Prolog

,,Dobrý den! Jak vám mohu pomoct?'' usměju se na zákazníka.

,,Ehm, chtěl bych koupit náušnice. Stříbrné,'' řekne zákazník.

Jen se usměju a na pult mu vyložím palety se stříbrnými náušnicemi. Hned nato se vzdálím a začnu si pročítat nějaké dokumenty, abych mu poskytl čas na vybrání. Tento zákazník si vždy vybírá dlouho. Navíc se v mém klenotnictví stal pravidelným zákazníkem. Poprvé sem přišel, aby si koupil hodinky. Od té doby sem dochází minimálně třikrát týdně už dva měsíce. Většinou kupuje stříbrné šperky nebo šperky z chirurgické oceli. Jen jednou koupil zlatý set.

,,Promiňte, mám už vybráno,'' vyruší mě z přemýšlení jeho hlas.

,,Jistě. Tak které jste si vybral?'' zeptám se.

Ukáže na ne moc dlouhé visací náušnice ve tvaru spirál ozdobené několika drobnými zirkony.

,,Chcete je zabalit jako dárek?'' zeptám se.

,,Ne, děkuji. Stačí obyčejná krabička,'' zavrtí hlavou.

,,Dobře. Vaše manželka musí být šťastná žena,'' poznamenám.

,,Nejsem ženatý,'' řekne s úsměvem.

,,Och,'' zaraženě se podívám do jeho hnědých očí.

,,Ještě jste nenašel tu pravou?'' zeptám se nakonec s úsměvem.

Hlavou se mi mihne otázka pro koho tedy kupuje ty šperky?

,,Spíš toho pravého. Jsem gay. A momentálně nikoho nemám,'' odpoví s úsměvem.

,,Ach tak, omlouvám se. Netušil jsem,'' zrudnu rozpaky a sklopím oči.

,,Nic se neděje. Ty šperky dávám své sestře a neteřím. Popravdě řečeno sem celou tu dobu chodím jen kvůli vám,'' najednou je jeho pohled nejistý.

,,Ech?'' vypadne ze mě nechápavě.

,,Je to tak. Když jsem si sem přišel koupit hodinky, tak jsem byl vámi okouzlen. Jste krásný a tak nádherně jste se usmíval. Chtěl jsem vás vidět znovu a tak jsem přišel znovu. A pak ještě jednou, až jsem začal chodit pravidelně. Pokaždé jsem si říkal, že vám tohle všechno řeknu a někam vás pozvu, ale nikdy jsem nenašel odvahu,'' vychrlí na mě.

Začnu se usmívat. Je roztomilý a navíc všechno co mi řekl, mi lichotí. Cítím se chtěný a žádaný a to už jsem dlouho nezažil.

,,A proč to neuděláte teď?'' zeptám se.

Chvíli na mě zaraženě zírá. Nejspíš si myslel, že ho s křikem vyhodím.

,,Půjdete se mnou na večeři?'' vypadne z něj.

Chvíli ho napínám a pozorně si ho prohlédnu. Vysoký, tmavé krátké vlasy, hnědé oči, svalnatý, snědý.

,,Dobře, půjdu. Kdy a kde?'' smiluju se nad ním.

,,Co třeba zítra? Restaurace Dark Moon?'' navrhne.

,,Budu se těšit,'' přikývnu.

,,Dobře. Nashledanou!'' rozloučí se a odejde.

Následující večer

,,Děkuji za pěkný večer! Užil jsem si to,'' řeknu, když dojdeme k domu, kde mám svůj byt.

,,To já taky. Byl to nádherný večer!'' řekne Marcus.

,,No, už bych měl jít,'' řeknu.

,,Jistě. Jen bych tě ještě rád viděl. Co zítra?'' řekne.

,,To bohužel nepůjde. Zítra už něco mám,'' řeknu.

Mám v plánu jít zítra se svým synkem do kina.

,,Je v tom jiný muž?'' zeptá se.

Přijde mi, že je trošku rozladěný.

,,Ano. Je to ten nejkrásnější muž na světě. Drobný, štíhlý, s blonďatýma vlnitýma vlasama, modrýma očima a tím nejandělštějším úsměvem,'' rozplývám se.

,,Vypadá to, že popisuješ sám sebe,'' zamračí se.

,,Možná. Ale mě už dávno nejsou tři roky,'' usměju se.

,,Mluvíš o svém synovi?'' vykulí překvapeně oči.

Přikývnu. Marcus se rozesměje.

,,Slíbil jsem mu, že zítra půjdeme do kina,'' řeknu.

,,Jistě, chápu. Mohl bych jít s vámi? Rád bych tvého syna poznal,'' zeptá se.

Netuším proč, ale souhlasím. Myslím, že jsem narazil na toho pravého muže, se kterým bych rád strávil život.

O rok později mi nasadil prstýnek a spojil svůj život se mnou a s mým synem. Byl jsem tak šťastný. To jsem ovšem netušil, že tato pohádka brzy skončí a můj život se změní v peklo.