Díval se na sebe do zrcadla, jen se díval. Neměl rád svůj roztomilý vzhled, i když mu jeho vzhled vždy zařídil práci, ať gigola, barmana nebo jen pomocníka někde. Letěli na něj hlavně ženy, takže neměl problém s penězi, ten jeho byt si mohl platit naprosto v pohodě a ještě upravovat, jak jen chtěl.

Ohlédl se na pohovku, na které na břiše odpočíval jeho nový známý, anděl, kterého zranil. Sledoval ho už nějakou dobu. Jednou na něj omylem narazil, navíc se teď něco chystá a on ho chtěl lépe poznat, chtěl si ho označkovat, chtěl ho mít, ale nejen pro sexuální hrátky. Potřeboval jen pomocníka a ten anděl se mu líbil. I tou svou krapet nenávistnou a natvrdlou povahou.

Podíval se zase do zrcadla, které bylo nádherně zdobené, památka po jeho matce.

Sledoval obličej, jaký měl, když mu bylo patnáct – tehdy byl ještě člověk, ale už i tehdy ho spíše lákaly mužské zadky. Zavřel oči, vybavila se mu vzpomínka, když ho v jeho dvaceti letech načapali s muže. To pak padlo nemalé množství peněz a nemálo proseb.

Znovu otevřel oči. Upíři jednou za lidský rok mohou poupravit svou podobu, není to tak, že by se dokázali během vteřiny změnit na ženskou, ale mohou se nechat zestárnout nebo omladit. Je to kvůli jejich lovení, lidé je pak nepoznají a navíc lidé je musí vidět, musí se k lidem nějak dostat. Jako gigolo se taky mohl dost dobře krmit, někdy si ale i on sám gigola zaplatil.

Položil dlaň na obličej a nechal se zestárnout na zhruba tak dvacet sedm let.

Když otevřel oči, už tam nestál ten drobný krátkovlasý klučina, kterému málokdo odolal, byl tam muž, sice stále drobnější, ale s trochu ostřejšími rysy a po ramena dlouhými uhelně černými vlasy. Trochu se protáhl a podíval se znovu na anděla, který jen ze spaní zamumlal nadávku a spal vesele dál.

Podíval se na svá blanitá křídla, jednou by chtěl, aby tak nehezká blána byla pryč a místo toho pera, třebas černá, ale pera. Líbila se mu taková křídla.

Pomalým krokem přešel k andělovu poraněnému křídlu a položil na jeho křídlo dlaň. Dal mu tam mastičku, kterou kdysi dávno vymyslel, to když si sám zlomil křídlo, ještě teď měl na bláně v tom místě jizvu. Anděl měl štěstí, neměl otevřenou zlomeninu, to by se mohlo i s tou jeho mastí do čtyřech dnů vyléčit.

Čtyři dny.

Dny, které anděl bude zesláblý, bude spát, bude unavený.

Čtyři dny, kdy si s ním může dělat, co bude chtít, protože anděl nebude mít sílu mu odporovat.

Čtyři dny sexu?

Pohladil ta hebká pera na jeho křídle.

Přesunul se k andělovi a pohladil i jeho hebkou pokožku na zádech. Křídla vyrůstala zhruba v místě, kde jsou lopatky, takže mohl hladit, jak chtěl andělovu páteř. Trochu poodhodil vlasy a díval se na tu jemnou a lákavou šíji. Jen se do toho krčku zakousnout.

Pomalu otevřel ústa a naklonil se blíž. Ještě kousek, mohl by to udělat. Chtěl to udělat. Ale rozum mu v tom zabránil. Zase se oddálil, zavřel ústa, choval tak své špičáky a několikrát se oblízl. Ten anděl, když nemluvil, byl k sežrání, doslova.

Jenže ten upír si anděla nepřitáhl, protože by chtěl. Zranil ho vskutku omylem.

Stál na hraně střechy, sledoval ho, jak pod ním prolétá a moc se naklonil. Snažil se ten pád vybrat, jenže padl na dráty elektrického vedení, jehlo tělo je mrtvé, elektřina mu nic neudělá a srdce už taky nenahodí, pak se srazil s nějakým ptákem, do tam taky prolétal a nakonec dopadl na anděla. Jen souhra náhod a jeho blbosti. Cítil se za to vinen, o tom žádná, ale ta prdelka toho anděla. Ta tak sexy prdelka.

Trhl sebou.

Měl by anděla osprchovat, přeci jen po sexu anděl usnul a navíc …. Jo, půjde ho osprchovat.

Opatrně vzal anděla do náruče a přešel ke dveřím, které nohou otevřel. Ano, bude si muset i sem dát nové dveře.

Stál uprostřed obrovské koupelny, se sprchovým koutem, kam se vešel i s roztaženými křídly a vanou, která by se dala spíše považovat za menší bazének.

Problém byl ale na světe. Jak probudit anděla? Nápad hodit ho na studenou podlahu zavrhl. Je sice démon a blázen, ale není chladný.

Chvilku tam tak stál a přemýšlel. Sledoval toho spícího anděla, který vypadal tak bezbranně, tak nevinně. Jedna jeho část chtěla okusit krev anděla, vypít ho do poslední kapky, druhá se o něj chtěla něžně starat a třetí by ho chtěla stále dokola ojíždět, znásilňovat, brát si ho.

Jestli se upírům někdy může vařit mozek, tak jemu se jistě vařil.

Nakonec se jen kousl do spodního rtu a jemně ho políbil na čelo. „Vstávej, blondýno,“ špitl trochu jízlivě. To, že má anděl takovou to sexy prdýlku, neznamená, že ho bude hned mít rád, nedej Bůh milovat.

Anděl pomalu otevřel svá zelená kukadla a nechápavě hleděl upírovi do obličeje. Nechápal, co se to děje, kde je. Jeho poslední vzpomínky byly dost rozostřené… až pak si vzpomněl. S jekotem hodným hysterické ženské, odrazil se od upírovi hrudi a spadl na zem.

Sice si zarazil už tak bolavý zadek, ale neměl sílu syknout, jen hleděl na upíra. Nechápal. Nebyl před tím roztomilý. Jo, jasně, byl to on, tak trochu ho v něm viděl, ale co bylo děsivější, viděl v něm i své rysy… nos… ten měli oba stejný… navíc upír měl náhle delší vlasy, ostřejší rysy… anděl si promnul oči a podíval se na upíra znovu. „To… To je tvá pravá podoba?“ zeptal se nechápavě. Jendo mu nešlo do hlavy, proč mu náhle ten upír přijde tak sexy. Ty rudé trenky, bílá pokožka, uhlově černé vlasy, azurově modré oči.

„Tak nějak,“ pokrčil rameny upír a sedl si k andělovi. „Osprchujeme se, jo?“ naklonil hlavu na stranu a sledoval, jak anděl rezolutně zavrtěl hlavou, dlaněmi ho od sebe trochu odstrčil a namáhavě se postavil.

„To ještě zvládnu,“ zabručel anděl a s jednou rukou opřenou o stěnu se pomalu belhal ke sprchovému koutku.

„Je hrozné mít zlomené křídlo, že?“ zeptal se jen tak mimochodem upír a sledoval, jak se anděl zarazil a podíval se na něj. „Taky jsem to jednou měl. Máš na tom takovou blé mast, co mi na to pomohla,“ mrkl na anděla a postavil se. „Ne, neboj, je to jen hojivá mast, do čtyř dnů budeš okey,“ poplácal upír po rameni anděla, načež ho rychle chytil, protože anděl se začal kácet k zemi. „No jo no, křídla jsou naše nejcitlivější část. Já ty dny taky prospal, neboj,“ mile se na anděla usmál. Nechal na povrch vyjít tu svou druhou část, tu která se o anděla chtěla starat, ale ta třetí část… část, kdy si konečně zase vezmu jeho prdel, se taky dost silně drala na povrch. Ne, nechová k němu city, zabil by ho, naprosto v pohodě, ale ta prdel… bylo mu jedno jeho relativně vypracované tělo, ta hebká bílá křídla, nejvíc ho rajcovala ta pevná prdel akorát do dlaně. Zkousl si ret, vzal si ho asi tak před hodinou, nemůže to přeci udělat znovu. Není tak perverzní. I když sex v koupelně… Aniž by si to uvědomil, dal svou dlaň andělovi za zadek a doslova ho dostrkal do sprchového kouta, kde anděla opatrně usadil na zem a vzal si to ruky sprchu. Jeho tělo bylo mrtvé, studené, tak jen teplotu vody pro anděla odhadoval. Byl rád, když mu anděl nenadal, že je voda studená ani horká.

„Máš trenky, debile,“ zabručel anděl a začal je klečícímu upírovi sundávat. Anděl nemyslel na sex, ani nic podobného, jen neměl rád, když je někdo ve sprše ustrojený. Když už, tak ať jsou oba nahý. Navíc si připadal dost pitomě – být znásilněn upírem, a pak být upírem osprchován. Níž už klesnout nemohl.

Nenáviděl ho. Chtěl ho zabít.

A nejen to, zabít ho při sexu. Pro anděla hříšná myšlenka, ale i tak mu způsobila menší problém.

Upír si toho hned všiml a nemalou chloubu andělovu hned pohladil. „Na co pak jsi myslel?“ zeptal se upíra, také již nahý, trenky si nechal sundat bez sebemenšího odporu.

Anděl mu to nemohl říci. V odpověď jen zrudl a díval se kamkoliv, jen ne do svého a jeho rozkroku, ani do upírových oči.

Upír pohladil andělovy mokré vlasy a i několik per na jeho již také zmáčených křídlech. Chtěl ho omýt a chtěl to vzít dost důkladně. A taky toho trochu využíval, zkoumal tělo anděla, do sebe menšího detailu, chtěl si zapamatovat vše. Každičkou jeho část, až ho bude muset zabít, využije toho. Vzal si dlaň anděla a díval se na ní. Představoval si, jak ho ta dlaň honí, když se podíval na zarudlý obličej anděla, jak ho kouří… zatřepal hlavou, na to by myslet neměl, je to jeho sok. I když se o něj stará, ale to jen, protože mu to zranění způsobil svou blbostí. Ještě toho anděla zabít nechce, ne dnes a ne tady.

„Mohl… by ses na mě přestat koukat…?!“ vytrhl ho ze zamyšlení anděl, který svou dlaní trhl a jemně svou dlaní plácnul upírův ztopořený úd. „Taky bych se tě mohl ptát, na co si to hergot myslel,“ odfrkl si anděl.

Upírovi se anděl zdál náhle živější, silnější.

Překvapeně zamrkal, a než si stihl uvědomit, co se děje, ležel na zádech a anděl se nad ním skláněl, lechtajíc ho svými dlouhými blond vlasy na hrudi.

Upír byl v dost bezmocné poloze, nemohl se jen tak převalit na bok a pokusit se uniknout, měl křídla, která mu v tom bránila. Když leží někdo s křídly na zádech, tak se musí zvedat jako při sedu-lehu, nebo mu někdo musí podat pomocnou ruku.

Pomocné ruky se nedočká a zvednout se taky nemůže, anděl ho zalehl a ustlal si na něm.

„Tak tamto byla omluva?“ zamumlal do upírovi hrudi anděl. „Tak pak bych ti měl splatit nájem za ubytování a zaplatit za péči, že?“ přimhouřil oči anděl a bez pardonu upírovi roztáhl nohy.

„Ty idiote… co chceš?“ vyjekl překvapeně upír, ale na nic dalšího se nezmohl.

Anděl se posunul níže, olízl jeho chloubu, která andělovým ústům zacukala na pozdrav.

Místo toho, aby upíra anděl začal kouřit, strčil jeden svou dlouhý a elegantní prst do upírovi zadnice.

„Myslel sis, že bych to nechal jen tak? Že já jsem tady ten, co se podřizuje?“ podíval se na upíra a hned mu do análu strčil i prst druhý. „Myslel sis, že když jsem vyčerpaný, tak si mě budeš moci ojíždět, jak se ti zlíbí?“ prsty pohnul trochu tvrději. „A že ti nastavím svou prdel kdykoliv budeš chtít?“ při dalším přírazu prsty přidal i prst třetí. „Myslel sis, že andělé jsou milí a nechají se vojíždět, jen proto, aby nemuseli bojovat?“ anděl se trochu natáhl, chtěl vidět upíra v rozpacích. Vzrušovalo ho to ještě více, když mu to mohl oplácet. „Myslíš, že andělé jsou hovada, co vojedou hned vše, co má jen trochu sexy prdel?“ vytáhl z něj prsty, vodu nechal, ať je smáčí.

Upír se podíval do už jen trochu zarudlé tváře, a rozhodně nebyla rudá studem, bylo znát, že se anděl přemáhá, že sám se sebou bojuje. Ale to, na co se ho ptal… otázky mu byli šumák, jeho dráždil ten jeho tón, to jak do něj prsty tvrdě přirážel. Nikdy by si nemyslel, že by si mohl užít i onu druhou pozici. Spíše měl o to větší chuť mu ho do ty prdele strčil.

„Copak, měl bych ti nastavit prdel?“ zeptal se anděl a rajcovně se přes ty svoje půlky plácl. Trochu i nadzvedl křídla, aby to upír mohl i vidět. „Jo, chtěl bys mou prdel?“ špitl mu anděl do ucha.

Upír jen slastně přivřel oči, a když zaslechl další plesknutí dlaně o zadek, jen slastně vydechl.

Objal anděla jednou rukou a druhou se chystal připravit si anděla, chtěl ho, hned teď a tady. Za tohle týrání se mu musí pomstít.

Jaké ale bylo překvapení, když do upíra pronikl anděl.

A taky že si anděl toho překvapení všiml! Ovšem, nijak to neřešil, začal si prostě jen užívat, sem tam rukou polaskal úd upíra. Skoro si měl chuť i k tomu sexu zpívat nebo pískat. Naznačit upírovi, že to pro anděl je jen rutina, nic víc a nic míň. Chtěl upíra provokovat. Při představě, jak si upíra bere, provokuje ho a ještě se ho snaží zabít… byl anděl úplně mimo. Nevzrušovalo ho ani tak násilí vraždy, jako to, že by se zbavil jednoho démona a ještě si to užil.

Upír ale nemohl přijmout tuhle polohu, to přeci nešlo, anděl je tu ten slabý… proč se mu to ale líbí?

Zmohl se jen na to, aby pevně objal anděla, na zádech mu zanechal několik krvavých škrábanců a slastně vzdychlal.

Upír, kterého ve sprše ojíždí anděl.

Parodie na veškeré horory, problesklo upírovi hlavou, ale nic víc. Cítil, jak se mu napíná postupně každá sval v těle. Není to tak, že by se udělal jen z análu, anděl uměl prostě i dobře sem tam polaskat jeho malého dvojníka rukou.

Upír odmítal ponížení, že by slastí vykřikl při orgasmu, spíše jen pevně sevřel čelisti i víčka a nechal vlnu orgasmu pomalu přejít. Za tohle toho anděla zabije. Už jen čtyři dny a zabije ho. Tím si byl jistý.

„Ty jeden prašivej,“ začal, ale nedokončil. Tak se ponořil do svých myšlenek, že si nevšiml, kdy se udělal i naděl a hlavně, i kdy si na něm ustlal a usnul.

Záhy upírovi došlo, jak musel být anděl vyčerpaný, jak se musel přemáhat. Trpce si i uvědomil, jak ho anděl musí nenávidět, že mu to takhle dal najevo.

Nebo milovat?

Ne, nic takového u démonů, upírů ani andělů není. Jsou to prostě jen další stvoření obývající tento svět.

Opatrně ze sebe anděla sundal, vzal sprchu a anděla v leze, na zemi, kde to teď dělali, osprchoval.

Pak rychle i sebe a nakonec vzal zase anděla do náruče a přenesl ho na pohovku, kde ho osušil, i trochu ručníkem vysušil vlasy a nakonec ho přikryl hned několika teplými dekami.

Zabije ho, až se vyléčí. I upíři mají svou čest a on ji nechtěl porušit. Zranil ho – vyléčí ho. Ale pak ho zabije.

S hromadou nevybitého vzteku se šel také osušit a lehnout si.