Teď už se Nick mohl opravdu jen modlit za zázrak. Jenže ani na to nebyl čas.

Z farnosti v Highbury, pod kterou kaple spadala, dorazil poslíček s klíčem od kapličky, který si s Leem vyžádali už během včerejšího dne.  Ať už byla situace jakákoliv, vylomit dveře by znamenalo upozornit na sebe, což nechtěli. Museli být velmi opatrní. O hodinu později pak dorazil i otec Richard, kterého přivezl sám velký šéf osobně. Jistota je jistota, představený agertownského kláštera měl přeci jen nemalé zkušenosti s podobným odchytem zlotřilých stvoření z pekla. A hlavně s jejich posíláním zpět do jejich démonické domoviny.

A čas ubíhal jako splašený…

Začalo se pomalu stmívat, když tři detektivové, vyzbrojeni svěceným stříbrem, křídami, vodou, solí, zbraněmi a otcem Richardem vyrazili ke kapli. Chtěli mít náskok, a ještě se v okolí krapet porozhlédnout.

„Půjdu dovnitř,“ řekl Paulson, když dorazili na místo, ale Nick ho zarazil.

„Ne, ty ne, to musím já,“ řekl pevným hlasem, i když dušička v něm v tu chvíli byla úplně malinká. Ale znát to na sobě nedal.

„Půjdu tam já, je to můj parťák, i když jen pár dní,“ a zadíval se na kapli. Pak se otočil na oba detektivy. „Ať se bude dít cokoliv, ti démoni se nesmí dostat ven, rozumíte. I kdyby to mělo znamenat, že tam oba zemřeme. Rozumíte.“

Bylo vidět, že detektivům se jeho slova nelíbí. Oba ale věděli, že má pravdu. V sázce bylo příliš mnoho.

Co jsou dva lidské životy proti třemi milionům? Nic…….

Nick si vzal zbraň. Nabitá speciálním svěceným stříbrem, do kapsy ještě svěcenou vodu, pro jistotu, víc nemohl. Proti démonům velmi účinné. O zbytek se musí postarat ti tři venku.

„Zlom vaz,“ plácl ho Novak po rameni, ale pak ho ještě pevně stiskl. „Nicku, mysli na to, že to, co tam uvidíš, už nejsou lidé, rozumíš. Miř přesně a dostaň ho v pořádku ven.“ A Nick mu to slíbil.

„Bůh ti žehnej,“ řekl mu ještě otec Richard na rozloučenou. Kéž by….

Pak odemkl kapli, podal klíč kolegům a vstoupil dovnitř. Kdesi v dálce začal kostelní zvon odbíjet jedenáctou hodinu. Detektivové za ním zamkli a rychle i s otcem Richardem zmizeli z dosahu kaple. Teď už nezbývalo nic jiného než čekat.

Vevnitř se Nick rozhlédl. Kaplička byla menší, s malým, decentně ozdobeným oltářem. Před ním bylo pár lavic, zřejmě se zde čas od času během svátků konaly menší bohoslužby. Tmavé výklenky skýtaly možnost úkrytu a jeden z nich teď posloužil i Nickovi. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Půlnoc se blížila.

Dveře do malé místnosti se prudce otevřely. Světlo však nepřicházelo a detektiv, ležící ve tmě na chladné podlaze, neměl stále ani ponětí, kde je. Věděl však, že přišel čas. Ve tmě přicházelo cosi ještě tmavšího, děsivějšího. Oči, které žhnuly pekelným ohněm, ruce, které ho pevně sevřely, a vlekly kamsi ven. Předtucha smrti, která se stala reálnější, téměř hmatatelnou.

Chceš žít, detektive?

Už je čas se rozmyslet…….

Temnota se rozprostřela po okolí jako temný plášť. Ptáci utichli, snad i příroda sama se bála toho, co se blížilo po cestě. Něco neidentifikovatelného, tíživého, děsivého. Paulson s Novakem zbystřili. Tohle už nejednou zažili, a oba moc dobře věděli, co se děje. Zlo z hlubin pekla bylo zde. Jen z dálky, ve svitu úplňku, který se prodral mezi mraky, zaregistrovali čtyři tmavé postavy. A pátou, kterou bez špetky smilování vlekly po štěrkové cestě mezi sebou. Dveře kaple se s tichým cvaknutím otevřely, postavy vešly dovnitř a pak se zase s klapnutím zavřely.

Kývli na sebe. Teď, je čas jednat.

Oba vyběhli, věděli, že nemají moc času. Zapečetit kapli, aby se démoni nedostali ven. Rychle ji celou obsypali svěcenou solí, Paulson během pár vteřin načmáral na vstupní dveře několik ochranných symbolů. Pak přišla řada na otce Richarda, který si stoupl před kapli, v ruce malou knihu. Ukrývaly se v ní zaříkání a modlitby, která běžně církev používala při exorcismu.

Buď a nebo…..

Když se otevřely dveře kaple, Nick sebou nevědomky prudce škubl. Bylo to tady. Postavy se na několik vteřin zastavily. Skrčený v koutě mladý detektiv sotva dýchal. Každý zvuk navíc znamenal smrt. Věděl, že se nesmí prozradit, musel dát čas těm třem venku. Měsíc, který právě vystoupil z oblaků, poodhalil nejen samotné démony, ale i postavu, kterou svíraly za paže a krutě, bez smilování, vlekly směrem k oltáři. Když ji hodily na oltář, ozval se jen přidušený bolestivý výkřik. Bylo vidět, že Lee na sobě nechtěl nechat znát žádnou bolest. Ne před nimi. Ale ani se nebránil.

Proč se nebráníš, Lee? Přece jsi neztratil vůli žít?

 Bojuj, tak bojuj, sakra!

Během chvíle se na zemi objevil kruh utvořený z černých svíček, které vzplály a jejich slabý svit ozářil okolí oltáře. Temné stíny vypadaly v mihotajícím se světle ještě děsivěji. S každým záchvěvem plamene, s každým symbolem, který se objevil na stěnách kaple, začala svátost tohoto místa slábnout. Jako by Bůh na chvíli od tohoto místa odvrátil svoji tvář.

Čtyři postavy se postavily kolem oltáře. Tichem se ozvalo tiché mumlání. Neznámý jazyk pocházející ze starých dob a temné magie, z dob, kdy tma bojovala se světlem o svoji moc. Plameny svíček vystřelily do výše.

V dáli se ozval zvon odbíjející půlnoc. Ve světle svíček se zalesklo ostří dýky.

Teď…….

Velebný princi nebeského Hospodina, svatý Michaeli, archanděli, ochraňuj nás v boji, který vedeme……….**

Zvenku zazněla modlitba. Otec Richard se hodně snažil, aby byla slyšet a její účinky se vevnitř projevily téměř okamžitě. Na pár vteřin se postavy otočily směrem ke dveřím, svatá slova na ně měla dosti bolestivý účinek. Nickovi to ale stačilo. Vyrazil z výklenku, zbraň připravenou a zamířil. Kaplí zazněly výstřely. Dvě postavy se s řevem hroutily k zemi a okamžitě je pohltil oheň. Třetí vyrazila proti Nickovi a s neuvěřitelnou silou a rychlostí proti němu mrštila jednu z lavic, které stály před oltářem. Jen zázrakem se mu podařilo téměř uhnout, přesto ho roh lavice zasáhl do ramene. Síla nárazu ho odhodila dozadu a pistole mu vylétla z ruky. Démon se vrhl proti němu. Koutkem oka viděl, jak se Lee na oltáři vzepjal a z posledních sil se mu podařilo čtvrtému démonovi vyrazit dýku z ruky. Víc ale nestačil, protože postava ho chytila, stáhla z oltáře, a s rozezleným řevem s ním mrštila stranou.

Zbývaly vteřiny…

Nick se rozhlédl. Pistole ležela jen malý kousek od něj. Ze všech sil se na ni snažil dosáhnout. Postavy se lehce zakymácely, protože modlitby zaznívající zvenku jejich sílu znatelně oslabovaly. Konečně Nick ucítil v ruce chladný kov. Další dva výstřely zazněly kaplí a černé postavy, hroutící se k zemi s nelidským řevem, zachvátil spalující žár. Peklo si bralo zpět to, co bylo jejich. Plameny byly zničující a chytily od nich i lavice v kapli. Nick, nedbaje na bolest v rameni, vyrazil jako blesk. Prokličkoval mezi svíjejícími se postavami ve smrtelné křeči a popadl svého kolegu, který klečel na zemi, snažil se ze všech sil vstát a dostat od ohně pryč.  

„Rychle, musíme ven,“ Nick ho podepřel a vší silou ho táhl ke dveřím. Oheň teď přeskočil na oltář a kaple se naplnila štiplavým dýmem plným síry. Nick zabouchal na dveře a o pár vteřin později už zvenku slyšeli šramocení klíče. Když se dveře otevřely, oba detektivové téměř vypadli svým kolegům do náruče. Dusící se štiplavým dýmem a kašlající je Paulson s Novakem vytáhli ven. Okna v kapli začaly praskat žárem, a zevnitř se vyvalil oblak štiplavého černého dýmu.

Bylo po všem……..

Nick a Lee leželi na studené zemi a těžce oddychovali. Nickovi se točila hlava a bolest v rameni mu vystřelovala po celém těle. Lee pokašlával a zhluboka se nadechoval, jak do plic potřeboval dostat trošku čerstvého vzduchu.

„Jste v pořádku?“ sklonil se nad ně starostlivě Paulson.

„Asi……jsme….dej…..nám….chvíli,“ kašlal Lee, zatímco se pokoušel opatrně posadit, což mu krapet znemožňovala úporná bolest hlavy. Nick na zemi vedle něj se zmohl jen na jakési souhlasné mávnutí ruky.

„Už jsem volal starýmu, měl jsem to příkazem, chtěl vědět, jestli jsme to přežili,“ okomentoval situaci Novak, který k nim došel a opatrně jim pomáhal na nohy.

„Sanitka tu bude za chvíli, tak kluci vydržte, a lidi z týmu to tu přijedou ještě zkontrolovat a zabezpečit,“ dodal k tomu. Lee jen kývl. Všem bylo jasné, že dnes uspěli, ale čtyři lidské životy byly zmařeny. Jejich duše byly roztrhány na kusy a z těl zbyly jen ohořelé zbytky. Kapli a její okolí bylo nutno znovu vysvětit a zabezpečit. Pátý démon, stále neosvobozen, zůstával stále nebezpečný pro okolí. V médiích maximálně probleskne zpráva, že kapli v noci zdevastovali neznámí vandalové, což v tomhle městě nebylo nic, čemu by se někdo divil…..

Nic se nesmělo podcenit.

Nic nesmělo narušit zdánlivý klid města.