Zadíval se do těch tak zvláštních očí. Barva se snad ani nedala popsat. Jako by byla rudá, krvavě rudá, ale plynule to přecházelo do černé. Takové byli na první pohled, ale když je viděl teď z blízka, nebyla ta očka jen celá černá? Proč měl pocit, že tam viděl tu rudou, když teď tam nebyla.

Zkousl si spodní ret.

Jak se do téhle situace dostal?

Ne, nechtěl si na tu dobu vzpomenout, měl se teď dobře – v rámci možností – jako jídelna.

Tehdy… to ještě prodával své tělo, nevážil si sám sebe, chlastal a kouřil. Ano, kouřil i teď, dostával ty nejluxusnější doutníky a cigarety.

Polkl, protože věděl, co se teď bude dít, a nejen že se na to těšil, skrýval i své malé tajemství. Ono vlastně ani tak malé nebylo. Každou noc mu jeho srdce říkalo, že by už to měl ze sebe dostat, měl by to říct, ale rozum zase odmítal, aby o sobě řekl něco víc, než je nutné – jméno a věk; pohlaví bylo více jež jasné. Bohužel zrovna on to neskryje. Ono, když se vám postaví 24 centimetrů, tak už fakt neskryjete, i kdybyste se ustrojili jako holka, měli šaty, dlouhé vlasy a čert ví co ještě.

Jemně se pohladil po levé paži; jako nějaká stydlivá holčička; to, že tam měl vytetovaného tygra mu moc na jeho roztomilosti a nevinnosti neubíralo. I kdyby chtěl působit, kdoví jak zle, nikdo by mu to nevěřil, byl vždy spíše tak panenka na hraní, ne ten někdo, kdo by měl u ostatních nějakou autoritu.

Byl zvyklý, že ho nikdo neposlouchá a nebere vážně, byl prostě jen dost dobře vybavená jídelna.

Jídelna…

Ano, to přesně byl.

Zavřel oči.

Věděl, že ho ten druhý pár očí pozoruje, cítil na sobě ten pohled.

Naklonil hlavu na stranu a čekal, až jím projede ten slastný pocit a i na tu bolest se těšil, je to jen jak jehlička, krátká a ani ne tak ostrá.

Bolest ale nepřicházela, což nebylo dobré znamení, nebo si to aspoň myslel. Nevěděl, co se bude dít, když ne to co obvykle.

Nedovolil si však otevřít oči, nechtěl vědět, co se bude dít.

Když mu to nedalo, a chtěl otevřít oči a zeptat se, co se dnes děje, ucítil na svých zádech dvě ledové ruce a dech na svém krku.

Potlačil vzdech, rozkrokem se trochu vzdálil od rozkroku toho druhého. Nechtěl, aby zrovna TOHLE on věděl.

Jaké ale bylo překvapení, když jedna chladná dlaň zmizela z jeho zad a objevila se na jeho rozkroku. Ať chtěl, jak chtěl, další sten už prostě nemohl potlačit.

Nemohl otevřít oči, nechtěl je otevřít, přišlo mu to jako sen a ten sen si chtěl aspoň trochu užít.

Ovšem, když chladná dlaň zabloudila do jeho kalhot – jediného oblečení, které měl zrovna na sobě – pochopil, že tohle asi sen nebude, bylo to až moc reálné.

Zkousl si ret, aby nevydal žádný sten, nechtěl se ponížit, opravdu ne. Nemohl si to dovolit. At tu měl sebevíc mizerné a přesto velmi důležité postavení, nechtěl se ponížit nějakým vzdycháním.

To dělali ženské, jen když ho viděli. Nemohl se tedy teď tak chovat i on.

Navíc stále čekal na tu bolest na svém krku, ale ona nepřicházela.

A pak náhle necítil zem pod nohami a ležel na posteli.

Nenáviděl tuhle rychlost, jeho smysly to vždy zmátlo, že měl pocit, jako by letěl.

Na druhou stranu, ten jemný polibek na jeho krku vystřeli jeho rozum jako Laiku na měsíc.

Otevřel ústa a začal ztěžka oddychovat, protože tohle bylo už trochu moc na jeho obyčejné lidské smysly.

Chtěl se zeptat proč, proč je to dnes tak intenzivní a proč sakra se jen nenapije a nejde pryč jako vždy?

Bylo to jednoduché.

Zaprvé přišel, zadruhé se napil, za třetí odešel a za čtvrté, když už tu byl sám, vyhonil se.

Čtyři primitivní body. Proč se jich dnes nedrží? Nebude se muset ani honit, udělá se jen z tohoto! A to prostě nemůže, ne to nejde, aby se tahle před ním ponížil.

Ale jeho ruka to fakt uměla, to se muselo nechat.

Nachytal se, jak proti jeho ruce několikrát přirazil, což pro něj bylo nové. Ženská se na něm vždy vozila a on nemusel nic dělat, jen ležet a užívat si.

A teď?

Byl horší než nevymrouskanej kocour a nenáviděl se za to.

Netušil, jak tohle skončí, co to znamená, ale rozhodl se, že si to teda užije se vším všudy. Když už, tak pořádně. Tohle přeci není realita, je to jen sen a sny se musí vždy užít!

Otevřel oči a svalil ze sebe toho černookého.

Musí si ten realistický sen užít.

A asi si bude ten burbon dávat častěji.

Položil své dlaně na svalnatou hruď, která se ale teď skrývala pod elegantní černou košilí.

Ne, ta košile se mu na ně nelibí.

Bez nějakého dalšího uvažování ji prostě roztrhl, ignorujíc fakt, že mu v ničem zatím nebylo zabráněno.

Uvědomil si, že mu vlastně na tom druhem vadí i kalhoty.

Taky je zlikvidoval, i ze sebe to vše sundal, a pak až se začal tělu toho druhého trochu věnovat.

Jemně kousal do bradavek, hladil mu břicho a nezapomněl ani na chloubu toho druhého, která sice nebyla zase TAK velká, ale rozhodně už stála v pozoru.

Hrál si s ním, jak nejlépe uměl, tak jak věděl, že se to líbí ženám i mužům, věnoval se všem známým erotogenním zónám a i ústům druhého. Chvíli si přál, aby měl alespoň ještě jednu ruku, aby mohl dráždit všechna místa, která, jak se zdálo, byla jeho erotogenními zónami.

Nakonec, už ale chtíč nemohl vydržet. Nešlo to, udělal by se jen z toho, že ho sem tam pohladí jeho ležící společník.

Jemně ho pohladil po stehnech a až ho překvapilo, jak rychle roztáhl nohy.

Nezlobil se.

Jen se v něm probudili zvířecí pudy.

Narvat ho tam až po kořen a píchat a píchat.

Jo, to jediné byl jeho mozek ochoten v tuto situaci zpracovat.

Sám sebe překvapil, jak rychle se dostal mezi jeho stehna.

Zauvažoval, jestli má smysl ho připravovat nebo ne.

Řekl si, že ne, protože on to nepotřebuje.

Ovšem nenarval to do něj jedním přírazem, ale hezky pomalu a jemně ho tam strkal. Tak jemně, jak jen mohl, i když věděl, jak uvolněný je.

Když už tam byl po kořen, chvíli setrval, věděl, že to dělat nemusí, ale chtěl.

Až pak začal pomalu přirážet, ale věděl, že to dlouho nevydrží. Tenhle sen… je tak reálnej…

Zapřel se na jedné ruce a druhou se věnoval údu svého milence, nechtěl ho zanedbat, když už on je tak mizernej milenec.

V reálu to bude zase tak, že si ho sám bude muset nad ránem po takovém snu vyhonit.

No, vlastně je jedno, jaký sen se mu zdá, vždy si ho ráno musí vyhonit, a pak po krmení.

I když se zaobíral svými myšlenkami, a ne zrovna málo, cítil, jak se blíží jeho orgasmus a to nebylo dobré.

Nezdálo se, že by se jeho milenec v nejbližší době chystal udělat.

Tahy rukou trochu zrychlil a přitvrdil, nechtěl ho uhnat k orgasmu, ale on už prostě o moc dýl nevydrží.

Když však cítil, že se jeho společník napnul a ještě více ho drtil svými stehny, věděl, že už se nemusí tak hlídat a v klidu se udělat že už bude.

Cítil se provinile, protože ho nechtěl uhnat k orgasmu, cítil se provinile, že nevydržel dýl, ale co už, třeba si příště prohodí role a bude to lepší.

Svalil se na něj, pomalu vysunul a trochu si na jeho hrudi ustlal… moc příjemný sen. Opravdu moc…

    Horší bylo, že když se probudil, spal na hrudi upíra, který se z něj krmil a který byl „jeho pánem“. A ten „jeho pán“ se na něj moc mile usmíval…