Polkne a olízne si rty.

Je rozhodnut čelit svému osudu se ctí.

Radim se na něj obkročmo posadí. A chvíli ho jen tak pozoruje.

Leo se během těch vteřin snaží myslet na medvědy. Nemá je rád, bojí se jich. Takže je to nejlepší možná myšlenka. Rozhodně nemá v plánu se hned chlubit svou erekcí, nicméně ať se snaží sebevíc, z každého medvěda, kterého si představí, se stává svalnatý modrooký chlap, který sedí přímo na něm.

Fajn, tak si teda stůj, ty zrádce!

Radim blesku rychle změní těžiště a svým obličejem se těšně přiblíží k jeho, zatímco jednou rukou se opírá vedle jeho hlavy, druhou mu, hned na první pokus, roztrhne košili. V tu chvíli je slyšet jen mírný rachot, z knoflíků, co dopadly na zem.

Leo si uvědomí, že zadržoval dech. Dokonce má podezření na zástavu srdce. Pokusí se tedy co nejtišeji vydechnout, což se mu nevyvede. Vydechne jako vzrušená středoškolačka.

Kdybych se uměl červenat, tak sem teď rudý jak Turecká vlajka.

„Tak, myslím si, že je na čase, abychom změnili místo,“ pronese Radim s úsměvem.

Leo na něj vytřeští oči.

Změnit místo?

Představí si červenou místnost plnou pout a bičíků a dalších různých serepetiček.

Prudce zavrtí hlavou „V žádném případě, tady mi to vyhovuje…“ opatrně rukou pohladí peřinu a dodá „já mám rád postele.“

Radim ho probodne nesmlouvavým pohledem.

„Ne, zvedej se. Jdeme,“ přikáže a sám se postaví.

Leo se pomalu posadí, v hlavě stále obraz té místnosti, kterou nejspíš viděl v nějakém pornu nebo ve filmu. Srdce mu buší jako zvon. Podívá se na Radima, který má ve tváři pobavený úsměv.

Tohle je sen. To se mi musí zdát!

Štípne se do ruky.

 

Radim už to nevydrží a vybuchne smíchy. Leo sebou trhne, jak kdyby dostal ránu do hlavy, a nedůvěřivě ho pozoruje.

„Tak za prvé není to sen, a za druhé, tím „místem“ jsem myslel koupelnu,“ vysvětlí se smíchem Radim.

„Aha…no tak to mi spadl kámen ze srdce,“ odvětí Leo tak upřímně, že je odměněn další salvou smíchu.

„Hádám, že si čekal nějakou hernu nebo tak něco viď? Moc koukáš na filmy brouku. Nejsem sadista,“ uklidňuje ho.

„Ne? A vysvětli mi, proč si mi proboha živého roztrhnul tu košili? Jako mě je to jedno, je to tvoje košile, ale málem sem si kvůli tomu krupnul do trenek,“ přizná se Leo. Snaží se mluvit, aby co nejrychleji zapomněl na předchozí nedorozumění. Je si jist, že se cítí trapně a to po hodně dlouhé době. Navíc mu něco říká, že to dnes není naposledy.

Uvědomí si, že kdyby fakt tlačil na pilu, šel by s ním i do té herny, kdyby nějaká byla.

Bože, proč? To mu nikdy nesmím říct.

„Jen tak… na efekt,“ mrkne Radim a tak tak uhne ráně, kterou mu Leo chtěl uštědřit do břicha.

Chytne ho za napřaženou ruku a zvedne. Druhou ruku mu omotá kolem pasu a s ústy těsně u jeho ucha zašeptá: „Pojď se mnou do sprchy.“

Leovo, skoro klidné mužství, se znovu přihlásí o pozornost.

Radim, nečekajíc na reakci, si ho přehodí přes rameno, a s natěšeným úsměvem zamíří do koupelny.

Než se naděje, stojí nahý ve sprše, čelem ke zdi. Po zádech mu přejíždí obrovské dlaně, které ho jemně masírují. Celý se chvěje.

Pokusí se protestovat, ale je umlčen žhavým polibkem. Po chvíli se zkusí otočit, nicméně je tvrdě přiražen ke stěně. Opře čelo o chladné dlaždičky, rozhodnut víc se nevzpírat. Hořce si uvědomí, jak jednoduše se poddal.

Stále mu masíruje záda. Horký dech, jenž cítí na svém krku, v něm elektrizuje až po prsty u nohou. Srdce mu buší jako závodníkovi dobíhajícímu do cíle.

Dlaně na chvíli zmizí, aby se zase vrátili, tentokrát k jeho bříšku. Jedna ruka se posune výš a sevře jeho ztvrdlou bradavku. Prohne se. Druhá mu lehounce přejde po žaludu, tento letmý dotek, za pomoci tvrdého mačkání bradavky, je několikrát zopakován. Jeho tělo ho přestává poslouchat. V hlavě už dávno není žádná jiná myšlenka, než ta, která s chutí očekává, co přijde dalšího. Když mu ta obrovská dlaň obmotá penis a prudce se posune po celé jeho délce, nohy mu vypoví službu, nebýt pohotové Radimovy reakce, tak se odporoučí k zemi. Takhle je zachycen druhou volnou rukou, přičemž ta první stále pomalu zkoumá jeho úd. Zanedlouho se mu z toho všeho začnou dělat mžitky před očima, přestane hlídat svůj dech a beze studu vzdychá. Ty pomalé pohyby, jenž jsou dopřávány jeho slabinám, ho nutí šílet. Není si jist, jestli z toho proudu nad ním teče teplá, nebo studená, ale je mu příšerné vedro. Celým svým tělem se tiskne k Radimovi, a má neblahý pocit, že se za chvíli rozpustí v extázi. Ruka, jenž ho svírá kolem boků, mu propaluje díru do pokožky.

Žár.

Touha.

Chtíč.

Lehký polibek na krk, smyslné olíznutí ouška a zrychlení pohybů té horké dlaně…jsou pro něj poslední kapkou. Celý se rozklepe a s hlasitým křikem vyvrcholí.

Následuje tma.

 

Probudí ho něčí doteky. Vnímá, jak ho někdo hladí od krku až ke kostrči.

Je mu příjemné teplo a cítí se uvolněný.

„S tímhle jsem se ještě nesetkal,“ ozve se tichý hlas těsně u jeho ucha, a vzápětí se kolem něj obtočí silné paže. To prudké sevření ho definitivně probudí.

„Promiň, mě se to taky ještě nestalo,“ řekne.

Takže dneska druhý trapásek. Vedu to fakt pěkně. Kdy jsem se stal takovýmhle děckem?

„V pořádku. Nejspíš toho na tebe bylo moc,“ usměje se.

„To protože ty! Ty! Ty…“není schopen najít slova a navíc je umlčen polibkem.

„Pšššt, plýtváš energií. Nechal jsem ti dvacet minut. Seš v posteli, říkals, že ji máš rád. Tak doufám, že si nelhal,“ prohlásí a v očích se mu ďábelsky zableskne.

Chce mu něco štiplavého odpovědět, ale ústa mu zacpe svým jazykem, a navíc ho skoro celého zalehne.

Těžký…tak těžký…

Najednou jsou zase tu. Horké dlaně dráždící jeho tělo. Vlhký jazyk pohrávající si s bradavkou. Vzrušení, které prudce stoupá. Celý se rozechvěje. Není schopen ten třas zastavit. Nedočkavě otevře oči a utopí se v modrém moři touhy. Vzápětí ucítí v ústech jeho prsty. Líže, hltá a k jeho velkému údivu, se mu z toho roztřese tělo ještě víc. Z toho pohledu, z toho pocitu.

Prsty jeho ústa pomalu opustí. Ještě mokré spočinou na moment na jeho penisu. Jen tak, jakoby na pozdrav. Následně obkrouží jeho vchod. Tělo si opět dělá, co chce. Jeho boky vyjdou těm prstům vstříc. Prvně jeden. Lehká bolest. Cítí krouživé pohyby uvnitř sebe, a najednou je v něm druhý. Bolest je přehlušena prudkým ohňostrojem pocitů…prsty se dotkly citlivého místa. Čím víc se ho dotýkají, tím hlasitější jsou jeho vzdechy a intenzivnější třas. Když najednou přestanou…ten slastný pocit zmizí spolu s nimi.

Proč?

Pootevře jedno oko. Uvidí tázavý pohled v jeho očích.

Bože…dělej si, co chceš…hlavně…už!...prosím

Pochopí. Odkud si vytáhne lubrikant, který bez zaváhání nanese na svůj úd. S vášnivým polibkem prudce přirazí.

Bolest.

Rozkoš.

Po třetím kole mu hlavou bleskne, že není jiná možnost. Musí se mu odevzdat. Nic jiného, než být celý jeho, v tu chvíli nechce. Nechá odplout poslední střípky své racionality.

Poddá se.

To modré moře vzrušení je silnější než on. Je na hraně. Stačí malý krůček a utopí se v něm.

Jediná myšlenka, která mu proběhne hlavou, než přestane vnímat realitu je…

Jak tohle skončí?

 

Leo se s trhnutím probudí a prudce vystřelí do sedu.

Podívá se vedle sebe. Pozorně sleduje tu uvolněnou tvář, která ho včera svým žárem málem spálila. Uvědomí si, jak ho bolí záda a zadek a nejen to, cítí snad všechny svaly v těle, a to se považoval za sportovce. Pomalu, s tichým hekáním, se položí na bok a zírá na stvoření před sebou.

Nemůže si pomoct, ale tenhle chlap je tak brutálně sexy, až se mu samotnému nechce věřit, že někdy mohl považovat za přitažlivou nějakou ženu. Má nádherné, husté, černé vlasy. Ostře řezanou tvář, kterou doplňuje úzká bradka z vousů. Jeho čokoládová barva kůže dává vyniknout svalům.

Zkusmo si s ním poměří svou ruku.

Jak si myslel, Radim jí má dvakrát tak velkou.

Při vzpomínce na tu noc, kdy on byl pánem, nejspíše naposledy, nedokáže pochopit, jak ho tenhle chlap mohl tak snadno obalamutit. Jeho instinkty nikdy nezklamaly, ale tady? Vůbec by ho nenapadlo, že to, čeho včera byl svědkem, ba dokonce přímým účastníkem, dělá jeden a ten samý muž.

Uvědomí si, že včerejšek si opravdu ze vzpomínek do smrti nevymaže. Snaží se tomu sám odporovat, ale uvnitř ví, že jeho touha po něm přijde zas. Zas ho bude chtít mít v sobě, tak jako včera. Co se to s ním stalo?  Kam zmizela kontrola?

Má pocit, že všechno čím doposud byl, je jen minulost. Jakoby až včera zjistil, jaké je jeho skutečné já.

A navíc…Radim…musel mít mnoho zkušeností.

Z každého pohlazení…z každého polibku…ze všeho to bylo cítit.

 „Tak přeci jen seš typický pasiv,“ ozve se posměšný hlas a on se podívá dolů, aby se opět mohl utopit v tom modrém pohledu.

„Víš, ty seš taky pěknej hajzl,“ odpoví.

Detektiv se pobaveně zasměje a hbitě ho strhne na sebe, aby mu vrazil ten nejvíc vášnivý polibek, jakého je vůbec po ránu schopen.

Leo cítí, jak se odevzdává a zbytky jeho hrdosti odplouvají na voru někam do Atlantského oceánu. Zase…

„Jak ti je?“ zeptá se Radim a pokusí se o soucitný pohled.

Leo ho bouchne pěstí do hrudi.

„Nehraj si na citlivku. Na to už je pozdě. Moc dobře vím, že seš asi tak citlivej, jako rozlitá kyselina sírová,“ nafoukne se.

Radim pobaveně vyprskne: „Cože?“

„Slyšíš dobře, nemáš v sobě kouska citu. Všechno cos v pátek předváděl, nemá s tím, co se dělo včera, společný jediný článek prstu,“ prská, ale přesto cítí, že se mu koutky úst zvedají k úsměvu.

„Vidíš, a ty seš šťastný, tak kde je problém?“ uchechtne se Radim a něžně ho pohladí po tváři.

„Tak hele, nejsem děcko, nemusíš mě hladit jako porcelánovou panenku,“ ohradí se a ruku odrazí.

„Tak děcko, nebo porcelánová panenka?“ mrkne Radim.

Leo se posadí a vrhne po svém milenci nevraživý pohled. Ten mu odpoví hrdelním smíchem.

„Hele a teď mi řekni pravdu, ty máš poruchu osobnosti, viď?“ otočí se na něj Leo a snaží se vypadat co nejvážněji.

„Ne, já se jen umím vžít do role, a k tomu se chovám jako chameleon,“ zasměje se tázaný.

„Ale já to stejně nechápu, proč sis doprdele hrál, že seš chlápek, co si pomalu ani na nos nevidí, při sebemenší lichotce si div neukápne do kalhot, a přitom seš člověk, kterýho když bych potkal na ulici, spolu s tím tvým vražedným pohledem, tak si vlezu do popelnice a dělám, že jsem smetí?“ zeptá se Leo.

„Víš, že seš docela vtipná kopa? Kam na ty hlody chodíš?“ směje se Radim a s hrůzou si uvědomuje, že od té doby, co se probudil, nedělá nic jiného, než že se přitrouble zubí.

„Nikam. Jen se snažím získat zpátky svoji důstojnost,“ odsekne.

„Tak v tom se začínám ztrácet. Jak jako získat důstojnost? Tobě ji někdo vzal?“

„Ano…ty, včera, a hned čtyřikrát,“ posteskne si.

„Asi se ti pletou pojmy. Já ti nevzal důstojnost ale skromnost,“ odpoví vážně, nicméně v duchu se směje.

„To je u mamutí prdele, jestli důstojnost, nebo skromnost!“ dostane se mu originální odpovědi.

To už Radim nevydrží a zabublá smíchy, až mu začnou téct slzy.

„Pěkný, pěkně jsme to dopracovali. Můj pracně získaný respekt si během jedné noci rozvířil do neznámých končin jako tajfun,“ hudruje Leo, a přitom se obléká, a už rovnou vytahuje krabičku cigaret.

Než si však stihne zapálit, prudký náraz do ruky, mu vyrazí zapalovač. Následné drsné plesknutí i cigaretu.

„Řekl jsem, že tady se nekouří,“ ozve se dunivě nad jeho hlavou.

Leo nabere dech a otočí se.

„Vážně jsem tě měl raději, když sis hrál na toho stydlína,“ zavrčí.

„Skutečně?“ ušklíbne se Radim a palcem mu zvedne bradu. Přiblíží své rty těsně k jeho.

Leovi se rozšíří zorničky a rozbuší srdce. Hypnotizuje ta plná ústa, která jsou tak strašně blízko.

Proč doprdele takhle reaguju? Jak zamilovaná puberťačka, vážně.

„Skutečně?“ zopakuje Radim a prstem mu objede konturu rtů.

Tohle už je na něj moc. Chytne mu ruku, kterou svírá jeho obličej, nakloní se blíž a vtiskne mu vášnivý

polibek.

Po chvíli se Radim odtáhne. „Jen tak mimochodem, tvůj respekt nikam nezmizel. Stále chovám úctu ke tvým zločineckým schopnostem.“

Leo se nadme jako páv.

„Tak to je samozřejmě jasný. Jsem naprosto dokonalej zločinec. Unikám celej tej vaší, rádoby detektivní sebrance, už pěkných pár let. Myslel jsem respekt ke mně jako k člověku,“ řekne a ušklíbne se.

„Ten taky stále mám. To, že seš v posteli dole, z tebe nedělá nic podřadného ani nerespektování hodného,“ usměje se.

Překvapeně na něj hledí.

„To říká ten, kterej se x let tváří jako někdo jinej, a po jednom sexu, kdy je dole, se celá jeho herecká kariéra ocitne v řiti?“ pronese nedůvěřivě.

„K tomu můžu říct jen to, že asi prostě nejsem ten typ,“ uchechtne se „pojď se najíst a užít si volnou neděli,“ zamrká.

Leo se na něj vražedně zahledí. „Tak ty nejsi ten typ…ha…jak něco takového můžeš říct…do háje s tím. Ale co je to s tou volnou nedělí? My jsme teď jako milenci nebo co? Zase si tak nevěř, to, že to bylo dobrý, ještě neznamená, že mě tu můžeš uvěznit a dělat mi to každou noc!“ rozohní se.

„Klídek. Nic takového v plánu nemám. Mám pro tebe nabídku. Dnešek si tak nějak užijem, ale od zítra, budem opět každej na svý straně bariéry, co ty na to?“ zeptá se.

„Jakože už nikdy nic?“ vyvalí oči Leo.

„Ano, budeme to brát jako takový výlet,“ odpoví vážně Radim.

„Výlet? Nechtěls říct spíš úlet?“ zavrčí.

„Kdepak, výlet do zakázaných vod,“ usměje se a rychle se odebere do kuchyně, nechajíce ho vlastním myšlenkám.

 

Automaticky připravuje omeletu. Jeho nejoblíbenější snídaně. Uvědomí si, že v tomhle bytě ještě nikdy pro nikoho nevařil.

Pohled mu sjede ke skříňce, v jejíchž útrobách, je trezor s černým telefonem.

Teddy… Budeš smutný, když ti řeknu, že viděl mé pravé já?

Nebude. Teddy totiž nikdy nebyl smutný, nebo to alespoň nikdy nepřiznal. Vždy ho miloval takového jaký je. Se všemi jeho chybami, se všemi jeho hříchy. Ať byl s kýmkoliv a dělal cokoliv. Navíc posledních pár let měl dost avantýr, při kterých se nepřetvařoval a na nic si nehrál. Ty chvíle pro něj byly tak vzácné, že mu bylo srdečně jedno, jak se na ně Teddy bude tvářit. A on to vždy vyslechl bez mrknutí oka. Stále mu opakoval, že to chápe. Že mu rozumí. Přesto mu tohle připadá jiné. Proč?

Mám to  jen v hlavě. Není to jiné.

„Víš, tvůj pohled umí být vážně spalující, ale vajíčka s ním asi neusmažíš,“ vytrhne ho ze zamyšlení pobavený hlas.

Něco zavrčí a zapne plotýnku.

„Kdy si ten stůl zase složil?“ podivuje se nehraně Leo.

„Když si včera po čtvrté přišel o svou skromnost, tak jsi zase usnul, jak když tě postřelí uspávačkou. Měl jsem ještě trochu energie, tak jsem se na něj mrknul. Pár šroubů a nic bys nepoznal,“ odpoví.

Ticho.

Zvědavě se otočí.

Leo na něj zamyšleně hledí.

„Ty máš tetování?“ zeptá se a začne se přibližovat s nataženou rukou.

Radim na chvíli ustrene, ale než se k němu stačí přiblížit, zkroutí mu ruku za zády.

„Sakra pusť! To bolí, ty kreténe,“ vykřikne.

„Nemám tetování,“ zalže.

„Ne…dobře, dobře…chápu, nemáš, tak mě pusť!...říkám, abys mě pustil, ne abys mi zlomil ruku! Fakt to bolí!“ prská a kroutí se.

Radim ho odstrčí a rychle se přemístí do bezpečné vzdálenosti. Mrkne přes rameno na část svých zad.

Sakra, už to začíná prosvítat.

Podívá se na Lea, který bolestivě skučí a tře si postiženou ruku.

„Nehraj si na dámičku, zas tak sem ti jí nekroutil,“ odfrkne si.

„Ne?!“ vykřikne a ukáže mu rudý otisk prstů na svém zápěstí „malem si mi vykloubil rameno, idiote!“

Zavře oči a napočítá do deseti. V podstatě se přiznal sám. Díky své přehnané reakci.

„Víš, mě je jedno, že máš tetování, vážně se kvůli tomu nemusíš tak čertit…“začne Leo, ale přeruší ho rána. Radim vzteky praštil do linky.

„Zasranej zmetku!“ prskne Radim „od toho zajebanýho pátku se to celý žene do hajzlu, jestli se to vážně posere, tak za to můžeš ty!“ vykřikne a upře na něj ledový pohled.

„Ehm…buď v klidu, vážně nikde nebudu říkat, že máš tetování…“

„Drž hubu! Zeptej se. Vím, že seš pěkně vychcanej prevít. Co ti v té tvojí palici docvaklo? Máš to napsaný na čele, že tě něco zajímá, tak šup, jen se ptej!“ syčí naštvaně.

„Fajn, ty seš Tichá střela, že?“ upře na něj Leo vědoucí pohled.

„Ne,“ odpoví kupodivu zcela klidně.

„Nepovídej, proč bys jinak hrál šest let někoho, kým vlastně vůbec nejsi? Proč hledáš ty samé lidi, co já? Musíš patřit k nim. Když to vezmu kolem a kolem, tak to sedí. Sílu máš za čtyři, evidentně si trénovaný už od malička, a navíc máš nesmírně dobrou intuici, takové lidi si vybírají. Víš věci, co ti běžnej detektiv nemá šanci sám zjistit. Máš informátora, stojí za tebou lidi. Skrýváš tetování. Jdeš po šéfovi…máš tu různý schovky...jako třeba za támhle tou zdí...to normální lidi nemívaj víš?...takže až ho dostanu a ty ho předáš… …Radim Hrdý zmizne ze světa živých ne? Misi splníš, takže můžeš spokojeně odjet jinam, nebo dokonce začít jinde novej život,“ vyhrkne rychle své myšlenky.

„Ne. Nepatřím k nim,“ odpoví opět a chladně se na něj podívá.

„Proč to prostě nepřiznáš? Je to jasný jako facka!“ nechápe Leo.

„Řeknu ti to takhle. Ve chvíli, kdy zjistíš, že máš před sebou člověka, který patří k Tichým střelám, musíš zemřít. Už si o tom slyšel?“ odvětí a s těmi slovy rychle sáhne za opasek kalhot. Vytáhne zbraň. Zkontroluje zásobník.

„Je o tom dost fám, takže jsi některou určitě zaslechl… " upře na něj pohled „furt chceš, abych ti přiznal, že jsem Tichá střela?“ zeptá se s pistolí namířenou na jeho hlavu.