho jsem neviděl. Pak mě ale někdo zezadu chytil jednou rukou kolem pasu a druhou přes pusu, abych nemohl křičet. Mlátil jsem rukama kolem sebe a doufal, že se mi podaří útočníka zasáhnout. Bylo to však marné. Už jsem byl vyděšený k smrti, nevěděl jsem, co mám čekat, že udělá. Poté, co jsem kolem sebe přestal máchat rukama mi do ucha pošeptal: ,, Měl by ses naučit bránit, když se tu procházíš sám. Je tu plno úchyláků.‘‘ Něco podobného jsem kdysi řekl Toshirovi. Útočník mi sundal ruku z pusy a otočil čelem k sobě. Byl to Toshiro. Ulevilo se mi, ale byl jsem na něj naštvaný. Začal jsem mu nadávat, jaký to je hrozný idiot, že mi málem přihodil infarkt, a tak…

Jen se tomu smál, a pak se mě zeptal. ,, Proč jsi odešel?‘‘ ,, Ty sis všiml?‘‘ ,, Odpověz mi.‘‘ ,, Um, už mě to tam nebavilo…‘‘ řekl jsem mu a koukal do země.

Nic mi na to neřekl. Po chvíli ticha promluvil. ,, Děje se něco?‘‘ Tázavě jsem se na něj podíval. ,, Nic. Mělo by?‘‘ ,, Poslední dobou se mnou moc nemluvíš… udělal jsem něco?‘‘ Jen jsi mi přebral kámoše, jinak nic…  Toto jsem mu chtěl říct, ale nakonec jsem si to rozmyslel, je to totiž moje chyba, to já je seznámil. ,, To se ti jen zdá.‘‘ odvětil jsem mu po chvíli mlčení. ,, Nezdá, řekni mi pravdu, prosím…‘‘ Poté mě chytil prsty, volné ruky, za bradu a lehce ji zvedl nahoru. Naklonil se ke mně blíže a já viděl v jeho očích smutek. ,, P-Pusť mě! Co blbneš?!‘‘ křičel jsem po něm, ale ignoroval to. Místo toho mě políbil na koutek úst. Ztuhnul jsem, nevěděl jsem, co mám dělat. Jen jsem na něj vyděšeně hleděl. Rukou, kterou měl stále na mém pasu, sjel níže a zajel s ní zespod pod tričko a tím ho lehce nadzvedl. Ucítil jsem na holé kůži chladný vánek. Trošku jsem se otřásl. Chtěl jsem mu ruku dát pryč, ale už jsem to nestihl. Překvapil mě další polibek, tentokrát byl na mé rty. Po chvíli se odtáhl. ,, Promiň…‘‘ zašeptal a odešel pryč. Stál jsem jak přikovaný. Co to mělo být? S touhle myšlenkou jsem i já odešel zpátky domů.

Od toho dne jsme se spolu moc nebavili. Snažil jsem se mu obloukem vyhýbat. Když jsme si měli s partou někam vyjít a já věděl, že tam Toshiro bude, nakecal jsem jim, že mám moc učení, nebo rodinné důvody.

---

Netrvalo dlouho a já si našel přítelkyni. Jmenovala se Michiko. Byla krásná, chytrá a nikdy jsem se s ní nenudil. Byl tu však jeden problém. Pokaždé, když jsem jí chtěl políbit, se mi vybavil Toshiro. S ním jsem měl svůj úplně první polibek. Byla pokaždé zklamaná. Teda tvrdila, že ne, že na to sama není ještě připravená. Ale já věděl, že lže. Už jsem to jednou nevydržel a zašel k němu domů.

Po chvíli zvonění konečně vyšel. ,, Co potřebuješ?‘‘ zeptal se mě s neurčitým výrazem. Najednou mě nenapadaly žádná vhodná slova. ,, Jestli nic nechceš, měl bys jít.‘‘

,, Chci vědět, proč jsi to tehdy udělal.‘‘ vyklopil jsem ze sebe nakonec. ,, Co myslíš?‘‘ zeptal se mě nechápavě. ,, Ty moc dobře víš, co myslím. To v tom lese.‘‘ ,, Ach, ty myslíš tu pusu? No to je jednoduché, protože jsem ti to dlužil, za to lechtání.‘‘ Mrkl na mě a usmál se. ,, To ti to celou tu dobu vrtalo hlavou?‘‘ zeptal se mě s pobavením. Nic jsem mu na to neodpověděl a probodával ho očima.

,, Už je to jak dlouho? Dva tři měsíce?‘‘ ,, Tak nějak…‘‘ řekl jsem a svůj zrak upínal na květiny, které rostly na jejich zahrádce. ,, Máš rád růže?‘‘ zeptal se mě, poté co zjistil, kam se dívám. Pokývl jsem hlavou na souhlas. Přešel k nim a jednu opatrně utrhl. Poté přišel ke mně a podal mi ji. ,, Tu máš, vezmi si ji.‘‘ řekl s širokým úsměvem a podával mi ji. Dost mě to překvapilo, ale takovouhle nabídku se nedalo odmítnout. Poděkoval jsem mu a přičichl si k ní. ,, Nechceš na chvíli ke mně? Doma nikdo není a dlouho jsme se neviděli, mohli bychom pokecat.‘‘ Dlouho jsem neváhal a nabídku přijal.

Sedl jsem si na pohovku v obýváku a pohledem prozkoumával místnost.  Byla celkem velká, prostorná, bez zbytečných dekorací na rozdíl od té naší. Po chvíli si ke mně přisedl i Toshiro, který byl v kuchyni přichystat do hrnků čaje, které položil na stolek před námi. ,, Tak co jsi dělal celý ten čas?‘‘ zeptal se mě. ,, Nic zajímavého. Pořád se učil. Jo a mám přítelkyni.‘‘ ,, Vážně?‘‘ zeptal se mě s překvapeným výrazem. ,, Jo, ale moc nám to zrovna neklape… a co ty? Máš nějakou?‘‘ ,, Ne.‘‘ odsekl mi. Trochu mě to zarazilo, divil jsem se, že se mě nezeptal, proč nám to neklape. Vzal jsem si hrnek a napil se čaje. ,, Co budeš dělat o prázdninách?‘‘ Snažil jsem se zpříjemnit atmosféru a ani to nebylo od věci, prázdniny byly už za dveřmi. ,, Ještě nevím, asi se poflakovat po venku. Co ty?‘‘ ,, Chtěl jsem si najít nějakou brigádu, ale žádná mi nesedí.‘‘ odpověděl jsem mu popravdě. ,, O jedné bych věděl. Loni jsem tam pracoval, ale přestalo mě to bavit.‘‘ Překvapeně jsem se na něj podíval a vyzvídal. ,, Vázal jsem v květinářství kytice. Byly to vesměs odpolední směny za celkem slušné peníze. Tak jestli by jsi měl zájem, můžu ti to tam domluvit.‘‘ Nadšeně jsem přikývl. Poté jsme se dále bavili, Zjistil jsem, že se mu nedávno Shizuka vyznala ze svých citů, ale on ji odmítl.

Když už se začalo stmívat, poděkoval jsem za čaj a odešel domů.

---

O prázdninách jsem začal pracovat v tom květinářství, o kterém mi Toshiro říkal. Byl jsem mu za to vděčný, že mi to zařídil. Občas mě tam i chodil navštěvovat.

Také jsme si jednou zašli do pěkně drahé kavárny. Našetřil jsem si za tu dobu dost peněz, takže mi to nevadilo. V životě jsem lepší kávu nepil, vážně.

---

Když naši odjeli na týden na dovolenou, zeptal jsem se Toshiry, jestli by u mě nechtěl zůstat přes noc, že bychom mohli zahrát pár videoher a oslavit ukončení školního roku, které jsme ještě nestihli. Normálně bych pozval Michiko, ale neměl jsem na ní vůbec náladu, zase jsme se totiž pohádali. Toshiro souhlasil, tak jsem mu řekl v kolik má přijít. A šel jsem do práce.

Už jsem byl na odchodu ze své směny, když za mnou přišla vedoucí a poprosila mě, jestli bych tam ještě nemohl chvíli zůstat, že si musí jít něco vyřídit a nemá nikoho, kdo by ji zaskočil. Tak jsem tedy souhlasil, peníze navíc se vždycky hodí. Zavolal jsem Toshirovi a řekl mu, že přijdu domů později, ale jestli chce, může na mě počkat vevnitř. Řekl jsem mu, kde najde náhradní klíč a vrátil se zpátky za zákazníky.

Když už se začalo stmívat, ve dveřích se objevila vedoucí. Dala si pěkně na čas. Omlouvala se mi, že se zdržela v zácpě. ,, Nic se neděje.‘‘ řekl jsem jí s úsměvem. Ještě jednou mi poděkovala a řekla, že už můžu jít domů.

Přišel jsem k sobě domů. Vešel jsem dovnitř, zavřel za sebou a vyzul se. Byl jsem utahaný, tak jsem si chtěl jít rovnou lehnout do postele. Když jsem však vešel do svého pokoje, všude kolem byly lístky rudých růží a zapálené svíčky. Byl jsem překvapený a hledal pohledem viníka. Stál ve vedlejších dveřích opřený o futra.

Měl nádherně vypracované tělo. Pohled na něj, mi okamžitě rozbušil srdce. Celý jsem se rozechvěl. Chtěl jsem ho povalit na zem a celého si ho vychutnat. Hezky kousek po kousku… Byl však rychlejší. Chytil mě za jednu ruku a táhl k posteli. Povalil mě na ní a sklonil se nade mne. Nejprve začal s něžnými polibky na pravé líčko, poté na levé, na čelo, na špičku nosu a završil to tím nejněžnějším polibkem na rty. Chutnaly sladce jako med.

Med… květiny… květinářství… Toshiro… Toshiro! Toshiro tu měl dnes přespat!

Rychle jsem ho od sebe odstrčil a posadil se. Podíval jsem se mu do tváře. Ano… Byl to Toshiro. Začal jsem po něm řvát, co to má znamenat. Jen na mě mlčky hleděl. ,, Vypadni odtud!‘‘ křičel jsem na něj. Něco začal mluvit, ale já ho neposlouchal.

Znova se sklonil nade mě a polibkem mě umlčel. Rukou mi začal loudit po celém těle. Pořád jsem ho od sebe odstrkoval, ale nedal se. Rozpojil naše rty a kousl mě do ucha. Našel mojí slabinu. Po tomhle kousnutí, jsem se trochu uklidnil a zase si lehl na záda. Okamžitě využil situace. Jedním tahem ze mě sundal tričko a druhým kalhoty a jednou rukou zajel pod trenky. Pevně mi ho chytil a začal mi dělat dobře. Byl jsem z toho všeho zmatený a nevěděl, co udělat dřív. Po chvíli přestal a prstem mi zatlačil na zadní otvor a pomalu do mě pronikl. Cítil jsem menší tlak. Nevěděl jsem, jestli je mi to příjemné či nikoli. Netrvalo dlouho a přidal ještě druhý. Ne, tohle mi rozhodně není příjemné. Protestoval jsem až do doby, než našel moje další, a doufám, že už poslední, slabé místo. Opět jsem se mu podvolil. Koukal jsem na něj, jak se usmíval. Byl to nefér souboj. Sehnul se ke mně a políbil mě na krku. Jazykem mi sjel od krku až na podbřišek. Když už jsi myslel, že jsem dostatečně připravený, vyndal ze mě prsty a sundal si kalhoty, které následně odhodil na druhou stanu pokoje.

Jemně mě nadzvedl a sundal poslední kousek oblečení. Políbil mě na rty a pomalu do mě vnikl. Cítil jsem mnohem větší tlak, než předtím. Neubránil jsem se výkřiku a po tváři mi stekla jedna slza. ,, Uvolni se.‘‘ řekl mi a začal pomalu pohybovat pánví. Pevně jsem sevřel jeho ruce, které měl vedle mé hlavy. Při každém rychlejším a prudším pohybu jsem do něj zaryl své nehty. Chci, aby věděl, jaká je to bolest. I když se to nedalo moc srovnávat. Snažil jsem se uvolnit, co nejvíce to šlo.

Netrvalo dlouho a začal jsem si to užívat i já. Už to tak nebolelo, jako na začátku, tak jsem mu naznačil, že může klidně hlouběji. Zase mě políbil na rty a poslechl mě. Vjel do mě úplně celý a já se neubránil výkřiku. Byl to zvláštní pocit. Jeho přírazy se zrychlily a já ze sebe začal vydávat podivné zvuky, které se nejspíše Toshirovi líbily. Proto ještě přidal na rychlosti a připojil do toho i svou ruku, kterou mi chytil můj, již naprosto tvrdý úd, a začal s ní jezdit nahoru a dolů. Cítil jsem, že už brzo budu. Toshiro si toho všiml a proto nepřestával.

V návalu slasti jsem se prohnul v zádech a vydal ze sebe vše, jak výkřik, tak sperma. Toshiro si ještě párkrát přirazil a i on se v orgasmu lehce prohnul. Poté ze mě vyjel a spokojeně si vedle mě lehl. Políbil mě na krk a zvedl se.

Oblékl se a šel ke dveřím. Když už chytil kliku zastavil jsem ho. ,, Je pozdě, zůstaň na noc, ale spíš na pohovce.‘‘ řekl jsem mu. Otočil se ke mně, a lehce se pousmál. Zavřel jsem se v pokoji a sedl si na okraj postele. Přemýšlel jsem nad tím, co se před malou chvílí stalo. Já mu věřil… a on toho sprostě zneužil… To mu to ani trochu nepřijde blbé, vůči Michiko?... Ta se o tom nesmí za žádnou cenu dozvědět… A ani nevím, co to vjelo ze začátku do mě… asi jsem moc přepracovaný a nevím, co dělám…

Ráno jsem Toshira vyprovodil ke dveřím a rozloučil se s ním se slovy, ať mi dá už navždy pokoj. Nevypadal zklamaně, asi s tím počítal.

---

Po pár měsících jsem se z toho dostal a už byl schopný se s Michiko líbat. Ale ne spát. Ne, že já bych nechtěl, ale on nechtěl.

Pořád jsem měl plnou hlavu Toshira. Když si vzpomenu na to, že při pohledu na jeho obnaženou, vypracovanou hruď se mi postavil, vždy mnou projede husina.

Nevydržel jsem to. Musel jsem ho ještě jednou vidět a pak se rozhodnout, jestli ho mám skutečně rád, nebo ho nenávidím. Zvonil jsem u něj, ale bezúspěšně. Jeho rodiče mi řekli, že jel do nedalekého muzea.

Nasedl jsem tedy do auta, které jsem si půjčil od Shizuky, a jel za ním.

Špatně jsem odbočil, takže než jsem se stačil z toho vymotat zpátky na hlavní, začalo se stmívat. Jel jsem jak splašený, bál jsem se, že už ho nestihnu a budu se muset zase vrátit a to by znamenalo, že bych opět zabloudil. To jsem nechtěl.

Začalo trochu poprchávat, až se pořádně rozpršelo. Jelikož jsem moc často autem nejezdil a už vůbec ne tímhle, dělalo mi problém najít, kde se zapínají stěrače. Po chvíli jsem to našel a stěrače začaly stírat kapky na čelním skle. Rychle jsem dupnul na brzdu, jelikož se pár metrů přede mnou objevila nějaká postava. Protože bylo mokro, jel jsem pořád dál. Volant jsem stočil co nejvíce do strany a pak si už jenom pamatuju obrovskou ránu. Nejspíše jsem do něčeho naboural.