Vysoká hra

25. KAPITOLA

1

21. den doby větru, čtvrtletí větru, rok desáté hlavy, 325 let od skonu Saně, Thermos -dopoledne.

          Hrabě přijal navrátivšího se posla ze Sáralandë ve své pracovně. Štíhlý šlachovitý muž nevýrazného vzhledu pak svému pánovi s úklonou vypověděl, stanovisko právníka zastupujícího věřitele mistra Flora. Ukázalo se, že celková hodnota alchymistových dluhopisů činí 84 600 genů a to v držení 25 různých věřitelů. Posel Loukovým jménem vyřídil, že hrabě má zájem tyto dluhopisy odkoupit a právník řekl, že zprávu vyřídí.

          „Děkuji,“ odtušil černovlasý mladík nezúčastněně a s tím pro teď svého posla propustil. Samozřejmě, že mohl prostě rozšířit zprávu, že Theodoros z Thermosu, nově známý jako Floros, je zároveň i jeho adoptivním bratrem a tedy budou všechny zděděné dluhy zaplaceny z rodiného jmění Stephanidiů, ale usoudil, že udržet tuto informaci ještě chvíli pod pokličkou bude užitečnější. Už proto, že čím méně lidí pro teď ví, že se Theodoros Stephanidist vrátil domů, tím lépe. Nehledě na jeho spojitost s nedávno zesnulým Alchymistou…

          Loukas Stephanidis rozehrál vysokou hru. Už od okamžiku, kdy se rozhodl zabít Pána Dimitriada věděl, že je to buď všechno, nebo nic. A on byl jako vždy odhodlaný hrát o plný bank.

          Předpokládal, že když Agapia zabije, bude snadné Pána z Thermosu nahradit. Tím by dostal Thea mezi Alchymisty. Protože Alchymisté, jak se dozvěděl z Agapiových myšlenek, při každém jmenování nového Pána, odkudkoliv, svolávali sněm, říkali tomu Saňská rada, na kterém se sešlo všech 21 Pánů a Paní z celé Aeginy, kteří byli rovněž Alchymisty nebo s nimi sympatizovali, a zasvětili nového člena mezi sebe. Pokud byl Alchymista, o to lépe. Pokud ne, obeznámili ho s tím, že buď bude jednat v jejich zájmu, nebo ho zabijí a dosadí na jeho místo někoho povolanějšího.

          Tady Loukas předpokládal, že je bratrova naivita přesvědčí, o jeho neškodnosti. Jednoduše proto, že by o ničem z Loukových plánů nevěděl. Jistě že by měl Theo velké dilema! Ale až by za Loukem přišel, a on by přišel, tím si byl hrabě jistý, tak by mu vysvětlil, že toho mohou využít k nalezení léku na Theodorovu „nemoc“. Což měl být pro mladšího z bratří dostatečný argument, aby se o infiltraci alespoň pokusil. A jakmile by Theodorovi odstranili pečeť, byl Loukas připraven jejich organizaci zničit a spolu s ní i člověka, který jeho bratra nechal tolik let trpět.

          U císaře by to už nějak vysvětlil. Koneckonců, díky Theovi by se podařilo zničit samotné srdce přežívajících Alchymistů. To by bylo, aby nedostal milost! No, a kdyby snad byl jejich vládce neoblomný, byl Loukas připraven zbavit se i jeho. Minimálně tedy přesvědčením. Jakmile by totiž mělo dojít na přípravy skutečného vražedného spiknutí proti monarchovi, byly by o dost komplikovanější. Jakoby se Loukovi věci nezkomplikovaly už na samotném začátku…

          Ať nad tím přemýšlel, jak chtěl, byl přesvědčený, že i když byl plán vraždy dílem okamžiku, vymyslel ho dobře. Jak mohl počítat s tím, že někdo probudil démona přebývajícího v Rakefel Kétalu?

          Rakké spalo už tak dlouho… Otec, mu vyprávěl, kterak byl démon lesa, hlavně v dřívějších dobách jejich velkou posilou. Probudit a zvládnout jeho sílu ale nedokázal každý. Nakonec se ukázalo jako jednoduší a bezpečnější, nechat jej spát. Koneckonců v časech míru s pevným postavením rodiny, nebylo ani jeho služeb potřeba.

          Teď se ovšem Sirki spojila s někým cizím, což Louka děsilo i štvalo zároveň. Jak si vůbec mohl někdo dovolit ji spoutat?! Kdo se opovážil mít tu drzost?! Na co takový kontrakt vůbec potřebuje?! Magie obchodu byla odedávna naše parketa! Jenže těžko mohlo jít o někoho z jejich rodu, nebo ano? Loukas nevěděl o nikom, kdo by zdědil dost velký potenciál a kdo by se navíc v této disciplíně nějak obsáhleji vzdělával…

          Takto. Existovalo třináct Kruhů magie. A stejně tolik chrámů zasvěcených jejich moci a zastřešujících určitou školu magie.

          Kdysi dávno, když mágové a Alchymisté tehdy ještě bok po boku, zjistili, že Nebeské kruhy mají svůj odraz na Eferu, jejich světě, někteří z nich se rozhodli, usurpovat si je pro sebe. Začali tím, že vnášeli mezi lidi novou víru. Víru v Nebeské Kruhy. V jejich jménu pak postavili dvanáct chrámů zasvěcených jednotlivým kruhům. Pro obyčejné lidi byly chrámy místem víry, ale pro mágy a Alchymisty z Řádu kruhů fungovaly jako školy. A pak, když už byli dost silní a jistí si svou pozicí, společnými silami zabili jednadvacetihlavou saň strážící jedinou přístupovou cestu k magickým kruhům v horách, kde následně zbudovali třináctý chrám nadřazený všem a tím započali „nový věk“!

          Třináct chrámů, symbolizovalo dvanáct oblastí života a stejně tolik škol magie:

          1.   kruh symbolizuje – Obchod (škola kontraktní magie) – chrám v Thermosu.

          2.   kruh – Umění a řemesla (škola písma, obrazů a hudby) – chrám v Patrasu.

          3.   kruh – Léčení (škola léčitelství) – chrám v Argosu.

          4.   kruh – Oheň, žhavé uhlíky i požáry (škola živlu ohně) – chrám v Lamii.

          5.   kruh – Oceány, moře a řeky (škola živlu vody) – chrám v Aliartu.

          6.   kruh – Zemi, hlínu a kamení (škola živlu země) – chrám v Achaie.

          7.   kruh – Vítr, vánek, vichry a bouře (škola živlu větru) – chrám v Kiatu.

          8.   kruh – Lásku (škola psychických kouzel) – chrám v Liviadě.

          9.   kruh – Válku (škola kleteb a bojových kouzel) – chrám v Istiaie.

          10. kruh – Tajemství, tajemno, osud a náhodu (škola šifer, ukrývajících a zamykacích kouzel) – chrám v Aitoliku.

          11. kruh – Život, hojnost a smrt (škola krve) – chrám v Itey

          12. kruh – Moudrost a učitelství (škola zaklínání) – chrám ve Falteu

          13. kruh – Moc nade vším – (shromažďuje vědění) – chrám u vstupu k magickým kruhům.

          Původně císařství pojímalo všechna území jihozápadního cípu kontinentu. Království Kenebra, Emaron, Mondanor, Samachar a Tratteneros, byla jeho součástí. Řád kruhů ovšem potřeboval jen střed. Proto na žádném dalším území chrámy nevznikaly.

          Navíc sám tehdejší císař Dominkos Tzavaras pomalu ale jistě ztrácel svoji moc. Říše se rozpadala. Toho využil jiný mágský spolek. Řád krve. Ti si pro změnu usmysleli, že moc získají nikoliv skrze víru, ale tím, že mimo magie ovládnou i moc světskou. Rozhodli se přiženit a přivdat ty nejnadanější a nejvěrnější své členky a členy do nejvýše postavených šlechtických rodů Aeginy. Za jednu nebo dvě generace pak důkladně prokřížit pokud možno všech 11 nejvýše postavených rodů, aby mágská krev převládla. Už císař Leftherios Sikhileos, pravnuk Dominika Tzavara, zavedl zákon, který umožňoval dědit titul pouze magicky nadaným. Ale to již císařství prakticky neexistovalo. Jednotlivá království se odtrhla a Aegině zůstal pouze název, kterého se z nějakého důvodu její vládci odmítli vzdát. Jakoby snad existovala šance, že si někdy okolní země opět podrobí…

          Jenže nepodrobili.

          A tak v Aegině zůstali u moci Řád kruhů a Řád krve. Ostatní mágové se buď stáhli za hranice, nebo zůstali v neutralitě hlásící se k tzv. škole rozumu. Tedy ne vládnout, ne určovat víru, ale vzdělávat a využívat magii moudře.

          Později se Řád kruhů rozhádal s Alchymisty, což nakonec vyústilo v císařský zákon, známý jako Čistka. Ten postavil Alchymisty mimo zákon a čerstvý císař Pelagius Sikhileos si na jeho základě dal popravit i vlastní matku, čímž dohnal svého otce k sebevraždě a dodnes platí za nejkrutějšího císaře v novodobé historii Aeginy.

          Loukas, jak z této části historie vyplívá, byl potomkem Řádu krve. Tak jako každý z rodu Stephanidis už od Prokopia Stephanidia, který si tenkrát vzal psychicky narušenou Sotirii Terzis, poslední dědičku thermoského hraběcího léna.

          Jejich rod proslulý svými znalostmi v oblasti kontraktní magie. Tedy silami spojenými s uzavíráním svazků s démony nejrůznějšího ražení. Přičemž Sirki byla jejich hlavní zbraní. Jenže časy se změnily. V současné době si znalosti z tohoto oboru spíše udržovali, než aby je využívali…

          Teta Ailiki, provdána za současného knížete Triantaffylou, měla nejsilnější magický dar ze svých sourozenců, ale neměla po této stránce žádné ambice. Nerada se učila a v čemkoliv snažila více, než bylo nezbytné. Kdyby se tedy pokusila spojit se Sirki, nejspíš by to skončilo nezdarem. Její mladší bratr Antonios, byl sice dost silný, aby démonku spoutal a naučil se vše potřebné, ale nebyl ochotný přinášet potřebné oběti. Teta Anna, Antoniovo sestra-dvojče, měla stejný dar jako její bratr, ale na rozdíl od něj byla poslušna vůli jejich otce. Ať už jí tedy Loukův dědeček Chrysanthos přikázal neučit se kontraktní magii, nebo provdat se za o dvacet let staršího barona Rallia, pochopitelně tak učinila. A co se týče strýce Angela, byl voják a podle Loukova mínění i hlupák. Měl sice celkem slušný potenciál, ale Antoniovi se rovnat nemohl. V armádě navíc nechával své schopnosti značně zakrnět. A Pokud to nebyl nikdo z nich, tak sakra kdo? Kdo u všech kruhů byl tak silný, že ji dokázal ovládnout?

          Samozřejmě to teoreticky mohl být kterýkoliv z kněžích thermoského chrámu. Ale proč ti by to dělali?

          Nebo možná jen nějaký nezávislý mág, který se tomu umění naučil v Magické Konzervatoři v Sáralandë – Městě vzdělanosti, kde se mohl každý s dostatečným talentem, naučit jakoukoliv školu magie chtěl, měl-li na to. Ale to by zase na druhou stranu, mohl být kontraktorem prakticky kdokoliv a nikdy ho nevypátrá! Leda by byl s démonkou až se jí Loukas pokusí vymýtit.

          Jenže to nemohl!

          I když otcovy poznámky a tajné knihy procházel každý z posledních dní, nenašel způsob, kterým by ji přemohl. Ne, pokud neznal totožnost jejího pána. Jistě, byla vázána na Rakké, tedy čím blíže k lesu, tím silnější démonka. Jenže, Agapios byl v tom lese!

          Loukas málem zalitoval toho, že si ji k sobě nepřipoutal sám. Na rozdíl od svého otce by totiž byl ochotný přinášet i potřebné oběti. Ale i když znal vše potřebné, měl mnohem větší talent na psychickou magii po své matce, než na uzavírání kontraktů. A tak se tehdy rozhodl zbytečně neriskovat, dokud má i jiné metody, jak dosáhnout svých cílů. Zda to bylo či nebylo dobře, mohl ukázat jen čas.

          Loukas po dlouhém přemýšlení odmítl akceptovat prohru. Na to bylo rozhodně příliš brzy. Plán leží na stole a partie není vůbec špatně rozehraná… Stalo se pár věcí, s nimiž jsem nepočítal, ale to neznamená, že nemohu vyhrát. Koneckonců není třeba nic hrotit. Dokud má Agapia Sirki, není v Hermově dosahu. Stačí mi si počkat, dokud její kontraktor neprovede svůj další tah. Tak řekni, tajemný mágu, co zamýšlíš s tak silným démonem? K čemu využiješ mého rádce? Na čí straně jsi?, ušklíbnul se sám pro sebe.

          Když si ale kyvadlem nad mapou zjišťoval polohu Agapiova těla, ukázalo se, že už v Rakké není…