Roztáhl svá šedivá křídla a chystal se vznést, něco ho však zastavilo. Pomalu se ohlédl, ne že by jej to nenapadlo, ale i tak, když spatřil ta obří bílá křídla, byl z nich unesen.  Složil si svá křídla a sklonil hlavu.  Neotočil se k němu čelem, i když to za ním byl jeho nadřízený, v podstatě. Nadechl se, že něco řekne, ale kolem nich projelo auto. Ano, stáli na krajnici, ale lidé je neviděli, ani nemohli. Jen někteří, vyvolení, nebo také blázni.  Svá slova spolkl a udělal krok vpřed, stále měl jeho ruku na rameni. Zle se na ní podíval a jednoduchým pohybem ji setřásl. Měl na jazyku jízlivou poznámku, ale hned ji spolkl, když ucítil horký dech na svém krku. Byl rád, že jej lidé nemohou vidět, zrovna po silnici šel nějaký pár. Zhluboka vydechl.

„Na silnici jsme ještě nebyli,“ zaslechl za sebou ten krásný hluboký hlas. Začínal ztrácet rozum. I když chtěl protestovat, nedostávalo se mu slov. Než si to uvědomil, byl bez trička. Jak tohle nesnášel!

„Zase ti došla slova? Znovu utečeš?“ natiskl se na něj bělokřídlý.

Šedokřídlý znejistěl. Udělali to je jednou a to se opili. Nemůže to dělat za střízliva. Prostě nemůže. Je to odporné. Ne, je to divné. Otřásl se, když ucítil motýlí polibky na svém zátylku. Rozum mu zamával a on se pomalu otočil k staršímu.

„A-archanděli Gabrieli,“ zamumlal a schoval mu hlavu do archandělovy róby. Byl vyšší, takže si mu tam tu hlavu mohl krásně chovat. Styděl se za sebe. Ne, že by andělé a archandělé sexualitu řešili, ale on byl za živa člověk, měl ženu a děti, tak proč má na něj archanděl takový efekt? Uvědomil si, co udělal a okamžitě se odtáhl, v obličeji červenější než rajče. „T-to nesmíme,“ zamumlal.

„Proč?“ zeptal se nechápavě archanděl a přivinul si ho znovu k sobě. Jemně ho hladil po vlasech. Byl archandělem dlouho, přesto stále nechápal, co je láska nebo mít rád, ale tenhle mladičký anděl ho vždy dokázal potěšit a v jeho blízkosti mu bylo dobře. A tady je vidí jen někteří. Byla by hodně velká náhoda, kdyby tu teď někdo prošel, kdo by je viděl. Vzpomněl si na jejich první noc, tehdy se neskutečně opili, ale to co se stalo té noci, na to nejde zapomenout. Spíše na to nechtěl zapomenout.

„Stále odmítáš?“ špitl archanděl spíše ale pro sebe, než k němu. Jenže anděl to slyšel a velmi rychle se od něj odtáhl, vypadalo to, že chce anděl něco říci, aspoň tedy otevíral pusu, aby ji hned zavřel, jako by se bál něco říci, jenže archanděl to už nemohl vydržet.

Přivřel oči, jako by se v sobě snažil udusat to rozumné já, chytl anděla za ruku a prostě s ním hodil do příkopu. Zaslechl jeho bolestné syknutí, dopadl na křídla, velmi citlivou část jejich těla. Než se anděl stihl zvednout, zalehl ho. Archanděl měl dost toho plachého anděla. Věděl, že se mu to posledně líbilo, tak si to prostě zopakují. A jestli nechce, tak bude muset chtít. Archanděl se rozhodl. Buď teď, nebo nikdy. Sledoval, jak se pod ním anděl svíjí, jak se snaží bránit, ale proti silnějšímu neměl šanci.

Archanděl rozhodně neztrácel čas, prostě z něj i poslední zbytky oblečení serval a několikrát si prohlédl andělovo tělo. I když byl rudý až za ušima, stále byl přitažlivý, alespoň pro něj. Vykasal si róbu, sám se nesvlékal, nepotřeboval to. Chystal se do něj proniknout, ale vzpomněl si, že by jej měl připravit, ne že by se mu zrovna chtělo, ale nechtěl anděla poranit, a tak se přemohl a jedním prstem si jej začal připravovat. Když si všiml, že je jeho anděl vzrušen, přidal i druhý prst a pak třetí. Dále už to nemohl vydržet, políbil je a tvrdě do něj pronikl. Hned na to však polibku zalitoval, anděl jej kousl do jazyka, když do něj pronikl. Jen bolestivě přivřel jedno oko a začal přirážet. Kovová pachuť krve ho vzrušovala snad ještě více. Za jedné ruce se zapřel, svými mohutnými křídly je přikryl a volnou rukou začal pomalu zpracovávat jeho tvrdý úd.

I když se anděl sem tam snažil bránit, archanděl jej nepustil, a i když se udělal dříve než anděl, i jemu dopřál vytouženého konce. Nakonec se z něj dostal a posadil se vedle něj. Sundal si jednu vrstvu své róby a anděla, který vedle něj na bohu v embryonální poloze ležel, kusem látky přikryl. Náhle i jemu slova došla, ale zaslechl něco z andělových úst, nebyl si však jistý, jestli slyšel správně.

Chtěl se zeptat, zda to anděl myslel vážně, zda slyšel dobře, ale raději zmlkl. Všiml si totiž dvou až moc divných pohledů…

Opravdu tu procházel někdo, kdo je vidí…