Chris zamkl dveře, kterými vešel. Prohlédl si pokoj. Vše bylo na svém obvyklém místě. Žádná okna, telefon ani televize. Od stropu svítilo červené tlumené světlo, které celému prostoru vdechovalo intimnost.

Dvoje dveře, jedněmi přišel on, a druhými naproti vejde jeho dnešní oběť.

U jedné stěny byla obrovská postel, naproti ní dvě křesla, za nimiž se podél celé délky zdi táhl mramorový stůl plný jídla a pití. Přesně takhle to měl rád.

Sundal si sako a srovnal škrabošku na obličeji. V zrcadle zkontroloval svůj zevnějšek. Připadal si zvláštně. Nedokázal myslet jasně a hlava se mu nepřestávala točit z oné pronikavé vůně, která byla cítit všude kolem.

Nalil si sklenici koňaku. Usrkl. Nemohl se dočkat, až uvidí výraz ve tváři příchozího. Byl si jistý, že těmi dveřmi projde právě On.Trochu horká hlava, trochu vejtaha. Ne, že by nebyli přátelé, ale vždy se k němu choval chladně.

Jejich vztah byl spíše povrchní.I když se vídali denně, měli společné přátele a chodili na stejnou školu, nikdy si však nebyli natolik blízcí, aby jeden o druhém věděl víc, než je jen nezbytně nutné.

Chrissi však musel přiznat, že právě Adrianovo tělo ho láká. Často ho pozoroval, když měl fotbalový trénink a mohl se kochat karamelovou pokožkou vypracovaného těla, černými vlasya očima jako uhel, které mu dokázaly propálit díru do duše pokaždé, když o ně jen zavadil. A lhal by, kdyby popřel, že se jeho fantazie nerozjedou na plné obrátky vždy, když si vybavíjeho plné rty, lehce pootevřené do sladkého úsměvu, jako na jedné z fotografií v katalogu.

Zaplašil představy, které zaplnily jeho mysl. Nemohl si dovolit nechat se jimi pohltit. Před ním byla přece realita a ta bude o mnoho sladší.

Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil. Stiskl knoflík vedle dveří, usadil se do jednoho z křesel, tak aby na něho dobře viděl, až vejde.

Už zbývalo jen počkat, až se dotyčný odhodlá.

*

Adrian svíral kliku, která jej ledově pálila do dlaně. Srdce nepřestávalo tlouct do jeho hrudi a celé tělo se třáslo.Jestli byl až do teď nervózní, tak to byl jen lehký odvar.

Nechtěl to. Nechtěl vstoupit do toho pokoje. Děsil se představ, které se mu rojily v hlavě. Jako když píchnete do včelího úlu.

Věděl moc dobře, že tohle je trest. Že až projde těmito dveřmi podruhé, bude už někdo úplně jiný.

Už ho ani neuklidnila vidina toho, že se tímto skutkem smaže alespoň část dluhu jeho zpropadeného otce. Za jeden jediný večer sežene víc peněz, než by si vydělal za měsíc poctivou prací.

Opravdu to nechtěl udělat, ale bezpečí jeho rodiny, především milované matky a mladší sestry, stavěl na první místo. Bylo mu jedno, co se stane s ním, hlavně když ony dvě budou v pořádku. Proto byl smířený i s prodáním vlastního těla, jen kdyby ho přestalo zrazovat.

Stiskl chladný kov a s pohledem upřeným do země vstoupil do pokoje. Hned co za sebou zavřel, dveřese automaticky uzamkly. Už nebylo cesty zpět.

Zvedl oči a prohlédl si své vězení. Zkoumal každý kousek do ruda osvíceného prostoru, až se mu zrak zastavilna křesle, ve kterém seděl muž oblečený v košili, kravatě a dlouhých kalhotách. Vypadal mladě. Černá škraboška se nepatrně zatřpytila, jak na ni dopadalo tlumené červené světlo.

Viděl v jeho tváři fascinovaný úsměvem. Sklopil pohled. Zatnul dlaně v pěst.

To čím si ospravedlňoval proč tu vlastně je, se rozplynulo. Cítil se, jako kdyby ho ty zamčené dveře uvěznily v bublině, kde se pomalu začínal dusit.

*

Když se otevřely dveře, musel potlačit své vzrušení. V hlavě se mu začaly nekontrolovatelně tvořit barvité scénáře všeho, co by mohl s příchozím dělat.

Zaryl nehty do koženého potahu křesla, zavřel oči a zhluboka se nadechl.Po chvíli vydechl, cítil se mnohem víc uvolněný. Teď se mohl plně věnovat postavě, která upírala svůj zrak k zemi.

Oči otevřel a pohledem se začal pomalu mazlit s jeho krásným tělem. Od ebenově černých vlasů až po bosá chodidla. Zkoumal každičkou část těla, které se od dveří nejspíš nehodlalo hnout.

Proto vstal z křesla a vydal se k němu. Příchozí stále zkoumal vzorek podlahy, nejspíš si nevšiml, že se k němu přiblížil jeho dnešní věznitel.

Opravdu Chris v hloubi duše doufal, že ho nepozná. Že si s ním bude moci pohrát, aniž by byla prozrazena jeho pravá totožnost. Ale na druhou stranu nedokázal potlačit pocit euforie z představy, že se celým pokojem rozléhá ozvěna jeho jména právě z černovláskových úst.

Zastavil se dva kroky před ním, natáhl ruku a uchopil jeho bradu mezi palec a ukazovák. Donutil ho podívat se mu do očí.

 

Adrian byl poslušný, zvedl hlavu a se zbytkem své odvahy, kterou byl schopen posbírat, pohlédl na svého dnešního majitele.

Chvíli se nic nedělo a oba na sebe jen mlčky hleděli. Pak se Adrianovi rozsvítilo a odstrčil jeho ruku. O dva kroky ustoupil vzad, narazil do dveří.

 

„Utíkáš?“ řekl pobaveně Chris a nepřestával s ním udržovat oční kontakt.

 

Začalo jej obklopovat naprosté zděšení.Věděl proč je tady, že se má poddat tomu, kdo za něj zaplatil. Nikdy by ho ale nenapadlo, že ten, kdo si ho koupí, bude právě On.

„Ch-chris,“ zašeptal sotva slyšitelně a nepřestával zírat do napůl skryté tváře svého kamaráda. Poznal ho podle čokoládových očí.

 

Chris se usmál. „Teda Adri, nikdy by mě ani nenapadlo…,“ přistoupil k němu ještě o krok blíž a rukou se opřel těsně vedle jeho hlavy.

„Ty a takové místo?“ laškoval a téměř se ho dotknul nosem. Druhou rukou uchopil jeho bradu, aby nemohl ucuknout. „Kdo by to do tebe jenom řekl,“ naklonil se a jemně se opřel o jeho rty. První ochutnávka.

 

Adrian se ani nehnul. Srdce vynechalo úder a o to víc cítil ten další. Neznámý pocit sevřel jeho hruď. Navíc se mu od rtů rozběhlo jemné brnění, které způsobilo ještě větší paralýzu celého těla. Husí kůže se mu šířila po zádech a neschopnost pohybu mu umožnila jen zírat na Chrisovy zavřené oči.

I když stisk ruky svírající jeho bradu, nebyl nijak drsný, nedovoloval mu odvrátit hlavu. Čehož by stejně nebyl schopen a tak jen čekal, dokud to neskončí.

 

Chris otevřel oči a odtáhl hlavu. Vidět Adrianův umučený výraz jej dostávalo do kolen. Černé oči plné strachu a zmatku, ve tváři vepsaný stud, který byl vidět i přes masku, a dokonce bylo slyšet jak hlasitě a rychle mu tluče srdce.

„Nemáš se čeho bát,“ zašeptal, „Adriane.“Vložil veškerou svůdnost do jeho jména a otřel se špičkou nosu o jeho tvář.

 

Adrian sebou cukl. Slyšet své jméno z Chrisových úst, vyřčené takovým tónem, v takové situaci. Vehnalo mu to krev do tváře ještě víc. V uších mu zněl jen ten sladký mučivý tón, díky kterému se mu svíraly snad všechny orgány. Plíce, jako kdyby ztratily schopnost roztáhnout se a poskytnout jeho tělu tu potřebnou dávku kyslíku. Panikařil.

 

Chris si užíval pohled,který se mu naskytl. Jeho výraz říkající tak mnoho a přitom nic určitého, rudé uši a třesoucí se tělo jej začínaly dostávat do toho správného rozpoložení.

„Co si trošku pohrát, Adri?“ zašveholil mu u ucha. Pustil jeho bradu. Ukazovákem se mu zabodl do prohlubně mezi klíčními kostmi a pomalu mu vrýval do kůže neviditelnou jizvu. Mířil přímo dolů, dokud nenarazil na pupík. Pak se jemně otřel bříšky prstů o jeho podbřišek.

 

V Adrianově těle se strhla bouře. Z podbřišku mu vylétlo velké množství elektrických impulzů, které zalévaly jeho tělo až nesnesitelným horkem. Navíc si musel zkousnout ret, aby z jeho hrdla neuniklo něco, co by prozradilo, co právě prožívá za vzrušující pocity.

 

„Uvolni se,“ zašeptal mu u ucha Chris, který se chystal ochutnat jeho krk, „a poddej se tomu.“

 

Už se jeho rty téměř dotýkaly karamelové pokožky, když Adrian zaprosil: „Ne, prosím…“

 

Chris se neodtáhl. Jen mu spokojeně zacukaly koutky.

Slastně přivřel oči a jazykem mu zanechal vlhkou stopu pod uchem. Pak na to místo lehce foukl a pozoroval, jak na karamelové pleti naskakuje husí kůže.

Adrian byl schopný jen odvrátit hlavu a zavřít oči. Lehce pootevřel ústa a trhaně se nadechl.

„Ještě řekni, že se ti to nelíbí,“ nasadil jemný tón hlasu Chris a odvážil se dotknout jeho těla víc.

Přejel mu dlaněmi po bocích dolů a pak je lehce stiskl.

Cítil, jak se černovláskovo tělo zachvělo.

Svými rty se otřel o Adrianovo ucho a pak mu po tvaru čelisti zanechával letmé motýlí polibky, dokud neskončil na bradě.

Zahleděl se do jeho napůl skryté tváře. Pozoroval skryté černé oči a jeho plné rty. Slyšel jeho trhané nádechy. Zkoumal každý nepatrný detail, který nezakrýval bílý plast. 

Rozhodl se. Musí jej zpracovat pomalu a jemně, tak, že mu totálně zatemní mysl a On nebude myslet na nic jiného než na to, aby se mu věnoval víc, víc a víc. Bude chtít, aby zanechával své doteky všude po jeho těle.Z úst se mu budou ozývat steny rozkoše, až nakonec zavzdychá jeho jméno tak, že už nikdy nebude chtít vyslovit jiné. Pomalu se mu vtiskne do kůže, do mysli, do duše. Bude ho trápit tak dlouho, dokud jen bude moci. Dokud mu celý nepropadne.

 

Tlak Chrisových dlaní, doteky jeho rtů a tón jeho hlasu v Adrianovi vzbuzovaly spoustu zmatených pocitů. Moc dobře si uvědomil, že jakmile vstoupil, nevede cesta zpět. Musí se podvolit.

Hlavou mu však bloudilo až příliš mnoho otázek: „Proč si mě vybral? Myslí to vážně? Když se poddám, neodtáhne se a neznemožní mě? A co bude pak, až odtud vylezeme? Vždyť ho vidím téměř denně, jak se mu mám podívat do očí? Neřekne to nikomu? Nebo to opravdu myslí vážně? Proč se tomu tak bráním? Můžu to s ním dělat? Co se stane, když odmítnu? Měl bych s ním mluvit? Co mám dělat?“ Stále dokola se mu vynořovaly ty samé otazníky a zmatkoval čím dál více.

„Musím to zastavit,“vykřikl uvnitř své hlavy, čím se měla utišit ta nervy drásající vřava. Moc to však nepomohlo.

Pokusil se pohnout rukou, ale nešlo to. Tělo ho nechtělo poslouchat.

Jeho poslední možností byl hlas. Pootevřel ústa a než si stačil uvědomit, co se děje,Chris využil příležitosti a přisál se na jeho rty. Vnikl do jeho úst jazykem a jal se je důkladně prozkoumávat.

Adrianova ruka vystřelila a vzepřela se proti Chrisově hrudi. Jemnou bílou látku drtil v sevřené dlani a snažil se ho odstrčit.Chris nezareagoval.

Černovlásek nepřestával tisknout víčka k sobě a cítil, jak mu Chrisovi polibky rozmetají i ty poslední jasné myšlenky a ony otazníky se ztrácejí v prázdnu.

Pomalu pustil jemnou látku košile a už se jen opíral o jeho hruď v místě, kde mu tlouklo srdce. Uvědomil si, že i jemu tluče velice rychle. Pomalu se mu začal poddávat a ústy mu vycházel vstříc.

 

Po chvíli jim oběma začal docházet vzduch. Chris se naposled pomazlil s jeho ústy a nepatrně mu zkousl spodní ret, odtáhl se. Pustil jeho boky a ustoupil od něj.

Pohledem přejel od jeho zavřených očí, přes rudé tváře, napuchlé rty a rychle se zvedající hrudník až po černou látku, na které se pomalu tvořila boule. Musel se usmát a napomenout se, že nemá vůbec žádný důvod spěchat. Nakonec časový limit přece nemají.