„Olí, jdu si do meka pro číze!“ nečekal jsem na souhlas a prostě vyběhl zadní chodbou, jenom v těch blyštivých trenýrkách s pětikilama za gumou, schody vzal po dvou a už jsem stál v bytě. Jedna ráno, narvanej lokál a jediný, co se tam dá sežrat, jsou kandovaný třešně.. mě po*er! Hmátnul jsem po mikině, že se teda oblíknu a rychle se během té mé desetiminutové přestávky mezi vystoupeními občerstvím, když jsem zahlédl na Leovo nočním stolku, mimochodem od toho mého se dal rozpoznat velmi jednoduše – nebyl zasypaný horou oblečení, klíčky od jeho audiny. Přimhouřil jsem oči. Venku byla zima jak na Sibiři, lilo, sněžilo, co já vím, padaly trakaře a na mě se přímo usmívaly ty naleštěné klíčky od káry, která stála s vyhřívanými sedadly přímo před barákem. Zauvažoval jsem. Leo zrovna trénoval s Márou kondiční běhy a já věděl, že dřív jak za dvě hodiny se nevrátí. Já plánoval vyjet si na deset minut. Pár ulic odtud. Na jednoho nevinného hamburgera..

Dřív, než jsem to vůbec hlouběji rozmyslel, seděl jsem v audině pořád jen v těch trenkách, na cestu jsem si na hlavu narazil jenom červenou kšiltovku, prostě styl bitch! a rozklepanou pravačkou řadil. Ty vole, já si fakt půjčil Leovo audinu!

„Wohoooo!“ zavýskl jsem si, ten adrenalin mě doslova kopal a kdo ví proč, měl jsem z toho svého těžce rebelského kroku děsnou radost, takže jsem vytáhnul černovláskovu flešku s rapem, s úšklebkem ji krásným obloučkem poslal na zadní sedačku a naladil první stanici, odkud začala Havana a můj zadek si jel do rytmu, zatímco já luxusním hlasem dával zpěvačce docela na pr*el, nezapomněl jsem si u toho ukazováčkem šermovat před obličejem a házet na auta vedle na semaforu duckfacy. Dokonce jsem zvládl i nasimulovat celý orchestr v pozadí, ale to už jsem se kroutil jako bych natáčel klip a házel rádoby svůdné obličeje do neexistující kamery. Prostě hej vy nevíte, jakej to byl pocit vést si bez dovolení pr*el v Leovo zas*aný káře!

Spokojeně jsem si nakoupil, vzal si číslo od prsaté prodávající dívky a s reklamovým úsměvem se rozjel domů za současného pohazování pr*elí na už naprosto horké sedačce, protože mám boky jako skříň, jako skříň, ne asi! Rozbalil jsem za jízdy číze, mezi nohy strčil kolu a s plnou hubou zpíval To víš, kluci chtěj na noc barbíny co nemyslej, když jsem v nestřeženém okamžiku zajel do naprosto kolosální díry, jak jsem držel volant jen jednou rukou, tak to cuklo, já se lekl a společně s tím, jak se ozvalo zlověstné skřípění, ve chvíli doteku auta a kovového zábradlí z pravé strany vozovky, jsem sebou trhl dopředu a ta litrová kola na mém klíně udělala menší leteckou katastrofu a s ohromujícím čvachtnutím se rozlila po celém předním skle a zatímco já prudce zabrzdil a s hubou do kořán se díval před sebe, hnědá kapalina za doprovodu Ewčina zpěvu odkapávala na palubku. Za mnou se ozvalo nas*ané troubení, ale já zažíval menší mozkovou mrtvici, takže mi to bylo docela jedno. Malátně jsem vystoupil z auta a obešel ho, abych se skoro hystericky rozbrečel, když jsem uviděl asi metr dlouhý škrábanec přes dvířka spolujezdce. Foukalo mi pod ty flitrované trenky a já se šíleně smál a rozmýšlel, jestli neskočit rovnou pod ten kamion, který na mě tak nas*aně troubil.

„Kur*a.. kur*a.. do haj*lu, do pí*i, sakra, do psí pr*ele.. Co budu KUR*A dělat?!“ chodil jsem kolem auta tam a zpátky, osamělá dvoustovka zastrčená na mém zadku vlála ve směru mé chůze a já se snažil uklidnit. „Hlavně klid, Tádo,.. to zvládneš. Řeknu, že ho někdo ukradl.. nebo bych se mohl odstěhovat do Moskvy, da, da..“ kýval jsem hlavou a pak zase nasadil ten výraz čiré hrůzy. „Do pr*ele to nejde, najde mě tam a zabije, kur*a, Leo mě zabije!“ zhluboka jsem se nadechl a pak zavřel na chvilku oči. „Klid. Mysli. Není to tak hrozný. Třeba to půjde přelakovat.. no jasně, přelakovat!“ zasmál jsem se jak pedofil ve školce a zase se vrátil do auta. Měl jsem plán. Lukáš. Lukáš to auto zachrání. Lukáš mi zachrání pr*el.. Lukáš!

Jel jsem přes město asi třicítkou, předjela mě i babka na elektrickém kole a ukázala na mě fa*áče, ale mě už nějak nemohlo nic rozhodit, prostě chill, nepo*rat to a je to že jo, prostě na pohodu! Zabočil jsem do známé ulice, když jsem zjistil, že mě něco studí na zadku, ty vole fakt nesnáším, když mi někdo hází za spoďáry drobný, nejsem žádnej zkur*enej oslíčku otřes se, takže zatímco jsem lovil tu minci z té zapovězené oblasti, zvedl jsem prozřetelně hlavu a zadupnul audinu zrovna ve chvíli, kdy doprostřed přechodu skočila nějaká sebevražedná babka! Nenene, poškrábaný auto stačí, zabití stařenky si nech, de*ile, až na jindy! A co tam vůbec lezla, měla červenou! Bába a její malej raťafák stáli před kapotou a zírali na mě do auta, asi byla babka vyděšená, vzpomněl jsem si na svoji babičku, která vždycky se sepjatýma rukama křičela, že mi doma nedávají najíst a nějak jsem se rozněžnil, chudinka babička, málem jsem jí přejel! Vystoupil jsem z auta a zářivě se na ní usmál.

„Dobrý večer, promiňte, moc mě to mrzí. Chcete pomoct na chodník? Potřebuju tady jenom zajet ke kamarádovi-“ ale babka zvedla oči z mých naditých trenýrek do mého obličeje a najednou zvedla tu svoji hůlku a začala s ní třískat do kapoty Leova nejmilovanějšího auta!

„Ty sprosťáku, šílenče, hambáři, hampejzníku, co si to o sobě myslíš? Vždyťs mě skoro zabil, vrahu! Co to máš na sobě, ty mezuláne! Že se nestydíš, ty kure*níku! Chcípni na plochý nohy!“ zatímco na mě vyrukovala s označeními, která jsem jaktěživ neslyšel, energicky mlátila do kapoty, jak kdyby vyklepávala koberec. V mžiku jsem stál v pozoru.

„Kure*níku? No dovolte!“ uraženě jsem zvýšil hlas. „Já si poctivě vydělávám, makám na dvanáctky, abyste věděla, vy babizno.. ježiši, nechte to auto, vždyť je dražší jak všechny vaše zlatý zuby!“ vrhl jsem se k ní s úmyslem tu starou čarodějnici zastavit, ale bába pohotově škubla vodítkem a ukázala na mě.

„Puńťo, trhej!“ a to na mě vyběhl ten malej smeták, rozštěkal se jak divej a zakousnul se mi do lýtka! Zařičel jsem bolestí a začal levačkou kopat kolem sebe ve snaze odhodit tu věc, co se mi nejspíš snažila prokousat až na holeň, někam dál od sebe, zatímco bába zase popadla berlu a začala to mydlit do plechu hlava nehlava. Pes konečně povolil a já se rozeběhl zase zpátky do auta, skočil do něj doslova šipku a zamknul se tam, ale pak jsem stáhnul okýnko a vystrčil z něj hlavu a začal na bábu už hystericky ječet.

„Ježíši, nech už toho ty ježibabo, zmlať radši mě, Leo mě za to auto zabije!“ ale bába mě akorát přetáhla holí po hlavě a ten posranej čokl prokousnul pneumatiku, načež se ozval neskutečně hlasitej smích. Bába přestala demontovat přední světlo a zvedla hlavu k Lukášovi, který se svíjel, smíchy doslova brečel, div nevypadnul ze dveří. Kur*a, tak na toho jsem chtěl udělat hlubokej dojem..

„Paní Růžičková, nechte ho, ten je neškodnej..“ vysoukal ze sebe, zatímco bába začala nadávat na kdejaký úchyly, ale Lukáš si poklepal na náramkové hodinky a zatvářil se smrtelně vážně. „Ale paní Růžičková, za pět minut začíná Ordinace..“ a touhle kouzelnou formulkou tu čarodějnici nějak zaklel, protože popadla smeták, který se snažil ukousnout ventilek ze zadní gumy a s ním pod paží se rychlostí šneka se zlomenou nohou začala ploužit domů, skoro byste si řekli devadesátiletá stařenka nad hrobem. Pochyboval jsem o své příčetnosti.

Luky mě asi deset minut přemlouval, že už je pryč a můžu se odemknout, ale já mu nevěřil, a tak mě nakonec nasměroval do svojí garáže a teprve když zabouchnul dveře a zavřel je na petlici, jsem se odvážil vystoupit. Lukáš si setřel poslední slzy a podíval se na mě.

„Tak co chceš, chtěl jsem už zavírat..“ hodil na mě úšklebek a nepokrytě si prohlížel můj sporý obleček, ale po tom útoku krvežíznivé seniorky už mi to bylo u pr*ele!

„No.. já jsem, já jsem tak trochu-“ ukázal jsem na auto a Lukáš pozvedl obočí.

„Tak trochu mrtvej. Pokud se nepletu, to je Leovo auto. On ti ho půjčil?“ jeho tmavé oči si mě prohlížely, z části rozzlobeně, z části pobaveně. Ošil jsem se.

„No.. dalo by se to tak říct..“ jeho úsměv se rozšiřoval. „Nechal ty klíčky samotné se mnou doma a..“ to už se regulérně smál a já na něj pohlédl se smrtelným strachem v očích. „Řekni, že to půjde opravit, je tady jenom takovej malej škrábaneček..“ ukázal jsem na dveře spolujezdce a tmavovlásek už to nevydržel a pobaveně se zasmál, načež ukázal na kapotu, která vypadala jako odpaliště fakt nešikovného golfisty. Oči se mi roztáhly panikou.

„Leo mě zabije..“ posadil jsem se v mrákotách na židli. „Možná.. Latinská Amerika, no jasně! Nechám si narůst knírek, budu si říkal elTádo a prodávat drogy!“ pohlédl jsem nadšeně na Lukáše, ale ten už na místě nestál, stál u čela auta a zručnými prsty kontroloval škody. Otevřel poškozenou kapotu, zpod které se vyvalila sycená pára a rozfoukala mu nejen vlasy, ale také tričko, které se doslova přilepilo na jeho objemný hrudník. Naklonil jsem hlavu na stranu a zkousnul si ret, no do pr*ele, Lukáši..

„To bude dobrý..“ prohlásil, v něčem se tam hrabal, když najednou cosi zaklokotalo a na bílé tričko mu vystříkla tmavá tekutina. Lukáš tiše zaklel, otřel si naolejované ruce do hadru a bez většího váhání si špinavé tričko přetáhl přes hlavu. Otevřel jsem hubu do kořán, ó můj bože! Namakané ruce, naprosto vyrýsovaný hrudník a dozlatova opálené břicho, každý sval perfektně pevný, synchronizovaně se mu vlnily, jak hýbal pažemi a já se jen kousal toužebně do rtu a vzdychal:

„Jo,.. to už je dobrý..“ nevěnoval mi moc pozornosti a já tak mohl naprosto nerušeně civět na jeho zadek v dokonale padnoucích džínech, když se ohnul a začal se hrabat v zadní části motoru. No sakra, tak to byl teda fakt výhled.

Lukáš si povzdechl. „Asi prorazila chlazení, musím se podívat dolů.“ Ale to už byl pod autem, čouhalo mu jen to dokonale vytrénované břicho pokryté spoustou obrázků a nohy v džínech, které měl v jistých místech dost napěchované. Nepokrytě jsem na to zíral jak zastydlej puberťák, ale věřte mi, že tomuhle byste neodolali! Jako Lukáš se mi líbil vždycky, ale ještě nikdy jsem s ním nebyl v místnosti sám a teď jsem se na něj až bolestně soustředil a cítil, jak tvrdnu.

„Podej mi klíč dvacítku.“ Ozvalo se, ale já jen dál civěl do jeho rozkroku a olizoval si suché rty.

„Dvacítku.. to nebude dvacítka, to bude přinejmenším pětadvacítka..“ okomentoval jsem to, načež se Luky vynořil z pod auta.

„Cože?“ koukal na mě zmateně jak lesní včela, takže jsem mu rychle podal nějakej kus kovu a on se tam zase vrátil. Těžko říct, kdyby tam byl takhle dlouho, ale on se zvedl a vrátil ke kapotě. Bez rozmyslu jsem přišel k němu a přes rameno mu nakoukl pod ruce, vůbec jsem se na něj jakože omylem netiskl nahou hrudí, sakra jeho kůže byla tak horká a drsná!

„A co je tohle?“ ukazoval jsem někam neidentifikovatelně do prostoru, omylem jsem se trefil zrovna pod kapotu, ale stejně dobře to mohlo být taky třeba na podlahu, protože jsem celou tu dobu z blízka čuměl Lukymu do tváře. Ostře řezané rysy, soustředěné oči, to, jak si rychlým gestem stíral pot z čela. Ou shit, začínalo mi být dost velké horko!

„Motor.“ Zavřel kapotu a prsty pohladil lesklý plech. „Tady by to potřebovalo ohnout..“ prohlásil Luky nevinně, ale já už měl nejspíš odkrvený mozek, nebo fakt netuším, proč mi to přišlo tak zatraceně úchylné a vyzývavé, a proto jsem se jenom zvrhle usmál. Sklonil jsem pohled a podíval se na své nadité trenky.

„Jooo.. já bych taky potřeboval ohnout.“

Černovlásek ke mně tázavě pootočil hlavu, ale to už jsem překonal tu krátkou vzdálenost a rty se dotýkal jeho ucha, nečekal jsem na povel, prostě po něm drze přejel špičkou jazyka a pak citlivou kůži drsně zkousl mezi zuby. Lukáš vypadal tak konsternovaně, že radši vůbec nic neudělal a já zase nečekal na jeho reakci a vyhledal jeho rty, potáhl k sobě jeho spodní ret a pak ho olízl, ale to už se ten zatraceně sexy automechanik vzpamatoval, tvrdě mě chytil za zápěstí a švihl se mnou o zeť takovou silou, až polička nad mou hlavou zarachotila. Jeho pohled potemněl, úsměv z jeho tváře zmizel.

„Co to sakra děláš? Tohle není scénka z porna! Nemáš tušení, co děláš, varuju tě.“ Fascinovaně jsem sledoval jeho temný výraz, zdál se mi najednou fakt naštvaný, naštvaný někde hluboko, ne na mě. Nejsem ničí psycholog, je mi jedno, na co myslel, já si jenom říkal, že ten jeho rádoby chladnej výraz je fakt k ošu*ání! Pustil moje ruce, teda jako au! Člověk by řekl, že mě to vážně zarazí, ale jak vy už asi tušíte, já tohle zacházení nejspíš fakt žral jak děcka lízátka a jenom mě to víc nabudilo. Tak jsem podělanej masochista, a co? Sledoval jsem Lukášovo rozložitá záda a už věděl, že necouvnu. Rozmazlenej spratek ve mně si tohle ne totiž vůbec nebral osobně..

Asi to fakt nečekal, když jsem ho teď vzal za paži pro změnu já, otočil ho k sobě a jedním ráznějším postrčením ho donutil zakolísat dozadu, kde jsem si ho usadil na židli. Otočil se, jako by byl nesmírně překvapený, kde se tam ta židle sakra vzala, ale to už jsem mu seděl na klíně. Provokatérsky jsem se usmál.

„Myslím, že vím moc dobře, co dělám..“ zamumlal jsem mu do ucha, rty sjel níž až na krk a znovu kůži sevřel mezi zuby. Pánví jsem se začal vlnit a otírat o jeho klín, v tom jsem byl přece nejlepší a pokud tady pan mechanik není heterák, tak už mě neodmítne. A měl jsem pravdu. Zatímco levačkou jsem putoval po vystouplých svalech jeho hrudníku, aniž bych zastavil svůdné pohyby svého zadku, byl to překvapivě Lukáš, čí ruce se ocitly na mém pozadí v těch úsporných trenýrkách a stiskly jej v dlaních. Cítil jsem jeho rostoucí vzrušení a věnoval mu jeden perfektně sebestředný úsměv. Něco jako: já ti to říkal. Sklonil jsem zrak k jeho klínu, na kterém jsem prováděl doslova orgastickou show a chraplavým hlasem prohlásil. „Říkal jsem, že to rozhodně bude víc než dvacítka..“