Žár je nesnesitelný.

Jestli odsud nevypadnu co nejdřív tak tu prostě umřu. Nesmím tu umřít! Ještě potřebuju chytit dva, ještě dva!

Je celý od krve. Jeho kožená černá bunda se začíná škvařit a scvrkávat. Nemůže pořádně chodit kvůli raněné noze. Nad ním visí muž na laně.

Mrtvý muž.

To ale nebyl plán. Neměl umřít. Měl jít před soud. Měl se kát za své činy a ne si s klidem odejít do zapomnění.

Podívá se na něj a v očích se mu odráží plameny. Je naštvaný.

Někdo to všechno překazil. Někdo chce, abych byl vinen za smrt tohohle hajzla, který si jí ani nezaslouží.

Oheň ho za chvíli obklopí. Zadívá se na trám, který zatím není v plamenech. S elegancí se vyšplhá přes mrtvého muže ke střeše. Trám je zatím jediný nedotčený. Stačí se přesunout na druhou stranu a proskočit oknem.

Jeho pohyby jsou rychlé i přes zranění. Je jasně vidět s jakou zuřivostí se dere směrem ven. Jeho touha žít je veliká. Chce splnit svůj cíl.

Pak ať klidně umřu, ale ještě musím dodělat, co můj strýc začal.

Z konce trámu se odrazí a proletí skleněným oknem. V uších mu rezonuje a bubnuje. Snaží se nadechnout, z toho kouře se navzdory roušce začínal dusit. Jak prudce dýchá ani si nevšimne postavy stojící opodál. Stojí v záklonu a vydechuje, přičemž si tře raněnou nohu. V dálce je slyšet zvuk blížících se sirén.

„Takže, řeknete mi, proč jste udělal něco takového?“ řekne černě oděný muž.

Kašle a zároveň se směje. „Jste tady?...haha… Jako obvykle, že detektive?.... Četl jsem, že už Vás povýšili. Čím to, vždyť mě jste ještě ani nechytil!“

„Prosím odpovězte na moji otázku,“ odbyde ho detektiv a klidně přistoupí až k němu.

„Ach dobře…budete mi věřit, když Vám řeknu, že s tím nemám nic společného?“ uchechtne se a zadívá se na něj.

Detektiv ho pozoruje svýma modrýma očima. Věří mu, viděl ty muže a snažil se je dopadnout. Proto přišel, až když hořelo. Bál se, že přišel pozdě.

Vždycky vypadá, jak když vám vidí až do morku kostí. Štve mě. Navíc si myslí, že jsem asi idiot. Už delší dobu vím, že mě nechává utéct. Mohl mě chytit už mnohokrát. Proč? Že by pro něj ta jedna noc něco znamenala? Nebo ty naše „pracovní“ schůzky?

Muž se zasměje a detektiv překvapeně vykulí oči.

„Víte Radime, já vás zase chci přivázat někam k posteli a hrát si s vámi, co vy na to?“ řekne s úsměvem, avšak jeho pohled je zcela vážný.

 

Detektiv ho mlčky pozoruje. Má lehce překvapený pohled.

Přivázat mě? Co si to krucinál myslí?

„Myslím si, že na vaši první otázku vám odpovím ano. Vím, že to není zcela vaše vina. Viděl jsem ty muže, chtěl jsem je dopadnout, ale za lesem zmizeli. Poslal jsem už polici a své lidi, aby se po nich podívali. Na vaši druhou otázku…. Leo, co to prosím vás plácáte?“ detektiv si přidřepne a sleduje ho svýma modrýma očima, ve kterých se odráží plamínky ohně.

 

Zase. Teď má pro změnu vulgární pohled. Já to věděl. Tenhle policajtskej týpek je buznička, a k tomu asi úchyl. Sakra práce, kdybych to věděl tenkrát, tak sem ten vtípek mohl ještě víc okořenit! Haha…

„Nechytnou je, ale dobrej pokus. Víte detektive, dnes jsem unaven a zraněn. Pokud vám to nebude vadit, tak vás opustím první.“

S těmi slovy rychle vyskočí a než Radim stačí zareagovat, zmizí ve tmě.

 

***o 2 hodiny později***

S příchodem do svého bytu si Radim všiml pár drobností.

Jeho deštník je opřen jinak, než když odcházel.

Svíčka na stole je etiketou k oknu a ne ke kuchyni.

Cítí neznámou vůni.

Po chvíli mu vše dojde a rychle sahá po své zbrani, avšak jeho pohyb je přerušen. Někdo ho přirazí ke stolu.

Prudce oddechuje a připravuje se na nejhorší. Tahle čtvrť je plná různých individuí. Pokud bude chtít jen peníze, je to v klidu. Jenže ty vraždy, co se tu dějí a lidé, kteří beze stopy mizí….vyskočí mu husí kůže.

„Ale no tak, detektive, přece se nebojíte,“ ozve se známý hlas těsně u jeho ucha.

Navzdory vzteku, který se okamžitě dostavil, mu celým tělem projede vlna vzrušení.

„Leo…vy…co tu děláte? Okamžitě mě pusťte!“ vztekne se Radim.

 

Leo se uchechtne. Shlíží z vršku na detektiva a snaží se přijít na to, proč to udělal, proč přišel? Prostě chtěl. Nemá vlastně důvod. Sáhne detektivovi za opasek a vytáhne pouta, kterými mu znehybní ruce za zády. Kvůli nadávkám, které ze sebe přitom detektiv chrlí, mu zacpe pusu kapesníkem. Ten vykulí oči a okamžitě ustane v pokusech o mluvení.

„Kde máte ložnici?“ zeptá se a přitom detektiva narovná a otočí čelem k sobě. Oběma je jasné, že kdyby se chtěl tak moc vyprostit, pořád má ještě nohy.

Detektiv ho chvíli nehnutě pozoruje a pak kývne hlavou směrem doprava.

„Ach fajn, tak pojďme. Dnes si s vámi pohraji trochu více, doufám, že vám to nevadí. Přeci jen…už je to dlouho od našeho posledního intimního setkání, nemyslíte?“ usměje se Leo a provokativně ho kousne do ucha.

Otevře dveře a spatří velkou postel. Opravdu obrovskou postel. Jinak je pokoj zcela holý až na dveře zabudované skříně a dva noční stolky.

„Zajímavé,“ usměje se. Čekal spíš něco ve stylu malé zbrojnice. Ano, jeden jeho známý z dřívějška, shodou okolností policista, měl v ložnici hotovou zbrojní základnu.

Dojdou k posteli, kam Leo mrští detektiva.

„Víte, že jste pěknej úchyl? Je vám to vidět na očích. Rád bych vám řekl, co to tu teď dělám, ale sám to nevím, tak to berte tak, že si opět zpestříme večer a provedeme nějaké ty prasárničky, co vy na to?“

Obkročmo se na něj posadí a sleduje, jak detektiv překvapeně mrká. Pomalu mu začne rozepínat košili. Detektiv kulí oči víc a víc, a k tomu se jeho tváře červeně zabarví.

Leo vše dělá pomalu. Dává mu možnost ho zastavit. Stačí jen jediný náznak odporu a okamžitě všeho nechá. Nicméně detektiv fascinovaně pozoruje Leovi ruce, které mu rozepínají poslední knoflík u košile.

„Dobře, teď už utéct nemůžete. Dal jsem vám možnost, ale teď už jí mít nebudete. Teď jste můj…“ poslední větu Leo zašeptá a jazykem lehce obkrouží karamelovou bradavku, která okamžitě ztvrdne.

Svižně se zvedne z pelesti a naslepo otevře první dveře skříně.

Trefa!

Vytáhne kravatu a sváže detektivovi nohy s potměšilým úsměvem na rtech. Narovná se a prohlíží si bezmocné tělo pod sebou. Pozoruje linku napjatých svalů. Přejede po nich dlaní, jen zkusmo, aby vyzkoušel jejich pevnost. Skutečně ukázkově vypracovaný hrudník.

Skrze okna doléhá do místnosti rachot ulice, značně utlumený. Spíš takový tichý doprovod, který hravě přehlušuje dvojité zrychlené dýchání.

Hladí modrookého krasavce a místy trochu přitlačí. Pohraje si s bradavkami. Polaská okolí podbřišku. Detektiv prudce vydechuje, snaží se o to, aby na něm nebylo tolik znát, jak je vzrušený ale marně.

„Víte, že vám stojí? Je tvrdý jak beton. A to jsem ještě ani pořádně nezačal,“ uchechtne se.

Zadívá se na čokoládové tělo třesoucí se trochu strachem, trochu touhou. Prohlíží si ho nestydatě a hladově. Jeho pohled nutí mužovo srdce pod ním tlouct ještě zběsileji a začíná cítit, jak mu mezi nohama vzrušeně cuká. Leo nasadí lehce zamyšlený výraz, avšak stále na něj jen hledí, přičemž mu zcela nevědomky položí ruku přímo do rozkroku. Jeho pohled svědčí o uvažování.

Je to pěkný chlápek. Svalnatý. Vsadím se, že po něm holky jedou jak včely po medu. Navíc ty jeho oči, furt na mě kouká má v nich údiv a touhu zároveň. Nemůžu si pomoct. Nevím, co tu dělám, ale vím, že ho chci zase trochu zprznit. Možná mě to baví, protože je to „zakázaný“ jsem přeci ten, po kom on už skoro pět let jde. Skoro je mi líto, že moje práce už bude u konce a já pak zmizím tak daleko, že mě už ani on nenajde. Cítím jak je tvrdý. Je to až nemožný. Zírá na mě a vsadím se, že i kdyby neměl v puse ten kapesník, tak má pusu do kořán. Je až nezvykle ramenatý. Ty jeho havraní vlasy jsou teď rozcuchaný. Vypadá mladší. Zkusím ho pozlobit víc….

Leo se posune a hbitě rozepne detektivovy kalhoty, kterých ho rovnou zbaví i s boxerkami.

Je v pozoru… Nečekaně.

Při té myšlence se usměje.

„Vau….ten je pěkně….velkej,“ vydechne překvapeně a mrkne na detektiva. Ten však vypadá stále stejně. Jeho obličej je rudý a oči vytřeštěné.

„Je vám jasný, že s tímhle se do mě nikdy nepodíváte? Ale nebojte….váš zadek ochuzen nebude,“ usměje se líbezně a začne lehce olizovat povážlivě škubající penis po celé délce.

 

Ten syčák…měl pravdu, dal mi možnost uniknout. Proč jsem ho třeba nenakopl? Asi jsem vážně zvrhlej. Ale to co mi teď dělá…to snad ani není možný. Musím špatně vidět. Jeho hlava v mém klíně. On….

Vyndal mi ten kapesník? Co? Já mám jeho prsty? On si líže své prsty??...Ne já mu lízal prsty...strčil…on mi strčil prsty do zadku!!!

„Ach…já…co.“ probere se z transu Radim a lehce sebou škubne.

Ty jeho oči. Za všechno může ten jeho pohled. Má jasně zelené oči. Nechápu, že ho nikdy nikdo nechytl i přes tu masku…na ty oči nikdy nezapomenete. Navíc je velmi štíhlý a elegantní. Líbí se mi jak mluví…tak neurvale a přitom se pohybuje jako kocour. 

S nehraným zájmem pozoruje jeho hlavu, která si pohrává s jeho nádobíčkem. Vnímá každé olíznutí, každý nápor vzduchu, který mu věnují jeho ústa, každý pohyb jemné dlaně. Třese se a velmi intenzivně cítí, že za chvíli přijde k vrcholu. Prozrazují mu to záškuby svalů, které nelze ovládat. Je uvězněn pohledem zelených očí, jenž ho skrze přivřená víčka se zájmem sledují a čím více pozoruje ten výjev, tím více přestává kontrolovat své vzdechy.

 

Leo přestane a zadívá se na něj. Celou dobu ho Radim zaujatě pozoroval, ale teď ne. Má lehce přivřené oči a zrudlé tváře. Prudce vydechuje, a když zkusmo nasaje špičku tak hlasitě zavzdychá.

Hm, jak jsem si myslel. Líbí se mu to. Přestal se kontrolovat.

„Víte, to by nebylo fér, kdybyste si to užíval jen vy. Ne že mě ty vaše reakce nebaví, ale chci se dnes taky trochu odreagovat, tak mi odpusťte,“ usměje se „Máte nějaký lubrikant? Ne? Tak v tom případě…vás asi musím udělat prvního,“

Radim překvapeně zamrká. Leo se hbitě sehne a s pohledem upřeným na jeho tvář ho začne hluboce sát.

Ten se…zbláznil.

Ačkoliv se snaží vydržet co nejdéle po pár sekundách vyvrcholí. Zradí ho vlastní tělo, které se zuřivě rozklepe a vyklene ke zdroji slasti, jenž mu poskytuje horký vnitřek zločincových úst. Leo ho hbitě otočí a získané sperma vmasíruje tam, kde před chvíli měl nasliněné prsty. 

Otvor se kolem jeho prstů povážlivě stáhne. Vyčká, dokud se detektiv neuvolní. Snaží se korigovat svůj hlasitý dech. Když sevření povolí, několikrát prsty zakrouží. Aniž by přestal s přípravou, volnou rukou uvolní přezku pásku a postaví se, aby si stáhl přebytečné kusy oděvu, čítající džínsové kalhoty a černé boxerky. Nakloní se k pevným zádům a věnuje letmý polibek odhalené šíji. Vytáhne své prsty, aby je bez průtahů nahradil svým mužstvím. Radim se pod nenadálou plností celý prohne a podvědomě podsadí pánev, v předtuše, že tak ustoupí ten tlak a lehká bolest.

„Uff…ach…co?“ nechápe Radim.

„Co? Takhle se cítíš, když už nejsi pana, tak co jaký to je?“ uchechtne se Leo, ovšem i přes ironii v hlase se předkloní a zapře se rukama podél detektivovi hlavy, aby mu vtiskl několik uklidňujících polibků na krk a ramena.

Pomalu se začne pohybovat. Lehce, úplně jinak, než měl původně v plánu, než by ve skutečnosti chtěl. Touha mlátit do těla pod sebou, jako do boxovacího pytle, ho prostě opustila. Nechce ublížit, chce potěšit. Jeho i sebe a moc dobře si to uvědomuje. Líbí se mu, jak se kolem něj svírá a když se otře o citlivé místečko, Radim ještě více vystrčí zadek a sám přirazí proti němu. 

Leo ustrne, jako kdyby špatně pochopil záměry své "oběti". „Dám ti chvíli, zvykni si na ten pocit,“ zašeptá.

 

Ten chlap mluví, jak kdyby snědl půlku zeměkoule. Vždycky mluví tak arogantně, ale nikdy to tak nemyslí.

 

Následující hodinu je Radim nucen vystřídat mnoho různých pozic, přičemž všechny z nich jsou dost náročné, protože nemůže užívat ruce. Jeho protějšek si to náramně užívá a nenechává ho vydechnout ani na sekundu. Někdy v průběhu jsou mu rozvázány nohy a sundána pouta. Nic z toho v podstatě ani nevnímá. Jediné co může s jistotou říct je, že Leo voní krásně a má naprosto úžasně zahnutý penis se kterým skvěle pracuje. Nemluvě o jeho dotecích, které přivádí k šílenství, a ten nakřáplý sexy hlas, jenž mluví ty zvrhlosti…ani ta bolest mu nevadí…snoubí se s rozkoší.

 

Prudké oddechování se nese místností, a je tím jediným, co ruší téměř úplné ticho. Leo leží na Radimových zádech, rukou víská havraní vlasy, které jsou zvlhké potem.

„Fajn, pro dnešek to stačí,“ usoudí Leo a svalí se vedle něj. „Tak co? Asi tě bolí zadek viď?“ zeptá se skoro až soucitně.

Radim stále leží s rukami za zády a obličejem přilepeným k posteli. V hlavě mu víří spousty myšlenek. Tělo má v jednom ohni. Stále cítí, jak v něm doznívají orgasmy. Penis mu pulsuje. Nemůže mluvit. Snaží se zklidnit dech.

Leo si v klidu sedne a dooblékne si kalhoty. Vytáhne z kapsy krabičku cigaret a popojde k oknu.

„Víš, seš první chlap, se kterým jsem tohle dělal. Myslel jsem si, že jsem na ženský, ale tak nějak to vypadá, že ty budeš asi výjimka. Už když si mě poprvé skoro chytil, říkal sem si, že seš nějak divnej. No a ten den, co jsem tě svázal v tom skladu. Fakt jsem tam nechtěl dělat, co jsem dělal. Ale když tys byl tak bezbranej a vyděšenej, že jsem si nemohl pomoct. Víš, vždy mě bavili vyděšení lidi. Dneska taky. Cejtím z tebe strach a to se mi líbí.“

Leží tam jak leklá ryba. Kvůli němu jsem sledoval gay porno! Věděl jsem, že si ho najdu znova? Asi jo. Jsem úchylnej.

„Víš, jsem nekuřák a tenhle byt je taky nekuřácky,“ zamumlá Radim a pomalinku se vytahuje na rukách do dřepu.

„Fakt? Tak to promiň ale nějak to přežij, vyvětrá se to hned, neboj,“ odvětí Leo a pobaveně sleduje jeho opatrné zvedání „Nechci ti do toho nějak kecat, ale jestli si klekneš zadkem na paty, mám takovej silnej pocit...že to bude kurva bolet,"

 

Radim se namáhavě posadí a zadívá se na svého padoucha. Po jeho ironické poznámce změnil směr a pro jistotu si sedl naprosto tradičním způsobem. Chtěl by mu odpovědět v podobném duchu ale je rád, že se vůbec dostal z polohy na břiše. I tak cítí snad všechny kosti v těle. Nejvíc vnímá tu bolest v zádech, za kterou ani tak nemůže nenadálý sexuální tělocvik, jako spíš fakt, že měl záda půlku té doby zkroucené v nepřirozené poloze. Zadek ani tak necítí, za což určitě vděčí kvalitním matracím, jenž si koupil, aby se dobře vyspal. Nicméně našly i jiné využití.

Sakra. Já se snad ani nezvednu. Necítím nohy! A bradavky mi chtěl, zřejmě odpreparovat od těla. Bohužel, stále drží, kde mají, akorát šíleně pálí. Jak mám vstát? Dyť já sotva sedím!

„V tom skladu jsem se tě fakt bál. Myslel jsem si, že si jen další pomstychtivý klučík, co zabije všechny, jež mu přijdou do cesty. To cos mi udělal…nevěděl jsem, jestli tě mám nenávidět nebo co. Vlastně celej ten rok potom jsem po tobě šel víc než kdy dřív. Chtěl jsem tě zabásnout a ponížit jako ty mě. Jenže jsem pak zjistil, proč to děláš. Došlo mi, že děláš věci, který já nemůžu…protože jsem omezen zákonem. Ty ne. Ty ho můžeš porušit. Proto…jsem se rozhodl, že tě nechám utéct, když budu moct. V podstatě vykonáváš protizákonnou spravedlnost,“ vysvětluje Radim své myšlenky, a přitom si tře namožená záda.

„Já vím, že mě nechceš chytit. Mohl jsi to udělat už tolikrát. Zeptám se tě na jedno. Ještě mi chybí dva. Jen dva. Zabásneš mě, až to skončím nebo mě necháš být?“ upře svůj zelený pohled na postel, kde si tázaný zkoumá, co utrpěl za ztráty.

Nebo spíš, co získal za nálezy? Haha.

„Nad tímhle už jsem taky přemýšlel,“ odvětí Radim a opětuje mu vážný pohled.

Je tak elegantní i v těch kalhotách na půl žerdi. To jak drží tu cigaretu a jak mě sleduje…jeho přivřené oči a pootevřené rty. Ten grif ruky, jenž přitahuje k ústům.

Při pohledu na jeho ústa se Radim prudce začervená. Ve skutečnosti ne ponížením, ale vztekem. Potlačovaným. Dlouho zakrývaným.

„Ale no tak!“ uchechtne se Leo „přeci byste se nečervenal jen při pomyšlení, že místo té cigarety jste tam před chvílí byl vy?“ rýpne si a přitom zvedne ruku, kterou si rádoby ledabyle přejede po spodním rtu.

Provinile uhne pohledem. Je pravda, že on je tu evidentně ten starší, měl by se umět víc ovládat, než tenhle mladej kluk, co si hraje na supermana.

„Ste gay?“ zeptá se Leo.

„Ano i ne…teda…nevím…ale…“ začne zmateně koktat Radim.

„Je to jedno, vlastně na tom vůbec nezáleží,“ mávne rukou Leo. Vyhodí nedopalek z okna a dojde až k němu. Poklekne před něj se zvědavým výrazem ve tváři. „Tak co? Necháte nebo zatknete?“ při té otázce lehce přivře oči.

 

Vypadá jako kočka, co se chystá chytit si svou myš.

Ač nechce, musí se mu zase podívat do zelených očí.

Leo se zapře rukama vedle něj a přisune se blíže. Skloní hlavu tak nízko, že mu schází jen pár centimetrů k jeho klínu. Radim cítí jak jeho penis opět reaguje. Nechce. Jenže pak si Leo zase bezděčně přejde rukou přes spodní ret a Radimův úd, jako kdyby to bral za projev povzbuzení k činu, se vztyčí do pozoru. Než se naděje uvědomí si, že ho svým penisem tlačí do brady.

Leo sledujíc celou jeho reakci se zářivě usměje. Podívá se dolů na ten trčící totem chtíče a když už je tak blízko, rovnou jej i olízne. 

„Tak co, detektive, když mi odpovíte, můžeme to dodělat. Nezáleží na tom, jaká bude odpověď, podstatné je, že jí budu znát.“

S touto otázkou začně přejíždět jazykem po celé Radimově chloubě, zatímco očima pátrá po odpovědi v jeho tváři.

 

Pulzuje mi v puse. Je až neuvěřitelné, že neuběhlo ani deset minut od jeho posledního vyvrcholení. Zjevně musí být mladý a plný energie... haha.

„Od té doby, co vím, proč to děláte…jsem…nikdy..jsem..ni.. nikdy neměl v plánu vás zatknout,“ vydechuje přerývavě hypnotizován tím výjevem ve svém rozkroku.

„Vážně?“ usměje se Leo a jedním rychlým pohybem se vymrští z podřepu. Obkročmo se na něj posadí. Zatlačí mu do hrudi, obtočí prsty kolem silného zápěstí, a dá mu ruce za hlavu. Skloní se k jeho obličeji, jen pár milimetrů chybí k tomu, aby se jejich rty setkaly. 

Zatím, ač dělali vše možné se ani jednou nepolíbili. Leo se mu dlouhou dobu dívá do očí. Minuty ubíhají a místností se nese pouze tikot hodin a jejich zrychlující se dýchání. V zelených očích se zableskne…olízne si rty a sleduje reakci detektiva, který jen zalapá po vzduchu, jako kapr vyplavený na šouš.

Fajn, beru to jako ano.

Aniž by zavřel oči, skloní se k těm rozevřeným ústům a rovnou do nich vstrčí jazyk, aby prozkoumal ten hřejivý vnitřek. Zkraje jde jen o hravé a něžné líbání, které se s každou přibívající sekundou mění na stále dravější bitvu jazyků a i zubů, kterými si vzájemně skusují rty a vysílají do svých těl elektrizující pocity.

Radim, který konečně může používat všechny své končetiny, mu rychle přetáhne tričko přes hlavu.

„Ale ale…jen mi neříkejte, že vám celou dobu vadilo, že jste celý nahý jen vy?“ uchechtne se potměšile Leo a přitom ho rádoby ledabyle začne třít ve slabinách.

„Samozřejmě…že…ááách,“ vydechne a celý se roztřese, naprosto nečekaně vyvrcholí. Veškeré jeho sperma dopadne na mladíkovo břicho a kalhoty.

„Ale…ale…tohle bylo rychlé, po kolikáté už? Od trojky jsem přestal počítat. Kde se to ve vás bere?“ usmívá se.

Detektiv ho rychle mrští vedle sebe na postel.

„Kapesník. Kalhoty…musíme…“ mumlá a přitom odbíhá kamsi pryč.

Je možný, že se ten chlap stydí? Proč se pořád stydí? Naposled mi to nastříkal do pusy a nic. Teď jen na břicho a běhá tu jak pominutej.

Mezitím detektiv přiběhne zpět. Poklekne na kolena a začne mu otírat břicho a následně kalhoty papírovým ubrouskem.

Leo ucítí, jak tvrdne. Navzdory absurdní situaci mu prudce stoupá tep. Pozoruje detektiva, který mu důrazně otírá bříško. Při pohledu na jeho rudou tvář mu dnes, již poněkolikáté zaškube ve slabinách. Vnímá jeho vůni plnou testosteronu, tak odporující tomu, co právě předvádí. Vzrušuje ho to. Ty emoce a ta vůně. A taky to... že cítí i něco, co není schopen vysvětlit. Jako kdyby se za studem skrýval i jiný pocit.

Pozoruje blýskající modré oči a lehce pootevřená ústa a hlavně ta ruka, která mu zrovna čistí pásek u kalhot, mu slušně hýbe s pulsem. Lehce předkloní hlavu a skoro neznatelně pohne boky směrem k němu.

 

Hadřík, kterým mu doposud čistil kalhoty, mu vypadne z ruky. Ustrne.

„Tohle budeš dělat poprvé že?“ usměj se Leo a sám si rozepne zip u kalhot, pod kterými nemá ani boxerky, protože se neobtěžoval s jejich hledáním. Promne v dlani své mužství s poťouchlým úsměvem ve tváři.

Ačkoliv mu Leo pořádně nevidí do obličeje je mu jasné, že musí stále být úplně červený. Dá ruce za záda a opře se. Pobaveně sleduje zkoprnělé tělo před sebou.

Detektiv se po chvíli probere z šoku a se zjevnou nejistotou se začne dotýkat tvrdého penisu, který má před sebou jako zákusek na talíři. Jen ta vidlička chybí, napadne ho, kdyby tu byla, možná by jí škodolibě použil. Ale ne! To by neudělal... jenže za to, co si musel vytrpět, divil by se někdo?

Všechny Radimovi pohyby jsou něžné a neohrabané. Po chvilkové zaváhání zapojí do hry i ústa a pomalu si ho zasouvá dovnitř. Vše, jako kdyby byl porcelánová panenka. A Leo ho nechává. Líbí se mu ten přístup. Vzrušují ho ty stydlivé emoce a vůbec mu nechce říkat, že by klidně mohl být tvrdší. Teď nejde o vášeň. Jde o sílu okamžiku.

 

Probudí ho cvrlikání ptáku. Neochotně otevře oči a chce se otočit. Jenže nemůže.

No jo…včera…já a detektiv.

Podívá se na svou hruď, kde spokojeně oddechuje jeho včerejší milenec. Začne si prohlížet ten zvláštní pokoj. Je prostorný. Stěny jsou jednoduše bílé. Bíle jsou i dveře skříní. Postel je taktéž bílá a ten jeden noční stolek je též bílý. Jediné, co tu bělobu narušuje, je obrovský černý lustr s bílými ornamenty. Mrkne z okna. Slunce už je vysoko na obzoru. Museli dlouho spát.

„Mám rád jednoduché věci,“ zamumlá detektiv, který ho již chvíli pozoroval.

Překvapeně sebou trhne. „Vážně?“

„Co chceš k snídaní?“ usměje se.

„Nic, jen se obléknu a v tichosti odejdu,“ odvětí Leo a sotva se vykulený detektiv vyhrabe na nohy už je skoro celý oblečený.

„Kdy máš v plánu chytit dalšího?“ zeptá se starostlivě a oči mu padnou na Leův obvaz na lýtku, který akorát mizí v nohavici kalhot.

Takže proto jsem včera cítil, že vždycky více přiráží z jedné strany. Bolelo ho to přitom?

„Proč? Nemusíš to vědět,“ odvětí stroze tázaný.

„Ale posledně…možná by bylo lepší, kdybych mohl dorazit dřív, kdyby…aby se ti..“

„Aby se mi něco nestalo?“ přeruší ho a upře na něj zelený pohled.

Detektiv překvapeně zamžiká a trochu ustoupí.

Proč má tak zlý pohled? Proč se tváří tak naštvaně? Udělal jsem něco špatně?

„Nejsem pro tebe nic. Ani ty pro mě nic nejsi. To, co se stalo včera je dnes již minulostí. Věnuj se své práci a prostě na to zapomeň. Nic to neznamenalo, užili jsme si, chápeš?“ poslední větu děsivě zašeptá a věnuje mu tvrdý pohled.

„ale…já..my..bylo to fajn,“ vzmůže se jen.

„Bože, seš ženská nebo co?!“ křikne naštvaně Leo a odvrátí zrak. Nesnese ten vyčítavý pohled. „Kurva! Tohle je přesně to, co jsem nechtěl,“ zakleje a naštvaně kopne do nočního stolku, který se celý roztřese. „Byl to sex, byl to skvělý sex ale co s tím? Co bys chtěl?! Chceš se scházet s někým, koho roky chytáš, na koho je vypsaná odměna? A co pak? Tohle vždycky praskne. Už tohle je nebezpečný, jen to, že jsem tu. Seš debil?!“ rozčílí se a vzteky dojde, až k němu. S poslední otázkou ho přirazí ke zdi.

 

Dívají se jeden druhému do očí. Leo je naštvaný a Radim se tváří ublíženě. Oba ví, že jejich vztah byl už pár let jiný. Občas se někde setkali a Leo mu vždy sdělil hodinu a místo, kde si má vyzvednout dotyčnou osobu i s veškerými usvědčujícími důkazy. Někdy se sešli a zůstali spolu déle, než bylo nutné. Jejich rozhovor byl vždy založen na respektování jednoho a druhého. Nebavili se ani jako přátelé ale ani jako známí. Navzdory všemu co se stalo, se tak nějak stali součástí svých životů. Včerejší večer jejich vztah navigoval jiným směrem. Stejně jako když se setkali poprvé v tom skladu, v době kdy se ještě vůbec neznali. Na samém počátku.

Ne, včera to bylo naprosto jiné. To poprvé nebylo tak emotivní…

„Fajn, udělej mi něco dobrého a dej mi ručník a půjč mi taky něco na sebe. Moje kalhoty si mi včera pěkně zaneřádil,“

Detektiv překvapeně zamrká „Neříkal jsi, že mám na vše zapomenout a že jdeš pryč?“ nechápe.

„Vypadáš, jak kdybych ti chtěl ukrást tvojí nejoblíbenější hračku. Fakt mi připomínáš ženskou…zůstanu ještě chvíli, nerad bych abys pak kvůli mně brečel, cejtil bych se blbě,“ rýpne si, ale jeho oči už ztratily ten zlý pohled…

Co v nich je?...  radost? Tvoji stupidní poznámku budu ignorovat.

„Ve skříni si najdi, co potřebuješ, koupelna je v předsíni,“ odvětí detektiv a podleze jeho ruku, aby se tak vyprostil a mohl zamířit do kuchyně.

Nicméně je chycen za lem kalhot a ten silný mladík ho přitáhne zpět k sobě. Ucítí jeho rty na svém uchu.

„Ty asi vůbec nepřemýšlíš. Myslíš, že bych zůstal jen kvůli snídani?“ zašeptá a lehce mu okusuje ucho „kdepak, tu sprchu si dáš se mnou. Chtěl si to viď? Takže mě pěkně celého umeješ a osušíš. Když mě tu chceš mít, musíš se naučit uspokojit mé touhy,“ vše říká jen šeptem a přitom mu lehce přejíždí rukama po těle.

Už vím, co jsem v těch očích viděl. To nebyla radost ale podlost. Ten! Co si o sobě myslí! Jen ať si klidně táhne! Je mi to naprosto jedno.

S odhodláním se odtáhne z jeho sevření a rozhodně se na něj podívá.

Zelená…vždycky jsem miloval zelenou.

„Dobře,“ vydechne „udělám vše, co si budeš přát,“ dodá a chce sám sobě nafackovat.

„To zní jako plán,“ usměje se Leo a s naprostou samozřejmostí mu sáhne do rozkroku.

„Už se těším, až budeš, plnit má přání…“