„Mohl bych…?“ načal nejistě Vladimir, ale když viděl ten nesouhlasný pohled, srce měl až v krku.

„Ne,“ zazněl úsečný druhý hlas.

„Ale jsem-,“ začal se bránit, ale cítil se tak trochu bezmocně.

„Člověk a ne,“ odsekl Michael. Měl už upírova škemrání dost, ale opravdu dost… stále se s tím smiřoval, ale to nejhorší už překonal. Tak jako tak, teď si chtěl jen vychutnat tu zatracenou cigaretu. Evidentně mu to nebylo přáno.

„Ale tak když-.“

„Ne,“ zaskřípěl zuby Michael a sledoval, jak mu cigareta pomalu sama mizí mezi prsty. Měl tendence Vladimira zabít, ale věděl by, že by opravdu zabil člověka a to už mu tak po srsti nebylo.

„Ale…?“ Vladimir se pokusil udělat ty nejsmutnější oči, asi snaha o kocoura ze Shreka.

„Ne je ne. Kterému písmenu z ne, nerozumíš? Nebo které částí odporovacího slova NE? Ne, je prostě NE a tečka,“ spustil salvu slov, která se zdála býti trochu nesrozumitelná, ale Michael se zdál být naštvaný. Kdyby měli svou moc, jistě by upír byl už na protější stěně a z mastného fleku by získával zpět svou podobu. Možná měl štěstí, že jsou teď lidmi.

„Jenže-,“ zkusil to naposledy s těmi nejvíce nejsmutnějšíma očima, které kdy dokázal udělat, a že mu to šlo… problém byl v tom, že se Michael na něj nedíval… Věděl, že kdyby se podíval do těch Vladimirových smutných očí, neodolal by a dovolil by mu vše na světě – a to ho neskutečně sralo. Myslel si, že ho nechá v klidu… každou skoro hodinu na něm tak Vladimir škemral sex – nenasyta! A i když chtěl jít do práce – prodávat své tělo – Vladimir udělal tyhle oči a on prostě jen sednul na prdel a seděl, nemohl mu říct ne. Nešlo to, prostě ne. Bude mu muset prostě věřit, že si za tu dobu, co nejedl, našetřil dost peněz.

Ale kalich trpělivosti přetekl. Jak jen litoval, že nemá svou moc. Jak jen toho teď litoval! Kdyby ji měl i upír… jak mi mu dal jeho křídlům… trápil by ho, mučil by ho… jako Vladimir teď mučí jeho.

Típl nedokouřenou cigaretu, tiše zavrčel, skoro jak vzteklý pes, žádný lidská náhražka, ale opravdové vrčení. Podíval se na Vladimira a ukázal na ním jedním svým elegantním prstem. „Ty. Kuchyně. NE,“ vyhláskoval, aby to Vladimir pochopil. Doteď si pamatoval na sex v kuchyni… a to, co se mělo nazývat jídlo – no, možná v jiné dimenzi. Hodně jiné…

Pohodil svou zlatavou hřívou a nasupeně odešel do kuchyně.

Ale cestou nezapomněl trochu provokovat upíra.

Cestou do kuchyně se začal pomalu a svůdně svlékat. Doufal, že Vladimir slintá, tak v to doufal, že se ježí a vzteká. „A nedotýkat prosím,“ dodal se zlověstným úsměvem přes rameno, ale otočil se včas, aby nespatřil ty prosíci oči. Jo, tohle se mu povedlo. Tohle se mu začíná líbit, možná být člověkem není zase tak zlé. Než, vešel do kuchyně, jen tak jakože omylem trochu vystrčil ten svůj zadek na Vladimira a jako jen nepodstatný fakt se trochu předklonil, dělal, že něco sbírá ze země.

Vladimir zasténal, pochopil, že se mu Michael do očí jen tak nepodívá. Ale když na něj ukázal tu svou prdelku, jeho ruce zcela sami se trochu zvedly a dělaly, jako by tu jeho zadnici drželi. Vladimir zasténal znovu, do kuchyně měl vstup zakázaný, nechápal to. On vařit uměl, snažil se… jen to bylo trochu černější, než je třeba, to je přeci nepodstatný fakt! Černé jídlo… však to je jen uhlík a z uhlíku jsou cukry a vlastně všechny organismy, tak co měl za problém. Upír uměl vařit, nebo si to aspoň myslel. A co bylo horší, vařil rád, zatímco Michael to nenáviděl. Ale pokud se chtěl Michael normálně najíst, musel vařit. Žít na chlebu se sýrem se nedá věčně, usoudil.

Vladimir vstal a skoro jako náměsíčný se vydal ke kuchyni, ale aby neporušil zákaz, jeho palce a nohou se dotýkaly přesně prahu. Tiše sledoval, jak Michael vaří. Nebylo to tak složité – tím si byl upír prostě jistý.

Když Michael nějak pohnul boky, Vladimir už jen viděl, jak na něm Michael jede – což způsobilo další zoufalý sten a mírné napětí v kalhotách.

„Náš život se točí jen kolem sexu,“ dodal jen tak mimochodem Michael. Věděl, že tu je Vladimir a tak ho provokoval.

„No a?“ zamumlal Vladimir, ale jemu samému jeho hlas zněl nějak z dálky.

„Jako lidé bychom si měli najít práci… lepší než prostituta… umřít na nemoc nebo stářím…,“ Michaelův hlas se zlomil a Vladimir pochopil nevyřčenou myšlenku… ‚A pak se dostat tam, kam patříme.‘ Tož znamenalo pro Michaela nebe a pro Vladimira peklo, dá-li se to tak říct.

„Stále doufáš, že se ti křídla vrátí?“ zeptal se Vladimir, ta tam bylo to jeho vzrušení.

„Jistěže!“ pomalu vykřikl Michael a použil možná více síly na rozkrojení papriky, než bylo třeba. „Protože ten pitomec… Zadkiel něco chystá!“ Otočil se na Vladimira a ukázal na něj dost velkým nožem.

„Jak to víš?“ Vladimir nechápal, na co naráží a kde se v archandělovi bere ta nenávist, která teď byla skoro až hmatatelná.

„Protože se VŽDY snažil dostat na mé místo a protože…,“ Michaelovi se zlomil hlas a raději se dál věnoval krájení zeleniny, aby ji mohl pak přidat k masu na pánev.

„Protože co?“ nedalo to Vladimirovi, dokonce i porušil zákaz a vešel do kuchyně.

Chytil Michaela za ramena a otočil si ho k sobě.

Archanděl odvrátil zrak. „To on mne a mou milou poslal na sto upírů… já to přežil, ale ona ne… jeden… z těch tvých kamarádíčků ji zabil!“ dost prudce od sebe Vladimira odstrčil. Na chvilku si myslel, že se mu vrátila moc… na chvilku cítil svou sílu, i když trochu jinak. A navíc Vladimir odletěl dost daleko.

Michael se nevěříce podíval na své dlaně.

I Vladimir pocítil záchvěv své moci, jako by ten náraz zbrzdil křídly. Ale řekl si, že to je jen nějaký pozůstatek jeho síly.

„Na koho jsi vlastně naštvaný? Na sebe, že jsi ji nezachránil, na démona, co ji v boji zabil, nebo na Zadkiela, který tě tam poslal?“ Zeptal se Vladimir a pomalu se postavil.

„Já nevím!“ štěkl po něm Michael a otočil se k zelenině. „Nevím, na koho se mám zlobit,“ dodal už klidně a pokračoval ve vaření.

„Ty jsi ji měl opravdu rád, že?“ špitl mu upír do ucha a temně se usmál.

„Ne… neměl, jen jsem s ní byl asi tak… počkej… um… dvě stě let!“ prudce se otočil a ukázal na upíra nožem. „Neprovokuj,“ zavrčel a zase se začal věnovat zelenině, když v tom ho ale začala pálit záda. Usoudil, že to je bolest z toho, že nemá křídla, která se snažil teď použít, aby se mohl zahalit, nebo s nimi něco rozbít.

Naštěstí ono pálení po chvilce přešlo a on ucítil horký dech na svém krku. Ale ne, aby jej svedl, spíše jej Vladimir používal opěru.

‚Pálila ho také záda?‘ problesklo Michaelovi hlavou, ale hned tu myšlenku zase zahnal. Podíval se přes rameno na upíra, který byl upřený o jeho záda.

Byla to chyba.

Upír byl připravený – dělal ty neodolatelné smutné kočičí oči.

Michael si zkousl spodní ret. „Vařím,“ špitl, ale sám si vzpomněl, že kuchyně není místi, kde by se TO nedalo dělat, což…

Jeho tělo bylo rychlejší, než myšlenky, než se nadál, už upír seděl na lince.

„Myslím… že dnes máš vstup do kuchyně dovolený… a myslím… že tě nechám vařit,“ vrazil upírovi do ruky vařečku, stáhl ho z linky a otočil k sobě zády. „Míchej to,“ ukázal na pánvičku, kde se smažilo maso a kam teď hned okamžitě hodil i zeleninu, aby to mělo smysl míchat. V duchu se poplácal po ramenou za svou dokonalost. Tohle by jen tak někoho nenapadlo.

Ohnul upíra do pravého úhlu.

„Ale jak-?“

„Nemel a míchej,“ přikázal Michael tak, jak byl zvyklý přikazovat svým mužům.

Pomalu stáhl Vladimirovi kalhoty a natáhl se pro okurku, kterou chtěl nakrájet až na talíř.

Bez varování pronikl jedním prstem do Vladimira a trochu ho tam podráždil.

Když zaslechl jeho sten, naklonil se a špitl mu do ucha: „Buď potichu, nebo se tě ta zelenina poleká natolik, že i s tím masem z té pánvičky vyskáče, aby se na to nemusela dívat,“ a jemně nasál jeho ušní lalůček.

Než stihl Vladimir, jakkoliv zareagovat, strčil mu Michael okurku do úst. „Dělej, že ji kouříš,“ špitl mu znova, jak jen se mu líbilo být dominantní, jak miloval, když si mohl s ostatními hrát. A to znamená, nepodívat se teď upírovi do očí a přesto ho sledovat.

„Ko-?“ snažil se promluvit upír, ale okurka v ústech a přísný pohled archanděla mu jasně daly najevo, aby mlčel.

Anděl se pousmál, když se upír jednou rukou snažil míchat jejich dnešní večeři a v druhé držel okurku, ke které se choval, jako by to byl ten nejdokonalejší penis na světě. Michael si doteď ani neuvědomoval, jak moc ho to vzrušuje, jak moc chce, aby tou okurkou byl opravdu jeho penis. Věděl, že z tohoto nevyjde bez trestu, ale když tu upír furt chce, tak proč jej taky trochu nepotrápit, že?

Když už měl upíra připraveného, pomalu do něj pronikl. Jedním očkem stále kontroloval jídlo, nevěřil upírovi ani v tom míchání.

Těsnost upíra ho rychle odvrátila od reality a on cítil potřebu uspokojit se, ale zároveň sledoval, jak se upír věnuje okurce. Nezapomněl však ani na upíra, ze začátku ho jemně hladil, ale ke konci jej už hladil.

Archanděla až překvapilo, s jakou rychlostí se blížil jeho orgasmus a podle napjatého těla Vladimira usoudil, že i on k tomu není daleko.

Pak tedy nebylo nutné na nic čekat ani to prodlužovat, protože jak ho tak zná, tak ten blázen černovlasej to bude chtít za chvíli zase. Michael se až někdy divil, že se mu může postavit, ale na druhou stranu ho chápal… nevěděli, jak dlouho tu budou, jejich síla oběma scházela a oba bez ní strádali.

Upír se neovládl, a když se udělat, okurku bez pardónu rozkousl, což Michaela pobavilo, ale ovládl se a nesmál, sám vychutnávajíc si svůj orgasmus. Když si uvědomil, že to mohl být jeho penis… smích ho přešel a jen polkl. Dobře, že to udělal tahle, okurku do úst a penis do zadku… kdyby to udělal naopak… penis v puse a okurka tam… obličej se mu zkřivil, když si uvědomil, jak by to asi tak bolelo.

Opatrně se z něj vysunul a jen tak mimochodem si zkontroloval zeleninu.

Nebyla připečená.

Ale něco málo bylo z pánvičky opravdu na sporáku, tak se upír snažil usilovně míchat a do toho byl obtěžován sexem a kouřením okurky.

Michael si odkašlal, aby tak zamaskoval své pobavení.

Zaslechl, jak něco spadlo do koše.

Automaticky se otočil a spatřil, tak se upír hrbí nad košem. „Ty potvoro, tys mi dala,“ zaslechl Michael upírův hlas a jeho sebeovládání bylo na maximu.

„Už nikdy nechci vidět okurky!“ zařval zoufale upír a archanděl to už nedal, rozesmál se a sledoval jeho zlostný pohled.

Ještě, že má Michael jednu schovanou v lednici…