Ležel v posteli, sám a nikde nikdo. Konečně. Udělal to zase. Zase na něm bude jeho manželka vyzvídat všechny detaily. Možná by byl raději, kdyby na něj křičela a netrpěla to, ale ona. Ne, ona je jiná. Měl ji rád, ale nemiloval ji a ani nemohl. Ale když se domů z práce nevrátil, věděla to a každé ráno… bylo pro něj mučení. I ona měla někoho jiného, ale žili spolu kvůli svým dvěma synům, dvojčatům. I když nepochyboval, že jeho synové už to taky vědí, přeci jen, už jim osmnáct bylo. Pomalu se postavil, slyšel sprchu. Zavřel oči a zhluboka vydechl.

„Rozvedeš se s ní? Nebo jak to tam máte?“ zaslechl hlas ze dveří. Ani si neuvědomil, že už sprcha neteče.

„Hm?“ podíval se na muže, který vyšel ze sprchy, oba byli v rouše Adamově a mlčky na sebe dobu hleděli.

„Rozvedeš se s ní?“ zkusil to muž ve dveřích znovu.

„Ne,“ odsekl muž u postele. Vlastně ani nevěděl, proč to řekl. Zahlédl v očích druhého muže zklamání, ale nedokázal ho utišit.

„Ona je ten typ … co mě v tomhle podporuje,“ přešel k oknu.

„Tvá manželka tě podporuje v tom, že ji podvádíš s mužem? Hele, není lesba?“ přistoupil k němu druhý muž a zezadu se na něj natiskl.

„Ne, není. Sama má milence. Ale ví, že jsem,“ zasekl se a hledat ten správný výraz.

„Na muže,“ dopomohl mu druhý muž.

„A-ano. A ona … miluje, když je chlap s chlapem. Ale řekla, že dokud synové nevyrostou, budeme jako rodina. A já jí to neberu,“ pokrčil rameny.

„Je jim osmnáct. A beztak to už vědí, ne?“ zadíval se na nebe, bylo pod mrakem.

„No … to je jedno. Cožpak nejsi rád, že se kdykoliv mohu utrhnout a přijít? Mám dobrou ženu, ne?“ řekl trochu nepříjemně první muž, ale rychle druhého objal, nenechal ho utéct.

„Jo jasně a ještě řekneš, že by se vyspala se mnou i tebou dohromady a já ji fakt budu chtít poznat!“ odfrkl si druhý.

„Vyspat asi ne, ale určitě by se ráda dívala,“ šibalsky se usmál první.

„Chci ji poznat, nevěřím ti to!“ vymanil se ze sevření prvního muže.

„…prdele. Kurva, sakra, sakra, sakra!“ zaslechli dva muži, když vcházeli do velmi moderního bytu.

„T-To je ona?“ zasekl se trochu starší. Nechtěl si to přiznat, ale začínal se bát.

„Jo,“ sklonil hlavu mladší.

„Zlato, jsem doma!“ křikl na celý byt. Odněkud se vyřítila žena, dlouhé vlasy jí vlály v závanu větru. Vypadala naštvaně a celkově děsivě. Starší automaticky ustoupil o krok dozadu.

„Co si sem vodíš sakra chlapa. Sakra, je v prdeli sporák!“ ukázala na něm šroubovákem a i mladší ustoupil o krok dozadu.

„T-taky tě rád vidím,“ zvedl ruce v bezbranném gestu.

„Jo, nápodobně,“ řekla už o poznání klidněji, pak ale její zrak spočinul na starším.

„Jsi kdo?“ ukázala i na něj šroubovákem, ale starší se neměl k odpovědi.

„To je můj milenec,“ řekl narovinu mladší a starší zrudl. Žena se zeširoka usmála a dala si ruce v bok, těžko říci, co se jí honilo v hlavě, ale rozeběhla se k nim, chytla je za ruce a už je táhla do kuchyně, kde je usadila na židle vedle sebe, šroubovák hodila na zem na hromadu nářadí a už vařila kafe.

„Hele, fakt je tvoje manželka holka?“ naklonil se starší k mladšímu a špitl mu to sotva slyšitelně do ucha, snad měl strach, aby ho neslyšela. Mladší se jen ušklíbl a jen přikývl. Sám si tím chvílemi nebyl jistý.  

„Taaaak,“ posadila se naproti nim, když před ně dala kávu, sama se své kávy napila a sledovala ty dva, jenže oni se nějak k nějakému mluvení neměli.

„No tak,“ zkusila je pobídnout, ale ani tak se muži k nějaké vášnivé debatě neměli.

„Tak jinak,“ napila se znovu kávy.

„Kdo dělá ženu?“ sledovala, jak oba muži zrudli a zářivě se usmála.

„Ale notak, on tě můj mužskej nevaroval?“ zamračila se na svého manžela.

„Je… nezvyklé potkat ženu vašich … mravů,“ zkusil nejistě starší.

„Jo tak!“ tleskla.

„Takže ty jsi ženská, uke,“ napila se kávy a sledovala, jak se její manžel zakuckal a druhý muž už byl červenější než rajče.

„Buď něžná,“ zahuhlal mladší do hrnku a sledoval svou ženu.

„Já jsem JEŠTĚ něžná, ale tak proč se nepolíbíte?“ naklonila hlavu na stranu. Tentokrát se zakuckal starší.

„T-to snad,“ začal, ale byl přerušen.

„Jo, myslím to vážně,“ usmála se jako andílek. Sledovala ty dva, bavilo jí škádlit je, ale usoudila, že ten druhý muž je nejistý, no možná ho i vyděsila.

„Proč, já musím mít takovou ženu,“ zaúpěl mladší.

„Já jsem náhodou dobrá žena! Která jiná by ti to tolerovala?“ podívala se na svého muže.

„No nic, dál. Takže ty děláš ženu,“ podívala se na staršího, který měl sto chutí utéct.

„Jak jste se poznali, mi je jedno, jen mi popište váš sex, je dobrej? Protože i když ho ženy nezajímají, dokázal uspokojit moje potřeby, takže povídej.“

„To se máme bavit o sexu?“ vyhrkl vyděšeně starší.

„J-Já… ne-nemů… já,“ zakoktal se.

„Z tebe asi nic nedostanu a můj muž mi těžko bude vyprávět o sexu s mužem. Z něj to taky páčím, jak z chlupatý deky!“ odfrkla si.

„No, musím si jít něco koupit, ať můžu spravit troubu, tak nezničte byt, až se tu budete znásilňovat,“ vstala. Neřešila již jejich výrazy a vydala se pryč.

„Démon,“ špitl po chvilce starší.

„Démon? Já tě varoval!“ bránil se mladší.

„Ona je tak …“ hledal to správné slovo, ale nemohl jej najít.

„Jo, přesně to,“ sklonil hlavu mladší. „Horší je, že mám zase chutě. Ona prostě … když začne mluvit o sexu, tak hned myslím na tebe a teď … když jsi byl vedle mě ... No já mám prostě problém, takže mne omluv,“ chystal se postavit.

„A proč?“ zeptal se nechápavě starší, nedovolil mu, aby se postavil, místo toho položil jednu dlaň na jeho rozkrok.

„Když jsem podle ní ten uke, nebo co to mlela, možná bych ti to mohl dnes umožnit,“ špitl mu do ucha.

„Nepopírám, že já chutě nemám, i když zatím, nemám tenhle problémek,“ drze se zasmál a trochu zmáčkl milencův rozkrok.

„T-tady ne. Co když se kluci vrátí ze školy dřív?“ zalapal po dechu mladší.

„Trocha adrenalinu,“ rychlým naučeným pohybem jej vysadil na stůl.

„Mám na tebe chuť,“ znovu trochu zmáčkl milencův rozkrok.

„Za co? Žena co miluje, když jsem s chlapem a chlap, kterej nedokáže kale mluvit se ženskou, ale v posteli je dominantní bez výjimek!“ postěžoval si mladší.

„Protože seš prostě v posteli dobrej, proto,“ začal mladšímu sundávat kalhoty.

„T-Tak ale rychle, jo?“ stiskl si ret mladší a čekal, až mu milenec sundá kalhoty a připraví si ho. Nikdo už neřekl ani slovo, jen se bytem ozývalo slastné vzdychání. Nikde nikdo, ovšem když se oba blížili k vyvrcholení, ozvalo se tiché odkašlání ode dveří.

„Ten stůl, bych ještě ráda použila,“ usmála se na ně mile manželka mladšího. Ta tam bylo veškeré vzrušení. Oba se rychle vzdálili od stolu, oba na ní vyděšeně zírali a čekali, co udělá. Ona však, jen položila tašku na stůl, přešla k nim a prohlédla si je.

„Takže dominantní,“ prohlédla si staršího.

„No, mohl sis vybrat líp, ale nejhorší to taky není,“ zklouzla zrakem na rozkrok.

„A dole velmi dobré,“ otočila se a zamířila si to ke dveřím.

„Zkus být na mojeho muže jemný. Byl jsi … jak to říct… hrubý,“ podívala se na ně přes rameno.

„Buď hodnej, jasné?“ mile se usmála.

„Nebo bys taky mohl zažít něco, o co rozhodně nestojíš,“ vydala se pryč.

„A buďte hodní!“ vyšla ven.

„Myslím, že … neodešla,“ vydechl mladší, rudý jako to rajče.

„Myslím, že … tvou ženu mám rád,“ usmál se starší.

„Je taková … ojedinělá, nerozváděj se s ní, chci ji potkat ještě někdy,“ usmál se na staršího.

„A děkuji, že jsme si dnes mohli prohodit role,“ zachichotal se starší.

„Bavila mě ta hra. A já ti nevěřil,“ políbil ho na rty, rozhodnutý dodělat to, co začali.

"A promiň, že jsem ti neveřil..."