Opět stál před zelenými oprýskanými dveřmi. Po páteři mu přejela vlna neklidu a on si vzpomněl na Chrisova slova „…někteří z těch chlapů jsou hovada…“. Stiskl ruce v pěst a s velkým sebezapřením zaklepal na hrubý povrch časem zašlého dřeva.

„Ano?“ dveře se otevřely a v nich stál ten samý slizký muž s brýlemi a pupkem zahaleným v levné látce nemožného vzoru.

„Adrian Moon,“ řekl mladík stroze. Nehodlal být tak vyplašený jako minule. Navíc hltavě vypil dvě piva v hospodě nedaleko, což mu umožnilo používat hrubší tón a odbouralo to alespoň část studu.

Muž otevřel dveře víc a Adrian se kolem něj prosmýkl dovnitř. Opět na něj čekala šatna s čímkoliv, co by mohl potřebovat.

Svlékl se a zapadl do sprchového koutu. Nechal na sebe téct horkou vodu a pomalu si přejížděl rukama po břiše a po hrudi. Věděl, že nemusí mít takové štěstí, jako napoprvé. Teda určitě se to nedalo nazývat štěstím, ale dnes tam na něj určitě nebude čekat Chris v drahém obleku s polibky a důkladnou přípravou před tím, než se s ním pomiluje tak vášnivě, až zahltí celou jeho mysl. Dneska se s ním rozhodně nikdo mazlit nebude.

Snažil se nemyslet na to, co všechno by se mohlo stát, místo toho se vracel ve vzpomínkách zpět. Zpět k Chrisovi. K jeho dlaním, ústům, péči a čokoládovým očím plným něžného chtíče.

Zavzdychal a jeho tělo se mírně napjalo. Jednou rukou si zajel do klína, zatím co druhou si dráždil bradavku. Zahnal pocit studu a výčitky z toho, že zneužívá Chrise k takové věci. Na pokání bude mít dost času potom, i když už teď litoval.

Rukou přejížděl po své erekci. Vybavoval si, jak jej Chris laskal a doháněl k šílenství, jak pomalu připravoval jeho tělo, jak vzrušoval každou buňku jeho bytí. Druhou rukou sjel ke svému zadečku. Prstem přejel po staženém otvůrku. Pocit studu, že sám dělá takovou věc, zaháněl horko těžko, ale když si promnul žalud a jeho tělem se rozlila horkost, přece jen ho zaplašil.

Naslinil si prsty, zatím co se dráždil v klíně. Pak jedním pomalu zatlačil na vstup do svého těla. Zatnul zuby, ten tlak mu opravdu nebyl příjemný. Proto se snažil vzpomínkami uvolnit.

„Jak to jen ten Chris …?“ Adri zajel prstem o něco hlouběji. Pak jej vytáhl a znovu zasunul do svého těla. Přidal druhý prst. Vybavující si Chrisův zkušený dotek, jeho hlas a pohled z toho večera, mu pomohl uvolnit se natolik, že se mu z hrdla za chvíli ozval sten. Pustil svůj penis, rukou se zapřel o zeď sprchového koutu a k přípravě svého zadečku použil ještě třetí prst.

Utopenému v představách mu přestávaly jeho prsty stačit. Opřel se ramenem o zeď a znovu si zajel rukou do klína. Jeho vzrušený penis se třásl nedočkavostí. Zatímco nepřestával dráždit svůj zadeček a podvědomě přirážet na své prsty, se zasténáním Chrisova jména vyvrcholil.

Vytáhl prsty ze svých útrob a natáhl se pro mýdlo. Důkladně ze sebe smyl všechny stopy po prožité slasti. Pak se osušil a oblékl si kus černého saténu, který se na jeho ještě vlhké tělo přilepil a dokonale obkreslil jeho křivky.

Nalil si panáka, kterého do sebe hned kopnul a zmáčkl známé tlačítko na stole.

Než se ozvalo bzučením a otevřely se dveře se zrcadlem, stihl svou tvář schovat pod kusem bílého plastu.

Dnešní procesí bylo o něco kratší než minule. Sice ho uvítala zrzka Lola, ale tentokrát vynechali fotografku a rovnou jej zavedla do bíle vymalovaného pokoje s řetízkovými závěsy. Nalila mu požadované pití a ztratila se kdesi v útrobách hotelu.

Teď už zbývalo jen čekat.

*

 

Chris běžel přes půl města. Se srdcem až v krku a s myšlenkami, že by tohle přece neudělal, sprintoval městem, které zalévaly zlaté sluneční paprsky. Ulice pomalu chladly a on si připadala, že utíká, jako kdyby mu šlo o život. Už zbývalo jen pár ulic. Musí to stihnout, přece ho nenechá, aby udělal takovou chybu, nesmí.

Zabočil do úzké uličky a uviděl ošuntělé zelené dveře. Zaklepal.

„Přejet si?“ objevil se v nich za pár chvil muž, který si příchozího změřil od hlavy až k patě.

„Je tu Adrian Moon?“ vyštěkl na něj Chris a rozčileně i vyděšeně doufal, že mu chlápek řekne pravdu.

„Promiňte, ale takové informace nepodáváme,“ zahučel nepříjemně na odpověď.

„Nechápete to, musím s ním mluvit. Je to důležité!“ vyštěkl Chris a začal se sápat po dveřích, musel dovnitř.

Muž byl však silnější a pohotovější. Dřív, než se Chris dokázal prosmýknout dovnitř, odstrčil ho a dveře přibouchl.

Chris na ně zabušil znovu. Nic, žádná odezva. Zkusil to ještě jednou, ale dveře se přesto neotevřely. Pak se plácl do čela a rozběhl se ke vchodu do hotelu.

Recepční si uříceného mládence prohlédl.

„Dobrý den, přejete si?“ otázal se s veškerou svou strojeností.

„Dobrý, přišel jsem…“ zadrhl se. Jak to má říct? Nemá u sebe ani potřebnou částku, natož škrabošku a už vůbec není vhodně oblečen.

Sykl nespokojeností.

„Sbohem!“ procedil navztekaně skrze zuby a nechal recepčního, ať si myslí, co chce.

Vypadl ven. Co má dělat? V hlavě se mu začaly rojit úvahy, třeba tam Adrian ani nešel, ale nedokázal si vybavit jediné místo, kam by v tuto dobu mohl jít, navíc byla sobota.

Netušil, jak ho z toho dostat, ale přece mu nemůže zabránit v něčem, co dělá zcela dobrovolně.

„Sakra, sakra!“ úpěl a dál stál před hotelem, který začínal nenávidět.

Nakonec se rozběhl směrem k hlavní ulici. Nic jiného mu nezbývalo, než doufat, že nepřijde pozdě.

*

 

Celý napjatý už čekala asi hodinu. Nakonec do sebe nalil skoro půl lahve toho koňaku, co pil naposledy. Nechutnal mu, nesnášel tu štiplavou chuť alkoholu, navíc ta pachuť v puse mu obracela žaludek. Už mu ale začínala docházet trpělivost, když tu se přihnala zrzečka a oznámila, že si ho žádá klient. Doprovodila jej ke dveřím. Tentokrát to byly s číslem tři.

Adrian se zhluboka nadechl. Rozhlédl se chodbou, což mu připomnělo ten sen.

Najednou, jako kdyby se projevila klaustrofobie, se celá chodba začala vlnit a pulzovat. On sebou škubl a celým tělem se mu prohnala vlna strachu. Přišlo mu, že se celý prostor scvrkává a stěny se k němu přibližují. Bál se, že ho umačkají.  Sklonil se, chytl se za břicho a schoulil se do klubíčka. Zrychleně dýchal, snažil se uklidnit rozbouřené srdce a třesoucí se tělo. Dokud si nebyl jistý tím, že je všechno v pořádku a on je schopný se postavit, tiskl víčka k sobě.

Nápis nad dveřmi se rozsvítil a vzduch se mu zadrhl v krku. Couvl, až narazil do zdi. Tělem se mu rozlil nepříjemný chlad, ale musel, nešlo couvnout.

Udělal jeden krok, zprvu se cítil nejistě, bál se, co by se stalo, kdyby se stále vlnil svět kolem něj a zdi se přece jen přibližovaly. Avšak, všechno stálo přesně tam, kde mělo a jediné co ho děsilo, byl zelený nápis „vstupte“.

Natáhl se po klice, jejíž ledový povrch v něm vyvolal vzpomínku. Než zbořil to poslední, co jej dělilo od zákazníka, zadoufal. Poslední přání před tím, než se vydá na milost a nemilost někomu neznámému.

 

Pokoj se zdál být zařízený podobně, jako ten minulý. Do červena osvícený prostor s obrovskou postelí a několika málo kusy nábytku. Se stolem prohýbajícím se pod pitím a jídlem.

Adrian zavřel dveře, a když uslyšel povědomé cvaknutí, na chvíli ztuhnul. Nebylo návratu. Odvážně zvedl pohled a pátral po osobě, která si ho vybrala.

Všiml si temné siluety v koutě pokoje. Muž byl schovaný ve stínu, ale bylo vidět, že si příchozího chlapce prohlíží.

„Svléknout!“ zavelel hlas, který zněl naštvaně.

V Adrianovi by se krve nedořezal. Všechny naděje pohasly a jediné co právě zůstalo, byla krutá realita.

Když uslyšel nevrlé syknutí, stáhl saténovou látku ze svých boků. Pak sama ladně sklouzla na zem. Adrian udělal krok v před, aby neměl nutkání obléknout si ji.

Rentgenový zrak cizince mu přišel až nesnesitelný.

Neznámý se po chvíli pohnul. Odložil broušenou sklenici a podél stolu přistupoval k Adrianovi. Chlapec si ho prohlížel. Muž byl vyšší než on, vlasy, nejspíše světlé barvy, měl sčesané dozadu a oblek krásně podtrhoval jeho tělo. Tvář schovanou za bílou škraboškou. Tak moc mu neznámý někoho připomínal, jen mu strach nedovoloval si vzpomenout.

Muž za něj přistoupil dvěma rychlými kroky. Jednou rukou jej vzal za bradu a držel ji tak, aby černovlasý nemohl otočit hlavu. Druhou rukou jej chytil za bok a pomalu tlačil k posteli.

Adrian nevzdoroval. Věděl, že nemá na výběr, veškerý odpor by byl marný. Co si vymyslí, to musí splnit.

Cizinec pustil jeho bradu i bok. Strčil ho na postel a poručil mu, aby si klekl na všechny čtyři. Dlaněmi mu přejel po zádech.

Adrian přivřel oči. Jako kdyby ten dotek znal, ale když ruce přejely přes jeho zadeček, strnul. Dotek zhrubl a cizincovy prsty se začaly dobývat do jeho útrob. Instinktivně se snažil dostat z dosahu nepříjemného, ale hrubé naštvané odkašlání jej upozornilo na to, že to není moc dobrý nápad. Černovlásek se tedy vrátil do původní polohy, ale chtivý dotek mu stále nepřestával nahánět strach. Sevřel tedy víčka těsně k sobě a snažil se uvolnit, aby ho to bolelo co nejméně. Navíc, čím dříve bude dostatečně připravený, tím kratší dobu to celé potrvá.

Za chvíli jej to dráždění zadečku vzrušilo natolik, že jeho tělo samo přirazilo na nenechavé prstíky. Ruka cizince zabloudila k jeho klínu a pevně stiskla pulzující úd, který toužil po pozornosti.

Adrian utopil sten v přehozu postele, do kterého zabořil hlavu a tím vystrčil zadeček více do prostoru. Přece nemohl dát najevo, že na to jeho tělo reaguje tak hlasitě.

Cizinec přejel rukou po celé jeho délce a promnul mu žalud, pak ruku stáhl a jal se rozepínat své těsné kalhoty. Bez sebemenšího upozornění nastavil svou erekci proti černovláskově dírce. Natlačil se na ní a na jeden příraz do něj vnikl.

Ozval se přidušený sten a Adrianovy vhrkly slzy do očí. Věděl, že to bylo takové i poprvé, ale předtím to byl Chris a svým hlubokým hlasem ho uklidňoval. Vzlykl a zapudil vlezlé myšlenky, v tuto chvíli se vůbec nehodily.

Cizinec z něj pomalu vystoupil a znovu do něj vnikl.

Adrian zatnul pěsti a zalapal po dechu.

Dlaně neznámého sevřely jeho boky, až jej to zabolelo. Začal přirážet.

Najednou byly přírazy tak intenzivní, že se Adrian nemohl ovládat a steny se mu draly z hrdla samy, alespoň je dusil do postele pod sebou. Nakonec se kousl do hřbetu ruky, nechtěl, aby jej neznámý slyšel.

Za chvíli cítil, jak je cizinec už na pokraji svých sil, jak se mu stahují všechny svaly v těle, jak zrychluje pohyby své pánve. Že dosáhl svého vrcholu, mu napovědělo, když muž na nepatrnou chvíli strnul a následně se jeho boky dostaly z pevného sevření dlaní. Následně cizinec vystoupil z jeho těla a Adrian se zbavil nepříjemného napětí.

Ozval se zvuk zapínajícího se zipu a následné odemykání dveří. S bouchnutím, které se vzápětí ozvalo, se unavený chlapec svalil na bok. Schoulil se do klubíčka a rozvzlykal se.

 

Nevěděl, jak dlouho tam ležel. Když jej dostatečně bolelo v krku a jeho oči už nebyly schopny uronit jedinou slzu, vstal a kulhavým krokem došel k černé látce, která ležela přesně tam, kde ji nechal. Natáhl si boxerky a otevřel dveře.

Bolely jej jen boky, ale čemu se divit, pevném sevření, které jim poskytl cizinec, by mohlo způsobit i modřiny.

Když se dostal do šatny, musel se hned osprchovat. Cítil ze sebe pot a vůni latexu, navíc jej celého svíral nepříjemný pocit zrazení sebe sama, což doufal, že alespoň částečně smyje teplá voda a mýdlo.

Bílý plast letěl opět do koše, stejně jako černý satén, který mu přišel jako nejkousavější látka na světě. Oblékl se a během chvíle pro něj přišel obtloustlý muž a předal mu bílou obálku plnou odměny, kterou by nejradši roztrhal, podpálil a utopil a to všechno najednou. Pak ho zelené ošuntělé dveře pustily na svobodu.

Cestou domů se snažil vstřebat pocit špinavosti a zrady. Zradil sám sebe, nejspíš zradil i Chrise. Tohle se nesmí nikdy dozvědět, určitě by mu přilétla minimálně facka.

Nasadil si kapuci a ruce vrazil hluboko do kapes. Zamířil domů.

 

Netušil však, že jej zdálky někdo pozoroval. Světlé vlasy mu trčely do všech stran a nový oblek měl v bílém pytli přehozený přes ruku. Opíral se o zeď vedle výlohy jednoho z obchodů s tím nejdražším společenským oblečením a hlavou mu vířilo nespočet otázek.

„Snad mě nepoznal,“ zašeptal si sám pro sebe a v ruce zmačkal účtenku za drahou parádu, kterou plánoval spálit hned, jak k tomu dostane příležitost.