Kapitola 11

Zbytek týdne uběhl ani nevím jak a je tu neděle. S povzdechem se vyhrabu z postele. V pyžamu sejdu do kuchyně, kde si udělám čaj. S hrnkem v rukou se usadím do křesla v obýváku a zahledím se z okna na zahradu. Ten výhled mě uklidňuje. Dneska mě čeká setkání s mojí starou partou. Těším se na to. Tak dlouho už jsem je neviděl. Ale zároveň z toho mám strach. Hlavně z Cathrine a Raye.

„Tatínku,“ ozve se ode dveří.

Ohlédnu se. Mezi dveřmi stojí rozespalý Jasper. Položím hrnek na stůl a roztáhnu ruce. Jasper neváhá a přiběhne ke mně. Vysadím si ho na klín a nechám ho, aby se mi schoulil do náruče. Rukama ho obejmu.

„Co si dáš ke snídani?“ zeptám se po chvíli.

„Obloženou housku,“ řekne Jasper a sesune se ze mě na zemi.

Vstanu a přesunu se do kuchyně, kde Jasperovi obložím dvě housky a uvařím kakao a připravím snídani i pro ostatní.

„Dobré ráno!“ zívne Jeffrey, který se přišourá do kuchyně.

„Dobré ráno!“ usměju se na něj.

Jeffrey přejde k lince a začne si připravovat kafe. Já zavolám Jaspera a usadím se ke stolu.

„Doblé láno, stlejdo!“ obejme Jasper Jeffreyho.

„Dobré ráno!“ usměje se Jeffrey a pocuchá Jaspera ve vlasech.

Poté se oba usadí ke stolu. Jasper se zakousne do housky. Jeffrey si vezme hermelínovou pomazánku a chleba a také se pustí do jídla. Ukusuju chleba s paštikou a užívám si klidnou snídani. Postupně se k nám přidají i rodiče. Po snídani táta vezme Jaspera do garáže, kde kutí kdo ví co. Máma se pustí do přípravy oběda, Jeffrey zase do vysávání a vytírání. Já najdu prkno a dám se do žehlení.

„Jessie, co kdybychom si zahráli nějakou hru?“ přijde za mnou Jeffrey, když máme oba hotovo.

„Tak jo,“ přikývnu.

Jeffrey na chvilku zmizí a přinese hru Dostihy. Uchechtnu se, tohle byla Jeffreyho oblíbená hra. Rozložíme hru na zemi a začneme hrát. Smějeme se, škorpíme, škádlíme.

„Juchů, vyhrál jsem!“ vykřikne po nějaké době Jeffrey.

Jen s úsměvem zakroutím hlavou a hru uklidím. Jeffrey si lehne na zem a zavře oči. Taky si lehnu a položím se hlavou na jeho břicho. S hlubokým výdechem zavřu oči. Jeffrey se začne poslepu prohrabovat mými vlasy. Nevadí mi to, naopak, vždy jsem měl rád, když si někdo hrál s mými vlasy.

„Kluci, je oběd,“ nakoukne do obýváku máma.

„Hned jsme tam,“ odpoví Jeffrey.

Protáhnu se a posadím se. Ohlédnu se na Jeffreyho, který stále leží a sleduje mě.

„Měli bychom jít nebo nás máma do kuchyně odnese v zubech,“ zasměju se.

Jeffrey se taky zasměje a pomalu vstane. S pobaveným úsměvem k němu natáhnu ruce, aby mě zvedl. Jeffrey se rozesměje a vytáhne mě na nohy. Společně přejdeme do kuchyně, kde se usadíme ke stolu, kde už jsou talíře s polévkou.

„Tatínku, podívej co mi děda objednal,“ vběhne do kuchyně Jasper a ukazuje mi obrázek letadla.

„To je děda hodný a to si to letadlo postavíš?“ usměju se na svého syna.

„Jo, ale děda žíkal, že mi pomůže. A pak ho budeme pouštět,“ poskakuje Jasper nadšením.

„To mi to budeš muset ukázat. Ale teď se pojď najíst, ano?“ usměje se na Jaspera máma.

Jasper pokývá hlavou a usadí se na židli. Jakmile přijde i táta, tak si všichni popřejeme dobrou chuť a pustíme se do jídla. Musím uznat, že máma je úžasná kuchařka.

Po obědě sklidím ze stolu a všichni se přesuneme do obýváku. Máma pustí televizi a přepne si to na seriál Dr. House. Ona i Jeffrey seriál pozorně sledují. Táta chová na klíně Jaspera, v rukou má obrázkovou knihu o rybách a ukazuje Jasperovi obrázky ryb a něco mu říká. Nevím co, protože mluví potichu, aby mámu a Jeffreyho nerušil při sledování. Jasper vypadá docela zaujatě.

Odejdu do svého pokoje, kde si lehnu na postel a zahledím se do stropu. Setkání s mými přáteli se přiblížilo a nervozita se vrátila v plné síle. Zhluboka se nadechnu a podívám na hodiny na zdi. Jedna hodina, mám ještě chvíli času. Znovu se zahledím do stropu. Myšlenky mi plynou hlavou jedna za druhou.

O půl druhé vstanu a převléknu se. Přejdu do koupelny, kde se opláchnu a učešu. Vyjdu z koupelny a sejdu do přízemí.

„Tak já jdu,“ nakouknu do obýváku.

„Kdyby něco, tak zavolej,“ řekne táta a vzhlédne od stolní hry, kterou všichni hrají.

Přikývnu a přejdu do chodby. Obuju se a obleču si bundu. Dám si do kapsy peněženku, klíče a mobil a vyjdu z domu. Zamířím k místu, kterému místní říkají piknikový plácek. Překvapí mě, že když tam dojdu, že už tam sedí Frederick.

„Ahoj, Jessie!“ usměje se na mě.

„Ahoj!“ oplatím úsměv.

Usadím se na lavičku naproti Frederickovi.

„Změnil ses,“ řekne Frederick.

Překvapeně zamrkám. Teď nechápu, jak to myslí.

„Nemyslím fyzicky, ale psychicky. Dřív jsi byl průbojnější. Kdyby se do tebe dřív Cathrine s Rayem pustili, bránil by ses. Odporoval bys, hádal se s nimi. A teď nic. Jsi takový tichý skoro až zakřiknutý,“ řekne.

Sklopím hlavu a začnu si nervózně hrát s rukávem bundy. Mohlo mě manželství s Marcusem opravdu tolik změnit?

„Někdo ti ublížil, viď?“ zahledí se na mě.

Uhnu pohledem.

„Ahoj!“ ozve se za mnou trojhlasně.

Otočím se a usměju. Satu, Cherokee a Cletus. S Frederickem pozdrav opětujeme. Ti tři si k nám přisednou.

„Jak se vůbec máš, Jessie?“ zeptá se mě Satu.

„Teď už dobře,“ usměju se na ni.

Satu mi úsměv opětuje. V té chvíli se objeví Cathrine s Rayem.

„Tak vysvětluj,“ štěkne na mě Cathrine a sedne si do čela stolu.

Ray se posadí vedle ní a oba mě propalují pohledem. Naprázdno polknu a roztřeseným hlasem začnu vyprávět, co se stalo od chvíle, co jsem odtud odešel. Když skončím, zahledím se na své ruce složené v klíně. Nemám odvahu se podívat na ostatní. Co když mě odsoudí?

„To si děláš srandu!“ ozve se šokovaně Frederick.

„Ne,“ špitnu a oči se mi zalijí slzami.

„Och, Jessie,“ šeptne Satu a obejme mě.

Jsem rád, aspoň se nemusím dívat na ostatní.

„Ten hajzl! Zasloužil by vykastrovat a dostat pár do držky. Nic jiného!“ začne nadávat Ray.

Pustím Satu a překvapeně se na něj zahledím. Je na něm vidět, že je naštvaný. Ostatní vypadají šokovaně.

„Jessie, omlouvám se! Omlouvám se, jak jsem se k tobě chovala!“ zadívá se na mě omluvně Cathrine.

„To nic. Na tvém místě bych byl taky našvaný,“ usměju se na ni.

„Ten Marcus musí být strašně zlý člověk,“ zakroutí smutně hlavou Cherokee.

„To ano,“ přikývne Satu.

„My tě nedáme, Jessie. Jestli se tady objeví, budeme tě chránit, že jo parto?“ řekne Frederick a rozhlédne se po ostatních.

„Rozhodně,“ přikývne Ray a se zlověstným úsměvem si prokřupe prsty.

„Představíš nám brzo Jaspera? Chtěla bych vidět syna tebe a Sarah,“ řekne Satu.

„Jistě. A jak jste ty roky žili vy?“ zeptám se.

„No jak. Řekněme, že za ty roky jsme se taky tak nějak spárovali a někteří z nás mají také děti. Jen mladší než ty,“ usměje se na mě Cletus.

„Tak povídejte. Kdo s kým?“ ušklíbnu se.

„Tak třeba Cletus a já. Dali jsme dohromady před rokem a půl. Ale děti ještě nemáme,“ usměje se na mě Satu.

Překvapeně pohlédnu na Satu a z ní na Cletuse.

„Nebo já a Cathrine,“ ušklíbne se na mě Ray a obejme Cathrine kolem ramen.

Vykulím oči. Ray a Cathrine?

„To jako fakt?“ vypadne ze mě.

„No jo, fakt. A máme dvouletou holčičku jménem Zoe,“ řekne Cathrine.

„A vy dva?“ otočím se na Cherokee a Fredericka.

„Já mám přítele z našeho kmene,“ řekne Cherokee.

„Já nikoho nemám. Jen svého tříletého syna. Jmenuje se Henry,“ usměje se Frederick.

„My půjdeme. Měli byste si promluvit, vy dva,“ řekne Cherokee.

Všichni se zvednou a odejdou. Zahledím se na Fredericka.

„Doprovodím tě domů a po cestě ti řeknu svůj příběh, ano?“ usměje se na mě Frederick.

„Dobře,“ přikývnu.

Zvedneme se a odcházíme.

„Matka mého syna se jmenovala se Elizabeth,“ začne Frederick.

„Byli jsme spolu asi půl roku než otěhotněla. Jenže problém byl, že děti nechtěla. Podařilo se mi ji přemluvit, aby si Henryho nechala. Bohužel hned po porodu se Henryho vzdala a zmizela. Později jsem se dozvěděl, že podstoupila chirurgický zákrok, který jí zabrání mít další děti. Já musel pomocí DNA dokázat, že je Henry můj syn a u soudu si vybojovat svěření Henryho do své péče, jinak by šel do děcáku. Naštěstí jsem vyhrál a Henry je u mě. A já ho miluju celým svým srdcem,“ zakončí Frederick.

„Ano, to znám,“ přikývnu.

„Jen … miloval jsi ji? Elizabeth?“ kousnu se do rtu.

„Ne, nemiloval. Jsem totiž gay, Jessie. Jen jsem si to nechtěl připustit, takže jsem zkoušel mít vztah s dívkami,“ přizná Frederick.

„Páni, tohle jsem nečekal,“ vydechnu.

„Jo. Vlastně jsem to zjistil díky tobě,“ zastaví.

„Díky mě?“ nechápu.

„Ano, celá naše parta se zná už od malička. A ty jsi pro mě byl vždycky kámoš. Ale na střední se něco změnilo. Začal jsi mě přitahovat. Kolikrát jsem si představoval, jak se tě dotýkám, jak tě líbám, jak se s tebou miluju. A pak jsem si na začal všímat jiných věcí. Jak nakrčíš obočí, když přemýšlíš, jak ti září oči, jak nádherný je tvůj úsměv a jak se krásně směješ. Jak jsi milý, přátelský a starostlivý,“ řekne Frederick.

„Fredericku, co...“ chci se zeptat.

„Zamiloval jsem se do tebe Jessie. A i když jsem se snažil to překonat a být s dívkami, tak jsem na tebe nemohl zapomenout. Když jsem byl s nimi, představoval jsem si tebe. Já … tě pořád miluju, Jessie,“ vyzná se mi Frederick.

„Fredericku, já...“ začnu.

„Vím, že sis prošel svým, Jessie. A nechci, abys mi tu vyznal lásku a vrhnul se mi do náruče. Potřebuješ čas a já to chápu. Chci jen doufat, nic jiného,“ řekne Frederick.

Zůstanu stát jako opařený. Tohle jsem nečekal. Hledím na Fredericka a nevím co mám říct. Tohle je přece Frederick. Hodný a starostlivý Frederick. Frederick, který by neublížil mouše. Začnu vzpomínat na společné okamžiky.

„Dobře. Nevím, jestli to vyjde a my dva budeme spolu ale naděje umírá poslední. Takže smíš doufat ale dej mi čas,“ usměju se na něj.

„Děkuju!“ usměje se na mě nazpátek.

Znovu se rozejdeme až dojdeme ke mně domů.

„Mohu tě obejmout?“ zeptá se mě.

Neodpovím. Místo toho k němu přistoupím a sám ho obejmu kolem krku. Frederick mě obejme kolem pasu. Chvíli takhle stojíme ale nakonec se pustíme.

„Tak ahoj!“ řeknu.

„Ahoj!“ řekne Frederick.

Ještě jednou se usměju, otočím se a odejdu do domu. Tohle byl opravdu zvláštní den plný překvapení.