Pokud se dalo soudit z digitálních písmen, 3ternity byl rád, když mu Warren na nabídku konečně kývnul. Velmi záhy mu poslal odkaz na soukromý chat na Signalu. Warren se připojil a překvapilo ho, kolik lidí ve skupině je. Přezdívky některých mu dokonce byly trochu povědomé. Nikdo, s kým by se snad znal, ale rozhodně je na některých fórech zahlédl.

Diskuze byla poměrně živá. Mezi společnými tématy dominovaly otazníky ohledně 3ternityho, který se ale zapojil do diskuze záhy.

„Nazdar. Teď když jsme všichni, můžeme konečně začít řešit ty zajímavý věci,“ začal 3ternity.

Odpovědí mu bylo několik odpovědí ve škále od nadšených po mírně zpruzené.

„Je mi jasný, že tu dost z vás pochybuje o tom, že fakt mám ty přístupy, který jsem slíbil. Jako projev dobré vůle a takový… motivační příspěvek jsem nechal na BitCoinové účty každého z vás připsat ekvivalent tří tisíc dolarů. Není to závratné, ale berte to jako začátek.“

Warren nelenil a zkontroloval svou virtuální peněženku. 3ternity nekecal přinejmenším v tomhle.

Následná domluva byla krátká a věcná a Warren si dal záležet, aby zdokumentoval veškerou probíhající konverzaci. 3ternity rozděloval role v týmu jako ostřílený veterán. A jakékoliv námitky nebo stížnosti rychle udusil. Warrenovi to zároveň přišlo a nepřišlo překvapivé, že je možné umlčet prakticky kohokoliv, když mu slíbíte dostatečnou finanční kompenzaci.

Ve vedlejším okně mu blikla soukromá konverzace. Psal mu 3ternity a Warren netušil, jak stíhá zásobovat textem minimálně dvě diskuze najednou.

„Jsem rád, že ses nakonec rozhodnul se přidat, spoléhám na tebe.“

„To říkáš všem?“

„Ne, jenom tobě. Protože pro tebe mám zvláštní nabídku.“

„Jsem jedno ucho,“ odepsal Warren a vlastně ani nelhal.

„Mám pro tebe něco, co si za prachy nekoupíš.“

„To má být nějaká blbá hádanka?“

„Chtěl jsem vytvořit trochu atmosféru, ale dobře. Můžu ti dát svobodu.“

Warren akorát držel prst na tlačítku, kterým by pořídil záznam obrazovky. Po přečtení poslední věty zaváhal.

„Jak?“

„To tě nemusí zajímat, zkrátka to dokážu. Za týden můžeš být volný.“

Warren spustil ruce z klávesnice a opřel se do svého křesla. Mělo by ho děsit, že se potvrdilo Rayovo podezření. Místo toho opravdu zvažoval, že tu nabídku vezme. Představa, že by mohl být za týden volný byla lákavá. Víc než to.

„Stačí, když udělám, co chceš?“ Co chtěl řekl 3ternity už předtím ve společném chatu a nebylo to nic, co by Warren nesvedl.

„Přesně tak.“

„Jestli to zjistěj ti nade mnou, tak si ani neškrtnu.“

„Jen se neboj. Mám kontakty, o kterých se ti nesnilo.“ Vida, to byla zajímavá informace.

„Jak můžu vědět, že to není jen další bouda?“

„Nemůžeš. Ale chceš být volnej, ne?“

„Jo. To chci.“

„Tak buď hodnej kluk, udělej co říkám, a splní se ti to.“

„Dobře.“

„Připoj se pozítří ve tři odpoledne, doladíme detaily a pak už to půjde jak po másle.“

Warren se s 3ternitym stroze rozloučil. Zhluboka se nadechl a pořídil záznam celé konverzace.

 

Následující ráno, přesně v sedm, stepoval Warren před Rayovou kanceláří. Zakázal si přemýšlet o 3ternityho nabídce. Pořád ještě si nebyl jistý, jestli se rozhodnul správně, a ještě pořád mohl vytištěné papíry skartovat.

„Dobré ráno,“ ozval se za ním Ray a učinil tak Warrenovu váhání přítrž.

„Ahoj,“ opětoval pozdrav hacker a pustil ho k elektronickému zámku.

Warren trpělivě počkal, až si Ray vytáhne notebook a ostatní věci, které potřeboval.

„Chceš kafe?“ zeptal se Ray a trochu ho tím překvapil. Skoro jako kdyby se včerejší debakl ani nestal.

„Já… jo, dám si. Díky.“

„Fajn, hned jsem zpátky, zatím se v klidu připrav,“ přikývnul, než odešel. Warren se nepotřeboval připravovat. Potřeboval slíbené kafe. A potřeboval mít celou tuhle věc za sebou. Naštěstí Ray sice nebyl zpátky „hned“, ale ani mu to netrvalo nijak dlouho. Podal jeden hrnek Warrenovi a s druhým si sednul za stůl.

„No, tak spusť,“ kývnul na Warrena a začal listovat deskami, které mu blonďák položil na stůl hned po příchodu.

„Máš to v deskách. Vlastně všechno.“

„Říkal jsem, že chci každý detail, včetně tvých pocitů a dojmů.“

„Jo, dobře,“ přikývnul hacker a na moment se schoval za hrnek. „Přijde mi, že 3ternity čekal jenom na mě. Má tam dost lidí, ale stejně to odstartoval, až když jsem mu na to kývnul.“

„Napsal ti specifika té práce?“

„Jo, to všem. Jsou tam sociální inženýři, lidi, o kterých vím jen z doslechu. V tomhle oboru o někom slyšíš jenom když je někdo buď hodně dobrej, nebo hodně špatnej, a tihle jsou dobří.“

„Máš pocit, že se svýma schopnostma tam nepatříš?“

„Trochu. Ale prý potřebujou někoho univerzálního.“

Hm,“ zamumlal zamyšleně Ray, zatímco dál listoval konverzací. Vypadal, že ji jen zběžně projíždí. Najednou se ale na něčem očividně zaseknul. Warren tušil na čem. Ray vzhlédl od papírů na Warrena a dlouhou chvíli nic neřekl.

„Dobrá práce,“ vypadlo z něj nakonec. Warren si oddychl.

 

Zbytek dne Warren strávil vcelku rutinním průzkumem cíle. Našel si skrz profesní sociální síť pár zaměstnanců banky, projel jejich soukromé účty na Facebooku a pár klíčových informací si poznamenal bokem. Nebyl v sociálním inženýrství zrovna hvězda, ale leckdy to ani nebylo potřeba. Navíc, 3ternity sám říkal, že je Warren v tomhle ohledu jen pojistka.

Byl rád, když mu hodiny oznámily, že má konečně padla. Měl pocit, jako kdyby mu den protekl mezi prsty.

 

Když Warrenovi ten večer oznámil telefon novou textovou zprávu, nepřikládal tomu žádnou důležitost. Do chvíle, než zjistil, že je od Raye.

Na strohé „Máš čas?“ odpověděl kladně.

„Za půl hodiny u tebe před domem,“ přišla obratem odpověď.

Warren si útrpně povzdychl a šel se převléknout z volných tepláků, které na sebe hodil, jakmile přišel z práce.

Jak Ray slíbil, tak se i stalo. O půl hodiny později zastavil s autem u chodníku a venku čekajícímu Warrenovi posunkem naznačil, aby si přisedl.

„Co se děje?“ začal blonďák, jakmile se za ním zabouchly dveře Chargeru.

Ray neřekl nic, ale podal mu kousek papíru.

„Štěnice, nemluv.“

Už se to stalo znovu. Jakmile začal mít pocit, že se se svojí rolí trochu sžívá, něco mu do toho kvalitně hodilo vidle. Ray má v autě štěnice? Proč? Čí? A jak na to, u všech všudy, přišel? Řídil se ale pokyny a nahlas nepromluvil.

Ray vypadal unaveně a na čele se mu rýsovala solidní vráska.

 

Ray je odvezl za město, zastavil na jednom z mnoha odpočívadel, která přiléhala k lesu, a vystoupil. Warren ho následoval až na kraj lesa, který se utápěl ve tmě, ale dál už to nevydržel.

„Rayi!“ křikl na tmavovlasého muže a ten k jeho malému překvapení opravdu zastavil.

„To by mohlo stačit,“ zhodnotil Ray. „Omlouvám se za nepohodlí, ani můj, ani tvůj byt nejsou bezpečné a řekl bych, že auto na tom bude stejně.“ Mluvil jako při oficiálních reportech. Věcně, bez emocí. Warrenovi se to upřímně hnusilo.

„Co se stalo?“

„Kde bych jen začal,“ povzdychl si analytik a najednou jako kdyby z něj ta pracovní maska spadla.

„Co třeba tou středou?“ navrhnul mladík. Středa. Tam se to celé podělalo.

„Spíš pondělkem.“

„Fajn, tak co se stalo v pondělí?“ Warren se neubránil netrpělivosti.

„Bojím se, že jsem tě dostal do ještě většího průšvihu, než v jakém jsi byl.“

„O čem to mluvíš?“

„Asi víš, že máme kontrarozvědku; lidi, kteří čmuchají po krtcích v našich řadách. Padli jsme jim do oka – ty a já. Nechali nás sledovat.“

Warren mlčel a jen tu informaci chvilku zpracovával.

„Vědí… o spoustě věcí. O nás dvou. A o tom, že spousta rozhodnutí, které jsem udělal v souvislosti s tebou, nebyla zrovna podle směrnic a nařízení,“ vysvětlil Ray a najednou Warrenovi dost věcí zapadlo do sebe.

„Oni tě vydírají?“ domyslel si Warren a Ray mu musel přiznat body za bystrost.

„Vědí, že někdo u nás hraje na obě strany, a potřebují informátora zevnitř operace. Jmenovitě tebe.“

„Proto jsi mi to v tu středu povolil… ne proto že bys chtěl, ale protože jsi musel,“ došlo Warrenovi a trochu se ho to zjištění dotklo.

„Je to nebezpečné, Warrene. Nemáš na to žádný výcvik, ani nevíme, kde bychom měli začít hledat.“

„Ale já ti nabídl, že to budu dělat. Dobrovolně.“

„Já vím. Věděl jsem od začátku, že s tím budeš souhlasit, ale to neznamená, že je to tak správně.“

„Pochybuješ o mých schopnostech, nebo se o mě jenom tolik bojíš?“

„Obojí. Jsi dobrý hacker, ale pokud jsme něco nepřehlédli, tak s prací v utajení zkušenosti nemáš.“

„Proč jsi mi to neřekl už v to pondělí? Nebo v úterý? Nebo včera, místo toho, abys mi dal sežrat něco, za co ani nemůžu?“ Warren se snažil znít rozumně ale ve skutečnosti měl vlastně chuť Rayovi snad i jednu vrazit. Tohle ustavičné zamlčování už je oba stálo tolik potíží…

„Já… snažil jsem se vymyslet nějaké přijatelné východisko. Taky jsem nevěděl, jak ti to přesně říct. Bál jsem se, že bys ve mně ztratil důvěru.“

„Tu jsem málem ztratil, když ses choval, jak ses choval,“ přiznal Warren upřímně.

„To je mi líto,“ zamumlal starší muž a se svěšenou hlavou vypadal trochu jako neposlušné dítě, které si vyslechlo kázání od rodičů.

„Rayi, mohl bys, prosím, přestat s tou snahou nést celou tíhu světa sám? Kolikrát už se ti to vymstilo?“

„Jen jsem tě chtěl ušetřit zbytečných starostí.“

„Myslím, že jich ještě pár zvládnu.“

Nečekal, že ho Ray obejme. Málokdy ho viděl jednat impulzivně a tohle byla zrovna taková chvíle. Jen chvilku stál, nepokrytě překvapený, než objetí opětoval.

„Připadá mi, že se kolem mě stahují vlci, Warrene, a nechci tě vzít s sebou,“ promluvil tiše a jeho slova byla ještě utlumena tím, že je pronesl do Warrenovy bundy.

„To je blbost. Jestli máš problémy, tak tím spíš potřebuješ někoho, kdo ti pohlídá záda.“

„Nechci to po tobě. Nikdy bych nechtěl.“

„Proto ti to nabízím. Copak jsem kdy udělal, cos mi řekl?“

„Jen buď opatrný. Slib mi, že se nebudeš pouštět do ničeho, čím si nejsi jistý.“

„To bych ti tu taky mohl naslibovat, že už budu hodný kluk a nebudu lidem nabourávat jejich počítače. Moc se strachuješ, Rayi.“

„Tohle se stalo jen proto, že jsem se nestrachoval dostatečně.“

„A co bys jako dělal? Bral si na rande se mnou převleky? Pořídil si jednorázový telefon a pronajal byt psaný na tvoji mrtvou tetičku?“

„Jak o tom můžeš žertovat?“

„Tak, že si dělám srandu jen napůl. Rayi, já tě z ničeho neviním. Rozhodně ti nevyčítám, že na nás přišli. Párkrát se zhluboka nadechni a vydechni, uklidni se. Bude to v pohodě.“

„Moc rád bych tomu věřil,“ přiznal starší muž.

„Tak tomu věř. Pojď, odvez nás zpátky ke mně,“ navrhnul a vzal Raye za ruku.

„Ale…“

„Ale co? Stejně už o nás vědí.“

„Asi máš pravdu.“

„To si piš, že mám. Pojď,“ ujistil ho a pak už rozhodným krokem vyrazil zpátky k autu.

„Počkej ještě,“ zarazil ho Ray a Warren poslechl.

„Chtěl bych ti něco říct. A nechci, aby to slyšel někdo jinej,“ Warren se se zájmem otočil.

„Četl jsem, co ti psali. Co ti nabízeli. Nemohlo být jednoduchý to odmítnout,“ začal Ray a pořád svíral Warrenovu ruku.

„Taky jsem neodmítnul,“ odpověděl opatrně hacker.

„Řekl jsi mi o tom.“

„Myslím… myslím že bylo načase, abych ti taky začal trochu věřit.“

„Nemáš představu, jak rád to slyším,“ zadíval se mu Ray do očí a Warren si říkal, že tu představu asi i má. A rozhodně chtěl, aby Ray věděl, že je pocit vzájemný.

 

Vyrovnat se s takovým stresem ale nebylo zrovna jednoduché. Leželi nazí v posteli a Warren cítil, jak je Ray stále napjatý. Ztuhlé svaly se mu pod rukama ne a ne poddat a Rayova pozornost jako kdyby byla někde úplně jinde.

“Jestli se na to necítíš, tak to řekni rovnou,” vybídl staršího muže mezi polibky. Ten sice neodpověděl, zato Warrena pevně objal a v jediném rychlém pohybu prohodil jejich pozice. Warrena vývoj situace překvapil, ale nestěžoval si. Nakonec, získal mnohem lepší výhled. Jenže ne na dlouho.

Ray sklouznul po posteli níž a lehnul si mezi Warrenovy nohy. Ne, Warren si rozhodně nehodlal stěžovat. S prvním dotykem Rayových rtů na svojí erekci měl nutkání zavřít oči, ale ubránil se. Ray nikoliv. Warrena trochu mrzelo, že se nemůže dívat do Rayových tmavých očí, zatímco se mu bude věnovat, ale jeden zkrátka nemůže mít všechno.

Ray ho chvilku zasypával až nesnesitelně něžnými polibky, než si ho nechal klouzat mezi rty do vlhka a tepla svých úst. Warrenovi se z hrdla vydralo neartikulované, ale rozhodně souhlasné zamručení. Všechna ta jemnost a něžnost ale trvala jen chvilku. Pak Ray nabral tempo a zjevně se rozhodl, že nejefektivnější způsob, jak Warrena zabít, je názorně mu předvést, co dokáže jeho jazyk s uzdičkou.

Warrena Rayova nenadálá dravost a zjevná zkušenost překvapila. Tak moc, že musel Raye zastavit jen chvilku potom, co vůbec začali. Ray se usmál a Warrenovi bylo jasné, že ho druhý muž prohlédl jako sklo. A co na tom vlastně záleželo.

„Kde máš věci?“ zeptal se Ray, zatímco si znovu uzurpoval místo na Warrenových bocích. Blonďák ukázal na noční stolek. Protože na něm Ray nic neviděl, natáhl se a otevřel šuplík. Zjevně nové balení kondomů mu na tváři vyloudilo drobný úsměv.

„Obnovils zásoby?“

„Přišlo mi, že bych je mohl potřebovat,“ přiznal blonďák.

„To ti přišlo správně,“ souhlasil, zatímco Warrenovi nasazoval kondom. Warren si najednou nebyl jistý, jestli je tohle stejný člověk, který se naposledy v jeho posteli ostýchal a pomalu ani nevěděl, co kam patří.

Když si Ray vzal do ruky tubu s lubrikantem a začal se připravovat, Warren opět přestal přemýšlet. Soustředil se jen na Raye. Na výraz tváře, když se pomalu prstil, na záškuby v jeho erekci. Tahle show byla jen pro něj a on si ji hodlal náležitě užít. Netrvala dlouho, a Ray si pak jen poposedl, prohnul se v zádech a dlouze zasténal, jak pomalu dosedal na Warrena.

Oba věděli, že jsou příliš napjatí, než aby vydrželi dlouho, ale ani jednomu to nevadilo.