„Vypadni!“ ozvalo se nenávistně bytem.

Upír jen bezmocně pohlédl na nahněvaný výraz anděla. Kdy se tak změnil? Proč se tomu nepokusil zabránit? To, že sám byl v depresi z toho, že se jeho pán na něj rozhněval, není důvod, aby se uzavřel do sebe. Neměl to dělat nejen kvůli sobě, ale kvůli němu. On se s tím nedovedl vypořádat, skončil hůř, než si kdo kdy mohl pomyslet. Dříve tak hrdý, sic mírně nenávistný, ale překrásný anděl byl teď… ano, stále byl krásný, ale své dlouhé vlasy si zkrátil, v návalu vzteku si je zkrátil téměř na polovinu. Jak jen byl tehdy upír na sebe naštvaný, že mu v tom nedokázal zabránit, ale musel uznat, že mu toto dodávalo trochu divokého vzhledu a to zjevně lákalo všechny ty ženy a mladé zajíčky.

„Vypadni, jsem řekl,“ zopakoval archanděl podrážděně.

Upír se pomalu postavil a spatřil ty nenávistné tak chladné hnědé oči… oči, o kterých si myslel, že ho dovedou dostat od všeho zlého. Chystal se archandělovi, ne, teď už jen Michaelovi, opravil sám sebe, něco říci, ale když spatřil, jak si zapaluje cigaretu a míří k baru, kde si upír schovával svá nejlepší vína a brandy, jen si tiše povzdechl a pohlédl na ženu, které mohlo být tak kolem čtyřiceti, byla namalovaná, až to hezké nebylo. Rozhodně jí to neslušelo, upír by si nikdy takovouto ženu nevybral, to by raději volil nějakou ošklivku s beďary, ta aspoň nechodila tak přemalovaný… a navoněná. Upírovi se z té těžké vůně zvedl žaludek. Chtěl k té ženě natáhnout ruku a s prominutím ji vykopat ven, po té, co by okusil trochu její krve. Ale nemohl… nebyla jeho zákaznicí…

„Prvně prachy… pak si s mou prdelí dělej, co chceš,“ zavrčel Michael od baru a podíval se na tu ženu.

Vladimir na chvilku zapochyboval, že to je žena, vlastně o tom pochyboval, Michael by neřekl nic takového jen tak… i když se z něj během týdne stal alkoholik, kuřák a gigolo… Upíra bolelo srdce, když viděl, jak se s tím Michael vypořádal/nevypořádal.

„Jak-?“ vyjekla žena mužským hlasem.

‚Trapná transka,‘ problesku upírovi v hlavě. Takové zákazníky nesnášel, nikdy nevěděl na čem s nimi je. Na druhou stranu, toto byla povedená a i hezká transka… kdyby nebyl tak přemalovaný a převoněný. Mělo mu to dojít hned. Žen, které nemají soudnost, je málo…

„A co kdybychom měli trojici?“ zeptal se ten babochlap, jak jim Vladimir s oblibou říkal.

„Trojnásobek ceny,“ slyšel se, jak říká. Nechtěl to říci, ale jeho naučená reakce byla rychlejší.

„To vůbec nevadí,“ vypískl radostně babochlap a podíval se na Vladimira, který by si dal teď nejraději po hubě a sám sebe vykopal na chodník. Proč jen raději nevypadl, jak řekl Michael… teď si pěkně naběhl. Trojici nikdy nechtěl a tuplem ne teď, teď jeho tělo i duše, jestli nějakou vůbec ještě měl, toužily po Michaelovi a ne po transsexuálovi, který se, jak pochopil, neštítí ničeho.

„Ale vodnese to tvoje prdel,“ zavrčel Vladimir, ale nebylo jasné, na koho to míří, ani on sám nevěděl, jestli to byla jízlivá poznámka k Michaelovi – stále se hádali o pozici nahoře, nebo na transsexuála, který byl zjevně novým Michaelovým zákazníkem, nebo na sebe – jako nadávku za to, že na to tak rychle kývl. Ano, nevážil si svého těla, ale také se už nechtěl více poskvrnit… pro Michaela… a co víc, byli teď lidmi, mohli chytnout jakoukoliv smrtelnou pohlavní nemoc a po tom Vladimir opravdu netoužil. Už jednou umíral v bolestech – jako člověk na tuberkulózu, tak proč si to zopakovat s jinou nemocí, že? Ne, to Michael nepochopí… nebo? Byli vůbec andělé a archandělé někdy lidmi? Jsou to mrtví lidé, kteří opravdu žili a něčím se zasloužili o tento post? Nevěděl… nevěděl o nich nic, i když jednoho miloval… jednoho, pro kterého mu srdce teď krvácelo, toho, který mu jeho srdce teď pomalu láme vedví.

Cítil se být ponížen, zraněn, zrazen. Ale na to měl být připraven, nezasáhl v čas, nechal ho tak padnout…

Udělal chybu a teď za to platil… jednoduché.

Podíval se na tu transku a začal se pomalu svlékat, čím dřív, tím líp.

Ignoroval pohled Michaela, bylo mu jedno, co si o něm myslí, teď mu to bylo jedno… a měl by mu už být jedno i celý ten blondýn… nikdy mezi nimi nemělo být nic, než nenávist. Tak je to správně, tak to má být… jen se živí stejným řemeslem. Jednoduchost sama!

Oblečení opatrně a elegantně dával na kraj pohovky, aby se nezmuchlalo, na své oblečení byl vždy opatrný.

Když už tam stál v celé své kráse, podíval se na ty dva, na co jako čekají.

Michael si odfrkl, toho si upír až moc dobře všiml, a začal se také svlékat.

Transka radostně zatleskal, potěšilo ho to. Dva sexy chlapy… jen pro něj… ani si nevšiml mírného napětí, které v místnosti panovalo, a i kdyby, neřešil by to. Jeho mozkové buňky se zaobírali něčím jinačím, pro něj lepším.

Upír se postavil za jejich společného zákazníka, jemně jej políbil na krk, a pak i zuby jemně skousl. Bylo mu jedno, že se zákazník trochu zachvěl. Hladově se podíval na Michaela, je oči jako by Michaelovi říkaly: přidej se, nebo si ho dám sám, což Michaela samozřejmě chladným nenechalo, jen nevědě proč… proto mu upír krade zákazníka, nebo protože se upír dotýká někoho jiného a ne jeho? Nevěděl, a rozhodl se to teď neřešit. Pomalu k nim přistoupil a začal jejich zákazníka svlékat, pomalu, ale jistě.

Když tak všichni tři stáli v rouše Adamově, upír se rozhodl jednat, a ne něžně.

Michael, který byl cítit tabákem i alkoholem, nechal skoro vše na upírovi… jen sledoval, jak upír dost nešetrně jejich zákazníka povalil na zem, to, jak se do něj chystal proniknout… připadal si odstrčený… a nechtěný… zatnul zuby, a jen co na něj upír vystrčil trochu ten zadek, neváhal.

Sehnul se a rovnou mu tam strčil prst, byl si vědom, že se musí teď chovat něžněji, už nejsou tím, čím byli. Ušklíbl se, když zaslechl upírovo překvapené vyjeknutí. Zezadu se na upíra doslova nalípl, jednou rukou dráždil penis jejich zákazníka, a tou druhou provokoval zadek upíra, kterého teď používal tak trochu i jako pohovku, neměl křídla, aby se o ně mohl zapřít, musel tedy o upíra, které trochu hekl, když se na něj položil Michael celou svou vahou.

„Och, chlapci, vy divoši!“ zasténal zákazník, ta transka, kterou upír šukal a archanděl honil. Jaký to luxus! Jen, kdyby to zákazník věděl, kdo se o něj stará!

„Upíre,“ zavrčel Vladimirovi do ucha Michael a opatrně do něj pronikl.

Vladimirovi se z toho zavrčení nestihli ani zježit chloupky hrůzou, jeho týdenní touha se splnila. Michael se s nim miluje… v podstatě.

Pohlédl na toho… nenašel pro jejich zákazníka ta vhodná slova.

Na jednu stranu mu byl vděčný, protože jen díky němu cítí archandělovu blízkost, ale zároveň ho chtěl vykopnout z bytu, klidně nahého, aby se s Michaelem mohl milovat jen on sám. O samotě. Jen oni dva… v tomhle bytě. Velmi lákavá představa, dokonce by oželil ty peníze, co dostanou…

Ohlédl se na Michaela, chtěl mu něco říct, ale vlna vzrušení, nejen povinnosti jako gigolů, ale ta slast, to příjemné andělovo teplé tělo na jeho zádech… Mozek mu pomalu vypovídal službu a rozum utíkal kamsi v dál, pryč od jeho těla, pryč odsud.

Zapomněl, co chtěl Michaelovi říct, zapomněl, proč na něj otočil hlavu, ale jeho dravý polibek přijal. Možná až moc dychtivě.

„Já tu jsem taaaaky,“ zasténal zákazník, ale když se mu dostalo dvou přísných pohledu, raději zmlkl, měl pocit, že by ho na místě naporcovali… jen tím pohledem.

Uvědomil si ale, že ho to i vzrušuje, ten přísný nenávistný pohled.

Slastně vydechl, blížil se jeho dávka orgasmu, ale ti dva, co se věnovali spíše sobě, než jemu, se zdáli být stále plní vzrušení a sil.

Když vystříkl, a potřísnil tím nejen své vypracované břicho, ale i ruku toho blondýna, co ho sem přivedl, odsunul se dál, aby si mohl vychutnat poslední vlny orgasmu, než bude muset odejít.

Sledoval, jak se ti dva automaticky otočili čelem k sobě, jazyky zřejmě až na mandlích, jak se jejich ztopořené penisy otírají o sebe, jejich dlaně bloudí po těle toho druhého.

Hned dostal chuť na druhé kolo, ale pochopil, že teď tu pro něj není místo.

Vstal, vytáhl ze své kabelčičky požadovanou sumu, hodil ji na stole, oblékl se do svých večerních šatů a ve dveřích se podíval na dvě proplétající se těla. Dvě těla, které měla na zádech nehezké jizvy, netušil od čeho, těla, která potřebovala ukojit své touhy a zároveň potěšit tělo druhého. Na dvě duše, které byly propleteny více, než se zdálo. Na dva muže, jež byli zrazeni svými pány, jež byli svými šéfy nenáviděni. Na dvě lidská těla, které původně ani nebyla lidská. Na dva životy, které byly nenávratně změněni. Na ně, kteří se zdáli býti více zvířaty než lidmi. Na ty dva, kteří ho dnes potěšili i zahřáli u srdce. Sex s nimi byl dokonalý, a ještě ho hřálo u srdce to, že jeho přítomnost je dala zřejmě dohromady. Aspoň po pudové stránce.

Pomalu zavřel dveře a vydal se do výru nočního města…