„Šukej mě. No tak! Šukej! Prosím!“ řval ženský hlas z místnosti.

„Jo, ŠUKEJ!“ zařval mužský udýchaný hlas. „Jo, jasněěě, si ji i pochčij, no jo! Jen si ji voznačkuj, jak nějakej nadrřenej ratlík, co nikdy neviděl čubu!“ pokračoval, vypadalo to, že u toho něco srká.

„Jo… šukej,“ povzdychl jsem si. Někdy se nechápu. Jak jsem s ním mohl žít? Ne, oprava! JAK S NÍM MŮŽU ŽÍT? 12 hodin píše knihy, 10 hodin čumí na porno a další 2 hodiny denně se mě snaží ojet nebo mě šuká…. Jak…? Bože, do čehos to duši dal? Pravda bože, promiň mi to… ty ses té duše chtěl zbavit. Vždyť je to horší jak Sodoma a Gomora!

Mnohem horší…

Ze včerejška mě ta prdel ještě bolí, jak mě narazil na kuchyňskou linku a tam si mě dal k obědu. Předevčírem si mě laskavě položil na gauč, kde jsem měl zaentlovaný věci. Krom jeho mě šukalo dalších asi 20 špendlíků. Jo… a taky bych měl jít uklidit špajzku… tam si mě vzal tři dny zpět… rozbili jsme sklenice s marmeládami… tak pracně jsem je dělal! Že já se na to ne…

Odfrkl jsem si.

Zaslechl jsem otevírání dveří.

Ne, dnes ne… ne, ne, ne, ne, ne.

Otočil jsem se a namířil na něj nožem. „Zapomeň! Moje prdel si pamatuje špendlíky, sklo a roh kuchyňský linky! A spoustu dalšího! Moje prdel si bere dovolenou!“ zařval jsem na něj.

„Tvoje miminkovská prdelka na to ještě nemá nárok. Ještě jsem nedopsal knihu,“ svlékal se, když ke mně.

Couval jsem s kudlou v ruce. „To píšeš porna?!“

„Ne… ale jsi moje inspirace,“ oblízl se.

„Jsi úchyl!“ zařval jsem na něj. Uvědomil jsem si, že je konec chodby, jsme zase v místnosti… no v kuchyni s obývákem v jednom. Mimochodem… je to hodně prostorná místnost.

„Jsem spisovatel…“

„To je to samé!“ vyjekl jsem.

Byl už nahý. „Tak kdepak dneska? Kde jsme to neměli? Ve sprše? Hmmm, horká voda… tvoje prdelka… kouličky… no jééééjééé, to dneska bude blaho,“ vábivě si zkousl spodní ret.

„Ne,“ rezolutně jsem rozhodil rukama, až mi vylítla kudla z ruky. „Ne, ne, ne!“ vrtěl jsem hlavou doufajíc, že omdlím. To bych si pak ten sex nepamatoval. Byl bych mimo, on by mě ojel a byl by klid. Ale hlava se mi nezamotala, spíš jsem málem padl na kolena.

„Promiň,“ zamumlal jsem. Tvářil jsem se provinile, bolestně i omluvně v jednom. No prostě takovej ten velmi zajímavej xsicht. „Jsem nechtěl,“ polkl jsem.

„Ale chtěl,“ vytáhl si nůž z hrudi. „Mijáčku, chápu, že jsem démon, že mne fakt nezabiješ…,“ zahodil kudlu a sledoval, jak přestává krvácet a rána se mu hojí. „Ale víš doprdele, jak to kurevsky bolí?“ ulevil si.

„Vím…?“ zkusil jsem milý pohled.

„Ne… to teprve budeš vědět!“ zamumlal naštvaně a než jsem se nadál, byl u mě a házel si mě na rameno.

„Zlatíčko,“ zkusil jsem mile.

„V koupelně. Nebude byt od mojí černé krve. A to si piš, že na to nezapomeneš.“

„Mě ta prdel fakt bolí,“ zamumlal jsem mrzutě. „Vždyť si nemůžu ani sednou v prázným buse!“

„Tak nejezdi busem. Moje auta mají měkké sedačky.“

„Ty tvoje kráva auta se nikam nevejdou! Nechceš si rovnou koupit kamion?!“ začal jsem ho mlátit do zad a zmítat se. Překvapivě… udržel mě.

„Jo? Mě to přišlo jako sexy auto. Obě. Jedno pro mě a jedno pro tebe,“ poplácal mě po mojí bolavý zadnici.

„Ty šmejde, jsem taky démon, musíš mě furt vojíždět?“ začal jsem se vztekat. No, už se mnou trochu problém měl, šel vlnovkou.

„Tak vojedeš ty mě?“ zeptal se a i přes kalhoty se snažil rukou dostat do mého řitního otvoru.

„A co bejt bez sexu?!“ snažil jsem se ho mlátit ze všech sil.

„Byl jsem bez sexu 500 let. A tobě je jen dvacet. Ještě se zahojíš tolikrát. Jsem tu ten starší… kušat budeme podle mě, jasný?“

„Ne,“ zaprotestoval, ale nechal jsem se odevzdaně položit na záchod.

„No, tak to je smůla, démoníčíčíčíčku,“ zasmál se a začal mě svlíkat. „Přemýšlím… ty nahoře… já nahoře… Budeš se osahávat?“

„Donuť mě,“ odvětil jsem vyzývavě.

„Rád,“ usmál se.

Malá drobná rada od bezvýznamného démona. Nikdy… ale nikdy svému partnerovi neříkejte: Donuť mě.

Moje oblečení bylo vturánu na zemi.

To už nepůjde sešít.

Začal mě líbat na krku, na tepně… pak přešel na klíční kost, kde nechal pár otisků svých velmi ostrých zubů. Jsem rád za své velmi rychlé hojení. Aspoň k něčemu je to mládí.

Jeho ruce zbloudili na můj malý měkký úd. Ano, přiznávám se, po jeho doteku už měkký nebyl.

Snažil jsem se potlačit jakékoliv zvuky, vzdychy a podobné věci.

Asi jsem si kvůli tomu několikrát prokousl ret.

„Moje prdel chce stále dovolenou, ne hosta,“ zkusil jsem říct velmi přísně. No… nakonci mi to trošičku ujelo v slastný tón. Ale jenom malinko!

„Vskutku?“ jemně se dotkl špičky mého penisu. „Tvoje tělo už prosí… to mi stačí,“ vytáhl mě na nohy a doslova odhodil do sprchového kouta. Několik dlaždiček to nedalo… budu muset opravit koupelnu.

„Donuť můj hlas, aby škemral, abych řekl ta pro mou prdel vražedná slova,“ přimhouřil jsem oči. Tvrdost mezi nohama už fakt nebyla.

„Tak to řekni a já budu něžný… jako vždy,“ přitančil ke mně, sklonil se a začal mě líbat na přiše a roztahovat mi nohy.

„Jo jasně… moje prdel má jinej názor… A doprdele, nejsem ženská, abys mě tam div nelízal. Tak mi ho pořádně vykuř, jako nějaká děfka!“ obořil jsem se na něj, na břiše mě to dostávalo do jiných sfér – nenáviděl jsem to, připadal jsem si jako ženská.

„Mám to brát jako ano?“ usmál se.

„Ne, ber to jako, tak se už začni snažit!“ odfrkl jsem si.

Cosi si zamumlal a už ležel na mě. Otíral se o mě, cítil jsem, jak moc je vzrušený. To má z toho, že čumí furt na porno, já mu to říkám! Otíral se dokonale, po dlouhé jsem sex chtěl, i když moje prdel měla stále námitky – ta jediná. Odolával jsem. Zatím.

Jemně mi pohladil tepnu a políbil bradavku.

„Ano, ano, ano, ano, ano. Chci to. Něžně,“ zamumlal jsem.

Neměl jsem to dělat, teď to vím – byl jsem okamžitě na břiše, zvedl mi prdel, pustil horkou vodu (snesitelně horkou) a narval mi ho tam.

„AU!“ ohlídl jsem se.

Jen pokrčil rameny. „Jsem nežnej, ne?“

„A já panna!“ odfrkl jsem si.

„To už dávno ne,“ zamumlal mi do ucha a začal mě píchat o sto šest, jak v nějakým béčkovým pornu.

„No a kvůli komu,“ zamumlal jsem si já tiše pro sebe.

„Kvůli neodolatelnému muži,“ usmál se.

Odkašlal jsem si. Nechtěl jsem mír další jízlivou poznámku.

Zkroutil mi ruku za záda… jestli mi ji zase zlomí…! Přizabiju ho.

Slyšel jsem křupnutí.

Má to jasný.

Rychle jsem se mu vykroutil a svalil ho na záda – další bod mladosti, jsem ohebnější.

Praštil jsem s ním o podlahu – další dlaždičky to nedaly. Škoda jich.

Nasedl jsem si na něj, jo měl jsem ho rád v prdeli, ale podle mého.

S jednou visící rukou, s jednou funkční jsem se nad něj sklonil, dal si ho do prdele a začal při ladných pohybech kousat do krku. Bylo mi jedno, kolik je kolem nás krve, je mi jedno, jak moc ho to bolí, teď mu to vše oplatím… skoro vše… to, co půjde.

Hezky jsem si na něm hopkal, kousal.

Zdravou rukou (zlomenina se hodí den) jsem si ho do toho ještě honil.

Jakmile se chtěl pohnout, dostal pěstí. Nepamatuji si, kdy jsme měli něžný sex v posteli… pokud vůbec.

A jak jsem se na něm tak vozil, tak jsem se prostě udělal. No podle jeho výrazu… on taky…

 

A tak jsem vstal, osprchoval se, nemusím být cítit sexem, a šel do kuchyně zkontrolovat oběd v troubě. Doufám, že opět nebude připálený. Jako včera…

Ale dnes by se to mohlo povíst…

 

„Druhé kolečko?“ zeptal se mě.

V odpověď jsem po něm hodil kelímek s kartáčky na zuby.