Vždycky jsem odsuzoval nevěru. Vždycky.

Pokud má někdo potřebu zahýbat, měl by se napřed rozejít. Nakonec, nevěra přece znamená, že současný partner už není dostačující. Takže než se uchýlit k nevěře, měli by si to ti, kterých se to týká, vyjasnit. Podvádět někoho, kdo v tebe věří a miluje tě, to je přece vrchol ubohosti a takový člověk si zaslouží všechno špatné, co ho potká.

Tak co to sakra dělám?

Můj manžel, Adam. Miluju ho. Jsme spolu už skoro pět let. On je... Perfektní. Když ho poznáte, nenajdete na něm chybu. Nepije, nesází, nenadává, nikdy na mě nevztáhl ruku ve zlém. Snaží se pro nás zajistit budoucnost. Dokonce snáší i moje záchvaty vzteku a ne úplně klidnou povahu.

Jo, se mnou není ani z poloviny tak snadné vyjít, jako je to s ním.

Já jsem celkem sobec. Lenoch.

Ale jednoho dne jsme na sebe na internetu narazili, šli na rande a hned ten den se spolu vyspali. Od té chvíle jsme k sobě prostě patřili.

Ráno po naší první noci, u mě doma, jsem se vzbudil, a byl jsem sám. Zmizely mi i klíče od bytu. Než jsem začal panikařit, zašramotil zámek.

Ve dveřích stál Adam s úsměvem od ucha k uchu a obrouvskou krabicí plnou jídla. Dokonce tam měl i růži. Nevěděl, co snídám, a tak prostě koupil všechno. V mojí kuchyni pro mě připravil snídani do postele.

Dokonce po sobě umyl nádobí.

Když to dnes někomu vyprávím, končím větou: „Byl bych blázen, kdybych si taovýho chlapa nechal vyklouznout.“

Tak co se stalo?

Kdyby se mě někdo zeptal, co mě k Adamovi přitáhlo, nevím, jestli bych dokázal říct pravdu. Ano, jeho vypracovaná postava rozhodně hrála roli. Stejně tak šedé oči, světlé vlasy a možná až příliš hranatá brada. Je o trochu menší než já, a mě to nevadilo. Dodnes mi to nevadí.

Už na prvním rande byl strašně tichý. Já jsem naopak ten typ, co má rád živou konverzaci. Na tom taky naše první rande málem zkončilo. Jo, a taky na tom, že neuměl líbat. Neumí to dodnes, ale já si zvykl. Tohle není něco, co můžete tomu druhému prostě jen tak říct.

A sex s ním... Sex s ním je vážně fajn. Je ten typ milence, který se stará především o partnera. Klidně se vzdá vlastního vyvrcholení, aby se ujistil, že já ho dosáhnu. Potrpí si na předehru a dlouhé milování. Něžné.

Já proti tomu předehru kdykoli vyměním za vášnivé a divoké objetí. Za živočišný sex. Snadno se začnu nudit a pak už prostě nemám náladu.

Přesto jsem s ním chtěl strávit zbytek života, věděl jsem, že to je ON.

Kdykoliv se na mě podíval, dokázal mě vzrušit. Tím, jak mi jeho oči lačně přejížděly po těle. Jak sledoval každý můj pohyb, jako kyby obdivoval umělecké dílo. V jeho očích jsem vždycky našel touhu. Touhu po mě.

Kdy se to změnilo?

Asi jsem zrovna nedával pozor, možná se mu dost nevěnoval, a dopadlo to takhle.

Adam bydlí v ubytovně kvůli nové práci. Už si za dobu, co jsme spolu, našel asi pátou. Vždycky hledá práci, která by ho bavila a hlavně byla dobře placená.

Hned první rok jsme totiž koupili dům. A ten dům je potřeba zrekonstruovat, aby byl obyvatelný. Adam se na to hrozně těšil. Je šikovný kutil. Dokáže cokoliv, na rozdíl ode mě. Já jsem spíš na teorie a počítače.

Proto taky bydlíme každý jinde, i kdyby nebyl na ubytovně. Já žiji v bytě, který je kousek od mé práce a je tam internetové připojení. Než jsme koupili dům, žil tu Adam se mnou. Pak se odstěhoval do domu, aby se mu lépe opravoval. Aby měl na opravy domu, přivydělává si krom práce ještě opravováním sekaček a aut. Takže je vlastně pořád v práci. Spát chodí kolem jedenácté večer a ráno vstává kolem páté.

Ale mě to může být jedno. Nakonec, nechodí spát ke mně. I když jsme manželé, žijeme si každý svůj život. A mě to ničí.

Já jsem si ho nebral, abych byl každou noc sám.

Když za mnou přijede, je to jednou do týdne a jen na pár hodin. Dřív jsme se pokaždé milovali, ale... Už jsem to nedokázal. Pro mě se z toho stal sex z povinnosti. Nenáviděl jsem to. Občas jsem prostě zatnul zuby a přetrpěl to, ale... Chci prostě od života víc, než jen někomu podržet. Jsem přece víc, než jen díra, no ne?

Často jsme se kvůli tomu hádali. Adam byl protivný. Když jsem ho na to upozornil, říkal:

„Však víš proč to tak je. Tak s tím něco udělej. Je to začarovanej kruh, kterej můžeš přerušit jen ty.“

Jo. Já jsem měl zase zatnout zuby, aby Adam uvolnil přetlak a dalo se s ním znovu mluvit.

Měli jste někdy sex s někým, kdo vás právě štval do té míry, že jste s ním nechtěli ani mluvit? Není to nic moc, vážně.

Pak to posunul na další level. Když jsem se ho zeptal, jestli je zase protivný, protože mu chybí sex, odvětil:

„Já už jsem si zvyknul. Už v něj ani nedoufám.“

Víte jak moc takovýhle sdělení bolí? Jak těžký je po něm se k němu přiblížit?

A já mám sex rád. Vážně jo.

Vždycky to mezi námi bylo chvíli lepší, chvíli horší. Ale zvládali jsme to. Vždycky.

Nechci, aby to vyznělo, jako že tu jen skučím. Vážně jsem ho prosil, aby si mě všímal. Abych pro něj byl zase důležitý. Ale nějak... To nevyšlo.

Kdykoliv s ním chci být, můžu si tak leda sednout na nějaký motor v garáži a sledovat ho při práci. Vlastně ani to ne. Tím bych ho znervoznil. Takže... Můžu mu pomáhat. Motorům nerozumím a on mi sám říkal, že mi nedá do ruky ani kladivo, jaký jsem nešika. Tak jak mu mám pomáhat? Cokoli jsem se snažil udělat, bylo špatně. Tak jsem... Tak jsem se snažit přestal.

Byly doby, kdy jsem mu vařil, ale začal jezdit na večeře ke svým rodičům. Když mi doma zůstala třetí večeře v řadě, přestal jsem i s tím.

Občas ještě přijede a máme sex. Většinou mu jen ohřeju mraženou pizzu, co si přiveze, a pak buď usne u televize, nebo teda provozujeme nějakou tu nemravnou zábavu. Ano, pořád mám sex s ním rád, i když tam už skoro vůbec není vášeň. Také jeho pohled se změnil. Můžu kolem něj projít nahý, a on si toho ani nevšimne. To bolí vážně hodně.

Dřív už by po mě skočil a přitiskl mě ke zdi, vnutil mi svůj neohrabaný polibek a trochu roztáhl nohy. Už by mě hladil, sváděl a vzrušoval a já bych mu zatínal prsty do ramen, vzdychal a těšil se na každý nadcházející okamžik.

Ale tohle už se nestává. Moje tělo už nevypadá jako dřív. Ani to jeho. Přesto jsem si vždycky myslel, že ve vztahu to přece není jen o vzhledu. A já ho miloval. Naprosto jsem se mu oddal, věřil mu a věřil v něj. Ale asi to bylo málo. On to tak zřejmě neměl.

Teď... Teď jsme vlastně jen známí. Známí se stejným příjmením, každý má ve skříňce svůj zlatý kroužek s datem. A to je tak asi vše. Občas se milujeme, alespoň jednou denně si voláme, aniž bychom dohromady o něčem mluvili. Už ani neznám jeho přátele z nové práce. Už mě nikomu hrdě nepředstavuje. Už se netěší, až spolu někam ruku v ruce půjdeme.

Pracuje. Pořád jen pracuje a nemá na mě čas. Nemůže mi zvednout telefon, když ho potřebuji alespoň slyšet. Nepolíbí mě, když se vidíme, dokud ho na to neupozorním. Neobejme mě. Maximálně mi suše oznámí, proč si ho nevšímám. Jak mu mám vysvětlit, že už mě to unavilo? Už nemám sílu být stále ten, kdo se snaží udržet hovor. Nechci být pořád ten, kdo ho objímá a hladí, aniž by se dočkal nějaké reakce. Když spolu jedeme autem a já mu položím ruku na stehno, nic to pro něj neznamená.

A mě to zlomilo. Není to tak dávno, co jsem celou noc probrečel. Vzdal jsem se. Smířil. Nikdy už pro něj nebudu priorita.

Ta velká láska, která mezi námi byla, ta je pryč.

To, jak jsme teď, je to jediné co mám. Skoro jsem slyšel prasknutí, jak jsem se uvnitř zlomil. Věřte, že já nejsem typ, co se vzdává, ale tohle by byl předem prohraný boj.

Vždyť jsem ho tolikrát varoval, prosil...

Že peníze nejsou všechno. Že mu tučné konto v bance bude k ničemu, pokud na něj zůstane sám. Vyprávěl jsem mu o párech, kde jeden tak usilovně pracoval, aby uživil rodinu, až o rodinu přišel. Nikdo normální totiž není ve vztahu pro peníze. Vztah je přece o tom, být s tím druhým, být tu pro něj, ne? A on už tu pro mě není. Dlouho tu není. Je tu pro každého, komu se porouchá auto. Nebo mu sekačka vydává divné zvuky. Ale není tu pro mě. Už ne.

Bože, připadám si jako ubožák, že tohle říkám. Dělá se mi ze mě špatně. Jsem sobec. Ale já prostě nechci žít sám. Vzal jsem si ho, abychom byli spolu do konce života. Spolu. Ne občas vedle sebe.

 

Tak znovu, co to sakra dělám?

Ivoš je ženatý. Jeho ženu znám. Mají tak nějak... Volný vztah. Každý ví, že Ivoš zahýbá kudy chodí. Vždycky jsem z něj měl tak trochu srandu. Přišel mi jako exotické zvíře. Svoje partnery a partnerky bral prostě jako kusy masa. Bez citů, bez emocí, prostě s nima šukal. Nic víc. Nedokázal jsem pochopit, že na sebe s jeho ženou navzájem nežárlí. Ale nakonec, pokud o tom oba vědí a souhlasí s tím, tak kdo jsem já, abych jejich vztah kritizoval...

Na jedné firemní akci se Ivošova pozornost upřela na mě. Adam tam byl taky. Viděl, že jsem opilý. Viděl, jak se na mě Ivoš dívá. Věděl, k čemu se schyluje. Věděl, že mám nízkou toleranci alkoholu a věděl, že po alkoholu bývám nadržený. Přesto se sebral a šel spát. Nechal mě tam. Samotného.

Ivoš mě z legrace objímal, nenápadně se mě dotýkal a mě to bylo příjemné. Takovéhle dráždění jsem nezažil roky.

Pak mě políbil, a mě to podlomilo kolena. Začal se mi dobývat do kalhot, ale já se mu vykroutil a utekl na pokoj za Adamem. Tu noc jsme se několikrát milovali. Ráno jsem mu řekl, že to na mě Ivoš zkusil.

„Jasně jsem ti řekl, že alkohol neomlouvá. Jestli neumíš pít, tak nechlastej.“

Vysvětloval jsem mu, že jsem ho nijak nesváděl, že jsem s ním nic neměl. Ale on se ani nenaštval. Jen řekl, že Ivoše nikdy nemusel. Tím to pro něj končilo. I když druhý den viděl modřiny na mých stehnech. Stopy po prstech jiného muže, který mě k sobě žádostivě tiskl. Neudělalo to s ním nic. To bolelo. Hodně.

Na další firemní akci už jsem musel jet bez Adama. Respektive... Adam odmítl jet na jakoukoliv další podobnou akci. Nehledě na to, jak moc jsem ho přemlouval, prosil... Měl práci.

Ivoš i jeho žena pracují pro naši firmu, byli tam oba. Ivoš se ke mně večer začal znovu nenápadně přibližovat.

Jeho prsty v mých vlasech. Nenápadná pohlazení. Náhodná objetí. Postupoval pomalu. Nevěděl, kolik si může dovolit, když nejsem opilý. A zastřelte mě, já si to tak užíval... Věděl jsem, že je to špatné. Moc, moc špatné. Ale on... Díval se na mě jako Adam před lety. S tímhle nijak nesouvisela Ivošova povaha, jeho vtipy, jeho žhavá postava. Měl Adamův pohled. Ten, který jsem u něj už tak dlouho postrádal. Nechal jsem se od něj líbat a polibky mu oplácel.

Hladil mě tak, jak mi to už dlouho chybělo a já jeho laskání oplácel. Nechtěl jsem mu dovolit, aby se mě dotkl pod spodním prádlem. Vždycky jsem ho odstrčil s tím, že jsem ženatý. Pro něj to možná nic neznamenalo, ale pro mě ano.

Byl vytrvalý. Celou noc mě následoval kamkoliv jsem šel. Kdykoli jsme byli sami, přitiskl se na mě. Hladil jsem jeho vzrušený úd a porovnával ho v hlavě s Adamem. Nebyl větší, ale byl mohutnější. Jaké by to asi bylo, cítit ho v sobě? Jaký by byl sex s Ivošem?

Docházela mu trpělivost a odmítat ho bylo čím dál tím těžší. Nejen fyzicky, ale i psychicky. Chtěl jsem ho. Chtěl jsem si zase připadat jako tenkrát, kdy ze mě Adam šílel.

Než jsem se zlomil. Než jsem se začal utápět v tomhe zoufalství.

„Jen na kousek, slibuju. Pusť mě do sebe...“ šeptal mi do ucha horkým dechem na parkovišti, zatímco mě dráždil přes spodní prádlo svým nahým penisem, který se leskl dlouhým mučením mého odmítání.

Kývl jsem. Proklínal jsem se, ale souhlasil jsem. Ucítil jsem, jak se dere do mého těla, které bylo, stejně jako to jeho, vydrážděné na maximum. Stačily dva přírazy a nebylo co řešit. Měl jsem na sobě jeho sperma, zatímco to mé přistálo v trávě. Dlouho jsme si pak povídali. Usínal v mém objetí. Vzbudil jsem ho a poslal za jeho manželkou, než se všechno podělá ještě navíc tím, že do toho začnu motat city.

Přijel jsem domů, a vše bylo při starém. Pořád jsem byl v pořadí, co se pozornosti mého manžela týká.

Bylo možné, že i on udělal něco podobného jako já? Jestli ano, je po všem. On sex bez citu neprovozuje. Takže, je možné, že si našel někoho, kvůli komu mě nejen sesadil z první příčky, ale navíc mě pro něj opustí? Nechci tomu věřit.

Ale víte co? Tenhle pátek máme další firemní akci. Na celý víkend. Ivoš původně jet nechtěl, ale když zjistil, že já pojedu, změnil názor. Poslední věta, kterou mi totiž řekl, než mě posledně opustil, byla: „Příště už bez toho uhýbání.“

Co jsem to udělal?

A co se to chystám udělat?!

Takhle přece pohádky končit nemají. Hlavně ta moje by neměla.