Díval se. Vlastně zíral. Nevěděl, co a jak by měl udělat, tak jen zíral. Říká se, že muži mají jen jednu mozkovou buňku… tak ta vskutku pracovala po svém. Stěží se přinutil, aby svůj zrak sklonil zpět ke kávě, kterou pil. Nemyslel si, že by ho mohla ta žena tolik… přitahovat. Ano, to slovo hledal. Byla přitažlivá… přesto se ale bavila se ženami a muže odmítala. Docela nevybíravě. Jak pak tedy mohl dělat něco jiného než zírat?

Sledovat ty její tmavé lokny, jak se jemně pohybují ve vánku, jak trochu skloní hlavu, když se zasměje.

Tiše si povzdychl si, a sledoval, jak pěna v jeho kávě pomalu, ale jistě mizí.

Byl na vážkách – měl tu svůj úkol, ale… nechtělo se mu do toho.

Nechal na stole dvojnásobný obnos, než jeho jedna káva, kterou ani nevypil, stála. Raději bude pozorovat někde z povzdálí, je přeci jen skoro noc a jeho mysl je zakalena kráskou sedící kousek od něj. Hned naproti byla slepá nenápadná ulička, kam se mohl schovat za pár beden.

A je pravdou, že ze dvou si udělal stoličku, na kterou se usadil a skrz pár dalších beden, které tvořily dobrou stěnu, zároveň přes ně viděl na ženu, pozoroval, jak se se svými kamarádkami směje hlouposti některých mužů. Poslouchat to vskutku nemusel, ale tu svou jednu mozkovou buňku ukojit chtěl.

Opatrně si sáhl do rozkroku.

Usoudil, že uvolnění bude potřebovat. Opatrně si rozepl kalhoty; pár doteky zjistil, jak moc tohle chtěl. Nešvar jeho práce, někdy se to prostě stane. Naštěstí dnes si mohl ulevit, může si to dovolit, jemně si ho hladil, při tom sledovat i jeho cíl. Nepamatoval si, že by kdy měl takové štěstí.

Zády se opřel o stěnu a díval se na ženu, uvolňujíc ten nepříjemný pocit, který mu teď byl vlastně příjemný, když se nemusel tlačit v kalhotech.

Ne, že by to bylo dokonalé, ale rozhodně uklidňující a velmi příjemné.

„Tak to by se mi tady nelíbilo,“ zaslechl hluboký nepříjemný tenor. Stěží se dokázal podívat nahoru, jeho tělo, jeho chlouba chtěla, aby pokračoval, aby se díval na ženu a rukou jezdil nahoru a dolů; vzrušení neopadlo ani o kousek, přestože nad ním stál velmi svalnatý a potetovaný muž, kterému se tato činnost nelíbila, nebo tak alespoň působil.

Chtěl něco říci, pootevřel ústa, že něco řekne, ale nemohl.

„Jo tak,“ zaburácel nově příchozí.

Znovu se pokusil něco říct, ale než se nadál, měl v puse o věc navíc. O věc, kterou v ústech nikdy nechtěl mít, která – jakákoliv jiná, než jeho – se mu hnusila.

„Tak takhle,“ zamumlal něžně nové příchozí.

Teď jeho vzrušení opadlo. Měl penis skoro až v krku a ten svaloun promluvil až moc něžně na jeho vkus. Vskutku až moc nežně. Ne, na to neměl. Nebyl na chlapy.

Zjistil ale, že jeho ruce jsou násilně drženy nad jeho hlavou a ten svalovec mu to do pusy vrážel hlouběji a hlouběji.

A taky silněji.

Začaly mu téci slzy, chtěl zvracet, jeho tělo se bránilo, jak mohlo, když nemohl on. Uvědomil si také, sice pozdě, ale přesto, že potřebuje dost akutně na záchod.

Nemohl mluvit, skoro se ani pohnout, penis na jeho mandlích mu obracel žaludek.

Trhal sebou, ale toho druhého to nezajímalo. Stěží zvládl těkat očima na ženu, aby věděl, co dělá.

Muž najednou penis vytáhl z jeho úst, ale než mohl cokoliv, udělat vzal si do pusy jeho úd. Slastně vydechl, chtěl ho od sebe odkopnout, ale to už svalovec seděl na jeho klíně.

Cítil, jak se jeho penis noří do teplého těsného prostoru.

Náhle už zase tolik na záchod nepotřeboval.

Ať to pro něj bylo jakkoliv ohavné… teď se mu to líbilo, teď mu to bylo po chuti, teď to chtěl. Sem tam přirazil proti svalovci. Zavřel oči a představoval si, jak to vráží do krásné prsaté ženské, jak to dělá té v kavárně, jak ti to tam rve a ona mu to oplácí polibky na krku mezi hlasitým vzdycháním. Slyšel sám sebe vzdychat, ale jako by to bylo z dálky. Slyšel, jak si to užívá.

Ani si neuvědomil odkdy, ale teď měl volné ruce. Pořádně si přidržel tu pevnou prdel. Sice na jeho vkus velká, ale pevná. Uvědomil si, že s chlapem to je stejně dobré jako s ženskou. Cítil se poníženě, že je dole, ale užíval si to. Vrážel mu to tam, jak nejlépe uměl.

Pak ho ze sebe ale schodil. Vzal pouta a chytil si svalovce za místní trubku. Nic neřekl…

Šel se jen do kouta vychcat, už to prostě bylo akutní a pochcat se tomu chlapovi do vnitřností taky nechtěl. Nechuťárny si zase nechá na porno, až na něj bude koukat. Ale asi by se mohl podívat i na chlapské… chlap a chlap… a klidně chlap… Mohlo by to být zajímavé.

Co kdyby si někdy zaplatil dva chlapy? Vošukal je jak kurvičky z dvacátého století, takové ty co to dělali i na ulici, na veřejnosti. Jo… to by chtěl… to by mohl udělat.

Vychcal se, jak nejrychleji mohl, na tu prdel se těšil, chtěl mu to tam znova vrazit a udělat se.

Usmál se, když viděl, jak se svalovec cuká, násilně si ho jedním pečlivě naučeným chvatem otočil, předklonil, nechal si ho hezky připoutaného a narval mu to tam. Bolestné syknutí ani nevnímal.

Čapl jeho úd, věnoval se mu, zatímco atakoval svalovcův pevný zadek.

„Tak jsi to chtěl?“ špitl do ucha potetovanci a na důkaz svých slov svůj penis zarazil tak, jak mu to jeho délka dovolovala. A to, že Bůh ho obdařil dobře.

„Jo? Tahle?“ nevnímal nejisté pohledy svalnatého tetovaného muže.

Letmo si všiml, že žena v kavárně platí a její kamarádky se smíchem odcházejí.

Nehodlal to více prodlužovat. V nejlepším se má přestat. No tak mu to tam několikrát pořádně vrazil a udělal se.

Ustrojil se, upravil se.

„Měl jsem dost kurev, ty jsi první chlap. Příště nikoho nepokoušej, nebo tě vošukaj a zmlátěj, debile,“ ulevil si tiše, i když si byl vědom, že ho ten druhý slyší. Odpoutal ho, nechal se ho zhroutit v bolestech na zem. Než odešel… mrskl po něm vizitku. „To kdyby sis to chtěl zopakovat. Kurvičko,“ upravil si kabát a vyšel z uličky vstříc ženě.

Ta se usmívala, zarudlé tváře. „Tušila jsem to… viděla jsem vás,“ ukázala na uličku.

Muž zrudl, strnul a málem padl na kolena. Šokovaně polkl. „Já… já…“

„To nic. Nevadí mi to. Jsi můj bodyguard, ne milenec,“ mrkla na něj, dala na obdiv svůj bohatý dekolt a rajcovně ho plácla přes zadek. „Máme společné téma, chlapce. A pak že si nebudeme rozumět!“ zasmála se a ladným krokem sexy modelky se vydala domů. „Jo… a dáme si bazén… nazí s alkoholem, hm? Teď už vím, že mi od tebe TOHLE nebezpečí nehrozí,“ nevinně se usmála.

Muž sklopil hlavu. V duchu si nadával do všech hlupáků světa. To se s ní chtěl dnes vyspat, vždyť milence… nemá.

S hlasitým povzdychem se vydal za ní…