Po rozhovoru s Chrisem mu bylo jako po výplachu žaludku. V krku ho pálilo, oči měl celé napuchlé a přišel si tak unavený, že by byl schopný usnout i za chůze.

Jejich setkání probíhalo v klidu, tedy alespoň do chvíle, než se téma stočilo k Adrianovu sobotnímu výletu. Chris to věděl. Neřekl mu k tomu však nic, jen ho označil za lháře a opět se dožadoval pár odpovědí. Po chvilce ticha se zvednul a odešel. Nejspíš usoudil, že se nic nedozví.

Adrian to chápal, určitě mu přišel nechutný a nepochyboval o tom, že mu ještě někdy napíše, nebo ho bude chtít vidět. Mohl si za to sám, tak moc se mu bránil a teď ho dokonale odehnal. Přesto se cítil tak mizerně, jako kdyby ztratil kus sebe. Jako kdyby odešlo něco, co mu byla drahé, něco, co doteď nechápal.

Nakonec se odebral domů, kde zapil dva prášky proti bolesti hlavy a usnul.

 

Další den uběhl jako voda. Většinu času zíral do blba. V práci byl pomalý a zapomínal se, avšak ani jednou se nenapomenul. Prostě se nechal unášet proudem času.

Když dorazil domů, zkontroloval telefon. Žádná zpráva, čekal to, ale přesto v hloubi duše doufal, že se mu Chris ozve. Připadal si naivně. Sám sobě by se rozhodně neozval.

 

Lehl si do postele a přemýšlel, musí se konečně přimět k nějakému posunu. Na jednom místě stojí už příliš dlouho.

Rozhodl se tu aféru s Chrisem hodit za hlavu. Sice si stále až moc živě vybavoval, jak chutnají jeho rty, co dokáže jeho pevná dlaň s jeho tělem a jak moc touží, aby se ho znovu dotkl, ale dosti živé byly i chladné hnědé oči, které jej usvědčily ze lži. To jej zabolelo nejvíc, to, že mu zalhal a to, že byl chycen. Zklamal tím jeho. Zklamal tím sebe.

Zatřepal hlavou. Nesmí se tím nechat spoutat. Rozhodl se. Zapomene na něj, bude se soustředit na práci a na získání peněz.

Teď už jen zbývalo rozhodnout se, zda vkročit ještě jednou do Hotelu. Litoval, že s tím vůbec začal, ale byla to rychlá cestka k nemalému obnosu, i když vykoupeného vlastní bolestí.

Nakonec sáhl po telefonu. Vytočil číslo a domluvil si termín na zítřek. Zavěsil a schoulený do klubíčka v sobě pomalu začal zabíjet veškeré city.

Už mu přece nic nebrání.

 

Ráno si šel zaběhat a pak se toulal městem.

Moc dobře věděl, že se rozhodl špatně, že, to co dělá je chyba, obrovská chyba, ale to bylo i těch pár posledních dní.

Když se blížila hodina H, řekl matce, že má schůzku kvůli nové práci a ať na něj nečeká. Pak se rozloučil a seběhl schody.

 

Stejné odporné dveře, smradlavý slizký chlápek i šatna, ve které se začínal cítit jako doma.

Shodil ze sebe oblečení a neobtěžoval se ani s přípravou, rovnou sáhl po čistém kusu saténu, zvolil bílý, a černé plastové škrabošce. Uvěznil své tělo v okovech tohohle špinavého tajemství.

Bloudění chodbami, bílý pokoj s pár sklenicemi koňaku jako otupujícím prostředkem pro jeho rozpolcenou mysl a čekání na svého dnešního majitele, mu uteklo jako voda. Každou myšlenku na Chrise vypudil dřív, než stihla nabrat na síle a připomínal si, že to dělá pro rodinu. Čím dříve sežene potřebnou částku, tím dříve s tím vším bude moci skončit.

Dnes ho zrzka odvedla před dveře s číslem pět. Jen, co se rozsvítil zelený nápis, vlezl do místnosti a se známým cvaknutím dveří v sobě pohřbil veškerý zbývající cit.

Čekal na něj hnědovlasý muž, kolem čtyřicítky, v obleku a v obyčejné bílé škrabošce. Celý zaváněl levností.

Adrian se ode dveří přesunul rovnou ke stolu. Nalil si sklenici zlatavého lektvaru, který jej vábil už z dálky. Polkl tekutinu a střelil pohledem po zákazníkovi.

Muž se ušklíbl. Chlapec mu přišel drzý, ale pohled jeho černých očí chladnějších než Severní ledový oceán ho vzrušil. Přešel k němu a postavil se mu za záda. Rukama mu sjel po bocích a začal zkoumat snědé pružné tělo.

Adrian držel. Každý dotyk jej studil a posílal k zemi veškeré zbytky jeho šťastného, radostného já, kterým ještě před pár týdny býval.

Když dopil druhou sklenici, přesunuli se na postel. Pak už to šlo všechno rychle. Chtivé ruce z něj strhly jemnou látku a sápaly se po jeho klínu. Muž uchopil Adrianův penis do ruky a začal si s ním pohrávat. Chlapcovo tělo začalo nejistě reagovat na cizí doteky, ale penis se k životu zcela neprobudil.

Muž jen nespokojeně zabručel a přetočil Adriana na břicho. Sám si rozepnul kalhoty, rychle naslinil dva prsty a pak je pomalu vtlačil do chlapcových útrob.

Adrian se prohnul v zádech, zavřel oči a snažil se zhluboka nadechnout. Šlo to stěží, ten cizí dotyk mu přišel odporný.

Doufal, že to nebude trvat příliš dlouho a ten slizoun z něj sleze dřív, než se mu udělá špatně.

Muž jej chvíli připravoval, ale byl nedočkavý a celý se třásl po tom cítit, jak úzký bude ten snědý klučina. Nakonec přípravu odfláknul. Jeho prsty opustily chlapcův zadeček a místo nich ho začal vyplňovat svým vzrušením.

Adrian sykl a snažil se potlačit nepříjemný tlak, který se mu šířil od zadečku vzhůru. Než se nadál, začal do něj muž přirážet. Své přírazy postupně zrychloval, až nakonec slastně zabručel, strnul na místě a vyvrcholil do jeho útrob. Pak z chlapcova těla vystoupil, převrátil je na záda a bez sebemenšího varování do něj vniknul znovu.

Líbila se mu úzkost, kterou mu poskytovalo mladé pružné tělo. Přirážel, jak se mu zlíbilo a nedbal na bolestné sténání své dnešní oběti, které se rozléhalo místností, ani na to, jestli si to užívá. Bylo mu to vcelku jedno, hlavně že on dojde svému uspokojení.

Těsně předtím, než dosáhl druhého vrcholu, vystoupil z úzkého těla. Hrubě přetočil chlapce tak, aby si mohl jeho hlavu podržet u svého nedočkavostí pulzujícího nádobíčka a s funěním divokého kance mu vyvrcholil na obličej skrytý pod černým plastem.

Adrian přitiskl víčka k sobě a zavřel pusu. Nestál o to, aby se mu bílý lepkavý humus dostal do těla ještě jinou cestou. Nakonec ale oči otevřel a podíval se pohrdavým pohledem na muže zrudlého dvěma orgasmy za sebou.

Když byl jeho dnešní majitel spokojený se svým výhledem, propustil jeho hlavu ze svého sevření. Pak se pohotově zvedl z postele. Plácl ležícího chlapce přes zadek, naposled se pokochal jeho krásným tělem a s opovrhujícím uchechtnutím odešel.

Adrian si zajel rukou mezi půlky. Cítil, jak z něj bílé svinstvo vytéká v úzkém pramínku. Znechuceně se ošil. Následně se odsunul ke kraji postele, svěsil nohy a se zatnutými zuby se odpotácel pro bílý satén, který v tlumeném rudém světle připomínal krvavou skvrnu. Natáhl si jej přes boky a odebral se ke dveřím.

Jen co se ocitl v šatně, vlezl pod proud vody. Zajel si rukou mezi půlky a opřený o zeď vnikl do svých útrob dvěma prsty. Potřeboval to ze sebe dostat.

Když pod sprchou strávil dostatečně dlouhou dobu a voda odplavila všechny zbytky jeho pokání i slz, které nechtěl, aby spatřily světlo světa, osušil se a oblékl.

Hned co vyšel ze dveří, strčil si obálku s penězi do kapsy a vydal se směrem domů. V hlavě mu zněly výčitky a sám sobě nepřestával připomínat, jaký je idiot.

Z myšlenek ho vytrhlo znechucené odfrknutí. Pomalu se otočil a všechno v něm se sevřelo.

„Ahoj, Adriane, dlouho jsme se neviděli,“ ozval se hrubý mužský hlas a černé oči si změřily chlapce před sebou.

Adrian stál na místě jako přikovaný, doufající že se mu to jen zdá.

„Copak nepozdravíš svého otce?“ ozval se muž znovu, tentokrát o něco přísněji. Byl vysoký, štíhlý a tmavé mastné vlasy se mu lepily k hlavě. Strniště na jeho tváři oznamovalo, že už se déle jak tři dny neholil a pach potu značil, že se ani nemyl. Pomačkané oblečení bylo na několika místech od krve, jediné, co bylo čisté, byl jen chladný pohled jeho černých očí.

„Ahoj,“ zahučel Adrian a jeho tělo samo instinktivně couvlo.

„Říkal jsem si, kde se tu bereš, takhle navečer,“ muž se ušklíbl. „Takže takhle jsi skončil?“ pohodil hlavou k uličce, ze které před chvílí jeho syn vyšel. „Prodáváš svůj zadek?“

Adrian zavrtěl hlavou. Přišlo mu to jako zlý sen, který se zjeví vždy v tu nejhorší dobu, srazí vás na kolena a z nich hubou do hlíny.

„Matka ví, co děláš po večerech?“ zahřměl znovu a v jeho hlase bylo znát, že má navrch. „Určitě by nebyla ráda, kdyby se dozvěděla, že je její hodný milovaný synáček obyčejná kurva,“ poslední slovo zdůraznil natolik, aby to chlapce zabolelo.

Adrian stiskl ruku v pěst, snažil se popadnout dech a najít vhodná slova, kterými by mohl otce odpálkovat. Než se však stačil nadechnout k odpovědi, tyčil se před ním a svým přísným výrazem ho soudil.

Adrian chtěl couvnout, ale jeho tělo se odmítalo hnout. Tak moc se otcova přísného pohledu bál.

„Jsi ostudou pro naši rodinu,“ sykl otec.

V Adrianovi se vzedmula vlna nenávisti a vzteku. Sklopil hlavu a pohled zavrtal mezi špičky svých bot.

„To ty jsi,“ zašeptal.

Jeho otec si odfrkl: „Cos to řekl?“

Teď už Adrian zvedl pohled a zadíval se do černých očí, které nenáviděl, a přesto vlastnil ty stejné.

„To ty jsi ostuda pro naši rodinu!“ procedil skrz zuby přímo do jeho tváře. „Nebýt tebe, nejsme na tom tak mizerně! Nebýt tebe, nechodila by máma z práce tak strhaná a měla by více času na sestru a nebýt tebe,“ odmlčel se a nabíral potřebný kyslík do plic, „nemusel bych tohle dělat! Je to všechno tvá vina!“

Muži před ním se ve tváři prostřídalo hned několik pocitů. Překvapení z toho, že jeho slabošský syn dokázal najít odvahu a zařvat na něj. Vztek, protože ho tu obviňoval a znechucení z toho, jak jeho spratek dopadl.

Uchechtl se: „Tohle je, ale tvá volba, Adri.“

„Drž hubu!“ zařval Adrian. Měl toho všeho dost. Věděl, že je to špatně, věděl, že to nikdy neměl udělat, ale byl zoufalý. Ze zoufalosti lidé dělají přeci chyby.

Otec zahřměl. Napřáhl ruku. Plesk.

Adrian se chytl za tvář. Střelil po otci vyděšený pohled.

„Spratku! Já ti dám, drž hubu!“ chytl chlapce jednou rukou pod krkem.

„Nejsi nic jiného, než obyčejná kurva,“ vrazil mu další facku, „to samé tvá matka!“

Jakmile to Adrian uslyšel, vzedmula se v něm další, ještě o něco větší, vlna nenávisti. Zaškubal tělem a vší silou zabořil pěst do otcovy tváře.

Ten zavrávoral, pustil chlapce ze svého sevření a obě ruce si přiložil k obličeji.

„Ty hajzle!“ zařval na svého syna, který stál v bojové pozici. Odplivl si. V ústech cítil pachuť krve.

„Už nikdy takhle o matce nemluv. Jsi odpad! To ty jsi nám zničil život! Opovaž se jí ještě někdy přijít na oči nebo po ní chtít peníze!“ Adrian vrčel jako vzteklý pes. Jeho svaly se napínaly a zase povolovaly a díky adrenalinu byl připravený se s otcem klidně poprat.

Otec zbystřil. „Takže to víš, že jsem po ní chtěl peníze.“

Adrian přikývl.

„A co bys udělal pro to, abych se jí už nikdy neozval?“ zvedl obočí a s posměšným úšklebkem si založil ruce na hrudi.

„Co tím myslíš?“ zavrčel chlapec, ale moc dobře si uvědomoval, na co otec naráží.

„Mysli Adriane, nebo chceš, aby se matka dozvěděla, co potají děláš?“

Adrian uvnitř své hlavy zoufale zavyl. Sáhl do kapsy a hodil po otci bílou obálku.

„Tak je hodný!“ muž ji otevřel, zběžně přepočítal bankovky a pak jej to napadlo.

„Vypadni odsud,“ zahučel Adrian s rukou na bolavém krku. Nejspíš tam bude mít modřiny.

„Ale no tak, nebuď takový,“ usmál se otec, „Myslíš si, že tohle jako slib mlčení stačí? Ani zdaleka.“ Jeho slizký tón hlasu zalézal Adrianovi pod nehty jako mráz uprostřed zimy a způsoboval pocit na zvracení.

„Chci takovou obálku dvakrát, ne počkat, třikrát týdně a matka se nic nedozví,“ řekl nesmlouvavým hlasem muž a zastrčil si obnos do kapsy kalhot.

„Cože?“ vyhrkl Adrian.

„Slyšíš dobře. Třikrát týdně mi předáš takovou obálku, je mi jedno, jak ty peníze získáš,“ ušklíbl se, „nebo tvá matka zjistí, co za nechutného spratka porodila. A to přece nechceš, Adri.“ S těmi slovy odešel.

Adrian se svezl k zemi. Co jen bude dělat?

Když ztratil otce z dohledu, posbíral své pomuchlané tělo a přiměl unavené nohy k pohybu.

 

Když dorazil domů, matka opět spala. Překontroloval ji a zalezl k sobě.

Nejen, že byl po nechutném sexu s naprosto cizím člověkem, ještě k tomu ho musel vyhmátnout otec, zřídit ho natolik, že zítra se určitě nevyhne matčiným vyděšeným pohledům, ale navíc mu musel sebrat peníze a k tomu ještě chtít … Jeho myšlenky nepřestávaly trhat jeho duši i poslední špetku rozumu na kousky.

Chvíli přemýšlel, jestli by nebylo lepší to všechno vzdát, pak se mu však vybavila usměvavá matka a sestra, fotbalový tým, kamarádi a v neposlední řadě i Chris.

Zabolelo jej u srdce. Tohle nechtěl. Takhle to všechno nechtěl, proč se to tak podělalo?

Nakonec se schoulil do klubíčka. Než usnul, rozhodl se udělat všechno pro to, aby se matka nic nedozvěděla, určitě by jí to zlomilo srdce. Takže musí otci zařídit přísun peněz.

Nezbývalo nic jiného, než jít třikrát denně na to místo, kde to všechno začal.

Obětuje sebe. Musí pykat. Pykat za to, že byl tak hloupý a naivní.