Ráno připravuju snídani, ale myšlenkami jsem pořád u toho, jak blízko smrti jsem v noci byl.

„Dobré ráno!“ ozve se za mnou.

Rozechvěju se strachy, když za sebou uslyším Marcusův hlas a jeho paže se obtočí kolem mého pasu. Najednou se rozrazí dveře a dovnitř vběhne Jasper.

„Doblé láno!“ řekne.

„Dobré ráno, broučku!“ řeknu a obejmu ho. Na oplátku dostanu pusu na tvář.

„Dobré ráno!“ řekne Marcus a pocuchá Jaspera ve vlasech.

„Tak šup ke stolu, snídaně je hotová, usměju se na Jaspera.

Jasper přikývne a usedne ke stolu. Podám mu misku s vločkami a mlékem a sklenici džusu. Vezmu svůj talíř s tousty s burákovým máslem a hrnek s čajem a také usednu. Pustím se do jídla. Marcus stojí u linky, pomalu ukusuje svůj toust a k tomu popíjí kafe. Bohužel ze mě nespouští pohled a já z toho začíná být docela nervózní. Zhluboka se nadechnu.

„Marcusi, potřebuju peníze,“ řeknu.

„Na co?“ zeptá se.

„Musím Jasperovi koupit zimní boty a bundu,“ řeknu.

„Hm, dneska mám volno, takže pojedu s váma. Uděláme si takový malý výlet,“ usměje se Marcus.

„Jó, výlet,“ zavýskne Jasper, seskočí ze židle a běží do svého pokoje.

„Skliď ze stolu, já zatím pomůžu Jasperovi se převléct z pyžama a umýt se,“ odloží Marcus hrnek a odejde.

Povzdechnu si. Vstanu a naskládám nádobí do myčky. Zatím ji zapínat nebudu. Přejdu do ložnice a koupelny, kde se převléknu a umyju. Jakmile jsem převlečený, sejdu dolů do chodby, kde už stojí obutý a nedočkavý Jasper. Obuju se. Po chvilce přijde i Marcus. Společně vyjdeme ze dveří ven a posadíme se do auta. Marcus nastartuje a vyjedeme. Po chvilce dojedeme do nákupního centra. Vystoupíme z auta a a zamíříme dovnitř centra. Tam vejdeme do, nutno dodat značkového a drahého, obchodu. V dětské části si já a Jasper začneme prohlížet boty. Marcus mezitím přejde k dětským bundám.

„Tyhle se mi líbí, tatínku,“ ukáže Jasper na jeden pár bot.

Vezmu si jednu do rukou a prohlédnu si ji. Hm, kůže, takže nepromoknou, na omak tvrdá pata, kterou není možné sešlapat a mají kožíšek, takže budou hřát. Podle tvaru a také popisku mají navíc podporovat správný růst nohy.

„Vyzkoušej si je,“ podám je Jasperovi.

Jasper si sedne nejbližší sedátko a začne se přezouvat.

„Hotovo, tatínku,“ zazubí se na mě, když si nazuje vybrané boty.

„Dobře. Tak si stoupni a projdi se, ano?“ usměju se na něj.

Jasper si stoupne.

„Au, tlačí mě na plstících,“ vyjekne a rychle se zase posadí.

„Tak si je vyzuj a já se podívám jestli mají větší,“ řeknu.

Jasper si boty vyzuje a podá mi je. Vrátím se zpátky na místo a hledám větší velikost. Naštěstí je mají. Vezmu o dvě čísla větší a podám je Jasperovi. Ten si je hned nazuje.

„Jak ti jsou?/ zeptám se, když se postaví.

„Dobže,“ odpoví Jasper a začne se procházet.

„Ukaž mi, kde máš palec,“ zastavím ho, když kolem prochází potřetí.

Jasper se ohne a ukáže mi, kde má palec. Spokojeně se usměju.

„Líbí se ti?“ zeptám se Jaspera. Ten přikývne.

„Dobře, koupíme je. Teď si obuj svoje,“ řeknu a čekám až se Jasper přezuje.

Jakmile je přezutý, dám boty do krabice a vydáme se hledat Marcuse. Ten si zrovna prohlíží a prohmatává bundu. Na pohled je pěkná. Tmavě modrá, s kožíškem uvnitř.

„Podívej jakou krásnou bundu jsem našel, Jaspere. Chceš si ji vyzkoušet?“ usměje se na Jaspera.

„Jo,“ přikývne Jasper, svlékne si podzimní bundu co má na sobě a s Marcusovou pomocí si obleče zimní bundu.

„No, je ti trochu volnější ale to nevadí. A sluší ti,“ řekne Marcus a pomůže Jasperovi bundu vysvléct a obléct podzimní.

„A teď ty. Také by sis měl koupit nové boty. Ty křusky z loňska co máš, jsou už hrozné,“ pohlédne na mě Marcus.

„Tak dobře,“ řeknu a přejdu do části pro muže.

Marcus a Jasper jdou hned za mnou. Procházím kolem vystavených kousků a prohlížím si je.

„Co tyhle?“ ukáže Marcus na jedny.

„Ehm, no, jsou krásné ale také drahé,“ řeknu.

„Co? Myslíš, že jsem takový chudák, že si nemohu dovolit koupit svému manželo kvalitní zimní boty?“ vyjede na mě Marcus.

„Ne, tak jsem to nemyslel. Jen si myslím, že ta cena je přemrštěná,“ vysvětluju.

„Možná, že je, ale za kvalitu se platí. Tak šup, vyzkoušej si je!“ přikáže mi Marcus.

„Dobrý den! Mohu vám nějak pomoci?“ přijde k nám prodavačka.

„Děkuji! Ale myslím, že to nebude potřeba. Můj manžel je prostě příliš skromný,“ usměje se na ni Marcus.

Prodavačka se zasměje a se slovy, že ji máme zavolat, pokud bychom ji potřebovali, odejde. Konečně najdu odpovídající velikost a boty si vyzkouším.

„No? Jsou ti?“ zeptá se Marcus.

„Naprosto perfektně,“ odpovím.

„Výborně. Tak je bereme,“ řekne Marcus a vloží boty do krabice.

Vezme krabice s botama a bundu a odchází zaplatit. Přezuju se a s Jasperem Marcuse následujeme. Po zaplacení vyjdeme z centra, nasedneme do auta a jedeme domů.

Přijedeme domů a vystoupíme z auta. Podle Marcusova rozkazu jdu odemknout dveře, zatímco Marcus se snaží pobrat krabice s botama a tašku s bundou. Bohužel mu to stěžuje Jasper, který poskakuje kolem a něco nadšeně vykládá.

„Jaspere, přestaň! Jdi za tatínkem!“ řekne mu Marcus.

Jasper ho ale ve svém nadšeném vyprávění nevnímá. Nakonec poskočí tak nešikovně, že mu vyrazí krabice z rukou. Při dopadu na zem se krabice otevřou a boty se vysypou ven.

„Ty spratku! Řekl jsem ti, že máš přestat!“ zakřičí Marcus a udeří Jaspera do tváře.

Já i Jasper šokovaně ztuhneme.

„Panebože! Jaspere, omlouvám se. Tohle jsem nechtěl. Proboha co jsem to udělal?“ přitáhne si Marcus Jaspera do objetí a omlouvá se.

„Víš co? Dojedu pro pizzu a pro dobroty a uděláme si pěkný den. Jako včera, ano?“ řekne Marcus, nasedne do auta a odjede.

Stále ještě v šoku, sesbírám popadané věci a odvedu Jaspera do domu. Jasper je stále ještě v takovém šoku, že ani nevnímá bolest a tak nepláče a nemluví. Vlastně vůbec nereaguje. Jen stojí a zírá před sebe. Odložím nákup a vyndám z mrazáku mraženou zeleninu, kterou opatrně přiložím Jasperovi na tvář. Automaticky ji přichytí a sám ji přitlačí na bolavou a už i trochu nateklou tvář. Nevím, co mám dělat. Tohle se ještě nikdy nestalo.

„Tatínku?“ ozve se potichu.

Vzhlédnu ke svému synovi.

„Tatínku, proč to udělal? Bolí to,“ vzlykne.

Poté se rozpláče. Vtáhnu si ho do náruče. Nevím co mám říct. Marcus mu určitě nechtěl ublížit. Ta...ta ruka mu prostě ujela. Vždyť nikdy předtím na Jaspera ani nezvýšil hlas. Byla to prostě nehoda a určitě se to už nikdy nestane, začnu Marcuse v duchu omlouvat. Pak se ale zarazím. Takhle to začalo i u mě. Poprvé, když mě udeřil, se mi také omlouval, dokonce plakal a přinesl mi květiny a bonbonieru a prosil mě o odpuštění. To samé se dělo, když mě udeřil podruhé, potřetí. A pak zmizely bonboniery, květiny i omluvy.

Popadne mě vztek. Jak si mohl dovolit udeřit mého syna? Se mnou si může dělat co chce. Mlátit mě, znásilňovat, klidně i zabít. Ale mému synovi ubližovat nebude!