Prolog

První úkol

          Jedním ze základních oborů, kterým se mágové z Aquillosu učí, je diplomacie. Jednoduše proto, že jim Aquillský kodex nařizuje dohlížet na mír ve světě a to vyžaduje především umění jednat s vládci jednotlivých království a městských států.

          Lucretias Demetrias své studium zakončil před rokem a toto byl jeho první samostatný úkol. Měl dohlédnout na vyřešení sporu mezi královstvím Ilune na východním pobřeží a královstvím Kurdis v jihovýchodním cípu kontinentu.

          Jak vyrozuměl před svou cestou, nebyl „spor“ tím správným označením. Obě království se potýkala s řadou problémů, mezi nimiž vzájemná léty prověřená nevraživost, byla jen špičkou ledovce.

          Kolonie Ilunského království na severovýchodním pobřeží, Ilearda, totiž usilovala o nezávislost. Místokrál Manius Znagus požadoval, aby jeho země přestala být považována za součást Ilunské říše, což se pochopitelně Ilunskému panovníkovi vůbec nelíbilo.

          Navíc hlavní obchodní partner Kurdiského království, Milferis, uzavřel hranice, z důvodu dobytčího moru, který postihl Kurdiská a posléze i Ilunská stáda skotu. Což byla nemoc, kterou neuměli vyléčit zatím ani mágové. I když léčitelé Lucretia před odjezdem ujišťovali, že na léčbě již léta pracují. (Což ovšem mohlo znamenat i to, že na ní ještě další léta, pracovat budou…) Osobně tedy doufal, že tento argument nebude nucen při svém jednání použít.

          Velmi speciální kapitolou Ilunsko Kurdiských vzájemných vztahů, pak byl Egnatiin palác, který dal před sto lety postavit Ilunský princ Tertorias pro Kurdiskou princeznu Egnatii, jako svatební dar. Ke svatbě těch dvou však nikdy nedošlo, neboť princezna ukončila svůj život skokem z útesu, aby si svého snoubence nemusela vzít.

          Kurdiská královská rodina si jej od té doby nárokuje, zatímco Ilunská tvrdí, že vzhledem k tomu že ke sňatku nedošlo, žádný nárok na tu stavbu Kurdiským nevznikl.

          A do této situace měl přijet on, aby pomohl dojednat spojenectví Ilune a Kurdisu v boji proti hrozícímu hladomoru.

          Jenže jak se ukázalo, králové Gavius a Vulsanis se nebyli schopni dohodnout ani na tom, kde by měla krizová jednání probíhat!

          Místo tedy musela určit Rada Moudrých, nejvyšších představených řádu mágů. Ti původně uvažovali o prostorách Sídla mágů, jako o té nejneutrálnější půdě vůbec. Ale nakonec zvítězil Lucretiův návrh, coby určeného vyjednavače v tomto sporu, že by mělo jednání probíhat ve městě Avis stojícím na řece Illa, která obě království rozděluje.

          Kdysi dávno se o ně také vedl spor, ale mágové tehdy rozhodli, že řeka nepatří ani jedné z říší, neboť vytéká z jezera Kallios a protéká Aquillosem. A město Avis přiřkli Kurdisu, neboť Ilune již mělo svou kolonii na severu a tedy jej nutně nepotřebovalo.

          Aby se do něj dostal, nemohl splavit Illu, neboť řeka byla velmi zrádná, ale ani jet podél ní, protože Kallské Avarelly, hory kolem Aquillosu, byly směrem k oběma říším na východě prakticky neprostupné. Nejrychlejší by tedy bylo, jet Jižní cestou podél řeky Kalldory do říčního přístavu Artava v Milferisu, odkud by si najal loď do Sertonu, nejbližšího Kurdiského přístavního města. Ovšem vzhledem k uzavřeným hranicím, by se mu taková loď nyní sháněla těžko.

          Coby mág, by si mohl cestu případně i vynutit, ale takové chování Lucretias z principu odsuzoval.

          Další možností by byla severní cesta spolující Aquillos s městem Resmil v Ileardě. Odtamtud by mohl cestovat přímo s místokrálem Maniem. Nechtěl však, aby to vypadlo, že je s ním předem domluvený a tedy ve sporu nějak zaujatý.

          Jediné co mu zbývalo, bylo tedy využít systému mágských tunelů pod horami. Jelikož se v nich ale sám tak úplně nevyznal, využil služeb průvodce, jednoho z cechu pro dohled nad tunely a jejich správou. Díky tomu vystoupil zpět na denní světlo nedaleko místa, odkud Illa vytékala z hor.

          Odtamtud už mohl pokračovat na koňském hřbetu podél řeky až do města, kde se v paláci nad Illou, letním sídle Kurdiské královské rodiny, měla jednání odehrávat.

          Uvažoval nad tím dlouho a věděl přesně, jaké řešení by v tomto případě bylo podle něj ideální. Spojit obě království v jedno, nejlépe sňatkem. Potom dojednat odtržení Ileardy pod podmínkou velmi výhodných obchodních smluv. A s Milferisem domluvit otevření hranic za účelem dovozu (nikoliv vývozu) potravin nezbytných pro lid trpící hromadným vymíráním stád, která bude třeba úplně vybít.

          Samozřejmě, že již od počátku věděl, že dosažení takového řešení, nebude vůbec jednoduché. Chtěl apelovat na zdravý rozum všech zúčastněných stran. Nepočítal však s tím, že prvním na čem se králové Gavius Kelerius a Vulsanis Ilunius shodnou bude, že rozhodnutí o spojení království nechají na svých dětech…

          Než se Lucretias nadál, byl znovu na cestě. Tentokrát do Egnatiina paláce, kde měl dohlédnout na řádný průběh dohody mezi třemi princi a jednou princeznou Kurdisu se dvěma princeznami a jedním princem z Ilune.

          Rozhodnutí rodičů znělo docela jednoduše. Ti dva, kteří se spolu jako první zasnoubí, se stanou budoucím králem a královnou spojeného království Ilune a Kurdis. Jedinými dvěma podmínkami bylo, že se zasnoubením musí oba dobrovolně souhlasit, a že sňatky mezi sourozenci jsou nepřípustné…

          „Co budeme dělat, Centaurie?“ ptal se po cestě Lucretias celý zoufalý svého Krystalu.

          „No co by? Pojedeme tam a počkáme, co z mládeže vypadne.“

          Mág si povzdechl.

          „Neměl bys mi spíš pomáhat?“

          „A co asi tak dělám? Dloubu se v nose?“ ohradil se Centaurius líně.

          „Cente…“ protáhl Lucretias. „Já jsem vážně v koncích.“

          „Opravdu? A já bych býval řekl, že jsi spíš na začátku.“

          Mág se odmlčel. Neměl na tyhle vtípky svého spolužitele náladu.

          „Však já vím, jak si to myslel,“ odtušil Krystal neochotně.

          „Vážně?“ protáhl mág v myšlenkách ironicky.

          „Ale jistě. Jen netuším, co po mě vlastně chceš. Neznáš je, nejsi připravený s nimi jednat. Nemáš pro to žádné podklady. Netušíš, co se od tebe vlastně očekává, a máš strach, co se stane, pokud se do měsíce, který jim byl dán jako nejzazší lhůta, nedohodnou.“ Shrnul Krystal jeho myšlenky. „Můžeš mi říct, jak ti s tím mám já pomoct?“

          Lucretias vlastně nevěděl, co od Krystalu žádá. Doufal jen v trochu podpory, nic víc…

          „Víš, když sám nevíš, co vlastně chceš, je to těžké,“ povzdechl si Cent. „Nezbývá ti nic jiného než tam dojet, seznámit se s následníky obou království, přednést jim požadavek jejich rodičů a pak, to nechat na nich. Maximálně můžeš dohlédnout na to, aby nedocházelo k vyvíjení nátlaku, nebo vydírání. Zvlášť vzhledem k těm nejmladším.“

          To byla další věc. Princezně Herenii a princi Dominiovi bylo pouhých 12 let! Opravdu bylo nutné, aby se toho účastnili?

          „O tom ale ty nerozhoduješ,“ připomněl mu Centaurius.

          „Já vím,“ odvětil mu mág s dalším povzdechem. Vlastně schvaloval, že rodiče budoucí královský pár nevybrali sami. „Ale tímhle počinem se celé vyjednávání dost protáhne a všechna řešení situace do té doby budou jen prozatímní,“ postěžoval si.

          „Víš, já chápu, že pro tebe tvůj první samostatný úkol hodně znamená, ale mohl bys prosím akceptovat, že s tím už teď nic nenaděláš? Soustřeď se na to, co můžeš změnit a to co změnit nemůžeš, nech laskavě na ostatních, ano?“ Centovi začínala docházet trpělivost.

          „Co můžu dělat…“

          „Nic! A to je právě to, co chci, abys pochopil.“

          „Dobrá, chápu, stačí?“

          Centaurius dal svoji spokojenost najevo mlčením. Lucretias svůj Krystal podezříval, že se v takových chvílích noří do stavu podobného lidské dřímotě. Neexistoval pro to žádný důkaz, ale mág se domníval, že si ho vybral snad ten nejlínější ze všech Krystalů, které kdy Matka urodila.

          Kdyby jen měl víc času o následnících něco zjistit. Vždyť jestli se nejprve určí nový král a královna, budou nejspíš do dalších jednání také zasahovat, nebo jej dokonce celé vést!

          „No a na co myslíš, že máš celý ten měsíc, který s nimi strávíš?“ ozval se opět Cent z nitra jejich podvědomého spojení. „Hlavně klid. Jsi zbytečně nervózní. Bude tam sedm následníků. Z toho pět dospělých. Určitě se mezi nimi najdou alespoň dva rozumní, nemyslíš?“ Sice se zeptal, ale kdyby to bylo na Centauriovi, tak by přesně slovem „nemyslíš“ definoval Lucretiův problém.

          „Máš pravdu,“ přisvědčil mág. Rozhodl se, že hodí všechny obavy za hlavu a počká si na samotné kralevice. Třeba bude moci také trochu ovlivnit, kdo s kým se nakonec zasnoubí. A kdo ví, třeba to nebude tak hrozné, jak mu to v první chvíli připadalo…