Upír tu dnes celý den nebyl, ale anděl si s tím moc hlavu nedělal, asi zapomněl, že je bílý den, a tak se teď někde schovává, než vyleze a vrátí se. Dobře mu tak! Měl by myslet na vše.

Anděl si více k tělu přitáhl své nohy a sledoval divoké plameny, stále byl nahý, i když měl již své věci vyprané i uschlé, ale nechtělo se mu strojit, měl na mysli něco jiného.

Nakonec vstal a opravdu se šel ustrojit, to že byl v tomhle bytě sám… mu nijak nevadilo, naopak, líbilo se mu tu, dokázal by si představit, že by tu byl navždy.

Když, už měl na sobě trenky i kalhoty, šel k pohovce, ze které si vzal dvě kožešiny, jenž pak rozprostřel před krb.

Odběhl do kuchyně, kde našel víno a dvě vinné sklenky.

Položil to mezi kožešiny.

Něco mu tam ještě chybělo… vývrtka!

Rychle to napravil a dal ji tam, pak šel ještě prohrabávat kuchyni, jestli tam zůstalo nějaké POŽIVATELNÉ jídlo. Měl štěstí, protože v lednici našel hroznové víno. Ušklíbl se, dal je na talíř a vyšel z kuchyně. Takto to bude dokonalé, pomyslil si. Sám nevěděl, co ho to popadlo, ale líbilo se mu to. Měl všude zhasnuto, jediné, co osvětlovalo místnost, byl oheň z krbu. Pomalu si to k němu zamířil, když v tom se rozrazili dveře a on pohlédl na upíra, který se zdál dost unavený a strhaný.

„Zavři dveře,“ špitl anděl k překvapenému upírovi, který netušil, o co tu jde. Měl pocit, že vstoupil do špatného bytu, že je někde jinde, ale ten anděl ho přesvědčoval o opaku, je tu správně a anděl se zdá býti zdravý. Proč se tu ještě zdržuje? Neměl být už pryč? Proto se celé dny toulal po městě, čekal, že až se vrátí, tohle andělské hovado tu už nebude. A on tu je… a nejen to, on… se pro něj snaží udělat romantický večer? Zavrtěl hlavou a otočil se ke dveřím, musel si opravu splést byt, třeba i někdo jiný má v bytě anděla. Když ale na svém rameni ucítil tu hřejivou dlaň, donutil se tedy zůstat, ale než se otočil, anděl už polehával na jedné kožešině, nohy natažené ke krbu, pod hlavou jednu ruku a sledoval, upíra, který se nejistě vydal ke kožešině druhé.

Anděl si nemohl pomoci, musel sledovat toho upíra, který se zdál tak nejistý a kterému na obličeji hrálo hned několik nechápavých pohledů. Anděla to trochu zklamalo, tak trochu možná i doufal, že upír tím bude potěšen, ale jak se zdálo, byl hlavně zmaten a netušil, která bije.  Anděl si podvědomě zkousl spodní ret, doufajíc, že se upír začne cítit jistě a tenhle večer neproběhne jen v nejistém tichu.

Když si upír sedl na kožešinu do tureckého sedu, měl pocit, že z něj ta nejistota zmizela, seděl tu, byl U SEBE doma, a navíc tu byl ten uklidňující oheň. Měl rád oheň… oheň byl nespoutaný a tak živý…. A hřejivý. Upír si povzdechl a na chvilku si dovolil zavřít oči. Po hodné dlouhé zažíval něco takového. Po dlouhé době pro něj udělal někdo něco takového. Bylo to pro něj… tak trochu i nové a on se choval jako pana před svým prvním stykem. Chtěl se za to profackovat, ale nakonec z toho sešlo a on se jen mile usmál na anděla. Kdyby upírovi bilo srdce, jistě by se teď na chvilku zastavilo. Anděl ve své plné síle, ve své dokonalé kráse, mu věnoval ten nejsladší úsměv, který se na jeho tváři působil tak… krásně.

Upír zjistil, že mezi prsty mne kožešinu a představuje si anděla nahého, chtěl, aby neměl ani ty kalhoty a i když celou místnost osvětloval jen oheň z krbu, viděl to andělovo tělo… svaly nic moc výrazné, ale přesto dost jasně vyrýsované. Křídla… mohl by pohladit obě jeho křídla… jak by na to anděl zareagoval a hlavně… upír měl rád, když se mohl dotýkat křídel někoho jiného. Mělo to na něj neskutečný efekt, vždy… byl z toho mimo, ale dnes se ani křídel anděla nedotkne. Ne, že by to nechtěl, ale měl pocit, že by ta sněhově bílá křídla zničil svým dotykem… že by je ušpinil, a nemyslel tím reálnou špínou, upír byl více než čistý.

Hluboce se nadechl a vydechl – zvyk, když byl ještě člověkem – a podíval se na tak svůdného anděla. Rozhodl se ale tuto atmosféru nijak nepokazit, navíc… provokovat anděla, bude jistě zábavnější, myslel si. Jenže anděl ho rychle vyvedl z omylu.

Upír sledoval, jak si anděl vzal kuličku hroznového vína, jak ji pomalu vkládá do úst a jak ji jemně rozkusuje a… upír musel odvrátit zrak, netušil proč, ale přál si, aby andělův – jak se zdá až moc nadaný jazyk a ještě nadanější ústa – pohltili celý jeho úd a věnovaly se mi tak, jako se teď věnovaly té kuličce vína.

Upír byl však tvrdohlavý, byl svůj a doufal – Ne! – věřil si, že andělovi způsobí stejné trable, jak měl on sám. Chtěl, aby anděl toužil po jeho těle, jako teď upír toužil po těle toho přidrzlého anděla.

Než stihl vymyslet, jak to udělat, anděl mu sám paradoxně možnost nabídl. Vzal totiž kuličku vína a pomalu ji vkládal upírovi do úst, i když pro upíra to nebyla víc než jen hmota, dychtivě onu zelenou kuličku přijal, a aby nezapomněl na svou rádoby pomstu andělovi, s kuličkou vína vsál do úst i jeden andělův prst a jemně jej olízl, jako by to udělal žaludu andělova penisu, a s potěšením sledoval, jak se andělovi rozšířili zorničky a trochu poplašeně cukl prstem pryč z jeho úst. Och! Jak byl u všech démonů upír spokojený, zdálo se, že i anděl začínal mít dost zajímavé myšlenky a co víc, anděl se rychle také posadil, jako by se mu už nechtěl vystavovat a ukazovat, ale jako by se i sám snažil něco skrýt. Upíra to povzbudilo k dalším činům, a tak i on vzal jednu kuličku vína, elegantně ji slupl a do dvou prázdných sklenic nalil velkorysé množství vína, vlastně nalil je plné, láhev dal kousek stranou, jako by se bál, že by onu láhev mohl někdo z nich shodit na zem, až by se vrhl na toho druhého. Sám uchopil jednu vinnou sklenku a opatrně si ji dal k ústům. Uvažoval o tom, jestli má pyšně ukázat své špičáky, nebo je raději schovat. Dilema, které za něj ale opět vyřešil anděl.

Anděl nezpozoroval, že se upír zamyslel, a tak se jen mile usmál, vzal si svou sklenku vína a naklonil mírně hlavu na stranu, čímž upírovi ukázal svůj krk, a aniž by si to uvědomil, lákal tím upíra, defakto se mu ukazoval jako kus jídla. Zadržel dech, když se upír usmál, a dal tak možnost andělovi obdivovat ty nebezpečné, ale tak krásné řezáky, kterými upír normálně bral život. Andělovi to ale přišlo jako… velmi sexy pomůcka, toužil, aby se ty dlouhé bílé zbraně zabořili do jeho krku, ne nechtěl umřít, ale chtěl pocítit tu slast. Upíři měli ve slinách látku… látku, která umocňovala pocit štěstí i rozkoše… Ne, že by s tím anděl měl osobní zkušenosti, ale ti, kdož přežili kousnutí upírem, to tvrdily. Jaké bylo pro anděla překvapení, když vzrušeně vydechl a představoval si, jak jej upír kouše.

Rozhodl se zahnat tyto myšlenky, chtěl mu jen tímto poděkovat za to, že se o něj postaral, chtěl to bez sexu, ale jak se zdá, mezi nimi sice bylo ticho, ale také velké sexuální napětí. A jeho malý anděl na to reagoval po svém, byl vděčný za to, že si nakonec ty kalhoty vzal, mohl tak alespoň částečně skrýt svou reakci těla, o kterou moc nestál. Anděl zatřepal hlavou, snažil se vypudit veškeré myšlenky na sex s upírem, ale nedařilo se mu to.

Aniž by si upír uvědomil, co dělá, natáhl svou dlaň ke dlani anděla, všiml si jeho protichůdných pocitů, vše se tak jasně odráželo v jeho výrazech, i když nic neříkal. Když se však dotkl dlaně anděla, projela jím taková zvláštní energie, která končila v jeho rozkroku. Jeho malý upír, věrný kamarád, se dožadoval pozornosti. A nemyslel tím zrovna milý úsměv, kterým jej anděl obdařil. To napětí se stávalo skoro až nesnesitelným a upír už si s tím nevěděl rady, raději rychle dopil skleničku vína a pomalým elegantním pohybem, skoro až kočičím, se dostal k andělovi.

Jejich obličeje se téměř dotýkaly a upír dost jasně cítil andělův dech na své tváři. Upír byl na všech čtyřech a záda prohnutá, jako má kočka, který se dožaduje pozornosti svého páníčka.

Anděla překvapilo, když upír vydal zvuk skoro jako nějaké ‚purr‘, zněl opravdu jako kočka, nebo spíše velmi chtivý kocour. Anděl přivřel oči a slastně vydechl, když na jeho napnutý rozkrok upír položil svou dlaň. O to větší překvapení bylo, když na svém údu, který dostal náhle nějak moc volnosti, pocítil něco vlhkého a studeného. Překvapeně pohlédl dolů a všiml si, jak se upír jazykem velmi patrně věnuje malému andělovi.  Velký anděl se musel jednou rukou zapřít, aby nepřepadl na záda. Volnou rukou přejel po upírově páteři a musel se usmált opravdu se mu nastavoval jako kočka. Vzpomněl si na jednu poznámku, kterou kdysi dávno slyšel, že každý démon (včetně andělů a jim podobným) má tendence chovat se jako nějaké zvíře. Upír byl jednoznačně ten nejvíc roztomilý a sexy kocour, jakého kdy viděl.

Anděl neodolala a znovu projel po upírově páteři, jenže dojel jen pod lopatky, upír ho pohltil celého a anděl se už nemohl ani ovládat. Jemně anděla zvedl od svého údu, nechtěl, ale musel. Jemně zvedl upírovi hlavu a vášnivě ho políbil, bylo mu jedno, že se trochu poranil o jeho nemalé tesáky, naopak, přidalo to i na vzrušení, které bylo teď už téměř hmatatelné.

Upír byl překvapen, když byl odtažen od své nové hračky, ale to co následovalo, mu vůbec nevadilo. Být líbán andělem a ještě k tomu okusit jeho krev. Cítil, jak nad svým tělem ztrácí kontrolu a než se nadál, ležel na zádech a anděl se nad ním tyčil. Dnes dokonce ani nechtěl vzít anděla, toužil po tom mít anděla v sobě, což pro něj byl dost nový a zvláštní pocit, ale líbil se mu. Hodně se mu líbil. Z pod přivřených očí sledoval, jak si ho anděl prohlíží, skoro jako by vrtěl ocasem, kdyby nějaký měl. Upír zvedl jednu svou chladnou dlaň a pohladil anděla po hlavě. Tiše se uchechtl, když anděl naklonil hlavu na stranu, jako by vyžadoval drbání u ucha.

Ušlechtilý chrt, napadlo upíra, ale tu myšlenku okamžitě zahnal, anděl se začal věnovat jeho penisu a i análu. Ne, upír už nemohl nad ničím přemýšlet, chtěl to a chtěl to hned, je mu jedno, že není úplně připravený, je upír, zhojí se rychle. Opatrně uchopil andělovu hlavu a přitáhl si ho k dalšímu vášnivému polibku. Roztáhl nohy na znak, že mu dává povolení, což anděl velmi radostně přijal.

Upír vykřikl, anděl do něj pronikl najednou a prudce. Bolelo to, ale ne tak, jak si myslel, nebylo to tak hrozivé. Ach, jak on to chtěl, jak po tom toužil. Nebude moci asi anděla zabít… nebude mu moci ublížit a nebude ho moci pustit ze svého bytu… Upír dumal nad tím, jestli tu anděl ochotně zůstane uvězněn, nebo jestli se vrátit ke svým můžu, přeci jen, nebylo to tak, že by se při té nehodě potkaly prvně, ale tehdy si pořádně viděli do obličeje a tehdy se poprvé…

Upír vzdychl a vydal toužebný tón, vadilo mu, že jej anděl přestal líbat, nezajímalo ho, že se anděl potřebuje nadechnout! Pro něj bylo dýchání jen zvyk z doby, kdy byl ještě člověkem, ale teď… teď už dýchat nemusí…

Dnešní sex, nebude dlouhý, oba to věděli, oběma už chybělo málo, vzrušoval je jen pohled na toho druhého, ale sexem to ještě umocnili… jedno teplé tělo a druhé chladné… nebyl v nich rozdíl, vášnivě se spojili v jedno, nebylo jasné, co komu patří, jak se propletly jejich končetiny, jen oheň pak zaslechl jedno spokojeně zavrčení a jedno mňouknutí… jako to by ani anděl ani upír nebyl, ale jen kočka a pes…. Ušlechtilý chrt a toulavá kočka…

Nyní už znovu dvě těla… unavená těla… ležela vedle sebe v pevném objetí, ale jen jedno usnulo hlubokým zdravým spánkem… to mrtvé tělo usnulo…

Anděl se pomalu vymanil z upírova pevného a ochranitelského sevření a ustrojil se. Ne, mýt se teď nebude, mohl by jej vzbudit, bude to muset počkat, až se vrátí na své místo…

Rychle a tiše se ustrojil… pocítil zvláštní bolest u srdce. Přiložil si tam dlaň, chápal, že mu tohle bude chybět, ale musel jít, má své povinnosti a je už zdráv…

Kdy byl ustrojený, nezapomněl upíra přikrýt teplou dekou a dal mu polštář, ke kterému se hned upír přitulil a ochranitelsky se kolem něj stočil, což na andělově tváři vykouzlilo úsměv, jako by se matka, dívala na své dítě. Pohladil upíra po vlasech a měl pocit, že i na chvilku zaslechl předení… Bylo to roztomilé.

Opatrně se vydal ke dveřím, které za sebou velmi tiše zavřel a vzlétl do noci…