Ach! Milostný trojúhelník.

Ležel strnule v posteli, bál se i otevřít oči. V jeho mysli bylo prázdno. Co se stalo? Tušil, že není ve své posteli, on ji měl mnohem tvrdší. Ale co se stalo? Nesnažil se vzpomenout si, jak se dostal do cizí postele. Spíš ho zajímalo, co se včera večer stalo.

Pil?

On, ale nikdy netrpěl na ztráty paměti!

 

„Dej si!“

„Ne, dnes nechci slavit. Vlastně není co slavit!“ obořil se na dívenku, která už měla od alkoholu rudé tváře a šat už taky neměla zrovna upravený.

„Simtě!“ zamumlala a škytla si. „Vž – škyt – cky je něco k tomu… pití!“ zvedla ruku, ve které držela džbán. Snad ani nechtěl vědět, co za alkohol tam dnes má. Nechtěl ani to, aby se na něj ta opilá dívka lepila, i když vnady měla krásné. Snažil se ji od sebe odstrkat, ale ona v opilosti měla snad větší sílu než normálně. Džbán odložila kamsi stranou a objala ho tak pevně, že nemohl ani dýchat. A to zrovna chtěl odejít! Nechápal proč všichni slaví. Vyhráli? A co? Noc, kterou mohou prohýřit, noc, kdy budou v každém temném koutku orgie? Do roka se narodí asi mnoho dětí…

„Pokud mě omluvíš, odcházím!“ hrubě ji odstrčil, čím si vysloužil pořádnou facku a několik nesouhlasných pohledů. Nebylo co slavit! Nechápal je.

 

Něco se na něj nalíplo a on vyděšeně otevřel oči.

Ne, nebyl se svém pokoji, postel měla jasné zelené barvy, dřevo postele bylo světlé a celkově ten pokoj byl upravený a uklizený. Neotočí se. Ne, prostě ne. Nechce vědět, co včera v noci vyvedl. Ale tak nějak tušil, že tam asi zůstal, že se mu nepovedlo odejít. U všech svatých, jak ona ho bolela hlava!

 

Přistihl se, jak sám upíjel ze džbánku, ale jen si cucl. A ano, konečně byl na odchodu. Půjde domů, nebude se účastnit místních oslav, které se většinou zvrhnout v orgie. Už si to kdysi zkusil. Jednou mu to stačilo, nepotřebuje si to zopakovat. Ve dveřích narazil do stejně vysokého muže.

„Hej, dávej bacha!“ štěkl po něm onen muž.

„Sklapni!“ obořil se na něj.

„Nejsem tvůj sluha!“ rozhodil muž stojící ve dveřích.

„Na veřejnosti ANO!“ vystrkal ho ven. Nesnášel, když se opil. Byl pak příjemný jako osina v zadku.

„Nebaví mě to! Tvoje drahá choť se po mě zase vozila! Hej, mě to ale už štve!“ rozhazoval rukama.

„Uklidni se!“ okřikl ho.

„Ale! Všichni jsou v hospodě! Nebo chlastají doma,“ složil naštvaně ruce na hrudi. „A já chci taky sex!“

 

Trhl sebou. Sex? Sex s mužem? Vše mu pomalu začalo docházet. Jeho, žena měla, co měsíc to jiného milence – s jakým podivem, že ještě neměla po těch letech dítě, ať jeho, nebo nějakého toho mladíka. A on si z nouze pak našel také milence. Dokonce už poznával i ten jeho pokoj.

Vše do zelených barev, vše uklizené, málo nábytku a hodně knih. A jak asi vysvětlí, že jde z komnat svého komorného v oblečení ze včerejší oslavy…

 

„Jsem ráda, že jsi přišel. Bába bylinkářka říkala, že teď je vhodný čas pro zplození syna! Drahý muži, navštivme ložnici!“ chytla ho za ruku a táhla do jejich soukromých komnat. Ohlížel se za svým komorným, který tam opařeně stál. Teď by byla vhodná chvíle, aby se rozhodl, kdo je mu bližší, ale neměl na to odvahu. Chtěl křičet po své ženě, proč má najednou o něj zájem! Dítě ji může udělat i někdo jiný! Milenců má dost? Nebo je už těhotná a chce to sexem s ním zamaskovat? To je tak naivní, že si myslí, že o jejich milencích neví?

„Zeptej se svého milence, teď ti syna udělá!“ štěkl po ní, když se za nimi zabouchly dveře ložnice.

„Ty mám jen na sex! Syna chci s tebou! Klidně sem zavolám bábu bylinkářku, aby ti vše potvrdila. Nejsem těhotná, ale chci být. Je to tvá manželská povinnost! Nebo všude rozhlásím, že máš mužského milence! Venku máme stále postavenou šibenici, no nebyla by pro tebe dokonalá? Jako ty víš o mých milencích, vím já o tvém! Měli jsme dohodnutý sňatek, beru to, ale pro klid země, dejme jim syna, a pak si šukej koho chceš!“ vztekala se na něj. „Promiň,“ sklonila hlavu. „Vše mě to štve!“

„Máš pravdu,“ přitakal. „Měli bychom dát zemi potomka,“ vydechl unaveně. On nesouhlasil, nechtěl si ji vzít, ale nikdo se jich neptal. Ona milovala kapitána, který před lety nešťastně zemřel při hospodské šarvátce, od té doby milence střídá jak účesy. A on to bral. Co ho ale mrzelo víc, že mu vyhrožuje šibenicí. Věděl, že vztah mezi lidmi stejného pohlaví je smrtelný trest. „Svleč se,“ přikázal stroze.

„A co romantika? Něžné doteky, hm?“

„Prostě se svlíkni!“ odsekl a on sám odhazoval svůj šat různě po zemi, opravdu neměl náladu si ho ještě skládat.

„Obávám se, že bez tvé pomoci to nedám, musíš mi šaty rozepnout,“ otočila se k němu zády a on je jedním hbitým pohybem rozepl.

„Teď už to zvládneš sama,“ odkráčel do postele.

Čekal, až přijde, nějak neměl chuť na sex, snažil se malého barona přemluvit, aby spolupracoval, ale ani jemu se dnes nechtělo. Přivřel oči, byl unavený, chtěl spát ne mít sex.

Když v tom se ale někdo začal něžně dotýkat jeho bradavek, jemně jazykem sjížděl po jeho břichu až k jeho údu. Slastně vydechl. Tímhle ho vždy dostala!

„Jak moc ti mám pomáhat?“ špitla a vzala jeho úd do úst.

„Echrm,“ vylezlo z něj pouze. Když jemně zuby stiskla špičku, prohnul se, aby mohl přirazit. Vzrušení ho pomalu začalo pohlcovat a chuť jít spát skoro zmizela.

 

Takže měl sex s chotí. Aha. Tak co dělá v pokoji komorného? Jen tiše doufal, že sem nepřišel nahý!

Taky si uvědomil, že to, co se na něj lepí má penis a je to nahé. On se opravdu vyspal se svou ženou, a pak si docupital ještě za komorným! Koho teď ale s kým podvádí? Komorného se svou ženou, nebo svou ženu s komorným? Měl by to už nějak rozseknout! Může vše své ženě přenechat a mohou s komorným utéct. Ale kam? Netuší, jak dlouho vydří hrát tuhle hru… stále si pamatoval jejich první sex, bylo to tak nové, a tak vášnivé! Nechce o to přijít, ale nechce ani opustit ženu. Ano, vše by se vyřešilo, kdyby prostě utekli, ale jeho žena by to jako opuštěná manželka barona měla těžké… I kdyby jí lid neopovrhoval, okolní panství by na jeho zem mohli útočit! Ženy to mají ve společnosti těžké, a ještě těžší to mají opuštěné ženy. Kdyby opravdu chtěl odejít, musel by najít několik silných mužů, kteří by pro svou paní obětovali první poslední. A taky by zkusil najít nějakého pána, který by chtěl spojit obě země, chtěl by se postarat o jeho ženu. A hlavně, aby byl hodný na lid.

Taky může jít tou složitější cesto a zkusit prosadit to, že když máte někoho rádi, je jedno, jestli je mladý (Samozřejmě dítě ne! To se mu hnusilo), starý, ošklivý, krásný, tlustý, hubený, muž nebo žena.

„…bré ráno,“ ozvalo se za ním.

„Dobré,“ odvětil a promnul si spánky.

„Večeř jsi byl… velmi dychtivý. Žena tě neuspokojila?“ komorný se více přitulil ke svému baronovi.

„Mlč… varuju tě, mlč,“ zavrčela odtáhl se, bohužel si neuvědomil, že už je na kraji postele a spadl na zem, čímž si vysloužil pobavený smích svého komorného/milence.

„Po ránu jsi vždy tak roztomilý!“ rozesmál se komorný a vstal z postele.

„MLČ,“ zavrčel znovu a zvedal se ze země, snažil se najít své oblečení.

Komorný si jeho snažení všiml. „Přišel jsi v noci nahý,“ a bavil se, jak jeho pán náhle ztuhl v pohybu a zbledl. „Úplně, jako nemluvně!“ dobíral si ho a strojil se.

A právě, když si komorný upravil poslední neposlušný pramen vlasů, do komnat vešla služka, aby vyvětrala.

A zrudla, když spatřila nahého barona. A aby toho nebylo málo, vřítila se do komnat i baronka.

„Ach, už ti je lépe, drahý?“ přitančila k baronovi s hranou vážností, přestože se v duchu mohla smíchy potrhat! Ale byla ráda, že přišla v pravou chvíli, mohl by z toho být i malér. „Ach, Ann, prosím, doneste pánovi oblečení. Večer mu nebylo dobře, odvedla jsem ho rovnou ke komornému, aby mu dal nějaké přípravky na uklidnění, asi toho moc vypil,“ poslal služku rychle pryč a přísně se na oba podívala. „Já se s milenci můžu nechat nachytat, ale vy dva! Ty,“ ukázala na barona. „Se hodně rychle ustrojíš a ty,“ ukázala na komorného. „Mazej nám pro snídaní!“ a s tím odešla z komnat.

„A ty bys teď chtěl sex?“ zeptal se komorný prostě a zavřel dveře do komnat.

„Já…,“ mumlal baron, až teď si uvědomil, že je stále vzrušený, že si představuje svého komorného nahého. Než se nadál už, komorného přišpendlil ke dveřím vlastním tělem a jeho krk zasypával polibky.

„Je mi líto, barone, musím jít plnit své povinnosti,“ špitl mu o ucha a jemně ožužlal ušní lalůček, pak ho odstrčil od sebe a prostě jen odešel. Věděl, že tohle bude mít ještě dohru, doufal, že ta služka nic neřekne. I tak už ale začínal vymýšlet, jak by mohl s baronem uprchnout. A byl rád, že se baronka pokusila zachránit situaci.