Epilog

Sedím na židli v parku a sleduji, jak Jasper na podiu přebírá svůj vysokoškolský diplom. Je z něj lékař. Jsem na něj tak hrdý. Ucítím, jak mi někdo stiskne pravou ruku. Natočím tím směrem hlavu a usměju se na svého muže. Ten mi úsměv opětuje. Otočím se zpět. Diplomy jsou rozdané a čeká nás proslov od nejlepšího studenta. Oním studentem je shodou okolností Jasper. Přistoupí k pultu s mikrofonem a odkašle si.

„No jak začít? Asi tím, že já i moji spolužáci jsme rádi, že jste si udělali čas a tento významný den se rozhodli sdílet s námi. A nejen tento den. Ale i všechny ty dny předtím. Dny naplněné nadějí, doufáním, radostí. A nejen těmi. Ale i zoufalstvím, smutkem, panikou. Protože takové to bylo. Já osobně nejsem schopen říct, kolik času jsem trávil tím, že jsem tátovi brečel na rameni s tím, že na to nemám a že bych to měl celé vzdát. Ale nevzdal jsem se a vytrval. A nejsem to jenom já, ale my všichni. Všichni jsme vytrvali a dosáhli toho, že tady teď stojíme s diplomem v ruce a s nadějnými vyhlídkami do budoucnosti. Někteří zůstanou, otevřou si své soukromé ordinace nebo se nechají zaměstnat v nemocnicích či klinikách. Další odejdou do jiných měst či dokonce zemí. Ale to, že tady teď stojíme, není jen o naší píli, odhodlání a vytrvalosti. Ale i o našich vyučujících a také o vás. O našich přátelích a rodinách. Našim vyučujícím děkujeme za to, že nám předali své znalosti a vědomosti. Za jejich rady a vedení, bez čehož bychom nic nedokázali. A nemenší dík patří i našim přátelům a rodinám. Za to, že jste stáli při nás, za vaši podporu. Protože vy jste ti, co nás drželi nad vodou, když jsme klesali ke dnu. To vy jste nám nedovolili to vzdát a přinutili nás pokračovat, ve chvilích, kdy jsme to chtěli vzdát. A proto vám všem děkujeme! A teď už bych měl přestat žvanit a celé to tady ukončit, abychom mohli tuhle chvíli náležitě oslavit,“ dokončí svůj proslov.

Se slzami dojetí v očích a s úsměvem na rtech se přidám k bouřlivému potlesku. Absolventi sejdou z podia a rozejdou se ke svým blízkým. Vyskočím ze židle a razím si cestu ke svému synovi. Jakmile se k němu dostanu, obtočím kolem něj své ruce a přitisknu ho k sobě. Jasper se zasměje a objetí mi opětuje. Bradu si opře o moji hlavu. Je k vzteku, že můj syn je o hlavu vyšší než já. Ale už jsem si zvykl.

„Nech nám z něj kousek,“ ozve se za mnou pobaveně.

„Jen ho nech, strejdo Jeffrey. Přeci víš, jaký táta je,“ odpoví se smíchem Jasper.

Taky se zasměju a Jaspera pustím.

„Dobrá práce, synovče! Gratuluji!“ ušklíbne se dobromyslně Jeffrey a poplácá Jaspera po zádech.

Postupně Jasperovi pogratuluje i můj manžel, nevlastní syn, moje matka a otec a po nich i mí přátelé Ray a Cathrin s dcerou Zoe, Cletus se Satu a jejich synem Toshirem, který zdědil vzhled své matky až na oči, které má po Cletusovi, Cherokee se svým manželem Jacobem a dcerou Chiwakou. Jako poslední k Jasperovi přistoupí drobná, modrooká blondýnka. Taktéž studentka medicíny a zároveň Jasperova přítelkyně. Je to zvláštní, ale je tak trochu kopií mě a mé matky.

„Gratuluji lásko!“ řekne jemným hlasem a políbí ho.

Jasper ji s úsměvem sevře v náručí. Pousměju se. Emily mám rád. Je to milá a laskavá dívka. Pravda trochu nesmělá a plachá, ale zato starostlivá, pečlivá a pracovitá. V hloubi srdce vím, že s ní Jasper bude šťastný.

„Vážení než se všichni rozprchneme, musím vám říct, že mám pro vás překvapení. Zamluvil jsem nám slavnostní oběd v soukromém salonku v restauraci Gold,“ řekne můj manžel.

„V restauraci Gold? Ale to je jedna z nejdražších restaurací ve Washingtonu,“ zalapá po dechu Jasper.

„Vím. Ale můj syn se dnes stal doktorem, tak si zaslouží trochu toho přepychu,“ usměje se na něj můj manžel.

„Tak to beru,“ prohlásí můj druhý syn, čímž všechny rozesměje.

Následně se všichni rozejdeme směrem do restaurace. Naštěstí to není daleko, tak to dojdeme pěšky.

„Dobrý den! Mám tady rezervaci na jméno Valen-Wright,“ oznámí můj manžel vrchnímu.

„Jistě pane, pojďte za mnou,“ přikývne vrchní a odvede nás do salonku.

Všichni si posedáme. Jaspera, jakožto čerstvého absolventa, posadíme do čela stolu. Objeví se obsluha a donese nám jídelní lístky. Postupně si všichni objednáme.

„Rodino, přátelé, než začneme jíst toto výborné jídlo, tak bych rád pronesl přípitek. Jaspere, dnešek je pro tebe velmi významný den. Dnes se z tebe stal diplomovaný lékař, což se nepodaří každému. Je to velký úspěch a my všichni jsme na tebe pyšní. Tak pyšní, že to slovy ani nejde vyjádřit. Na další cestu životem ti přejeme hodně štěstí a úspěchů,“ řekne můj manžel.

Postavím se.

„A nejenom úspěchů ale také hodně lásky, protože i ta je důležitá,“ dodám.

„Správně. Takže na Jaspera!“ pozvedne můj manžel skleničku a připije.

„Na Jaspera!“ zopakujeme všichni a připijeme mu.

„Teda, tohle jsem nečekal. Děkuju!“ řekne Jasper.

Poté se všichni pustíme do jídla.

                                                                                                                                            ***

„Konečně doma!“ vydechne můj manžel a svalí se do křesla v obýváku.

„Jo, ale mě ještě čeká oslavná párty s ostatními absolventy,“ povzdechne si naoko Jasper.

„Hele brácha a můžu tam jít s tebou,“ zeptá se můj druhý syn.

„Jasně, bez tebe by to nebylo ono,“ zasměje se Jasper a rozcuchá mu vlasy.

„Hej!“ ohradí se a následně se začnou bratrsky pošťuchovat.

Opřený o futra je s úsměvem sleduji, než se po chvíli otočím a zamířím do ložnice, kterou sdílím se svým manželem. Vyndám ze skříně fotoalbum, posadím se na postel a začnu si prohlížet fotky. Nejdříve fotky z mého mládí. S mými rodiči, bratrem, kamarády. Pak přijdou fotky Sarah.

„Byla bys na našeho syna pyšná,“ šeptnu a přejedu prstem po jejím obličeji.

Smutně se pousměju a otočím stránku. Fotky Jaspera. Jasper jako miminko, jako batole, jak jde poprvé do školky, jak ho učím jezdit na kole, jak ho učím plavat, jak se spolu smějeme do objektivu, jak skládá puzzle s Jeffreym, jak pouští draka s mým otcem, jak si prohlíží pohádkovou knížku s mojí matkou, jak si hraje s přáteli. Je tu i pár fotek Jaspera s Marcusem. Na tu dobu vzpomínám nerad. Hlavně na konec. Naštěstí to policie uzavřela jako nehodu a sebeobranu. Při těch vzpomínkách se mi spustí slzy. Nechám je téct.

„Tati?“ nakoukne do ložnice Jasper.

„Ano?“ rychle se odvrátím a snažím se nenápadně setřít si slzy.

„Co se děje?“ přisedne si ke mně.

„Nic,“ odvětím.

„Jistě nic. A proto ti po tvářích tečou slzy jako hrachy,“ odvětí ironicky.

„Jen jsem si prohlížel fotky,“ řeknu.

„Fotky? A ty tě dohnaly k pláči?“ zeptá se.

„Samy o sobě ne. To spíš vzpomínky,“ řeknu se smutným úsměvem.

„Fotky z mého dětství? Nakoukne mi přes rameno.

„Jo,“ přikývnu.

„Proč by tě fotky z mého dětství nebo vzpomínky na něj doháněly k pláči? To nechápu. Vždyť jsem měl hezké dětství,“ zahledí se na mě nechápavě.

„Byl jsi tak rozkošné dítě. Tak šťastné a veselé. Měl jsi radost i z té nejmenší maličkosti. Vzpomínám si jak jsi mě oslovoval tatínku a jak ses ke mně tulil. Tehdy jsi mi dosahoval sotva k pasu a vzhlížel jsi ke mně těma svýma modrýma očima, ve kterých byla tak bezbřehá láska a důvěra. A teď je z tebe dospělý muž. Ba co víc. Doktor. Máš přítelkyni, se kterou se nejspíš oženíš. Budeš pracovat, postavíš si vlastní dům, založíš rodinu. A svýho tátu už nebudeš potřebovat. Odejdeš, zapomeneš,“ řeknu a znovu se mi spustí slzy.

Jasper mě obejme a přitiskne mě k sobě.

„Ale tati, to přece není pravda. Vždycky tě budu potřebovat. Vždyť jsi můj táta, proboha. Vychovals mě, miloval a podporoval. Byl jsi tady pro mě vždy, když jsem tě potřeboval. A tak to bude navždy. Mám tě rád, tati,“ řekne, zatímco mu vzlykám do ramene.

„A jéje, už je tady zase “Jasper odejde a zapomene“ věc?“ přijde můj manžel a nevlastní syn.

„Zase? Takže to není poprvé?“ zeptá se Jasper.

„Bohužel,“ přikývne můj manžel a přisedne z druhé strany.

Můj nevlastní syn si sedne za nás. Všichni tři mě obejmou. Po chvíli se uklidním. Můj manžel mě odvede do obýváku, kde mě usadí na pohovku a odejde mi uvařit čaj. Poté se posadí ke mně a nechá mě přitulit se k němu. Naši synové se usadí do křesel a starostlivě mě pozorují.

„Co se vlastně stalo?“ zeptá se tiše můj nevlastní syn.

„Jessie má strach, že Jasper odejde a zapomene, že už ho jako tátu nebude potřebovat,“ řekne můj manžel.

„Což je naprostý nesmysl,“ řekne Jasper.

„Já vím. Omlouvám se. Musíte si o mě myslet, že jsem cvok,“ vzlykavě se zasměju.

„Vůbec ne, lásko. Toho, že dítě odejde a zapomene mají strach všichni rodiče. Ty jsi prostě jen o trochu víc emocionální než ostatní,“ usměje se můj manžel.

„Možná bych měl dneska zůstat doma. Emily to určitě pochopí,“ řekne Jasper.

„Ne to ne. Jen běž. Je to oslavná party, tu nemůžeš vynechat. Se mnou si starosti nedělej,“ zakroutím hlavou.

„No dobře, ale kdyby něco, tak jsem na mobilu,“ řekne Jasper.

„Já taky,“ přidá se můj druhý syn.

Společně odejdou.

„Už je dobře?“ shlédne na mě můj manžel.

„Jo, nevím co mě to popadlo,“ zakroutím hlavou sám nad sebou a vypiju čaj.

„Co takhle vana?“ usměje se.

„To zní dobře,“ usměju se.

Můj manžel mi úsměv opětuje a odejde napustit vanu.

                                                                                                                                        ***

Jakmile vlezu do horké vody s voňavou pěnou, mám pocit, jako by se všechny mé starosti rozpustily. Ten pocit se ještě umocní, když se můj manžel usadí za mnou a já se mohu opřít zády o jeho hruď. Chvíli tak setrváme, než můj manžel vezme houbu a mýdlo a začne jemně přejíždět po mém těle. Slastně vzdychnu a nechám se opečovávat a rozmazlovat. Po těle přijdou na řadu vlasy. Zavřu oči a užívám si, jak můj manžel jemně vmasírovává šampon. Po smytí šamponu, se posadím na paty a otočím se ke svému manželovi čelem, abych mu jeho péči oplatil. Po vychladnutí vody vylezeme a navzájem se usušíme. Poté společně přejdeme do ložnice.

„Miluju tě!“ zašeptá mi manžel do ucha, když mě jemně položí do postele.

Usměju se na něj a stáhnu ho k sobě. Políbím ho. Náš polibek je něžný a jemný. Po chvíli se naše polibky stanou hlubší a vášnivější. Můj manžel se po další chvíli přesune se svými polibky na můj krk. Jemně zavzdychám a zakloním hlavu, abych mu nabídl lepší přístup. Rukama se navzájem hladíme po zádech a hrudích. Sem tam zajedeme i na břicha. Jemně zasténám, když se ústy přesune na moje bradavky a střídavě je saje a olizuje. Když mě u toho začne hladit po zadečku, tak to nevydržím, převrátím ho na záda a usadím se na něm.

Nakloním se k němu a znovu spojím naše rty. Zasténám do polibku, když mi položí ruce na zadek a začne po něm přejíždět a mačkat ho. Odtrhnu se a zalapám po dechu, když mě přes něj plácne.

„Tohle se ti líbí, viď?“ zašeptá a znovu mě plácne.

„Ano,“ vzdychnu.

Podívám se na něj zpod řas, pohladím se po hrudi a břiše a smyslně si olíznu rty. Účínek je okamžitý. Mému manželovi ztmavnou oči vzrušením a jeho dech se zrychli. Shodí mě ze sebe a přetočí na břicho.

„Provokatére!“ zavrčí mi do ucha a polaská mi lalůček, zároveň mě znovu plácne přes zadek.

Zasténám. Můj manžel mě začne líbat na ramenou a postupně se svými polibky sune po mých zádech dolů. Přitom mě rukama hladí po bocích a stehnech. Nakonec se dostane až mému zadku. Políbí mě na obě půlky a jednu jemně skousne. Poté je začne jemně masírovat rukama a zároveň je pomalu odtahuje od sebe.

„Nádhera!“ šeptne ochraptěle, když odhalí můj vstup.

Sehne se a začne mi jazykem jezdit a kmitat přes moji dírku. To už nepřetržitě vzdychám a sténám. Sem tam polaská i šourek. Vyjeknu, když jazykem zajede dovnitř. Cítím, jak se zasměje a následně mě začne šukat jazykem.

„Lásko, prosím!“ zakňučím, když už to nemůžu vydržet.

„Co chceš?“ zaslechnu tiše zašeptanou otázku.

„Ošukej mě!“ vydechnu.

„Jak si přeješ!“ zazní odpověď.

Vyndám zpod polštáře lubrikant a podám ho svému manželovi. Ten si ho převezme a vymáčkne si na prsty. Následně mě začne připravovat na svůj vpád. Sténám a přirážím se na jeho prsty. Když pohladí prsty moji prostatu, je to na mě příliš. Vykřiknu a vyvrcholím.

Jen co se vydýchám, přetočím se na záda a zamračím se.

„Chtěl jsem, abys mě ošukal,“ řeknu vyčítavě.

„Neboj ošukám,“ zasměje se můj manžel.

Skloní se nade mě a začne mě líbat. Pomalu se líbáme a hladíme. Po chvíli jsem opět vzrušený.

„Jsi na mě připravený?“ pohlédne na mě.

„Ano,“ přikývnu a na důkaz roztáhnu nohy.

Můj manžel se uvelebí mezi mými stehny a pomalu do mě vnikne. Zasténám, obejmu ho kolem krku a přitisknu se k němu. Zároveň s tím přivřu oči a zakloním hlavu. Začne do mě přirážet. Ležím a užívám si jeho pohyb uvnitř mě. Po pár vteřinách mu ale začnu vycházet vstříc. Oba hlasitě vzdycháme a sténáme.

Za pár minut oba dosáhneme vrcholu. Můj manžel se svalí vedle mě a oba se vydýcháváme. Jakmile se můj manžel trochu vydýchá, natočí se na bok a rukou si podepře hlavu. Druhou rukou mi začne přejíždět po hrudi.

„Neublížil jsem ti?“ zahledí se na mě.

„Ne,“ zakroutím hlavou.

„A jaký jsem byl?“ zeptá se na další otázku.

„Úžasný jako vždy,“ zasměju se.

„Jak je možné, že tě den ode miluju víc a víc,“ řekne.

„Jen aby ta láska jednoho dne nezmizela,“ pohlédnu na něj.

„Nezmizí. Naše láska je navždy,“ obejme mě.

„Navždy a dýl, Fredericku,“ přitulím se k němu.