Před 643 dny…

Lukáš stál u vzduchových filtrů v jednom z hangárů na orbitální stanici a už dobrých pět minut si vychutnával svou oblíbenou cigaretu značky Castro.

„Tak tady jsi.“ Uslyšel za sebou znenadání známý káravý hlas. „Hledám tě už nejmíň půl hodiny!“

Luky si odfrkl. Sem nečekal, že mě tu mezi těma vyloženejma bednama někdo najde... Líně se otočil a vyfoukl kouř do obličeje nevítanému Hispanoameričanovi. Ten se hned rozkašlal a nešetřil nadávkami.

„Vo co de?“ zeptal se ho namísto nějaké chabé obrany nebo výmluv a dál se spokojeně šklebil. Řídil se heslem: „Nejvíc naštvete a rozhodíte své okolí tím, když zůstanete v klidu a v pohodě stát, zatímco byste měli být nervózní, naštvaní nebo se bát a utíkat.“

„Mohl bych tě nahlásit!“ zavrčel vztekle druhý technik a sjel blonďáka ostrým pohledem.

„No a?“ Luky pokrčil rameny a dal si práska. „Vo co de, Chrisi?“ zopakoval otázku, jakmile se zbavil další dávky dýmu, tentokrát koutkem úst.

Christiann si založil ruce na prsou. Chvíli váhal, jestli mu o tom vůbec říkat. Myslel si o něm svoje, ale jedno mu musel uznat, v tom co dělal, patřil mezi elitu. A navíc mu to dlužil.

„Chtěl jsi vědět, kdo bude vybrán jako velitel pro Vertigo-1,“ připomněl mu.

V Lukášových očích se dychtivě zalesklo. To byla pravda. Chtěl po Chrisovi tu informaci, hned jak zjistil, jací adepti jsou k dispozici.

„A?“ nadhodil a nabídl mu krabičku, aby si taky jednu vytáhl, přestože moc dobře věděl, že je nekuřák.

Chris to gesto pohrdlivě přešel.

„Kapitán Erik Olsen.“

- „Olsen…?“ Luky se zamyslel a otočil k němu bokem.

„Jo,“ potvrdil kolega, ale Lukáš už byl myšlenkami docela jinde.

To je pech, co kapitáne…? Chtěls zase letět vesmírem, a teď si v kelu. Copak s tim asi uděláš? Na čele se Lukymu vyrýsovala jemná vráska a husté světlé obočí se vyrovnalo do jedné linky.

Té chvíle Chris využil, sebral mu nedopalek, uhasil o ocelovou bednu, a nacpal Lukášovi do jedné z kapes pracovní kombinézy.

„Když už chceš kouřit, mám něco lepšího,“ odplivl si.

Lukáš pozvedl obočí. Pokud si ten snědý chlap myslel, že ho tím nějak vyvede z míry, šeredně se splet.

„Chceš odcitovat předpisy, seržante?“ pozlobil ho.

„Zrovna ty mě chceš poučovat o předpisech?“ sjel ho Chris kritickým pohledem. „Vždyť je ani neznáš,“ ušklíbnul se.

„Jasně, že znam, kdyby ne, nemohl bych je tak efektivně porušovat.“ Luky se zasmál.

„Řeknu, že je tvůj, nikdo nebude dělat test DNA kvůli jednomu plivanci.“ Černovlasý vytáhlý muž pokrčil rameny téměř nezúčastněně, ale dál na něj vyzývavě hleděl.

„To asi ne, ale kvůli spermatu na podlaze už by mohli,“ uchechtl se blonďák a nenechal se vyvést z míry.

„Tak to snad spolykáš, ne?“ Christiann vystavil na odiv svůj zářivě bílý chrup.

„To víš, že jo, ti dneska vykouřim a zejtra tu budu mít frontu nadrženejch techniků ze stanice.“ Lukáš na něj udělal dlouhý nos a líně si zívl. To zrovna…

„Zase si o sobě moc nemysli, celé osazenstvo Ká jedničky totiž nemá na práci nic lepšího než nahánět zrovna tu tvou nevymáchanou hubu.“

- „Ty by ses měl spíš bát, aby nezačali nahánět tvou prdel.“

Zasmáli se oba.

„Proč Olsen?“ zeptal se Lukáš raději a vrátil se tak k původnímu tématu. Ne, že by měl něco proti nezávazný kuřbě, ale aktuálně přemítal nad jinými věcmi. Asi nic, viď? Odešels ode mě, ale sám se nedokážeš dostat ani na podružnou misi. Vážně sis myslel, že beze mě můžeš žít, kapitáne?

„Vím já?“ Chris Alfaro si dal ruce v bok a jeho ironický úšklebek Lukymu naznačil, že tohle není zrovna něco, co by s ním chtěl rozebírat. Prohrál sázku, měl dodat informaci, to udělal. Konec, tečka.

„Tak fajn,“ prohlásil sebejistě Lukáš, „když Olsen, tak Olsen.“ Uvidíme na jak dlouho…

„Měl bys na Vertigo zapomenout, stejně je to málem šrot.“ Chris vůbec nechápal co na té lodi kolegu tak rajcuje.

Luky se protáhl kolem vyššího kolegy, vykoukl zpoza beden, rozhlédl po hangáru, a když se ujistil, že nikdo není v dohledu, otočil se k němu zpátky a tentokrát se zazubil sám.

„Mam rád kuriozity.“

„Jo jasně…“ Chris Lukyho pohnutky nechápal, ale byl si jistý jednou věcí. Když se jeho modré oči leskly tímhle fanatickým způsobem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Úplně z toho dostal husí kůži.

„Chci na tu misi,“ prohlásil blonďák vzápětí energicky.

„Nemůžeš mít všechno, co chceš, takhle to v životě nefunguje, měl bys to už konečně pochopit, nebo si jednou vážně natlučeš hubu!“ Všichni měli Lukáše za génia v oboru techniky a magora co se týkalo pilotování. Ale nebylo to jen pilotování. Kdo ho znal blíž, věděl, že magor prostě a jednoduše je.

Lukymu úsměv ze rtů nemizel.

„Sázka?“ Vyzývavě pozvedl jedno obočí.

„To tak! Myslíš, že jsem stejně nepoučitelný jako ty?“ Byly doby, kdy si Chris hrozně přál s ním pracovat alespoň jednou. Ale když se mu to konečně poštěstilo, byl jeho nadřízeným a nést odpovědnost za chování toho egocentrického floutka byl nejtěžší úkol jeho života. Asi i díky tomu byl pořád ještě pouze seržant.

„Hej! Kdo je tu nepoučitelnej?“ Lukáš se naoko zaškaredil, ale vzápětí se pobaveně zasmál. Věděl, že Christiann je přesně ten typ, který neumí skutečně zariskovat. Teda jo, umí. Když de vo život, ale jinak? Děsnej suchar…

„Ty samozřejmě. Jak si můžeš myslet, že stačí lusknout prsty a - “

„Lusknout prsty? Ale depa. Spíš přemejšlím…, že si koupim lístek na Ikara!“ prohlásil naoko zamyšleně, ale plán už se mu v hlavě jasně rýsoval.

Chris nechápavě zamrkal.

„Co-cože?!“ vyhrknul a protože se Lukáš už otočil a za spokojeného pohvizdování dal na odchod, popoběhl, chytil ho za ruku a zastavil.

„Co má vyhlídkový let Ikara společného s Vertigem?!“ Christiannův hlas zněl naléhavě. I když tomu stále nerozuměl, neexistovalo nic zlověstnějšího, než Lukyho pohvizdování.

„Pusť mě, nic sem neudělal!“ ohradil se až směšně vysokým hlasem imitujícím dítě. Do hangáru se právě v té chvíli vracela obsluha nakladačů, a několik chlapů se po nich zvědavě otočilo.

Alfaro v duchu zaklel, probodl Lukáše přísným pohledem, ale pustil ho. Sledoval, jak odchází. Toho tíživého pocitu znepokojení se ale zbavit nedokázal. Když se tak zpětně ohlédl, nikdy se s ním nenudil. A když šlo do tuhého, Lukáš vždycky všechny podržel. Ale taky o něm kolovaly historky o sabotážích a intrikách, které měl údajně na svědomí. Nikdy mu nikdo nic nedokázal, nebo to alespoň neměl v záznamech. On sám to nepotvrzoval, ale ani nevyvracel. Nebezpečná aura, kterou okolo sebe šířil, když se nudil, nebo něco vážně chtěl, byla ale skutečná.

Lukáš už se však usmíval jen sám pro sebe.

Tak Erik Olsen, hm…