Les byl podivně tichý, nevál ani mírný vánek. Přestože slunce zapadlo už před dlouhou dobou, pořád bylo teplo a vzduch byl těžký a hutný. Sepp utíkal mezi stromy, našlapoval na suché jehličí a větve, pod jeho nohama šustilo listí. On slyšel jen svůj zrychlený dech a dunění v uších, jak mu srdce zrychleně pumpovalo krev. Nebyl z nejrychlejších běžců, ale utíkal co mohl a hodně rychle. Zaznamenal, jak mu nad hlavou proletělo hejno ptáků, vran. Slétaly k místu, kam měl namířeno i on.
Tak rychle na místě ještě nikdy nebyl a když tma trochu prořídla, jak se ocitl na mýtině beze stromů, zastavil se. Téměř zuřivě se rozhlížel, lucernu před sebou a hlasitě popadal dech. Nikde nic, jen vrány si posedali na okolní větve. To bylo Seppovi nepříjemné, skoro to na něj působilo děsivě, jako kdyby se na něj měly během okamžiku všechny vrhnout. Skoro jako by padl do nějaké pasti.
„Varisi!“ Zakřičel nervozně. Připadal si najednou, ani nevěděl proč, jako hlupák. A kolem bylo nepříjemné ticho, ani žádná z vran nevydala ani hlásku.
„Jsi tu? Varisi!“ Vykřikl znovu, už o něco více netrpělivě a podrážděně. Pořád nic. Naposledy se rozhlédl a pak rezignovaně spustil ruku s lucernou. Nemohl se rozhodnout, jestli má více vztek, nebo je zklamaný. Každopádně, teď měl náladu na bodu mrazu.
Už si chtěl začít nadávat a vydat se zpátky domů, kde by se sice uložil ke spánku, ale nezamhouřil oka, jak se to v něm teď mísilo. Z ničeho nic se ale zvedl mírný závan větru, který zvířil prach, až si zakryl oči. Vzduch se ale pohyboval spíše od země, než mezi stromy a když oči opět otevřel, uviděl temnou postavu s rozpjatými křídly, která je právě skládala k tělu.
„Seppe,“ oslovil mladíka namísto pozdravu a přistoupil k němu. Dřevorubec zvedl ruku s lucernou a posvítil na bílou krásnou tvář. Černé oči mu hleděly do tváře a mírně se usmíval.
„Jsi v pořádku? Nejsi zraněný? Co tvá noha?“ Vychrlil ze sebe starostlivě Sepp a Varis se zatvářil překvapeně.
„Jsem v pořádku. Nohu ještě trochu cítím, ale to nic není,“ odpověděl mu a byl ještě více překvapený, když se mladík zamračil a pak zvýšil hlas.
„Ty...Ty…! Hlupáku!“ Obořil se na něj. „Vyděsil jsi mě! Měl jsem strach, že se ti něco stalo!“
Varis se zarazil a párkrát zamrkal. Pak sklopil hlavu a musel se pousmát. Zalichotilo mu, že se o něj mladík bál, to sám sobě nemohl popřít.
„Omlouvám se,“ řekl, když se znovu na Seppa podíval. „Poslal jsem pro tebe, protože jsem nechtěl znovu riskovat, že mě někdo ve vesnici zahlédne. Ani mne nenapadlo, že bych tě tak vyděsil, promiň,“ omluvil se a věnoval mu zářivý úsměv. Sepp si povzdechl. Vztek už se z něj vytrácel a nakonec musel uznat, že to tak bylo lepší. Je dobře, že Varis nepokoušel štěstí a dává si na vesničany pozor.
Sedl si na jeden z větších pařezů, lucernu položil mezi ně a prohrábl si světlé vlasy. Varis zůstal stát a pozoroval ho.
„A co jsi mi vlastně chtěl? Po tom, co ses tak rychle vytratil a nedal o sobě celé dny vědět...myslel jsem, že už tě neuvidím.“ Řekl stroze. Varis ani nevěděl, co by měl odpovědět. Přepadla ho nervozita a přešlápl z jedné nohy na druhou.
„Rozzlobilo tě to?“ Zeptal se opatrně a Sepp na něj vrhl řezavým pohledem.
„Samozřejmě!“ Odsekl a přišlo mu skoro neuvěřitelné, že se na to ptá. „Zmizíš si jen tak. Potom všem! Potom, co jsem se tak snažil, abys byl v pořádku. A pak jsi bez rozloučení pryč a já nevím, co s tebou je.“
Varis byl rád, že se o něj Sepp tak zajímá. Ve skutečnosti z toho měl doslova radost. Nicméně uznal, že má mladík pravdu. Pomalu si před něj klekl, křídla povolil a roztáhl za sebou jako temný závoj. Zadíval se Seppovi do očí.
„Promiň mi to,“ zašeptal, „omlouvám se. Pravdou je, že jsem asi zpanikařil. Po tom co…“ odmlčel se a přemýšlel, jak by pokračoval. Sepp jej sledoval s kamennou tváří, ale trpělivě. Nedal nijak najevo, že uvnitř něj se odehrává bouře emocí.
„...Prostě, pochop prosím, že tohle je pro mne strašně zvláštní. Myslel jsem, že po tom, co jsem se naposledy setkal s lidmi, to bude jen špatné, když na nějakého člověka narazím. Strašně dlouho jsem se jim vyhýbal, protože jsem byl přesvědčený, že by to zase skončilo strašně. A najednou jsi tu ty. A jsi tak laskavý, tak JINÝ, než ostatní.“
Pohled v jeho očích teď vyžadoval pochopení. Měl pocit, že se slovy nedokáže opravdu vyjádřit, už jen kvůli tomu, že podobný rozhovor nikdy nevedl. Nemusel nikdy řešit své city vůči jiné osobě, celá ta léta byl jen v přítomnosti vran.
„Seppe,“ oslovil ho už téměř naléhavě. „Jsem prostě zmatený. A přiznávám, že jsem neměl žádný konkrétní důvod, proč tě zavolat. Mrzí mě, že jsem ti způsobil starosti. Chtěl jsem tě prostě vidět. Chtěl jsem také vědět, že jsi v pořádku.
Prostě,“ řekl jakoby zahanbeně a uhnul pohledem, „asi se mi stýskalo.“ Řekl s pohledem upřeným do země, protože se styděl. Tenhle pocit ještě neznal, za svůj dlouhý život neměl šanci jej pocítit, protože nebylo před kým. Na Seppa nepohlédl, přestože mladík dlouho mlčel.
Byl totiž naprosto konsternovaný Varisovými slovy. Uvědomil si, aniž by o tom předtím nějak přemýšlel, že to je něco, co chtěl po celou dobu slyšet. A byl neskutečně rád, i když byl teď šokovaný tím, že Varis cítí něco podobného, možná dokonce stejného, co on sám. Ta pravděpodobnost byla prostě tak malá, že tomu nemohl uvěřit. Po chvilce začal konečně opět přemýšlet a promluvil.
„Jsem rád, že jsi mě hned nevypustil z hlavy. Bál jsem se, že už tě neuvidím. Že pro tebe budu jen nějaký hlupák, co ti pomohl a pak už se s ním nemusíš zaobírat. Když jsi zmizel, připadal jsem si jako pitomec, ale taky...osamělý.“ Připustil a Varis k němu naléhavě zvedl pohled.
„To bych nikdy neudělal!“ Ohradil se. Pak znovu sklopil oči. „I kdyby to byl kdokoliv jiný, kdo by mi pomohl, nejsem nevděčník. Nikdy bych nikoho nevyužil a pak na něj zapomněl. To, že jsem se vytratil bylo prostě proto, že - „
„Já vím,“ přerušil ho klidně Sepp. „A je mi teď líto, že jsem o tom vůbec takhle přemýšlel. Varisi,“ natáhl ruku a vzal jej jemně za bradu, aby si ho přitáhl blíže. Okřídlený se zvedl na kolena a dlaně opřel o jeho stehna, když se k sobě přiblížili obličeji. „I mě se stýskalo,“ zašeptal a zavřel oči, když se jejich rty konečně spojily v polibku, který si oba tajně přáli. Lehce a obezřetně se políbili. Snad jen proto, aby si byli jistí, zda jsou city a myšlenky opravdu vzájemné a ve stejné míře. Tímto polibkem to stvrdili a na okamžik se od sebe odtáhli, aby se jeden druhému zadívali do očí. Pak už nebylo třeba nic říkat, vše vypověděly vzájemné hluboké pohledy a oni se k sobě opět přitiskli.
Z jemného polibku se nořili hlouběji do ochutnávání úst toho druhého. Proplétaly jazyky, jako kdyby nikdy neokusili nic lepšího a připadalo jim báječné, že nemusí plýtvat slovy, že si mohou dopřát náklonnost a dát najevo city i jinak. Pak už se od sebe nedokázali odtrhnout.
Sepp zvedl paže a začal se ho dotýkat. Položil dlaně na křehký hrudník a pomalu je sunul sem a tam, až se zastavil na prsou. Nedočkavě nahmatal spodní lem černé tuniky z látky, kterou dosud neviděl a kterou měl Varis na sobě. Dlaně pak vsunul pod ní a jel pomalu nahoru, až nahmatal pár malých bradavek. Sotva se jich dotkl, jen lehce je polaskal bříšky prstů a už byly tvrdé. Z Varisových úst se mezi polibky vydral tichý sten. Jen co to Sepp zaslechl, hodně ho to vzrušilo. Tohle byla u obou první sexuální zkušenost, všechno bylo nové a neznámé, o to více však vzrušující.
Sepp chtěl znát víc. Najednou, jako kdyby se mu mysl zatemnila, chtěl jen prozkoumávat Varisovo tělo, objevovat tajemná citlivá místa, chtěl znovu slyšet ten vzdech, onen důkaz probíhajícího potěšení.
Opustil Varisova ústa, objal ho a pak pomalu položil do listí a mechu. Křídla zašustila jak je roztáhl a položil se na záda. Ani jeden z nich neměl tušení co dělat, vedla je čistá touha a instinkt. Sepp se nad vraního pána nahnul a vykasal tuniku až ke krku. Téměř hltavým pohledem si prohlédl bledý trup, pokožku bez jediné vady, jizvy v tuto chvíli prostě nebyly. Pak se sklonil k levé bradavce a ochutnal ji, nejprve jen špičkou jazyka. Pak ji vzal do úst a sál, zatímco rukou dráždil druhou. Konečně to znovu zaslechl, ten sten vzrušení co Varis vypustil. A pak další a další, mladík se toho nemohl nabažit.
On sám už cítil to pnutí příliš silně, proto si mezitím vsunul ruku do klína. Toho si Varis všiml, když nakrátko otevřel oči a rozhodl se, že teď bude objevovat zase on. Posadil se, věnoval Seppovi další z mnoha polibků, které si dnes v noci věnují a pak si před něj klekl. I on mladíka pohladil po hrudi a očima okamžik nasával krásu jeho těla. Nesměle pak zatáhl za tkaničku plátěných kalhot a už při pomyšlení, k čemu se chystá, Sepp také vzrušeně zavzdychal. Varis vysvobodil jeho mužství z látkové pasti a bez zábran sehnul hlavu do jeho klínu. Nejspíš i jemu imponoval ten zvuk vzrušení, protože neotálel a vzal jej téměř celého do úst. Sepp skoro vyjekl, jak ho to překvapilo, ale byl spíš šokován tím, jak moc je to příjemné. Zaklonil hlavu a zavřel oči, dlaň pak položil na havraní vlasy u jeho rozkroku.
Varis, ačkoliv něco takového dělal poprvé, si vedl nad míru dobře. Zkoumal každé místečko Seppova klínu, poslouchal jeho reakce a učil se. Rychle zjišťoval, co přesně se milenci líbí nejvíc a vychutnával si ho. Moc ho to bavilo, takhle Seppa těšit a hrát si s jeho údem, bylo to vzrušující, natolik, že se během toho začal pomalu uspokojovat.
I to pro něj bylo jaksi nové. Nikdy předtím si sám svého těla moc nevšímal, ne takovým způsobem. Sexualita byla věc, kterou Varis objevil až při setkání se Seppem, za celý svůj dlouhý život na něco takového nepomyslel. Ani ho nenapadlo, že určité části jeho těla můžou působit takové příjemné pocity. V tomhle vrány prostě nepomohou.
Sepp jej od sebe najednou odtáhl. Varis se na něj překvapeně zadíval a pak se nechal vzdychajícím mladíkem vášnivě políbit.
„Chci...Chtěl bych,“ pokusil se něco říct, když vzal jeho hlavu do dlaní a opřel své čelo o jeho. Měl zavřené oči a zhluboka oddechoval. „Chci ti být...co nejblíže...Varisi.“ šeptal a skoro to znělo, jako když prosí, „Chci být, alespoň na chvilku, tvojí součástí…“
Sepp byl jako opilý, jako pod vlivem nějaké drogy. Ale to co říkal byla pravda. Nebylo v tom nic lascivního ani prvoplánového. Byla tu jen nesnesitelná touha být mu co nejvíce nablízku, poznat jeho tělo, vnímat jemnou kůži, držet jej tak pevně, jak to půjde. Nemohl se Varise nabažit.
Okřídlený se usmál, i on chtěl pocítit sílu toho spojení, téměř zoufale. Neváhal, stoupl si před sedícího mladíka a nechal si svléknou jednoduché kalhoty ze stejně tajemné látky, jako byla tunika. Seppovi se naskytl pohled na jeho dokonalé tělo, Varis byl teď už nahý a jeho vzrušení bylo patrné. Dřevorubec vydechl nad jeho krásou. Zvedl paže a opatrně se dotkl jeho boků, jako by bral do rukou vzácný artefakt. Zkoumal dotykem jeho pokožku a pak dlaněmi spočinul na pevném, hladkém pozadí.
„Jsi tak krásný,“ zašeptal a zaklonil hlavu, aby se mu podíval do černých očí. Nečekal ale na odpověď, ihned hlavu opět sklopil a olízl špičku jeho penisu. Vraní pán zasténal a pažemi se opřel o jeho ramena, když pak vzal i on, jeho mužství do úst. Chvilku o něj s něhou pečoval a Varis pak se zavřenýma očima ucítil, jak se jeho dlaň sune k jeho pozadí. Párkrát ho pohladila, na to zmizela a když opět vrátila, ucítil prst, který zkoumal otvor a jeho okolí. Jen lehce, tápavě kroužil okolo až se začal pomalu dobývat dovnitř.
Varis vydechl a trochu strnul, protože se teď nedostavil úplně příjemný pocit. Sepp, který jej mezitím stále uspokojoval ústy si nejprve nevšiml jeho zaváhání a ukazovák strčil celý dovnitř. Až když zaslechl Varisovo vyjeknutí, překvapeně zvedl hlavu.
„Co se děje?“ Optal se starostlivě. „Jsi v pořádku? Ublížil jsem ti?“ Bylo vidět, jak se vystrašil.
To Varisovi přišlo krásné, ta jeho starost, to jak ihned přestal, při náznaku něčeho nepříjemného, přestože bylo nad míru jasné, jak moc to chtěl.
„Ne,“ zašeptal mu v odpověď a usmál se, „jen mě to trochu překvapilo.“ Varisovi najednou přišlo, že si to Sepp zaslouží. Že to vydrží, kvůli němu, aby ho potěšil. Ať to stojí co chce.
Donutil mladíka lehnout si a pak na něj obkročmo poklekl. Udělá to, ale po svém, bude to v jeho režii. Do úst si strčil prsty, což Seppovi přišlo neuvěřitelně smyslné, protože to udělal tak vzrušivým způsobem. Dřevorubec v ten okamžik myslel, že už snad vybuchne. Varis pak naslinil jeho úd i svůj vstup a pomohl si rukou ke správnému směru. Když klesal, měl zavřené oči a pak velice pomalu začal dosedat na Seppův klín. Opatrně nechal jeho úd pronikat do svých útrob, v obličeji grimasu, ve které Sepp nedokázal rozeznat bolest nebo slast. Ale Varis pokračoval.
Nebyl ani v polovině, když si pomyslel, že to nezvládne, že bolest a nepříjemný pocit jsou až příliš silné. Zastavil a zhluboka oddechoval, aby měl čas přemluvit se k tomu, aby pokračoval. Samotnému se mu to moc nedařilo, pak ale na tváři ucítil mladíkovu dlaň a otevřel oči.
„Uvolni se...Bude to dobré,“ zašeptal vzrušeně a Varis nakonec přikývl. Dal se opět do pomalého pohybu. Bolelo to neuvěřitelné, ale snad to byl nějaký zázrak, když si uvědomil, že se mu to konečně podařilo a Sepp je teď celý uvnitř. Nejen, že to cítil, ale mladík slastně vydechl.
„Chvilku počkej,“ řekl Varis se zavřenýma očima a čekal jestli si přivykne. A opravdu, po pár okamžicích se bolest téměř vytratila a on byl připravený se pohnout. Mírně se nadzvedl, možná jen o pár milimetrů, a zjistil, že je to v pořádku. S každým dalším pohybem pak pohnul tělem o něco více. Když bolest ustoupila úplně, uslyšel Seppovo zrychlené dýchání a on se začal vracet do předchozího stavu, kdy byl vzrušený. Mladíkovy projevy ho nabádaly k dalšímu pohybu. Najednou klesl pod nepatrně jiným úhlem a jeho tělem projel výboj slasti. Hekl překvapením a vzrušením zároveň.
Chtěl to ucítit znovu a tak opět dosedl stejným způsobem a podařilo se to. Netušil, co to ve svém těle vlastně má, že to způsobuje takový silný pocit, ale moc se mu to líbilo. Od toho okamžiku už nemohl přestat. Začal se pohybovat rychleji, zvedat se a klesat ve větším rozpětí a bylo to úžasné. Cítil pnutí, tak silné, že vzal Seppovu dlaň a položil ji na svůj úd. Ten rychle pochopil a začal jej hladit a třít, zatímco on sám vzdychal a zajíkal se rozkoší.
Sledoval Varise, jak zaklání hlavu, zavírá oči. Pravou rukou se opřel o mladíkův podbřišek, levou si začal sám dráždit bradavku a hlasitě sténal. Seppa ten pohled naplňoval neskonalým vzrušením a cítil, že brzy bude na vrcholu.
„Varisi,“ zašeptal. Jeho pohyby byly neskutečné. Jeho hlas byl stále silnější a zvonil Seppovi v uších jako nejkrásnější melodie. Okřídlený naposledy přidal na rychlosti přírazů. Udělal posledních pár pohybů, pak úplně dosedl, Seppovo mužství v sobě zcela ukryl. Prohnul se v zádech, jako kdyby jím projel elektrický proud, vykřikl a potřísnil dřevorubcovu dlaň hřejivou tekutinou. Při svém prvním orgasmu roztáhl křídla a Seppa ten pohled uchvátil natolik, že i on pocítil slastnou křeč, zasténal a vyvrcholil do jeho útrob. Varis v tom okamžiku vypadal jako padlý anděl, ten výjev byl prostě nádherný.
Okamžik oba hluboce oddechovali, překvapeni vlastními těly, které jim dokázali způsobit něco tak skvělého. Varis se pak sehnul, Seppa stále v sobě, a romanticky mladíka políbil. Až poté se pomalu nadzvedl a nakonec znaveně ulehl vedle něj.
„To...to bylo…“ hledal udýchaný Sepp slova, která by dokázala popsat ten skvělý zážitek. Otočil k Varisovi hlavu a pohladil jej po tváři. Jeho černé oči se ve světle lucerny zaleskly a on se usmál.
„Nádherné,“ šeptem jej doplnil a pak se opět políbili. Varis pak položil hlavu na mladíkovu hruď a oba jen tak leželi, vstřebávali, odpočívali.

Té noci se pomilovali ještě dvakrát. Pokaždé to bylo nádherné a díky zkušenostem, které během toho získávali, ještě lepší. Až brzy k ránu už byli natolik vyčerpaní, že se oblékli, přilehli k sobě a usnuly tvrdým spánkem ve vzájemném obětí. Varis, s hlavou na Seppově hrudi, roztáhl křídlo a položil je přes ně jako přikrývku, aby, hlavně Seppa, uchránil před chladem a ranní rosou. Ten to ani nepostřehl, protože tou dobou už klidně spal. Nedlouho poté usnul i Varis, spokojeně, v mladíkově náruči.
Ani jeden nemohl tušit, že mezi nejkrásnější nocí jejich života a dnem co je čekal, bude takový rozdíl.